Özge Gençová
Studie uvádí, že mladí voliči vnímají Evropu jako nástroj, který je schopen dát Turecko do pořádku. A to díky prosazování pravidel právního státu, omezení protekce a rozšiřování příležitostí ke studiu nebo k práci v zahraničí.
Výhody převažují
Tento pragmatismus značí generační rozkol. Turecká politická garnitura vnímá bruselské orgány z hlediska suverenity a moci. Digitální generace hodnotí evropský blok podle ukazatelů kvality života, které denně vidí online na svých obrazovkách – čistý vzduch, předvídatelné a nezávislé soudy, bezproblémový vízový režim. I dřívější obavy z kulturního rozkladu pominuly.
Mnoho Turků má nyní přátele, kteří žili v Evropě. Domnívají se, že se mohou lépe bránit „morálnímu úpadku“, než se obávali jejich rodiče.
Mladí Turci si ale také stěžují na diskriminaci, islamofobii a to, co nazývají „dvojími standardy“ Evropy. Ať v migrační politice nebo přístupu k válce v Gaze. Pro mnoho z nich je Unie místem, které stojí za to navštívit, možná studovat, ale ne zcela tam patřit.
Výhrady k bezpečnostní politice
„Touhu Evropy po Turecku z hlediska obrany negativně ovlivňují zásadní výhrady. Politický úpadek, riziko používání ruských protileteckých systémů S-400 a potenciální veto pro Kypr nebo Řecko ohledně územních sporů ve východním Středomoří. To vyvolává skepsi a obavy z nespolehlivosti Ankary. Zvláště pokud bude pokračovat ve spojenectví z dalšími zeměmi, jako je Saúdská Arábie nebo Pákistán. Může Brusel zavést ‚hodnotové bariéry‘, aby tyto obavy vyřešil? Pochybuji o tom,“ varovala analytička Gençová.
Pokud Brusel Turky polarizuje, Washington je přímo odpuzuje. Respondenti spojují EU s blahobytem a pravidly, ale Ameriku označují za „extrémní kapitalismus“, symbol nerovnosti a imperiální arogance. Antizápadní postoje jsou nyní hlavně antiamerické; Evropa si zachovává svou měkkou sílu.
Bezpečnostní nárazník Evropy
To má podle Gençové dopady na vojenskou sílu. Turecko, které má druhou největší armádu v Severoatlantické alianci, zajišťuje jižní křídlo a nabízí bezkonkurenční operační zkušenosti v oblasti hybridních hrozeb.
„Geograficky je díky své výhodné poloze u Černého moře a blízkosti nestabilních oblastí (například Íránu) nárazníkem, který kontroluje migrační toky a také energetické koridory nezbytné pro odolnost Evropy,“ zdůraznila. Turecká strategická nepostradatelnost spojuje v sobě vojenskou sílu s geopolitickým vlivem.
A mohou se opět rozběhnout rozhovory o přistoupení k Unii? „Turecko by skutečně mohlo obnovit proces přistoupení. To ale vyžaduje souběh domácích změn a vnějších katalyzátorů. Dlouhodobá patová situace se posouvá k pragmatickému partnerství zaměřenému více na bezpečnost.
Propojení bezpečnostních smluv s milníky reforem by mohlo předefinovat přistoupení jako hybridní model, který spojí aspiraci na členství se strategickým realismem a v konečném důsledku přispěje k odolnější Evropě,“ uzavřela Gençová.