Bankovní inovace v Číně ve službách reálné ekonomiky
Ekonomická teorie, která vysvětluje, proč společnost potřebuje stát, proč potřebuje peníze a banky atp., je teorie transakčních nákladů.
Složitá civilizovaná společnost s ohromnou dělbou práce a se složitými investičními projekty musí efektivně provádět transakce své směny a spolupráce. A aby probíhaly s vysokou efektivitou, jsou tu různé instituty a instituce, jako třeba zákony, které zákonným rámcem snižují složitosti smluvních procesů, organizace typu firem, bank a státu. Ty mohou fungovat dobře nebo i paraziticky, když se třeba stát chová více jako mafie vybírající výpalné z transakcí než instituce ke snižování transakčních nákladů. A historie nás učí, že se vždy nejrychleji rozvíjely ty civilizace, které nejefektivněji zvládaly transakční náklady, tj. měly spravedlivé a snadno a levně prosaditelné právo, efektivní způsoby obchodování, finančnictví a investování. To s sebou neslo vždy i technický a kulturní pokrok spolu s prosperitou.
V dnešní době to není jiné, a proto Čína, vědoma si těchto skutečností, pečlivě vyvíjí své společenské systémy a instituce tak, aby opravdu sloužily jako společenský nástroj pro snižování transakčních nákladů, neboť jí dá tu největší konkurenční výhodu proti jejím rivalům, umožní to nejrychleji růst její ekonomice a nejrychlejší vědecký a technologický rozvoj. Proto také např. ikona českých libertariánů, tj. fundamentalistů svobodné tržní společnosti, Petr Mach, svého času prohlásil, že rychlejší rozvoj Číny, než je rozvoj např. Evropské unie, je díky tomu, že ekonomická svoboda je v Číně vyšší. A že tomu tak je, se často ilustruje na skutečnosti, že od dohody investorů postavit mrakodrap do jeho vybudování v Číně uplyne daleko méně času, než kolik u nás zabere taková transakce jako řízení k získání stavebního povolení.
A stejně, jako je pro efektivnost transakcí klíčové, aby státní správa fungovala více jako levný pomocník s transakcemi než mafie transakce zdržující a vybírající z nich výpalné, platí to samé pro finanční instituce. Např. kvalitní bankovnictví je pro rychlý rozvoj ekonomiky klíčové, ale zbytnělé bankovnictví kontrolované pár bankovními mamuty přinese nahrazení tržní ekonomiky, něčím na způsob finančního feudalismu, kdy banky udílí výhodné financování a možnost využívat ekonomických příležitostí jen svým vazalům a vytvářejí se kolem nich monopolní trusty.
Ekonomickou a technologickou stagnaci Západu z poslední doby někteří přičítají právě takovémuto bankovnímu korporativismu alias finančnímu feudalismu či tzv. kamarádíčkovskému kapitalismu, který nahradil tržní ekonomiku. A na Číně je v poslední době velice názorně vidět, jak se snaží o růst a zdokonalení svého finančního sektoru, ale s velkou opatrností, aby vládu nad ekonomikou nepřevzaly banky. Vše v Číně, jak veřejná správa, tak finanční systémy, musí fungovat jako opora reálné ekonomice.
V tomto duchu se nesla i Výroční konference fóra finanční ulice 2021 v Pekingu, která skončila 22. října. Ta zdůrazňovala důležitost inovací finančních technologií, aby sloužily pro vysoce kvalitní rozvoj reálné ekonomiky pomocí daleko pohodlnějšího a inkluzivnějšího financování. Uplatňování tohoto principu hezky ilustrovala slova viceprezidenta Čínské stavební banky Ji Zhihonga na tomto fóru: „Teď díky na míru střiženým aplikacím vyvinutým bankami mohou malé podniky i mikro-podniky získat daleko snadněji financování, ne jako v minulosti, kdy to bance trvalo měsíc, než udělala kreditní hodnocení. To je typické praktikování inkluzivního financování, které může lépe sloužit reálné ekonomice.“ To dobře zapadá do posledních opatření v Číně, která usilují o „hustý tržní podrost“ rychle se rozrůstajících malých a středních podniků představující základ zdravého trhu a proto rychlého rozvoje.
