Turecké jaderné sny jsou noční můrou mezinárodního společenství
Role Turecka na Blízkém východě je pod mezinárodním dohledem poté, co Turecko potvrdilo svůj záměr stát se regionální střední mocností ve vznikajícím multipolárním mezinárodním systému.
Aby toho Turecko dosáhlo, postupně se vzdaluje od Západu (NATO) ve snaze otočit se směrem k východu (Eurasie).
Nákup raketového systému ruské výroby S-400 byl začátkem této riskantní změny zahraniční politiky, která se postupně stává bolestí hlavy pro jeho západní spojence. Tureckým ambicím však brání absence jaderného arzenálu, který by sloužil jako prostředek k jeho nezávislosti na štítu NATO.
Důležitost, kterou Ankara přikládá jaderným zbraním, vyplývá z příslušného prohlášení tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdoğana ze září 2019 na Ekonomickém fóru Střední Anatolie.
„Některé země mají rakety s jadernou hlavou, ne jednu nebo dvě. A nám říkají, že je nemůžeme mít. To nemohu přijmout, “ řekl a dodal, „Izrael máme blízko, téměř jako souseda. Děsí (jiné národy) tím, že vlastní atomové zbraně. Nikdo se Izrale nemůže dotknout.“
Turecký prezident na závěr řekl „pracujeme na tom“, což naznačuje, že jejich úsilí o získání jaderného arzenálu již probíhá. Turecký prezident také objasnil své záměry na Valném shromáždění OSN v roce 2019, kdy kritizoval Smlouvu o nešíření jaderných zbraní (kterou Turecko podepsalo v roce 1980), protože zemím jako Turecko zakazuje vývoj jaderných zbraní. Je třeba poznamenat, že Turecko podepsalo Smlouvu o úplném zákazu jaderných zkoušek v roce 1996. Revizionistické cíle tureckého vedení však zanechávají malou naději, že Turecko splní své závazky vyplývající z obou smluv.
Stane se Turecko brzy státem s jadernými zbraněmi?
„Doufám, že se to nestane, ale zdá se, že to Turecko chce,“ řekl doktor Moritz Kütt, expert na jaderné zbraně a výzkumný pracovník Institutu pro výzkum míru a bezpečnostní politiku Univerzity v Hamburku. Dodal také, že „jaderné zbraně neuklidní bezpečnostní situaci; místo toho posílí turecké „ego“. Jaderné rakety zaručují místo v popředí geopolitiky. Nápad, který se Erdoğanovi opravdu líbí.“
Izraelský politolog Jakov Kedmi vypadal znepokojeněji a ujasnil, že je jen otázkou času, kdy Ankara získá jaderný arzenál a že tomu nelze zabránit. Připomněl také, že 15. února 2010 bývalý izraelský premiér Benjamin Netanjahu varoval bývalého řeckého premiéra George Papandrea, že Turecko již má kapacitu stát se státem vybaveným jadernými zbraněmi. Tato obava se stupňovala poté, co aljazeera.com odhalila informace naznačující, že Islámábád zamýšlel tajně podporovat turecký program jaderných zbraní.
Takové poplašné zvony zvoní od roku 2015, kdy německá tajná služba zjistila, že to vypadá, že Turecko jde ve stopách Íránu. Ukázalo se, že prezident Erdoğan v roce 2010 požádal o tajné zahájení stavby zařízení na obohacování uranu.
Navíc je podezření, že Turecko již získalo obohacený uran z bývalého Sovětského svazu. Turecko se zejména podílelo na aktivitách pákistánského pašeráka jaderných zbraní Abdula Qadeera Khana, který v letech 1987 až 2002 v Íránu, Severní Koreji a Libyi prodal tisíce odstředivek (jejich elektronické systémy pocházely z Turecka).
Cíl: Balistické rakety a vesmírný program
Předpokladem programu jaderných zbraní je program balistických raket, jehož cílem je vyvinout rakety, které budou nést jaderné hlavice. Turecké balistické rakety krátkého dosahu (dosah> 1000 km) jsou již ve výrobě, zatímco existují zprávy o výrobě raket s doletem přes 1000 km. Kromě toho by se pozornost měla zaměřit na ohlášený turecký vesmírný program, protože v první řadě bude podporovat objem dat souvisejících se satelitní navigací tureckých dronů, současně s balistickými raketami. Za druhé, protože to usnadní vývoj střel s doletem 3 500 km a více (balistické střely středního doletu a více). Hrozba, kterou státy v této oblasti představují, je evidentní, aniž by se zvážila možnost odpálení balistických raket z povrchových lodí nebo ponorek. Turecký vesmírný program by proto měl být pečlivě sledován, aby se zjistilo, zda není skrytě využíván k podpoře jeho programu jaderných zbraní.
Turecko je stejně vzdálené od Ruska i Spojených států, ale blíže Pákistánu. Stavba jaderné elektrárny Akkuyu (stejně jako plánovaná v Sinopě a Východní Thrákii) rozhodně také není náhoda. Jejím cílem je na jedné straně snížit energetickou závislost Turecka (v roce 2020 bylo přibližně 72% jeho energetické poptávky pokryto dovozem) a na straně druhé slouží jako indukce odborných znalostí z oblasti jaderné energetiky. Desítky Turků již studují jaderné inženýrství na ruských univerzitách od roku 2015. Rusko má všechny důvody poskytnout know-how pro výstavbu jaderné elektrárny Akkuyu v Turecku s cílem narušit jednotu NATO. Rusko-turecká spolupráce však nebude podporovat jeho ambice získat jaderné zbraně. Jejich protichůdné zájmy se v mnoha případech střetávají. Rusko by nechtělo vidět jaderný arzenál tak blízko svých hranic.
Vůdce Liberálně demokratické strany Ruska (LDPR) Vladimir Žirinovskij je přesvědčen, že pokud Írán a zejména Turecko budou mít jaderné zbraně, obrátí se proti Rusku. To neznamená, že Turecko nedosáhne svého cíle. Naopak to znamená, že Turecko bude muset překonat mnoho překážek postavených důležitými státy se zájmy v širším regionu, jako je Izrael, Francie, Egypt, Saúdská Arábie a Spojené arabské emiráty (VODA). Turecko se bude muset především vypořádat s rostoucím střetem zájmů se Spojenými státy. Existuje mnoho důvodů, proč Turecko nebude jako stát s jadernými zbraněmi tolerován. Jak bylo uvedeno výše, posílí to jeho geostrategickou autonomii, což způsobí rozpad stávající euroatlantické bezpečnostní architektury. Kromě toho spustí v celém regionu závod s jadernými zbraněmi.
V turecké Antalyi a Istanbulu policie zadržela šest lidí s ruskými pasy, údajně plánovali útok na cizince a snažili se získat tajné informace, informovala televizní stanice CNN Türk. Při prohlídce u nich našli zbraně, doklady na elektronických nosičích a ruské pasy.
