Akorát u SA. 58 to vidím jinak, ale asi nemá cenu to dál řešit, máme jiný zkušenosti ze života...Promiň, to je naprostá kravina. Víš jak je dlouhá hlaveň a kolik z tý délky zabere prachová nálož? Nebo si myslíš, že tam sypeš prach až po ústí??
To práve že nie je. Samopal je terminus technikus pre automatickú zbraň na pištolový náboj. Preto bol zavedený samopal vz. 24 /26, existoval samopal vz. 23/25, atď.
V Česku je tento pojem také používán pro útočné pušky jako např. Samopal vzor 58. Tato terminologická anomálie má pravděpodobně původ v 50. letech 20. století, kdy čs. vojenská odborná terminologie rozlišovala samopaly "lehké" - určené ke střelbě pistolovou municí, a "těžké" - komorované pro náboj střední balistické výkonnosti. Tzv. "těžké samopaly" jsou dnes běžně nazývány termínem útočná puška, ten však v tehdejší politické atmosféře nevyhovoval pro svůj "imperialistický" původ. Tradiční ruský název "Автомат" (automat) má zase při překladu do češtiny příliš široký rozsah významu. Zůstalo tedy u "samopalu" přestože dělení těchto zbraní na lehké a těžké brzy vymizelo.
https://petropedia.estranky.cz/clanky/v ... mopal.html
. A Vedeli to už husiti a spol. Preto boli odmerky a iné pomôcky.
A první republika byla v té vlně počešťování, máme třeba tu kulometnou pistoli. A po druhý to zase bylo období, kdy do názvů (terminologie) zasahovali neznalí. Máme třeba ten samopal vz. 58, nebo průpalný náboje (správně kumulativní). Tam těch terminologických nesmyslů vzniklo vícero. Nazvat ing Čermíáka neznalým mi přijde docela arogantní a troufalé...
Ale ten název úkolu a později zbraně vznikl jinde, než v hlavě p. Čermáka. Ten to dostal jako úkol, který splnit více než na jedničku. Osobně považuji Sa. 58 za jednu z nejzdařilejších zbraňových konstrukcí, je to můj miláček. A její tvůrce je skoro bůh 
„Těžké samopaly“
Pravda je, že s označováním tohoto nového typu zbraně měla čeština od začátku problémy. Odborné názvosloví totiž mnoho možností nenabízelo, zbraň jednotlivce byla prostě buď puška (případně karabina), anebo samopal (termín používán od roku 1945), přičemž základním rozlišovacím kriteriem byla jednoduše neschopnost či schopnost střelby dávkou. Pro odlišení toho, čemu dnes říkáme útočné pušky, se začátkem 50. let někdy používalo označení „těžký samopal“. Platilo tu podobné odlišení jako u lehkých a těžkých kulometů – od těžkých samopalů se totiž také očekávalo, že budou schopné střílet dál a přesněji než klasické samopaly na pistolové náboje. Kromě toho bylo k dispozici ještě oficiální, nicméně pro praxi značně neohrabané označení vývojového úkolu „univerzální nlehká ruční zbraň pěchoty“
). Radši kejvnout na blbý název a pak mít podporovatele (je to přeci jeho nápad, když vymyslel název) než se o to hádat. Nesouhlasím... Jen jsme tenkrát neměli potřebu (ba dokonce to nebylo ani moc žádoucí) všechno dělat super cool západně... Šli jsme si vlastní cestou... Čehož příkladem je třeba i to dělení samopalů na lehké a těžké... on ne každý, kdo není zamilovaný do té západní terminologie musí být okamžitě neznalý...
ŽUK, Aleksandr Borisovič. Pušky & samopaly. Vyd. 2. dopl. Praha: Naše vojsko, 2004, 238 s. ISBN 80-206-0712-9První, pro použití nábojů střední výkonnosti kvalitativně nové vzory střeleckých zbraní, se objevily již v období druhé světové války. Na náboj značně menší než puškový, ale větší než pistolový, byla již roku 1941 sestrojena v USA samonabíjecí karabina Garand. O něco později se objevily německé pokusné automatické karabiny MKb 42 (H) a MKb 42 (W) a také v roce 1943 do výzbroje přijatý vzor MP 43 na náboj 7,92x33. Na tyto náboje byla zařízena i koncem roku 1944 vyrobená útočná puška SG 44 (Sturmgewehr 44).
Prvenství ve vytvoření a v praktickém použití automatů však patří Rusku, kde byla zbraň, svými základními vlastnostmi velice blízká nynějším útočným puškám, sestrojena již před první světovou válkou; v roce 1913 V. G. Fedorov navrhl automat, který střílel náboji nové konstrukce. Začátek světové války přerušil vyzkoušení zbraně zejména z toho důvodu, že organizace výroby nových nábojů byla spojena s velkými materiálními náklady, neuskutečnitelnými ve válečném období, což si vynutilo použít u následujícího modelu Fedorovova automatu, vyrobeného v roce 1916, japonské puškové náboje ráže 6,5 mm (proto jsou automaty Fedorov uvedeny v části knihy věnované puškám). Japonské náboje byly slabší než ruské, svými hodnotami se však blížily Fedorovovým nábojům vzor 1913; i když to byly staré puškové náboje, které nepředstavovaly žádnou novinku, v jejich použití se jasně projevovala tendence k použití zmenšených nábojů v nové pěchotní samočinné zbrani. Automaty Fedorov byla jako první na světě vyzbrojena vojenská jednotka, která se zúčastnila bojových operací za první světové války a ve 20. letech byly po určité období ve výzbroji Rudé armády.
Na tom se shodneme. Každý máme jiný názor.
A to zasa nie - "priepalný" je odvodený od pôvodného ruského "brone-prožigajuščij". Ono totiž funkcia kumulatívnej nálože bola presnejšie preskúmaná a popísaná až niekedy v polovici 50. rokov - dovtedy to bola prakticky čistá empíria. Stačí si pozrieť, ako vyzerajú vložky nemeckých delostreleckých kumulatívnych granátov. Jasno v tom nemal nikto - nem. Hohlladung - doslova "dutá nálož", ang. shaped charge - tvarovaná nálož, pôvodne ale "hollow charge" - prázdna/dutá nálož.
Zde se trochu mýlíš. I Sověti měli stíhače tanků.Aaron Goldstein píše: ↑13 srp 2022, 11:39To je zase ten věčný problém snahy naroubovat západní terminologii na všechno na světě... A tak SU-100 je najednou stíhač tanků (Ne, není... Sověti prostě stíhače tanků neměli)...
