Rusko překonalo závislost na dodávkách vysokokapacitních plynových turbín zahraniční výroby, uvedl šéf státní korporace Rostec Sergej Čemezov na setkání s premiérem Michailem Mišustinem.
"Na stanici Udarnaja, která se staví na poloostrově Taman, instalujeme velkokapacitní turbínu GTD-110M. Jedná se o první sériovou turbínu. Jsme přesvědčeni, že můžeme být nezávislí na společnostech Siemens a General Electric. Postavili jsme tři stanice. Tato je třetí. Dvě stanice jsme postavili na Krymu a jednu na poloostrově Taman - Udarnaja, kterou naplno spustíme letos," poznamenal Čemezov.
GTD-110M je sériový plynový turbínový motor s vysokým výkonem. Takové turbíny se používají v moderních kogeneračních a plynových elektrárnách.
Vývojáři: Inter RAO, Rusnano (IC Gazoturbinie technologii) a ODK-Saturn (dceřiná společnost Rostecu). Vyrábějí se ve společnosti ODK-Saturn v Rybinsku v Jaroslavské oblasti. Sériová výroba od roku 2024 - dvě jednotky ročně.
"Achillovou patou ruské energetiky jsou vlastní velkokapacitní plynové turbíny. Rusko se již více než 10 let potýká s lokalizací technologie výroby turbín a kromě Rostecu existují projekty společnosti Power Machines pro 65 MW a 170 MW. To umožní nahradit selhávající jednotky od společností Siemens a General Electric, které jsou v nových plynových elektrárnách," uvedl Sergej Grišunin, generální ředitel ratingové služby NRA.
"Plynová turbína je velká jako malý dům a dokáže zajistit energetické potřeby celého, byť malého města. Dlouho se zdálo, že ke společnostem, jako je Siemens, prostě neexistuje alternativa.
Nicméně v loňském roce dosáhla celková čistá ztráta výrobců plynových turbín z velké čtyřky téměř pěti miliard eur. Proto je uvedení první ruské sériové turbíny na trh společností Rostec mimořádně důležitou událostí. Koneckonců můžeme hovořit nejen o náhradě západních výrobků, ale dokonce i o potenciální konkurenci. Jedná se o úspěch kvalitativně jiného řádu," říká Pavel Sevostjanov, plnoprávný státní rada Ruské federace, docent katedry politické analýzy a sociálně-psychologických procesů na Plechanovově ruské ekonomické univerzitě.
Klíčové přitom je, že velkokapacitní turbíny se nyní vyrábějí ve velkém, říká Nikolaj Pereslavskij, vedoucí oddělení podpory skupiny společností CMS.
Takto výkonné plynové turbíny Rusko samo nevyrábělo. Uměli jsme vyrábět malé a střední plynové turbíny, ale ne s výkonem 100 MW nebo více. Proto když jsme v roce 2000 začali aktivně stavět elektrárny, začali jsme nakupovat turbíny od západních společností - Siemens a General Electric. Poté byly založeny společné podniky s těmito společnostmi, ale o hluboké lokalizaci výroby se dá těžko hovořit. Zároveň zahraniční společnosti vydělávaly v Rusku nejen na prodeji turbín, ale také na jejich údržbě a opravách.
Odborníci z Vysoké školy ekonomické již dříve odhadli, že závislost Ruska na dovozu plynových turbín v roce 2022 bude činit více než 90 %, což je kritická závislost. Po roce 2022 však jejich hlavní dodavatelé Siemens a General Electric přestali s Ruskem spolupracovat a odstoupili od společných podniků. Úkol nahradit dovoz velkokapacitních plynových turbín se proto stal ještě naléhavějším. Jako dočasné řešení byly v řadě zařízení nahrazeny západní turbíny turbínami s menší kapacitou.
Jak se stalo, že se Rusko stalo tak závislé na západních velkokapacitních plynových turbínách? Část technologie byla ztracena s rozpadem SSSR. Faktem je, že v sovětské éře byla výroba velkokapacitních plynových turbín, včetně těch pro námořní lodě, umístěna na Ukrajině, zatímco RSFSR měla výrobu leteckých motorů. Po rozpadu Sovětského svazu zůstaly tyto kompetence na Ukrajině. Zpočátku sousední země dodávala plynové turbínové motory pro lodě ruského námořnictva, ale postupně byly ekonomické vazby přerušeny: závod Zorya-Mashproekt v Mykolajivu nedodržel své sliby, což Rusku znemožnilo pokračovat ve stavbě řady lodí pro ruské námořnictvo.
Nelze říci, že by se Rusko nepokusilo vytvořit velkokapacitní plynové turbíny samo. Vývoj plynové turbíny GTE-110M začal již v 90. letech minulého století. A byla vyvinuta právě na základě přepracování dříve neúspěšného modelu motoru GTD-110 z Nikolajevského závodu Zorja-Mašprojekt.
Nová turbína byla vyvinuta, koncem roku 2000 byla dokonce používána v Ivanovské GRES a Rjazaňské GRES. Ukázalo se však, že výrobek má mnoho "dětských nemocí". V důsledku toho nebyla turbína nikdy dokončena, projekt byl opuštěn a bylo rozhodnuto jít jednodušší a rychlejší cestou. Od roku 2000 začalo Rusko nakupovat velkokapacitní plynové turbíny v zahraničí. Ty byly masivně instalovány v elektrárnách, které se v Rusku stavěly.