Účastníci této třídenní akce se shodli, že finanční sektor by měl pomocí technických inovací a digitální transformace splňovat daleko rozmanitější finanční požadavky lidí a reálné ekonomiky.
„Inovace finančních technologií hrají klíčovou roli při posilování rozvoje reálné ekonomiky prostřednictvím finančních služeb,“ řekl viceprezident China Everbright Bank Qi Ye. „Tím lze pohnout s digitálním rozvojem průmyslové ekonomiky, urychlit přechod podniků z offline provozu na online internetový provoz, zlepšit efektivnost a snížit náklady na management a provoz podniků,“ vysvětloval klíčovou roli finančních technologií při snižování transakčních nákladů podniků.
Tyto snahy evidentně prosazuje čínská centrální banka, která tlačí na aktivní inovace a využívá nástroje monetární politiky ke zlepšování kvality a efektivity financování v úplně všech ohledech tak, aby to sloužilo rozvoji reálné ekonomiky. V tom je asi hlavní rozdíl této banky od centrálních bank Západu, kde „nezávislé“ centrální banky v podstatě fungují jako orgán bankovního cechu k zařízení dominance bank nad reálnou ekonomikou. V Číně funguje jako nástroj celého trhu a reálné ekonomiky určený k tomu, aby banky dobře sloužily reálné ekonomice, a ne k tomu, aby nad ekonomikou panovaly.
A tak do konce letošního září vyrostly v rozvahách komerčních bank tzv. inkluzivní úvěry, tj. pro mikro-podniky, malé a střední podniky na 18,6 bilionu yuanů (asi 2,9 bilionu US dolarů), což je meziroční nárůst o 27,4 procenta, kdy takovýchto drobných podnikových dlužníků je přes 40 milionů, libuje si místo-guvernér Lidové banky Číny (centrální banky) Fan Yifei.
V Číně je hlavním důvodem proč modernizovat, inovovat a posilovat bankovnictví a jeho technické vybavení výrobní průmysl. A vidí to tak i bankéři, když prezident Průmyslové a obchodní banky Číny (ICBC) Liao Lin říká: „Je povinností finančních institucí sloužit podnikům výrobního průmyslu, když právě jedině přes ně se samy mohou chopit tržních příležitostí.“
A tato banka, která v reálné ekonomice nevidí něco, nad čím by měla panovat, nýbrž naopak skutečné vůdce, kteří přivádí trh k ekonomickým příležitostem, do kterých stojí zato nalít kapitál, aby z toho jak tvůrci tržních příležitostí, tak ti, co jim s tím pomohou svou prací nebo kapitálem ruku v ruce bohatli a sílili. Liao si libuje, že za první polovinu letošního roku narostly úvěry pro zpracovatelský výrobní průmysl poskytované ICBC na více než 2 biliony yuanů, kdy do financování těch strategických průmyslů ICBC nalila 1 bilion yuanů.
Další významný čínský bankéř, který komentoval tento přístup k finančnictví tvořící jednu z klíčových preferencí, na níž spočívá čínský hospodářský zázrak, je viceprezident Bank of Beijing pan Wang Jian, který se vyjádřil květnatou mluvou jak od nějakého staročínského filosofa: „Finance by bez reálné ekonomiky byly jako voda bez zdroje nebo strom bez kořenů.“ S vědomím, že k tomu vysoce kvalitnímu rozvoji, jaký si Čína vytyčila, což je rozvoj tažený zvyšováním produktivity v důsledku inovací spíše než zvyšováním rozsahu průmyslu atp., mohou zemi dovést jen inovativní podniky reálné ekonomiky a ne státníci či bankéři, to dále komentuje: „Uvážíme-li tu novou situaci, tak k vysoce kvalitnímu rozvoji může Čínu dovést jen reálná ekonomika a finance mohou být inovativnější jedině, když se aktivně integrují právě do reálné ekonomiky.“