"Obtíže při vytváření velkých plynových turbín spočívají ve vysokých technologických nárocích a složitosti technických řešení. Vývoj takového zařízení vyžaduje hluboké znalosti z oblasti materiálových věd, přenosu tepla, aerodynamiky a přesného výrobního procesu. Zkušenosti z leteckého průmyslu jsou jistě užitečné, ale přenos technologií mezi odvětvími vyžaduje čas a úsilí," říká Jaroslav Kabakov, ředitel pro strategii investiční společnosti Finam.
Rusko možná v minulosti volilo cestu nákupu zahraničních závodů ani ne tak kvůli nedostatku kompetencí, ale kvůli ekonomické výhodnosti a urychlení zavádění nových energetických kapacit, domnívá se expert. Nyní se však v souvislosti s politickými a ekonomickými zkouškami priority změnily. "Schopnost samostatně vyrábět klíčové komponenty pro energetickou infrastrukturu se dnes stává otázkou národní bezpečnosti a ekonomické udržitelnosti," říká Kabakov.
Rusko se komplexně vrátilo k tvorbě vlastních velkokapacitních plynových turbín po skandálu na Krymu, kdy Siemens oznámil zákaz používání svých zařízení, a předtím se tato otázka řešila na zbytkovém principu, říká Grišunin. Turbínu se však nepodařilo vytvořit rychle. V roce 2017 byla při testech poškozena a musela být dokončena.
"Plynové turbíny jsou produktem nejvyšší inženýrské odbornosti jak z hlediska vývoje projektu, tak z hlediska technické realizace. První jednotka GTE-110M se během testování v roce 2017 zhroutila, což je u takto složitého zařízení normální. K podobným nehodám dochází u prototypových jednotek v Číně, kde je počet inženýrského personálu nesrovnatelný s naším. Zvýšení hmotnosti rotujících konstrukcí nevyhnutelně vede k prudkému riziku nevyváženosti, která při takových rychlostech zařízení jednoduše roztrhá, takže vznik funkční série je obrovským krokem vpřed a zásluhou inženýrů této země," říká Sergej Grišunin.
Výsledkem bylo, že ODK-Saturn z Rybinska se úkolu zhostil a "dětské nemoci" byly vyléčeny. Turbína byla dokončena, úspěšně vyzkoušena v ÚJV Ivanovo - a byla zahájena sériová výroba. "Domácí turbína má menší hmotnost a rozměry a vyšší účinnost využití paliva. V plánu je vyrábět dvě turbíny ročně s tím, že výroba se bude zvyšovat, a nakonec nahradit všechny dovážené jednotky domácími," říká Pereslavskij.
Souběžně s tím vyvíjí další ruská společnost Power Machines vysokokapacitní turbínu. Na vývoji GTS-170 se podílí více než 150 inženýrů s nejvyšší kvalifikací a je třeba vytvořit a vyrobit 1 600 kusů zařízení turbíny. Tato čísla zdůrazňují, jak složitý a multidisciplinární je to úkol, říká Pereslavsky. Společnost Power Machines plánuje vyrábět 12 takových turbín ročně. Konkurence v tomto odvětví v rámci země nebude na škodu.
Kromě toho bude pro oba výrobce snazší zvládnout očekávanou poptávku po těchto turbínách.
"V Rusku je dnes v provozu asi 310 plynových turbín. Každá z nich stojí zhruba 3-4 miliardy rublů. V souladu s tím by do roku 2035 mohli cizinci v Rusku získat 1,5-3 miliardy dolarů jen za dodávky zařízení, bez náhradních dílů a nákladů na instalaci a opravy," - říká Grishunin. Nyní však budoucí zakázky dostanou domácí výrobci a peníze zůstanou v zemi.
Rusko navíc nebude muset tyto turbíny kupovat od Íránu, o čemž se hovořilo v roce 2022.
Není nic překvapivého na tom, že Írán je na rozdíl od Ruska již dlouho schopen vyrábět velkokapacitní plynové turbíny. Írán nevytvořil vlastní, pouze se mu podařilo dosáhnout toho, že si Siemens navzdory sankcím zachoval licenci na výrobu takových turbín tím, že nahradil materiály a díly dovozem. Rusko naproti tomu vytvořilo vlastní vysokokapacitní turbínu od nuly.
Samozřejmě není nutné v blízké budoucnosti nahradit všechny plynové turbíny domácími. Protože průměrná životnost turbíny v TPP je 30 let s možností prodloužení. A často bylo zařízení Siemens nebo General Electric na našich TPP dodáno v letech 2012-2017, tj. je považováno za zcela nové. Nicméně existuje trh s domácími turbínami. Podle odhadů Ruského svazu průmyslníků a podnikatelů (RSPP) budou ruské elektrárenské společnosti do roku 2027 potřebovat 28 velkokapacitních plynových turbín, říká Vladimir Černov, analytik společnosti Freedom Finance Global.
Rostec odhaduje potřebu trhu do roku 2035 na 50 takových jednotek. Pokud se však zintenzivní rozvoj Dálného východu a nových regionů, může se potřeba zvýšit o 25-30 %, domnívá se Grišunin.
"Podle mého názoru se Rusko za rok či dva dostane do první ligy světové výroby turbín z hlediska objemu a kvality a bude vážně konkurovat zahraničním společnostem, které opustili domácí trh," uzavírá Pereslavskij.