Izraelští politici v čele s ministrem pro strategické záležitosti Ronem Dermerem oslovili vlády Somálska a Súdánu, zemí zmítaných občanskou válkou, zatímco američtí diplomaté byli v kontaktu s odštěpenou somálskou provincií Somaliland, uvedly zdroje listu.
Izrael podle informací FT „vede rozhovory“ se zeměmi po celém světě, včetně Afriky, o přijetí Gazanů. Jednání však „v tuto chvíli nejsou právě pokročilá“.
Zdroj britského listu, americký představitel informovaný o prvních kontaktech Washingtonu s prezidentem Somalilandu, uvedl, že vzájemná jednání již začala. Jejich předmětem je možná dohoda o oficiálním uznání tohoto de facto státu (ačkoli funguje nezávisle na Somálsku, a podstatně lépe, žádná vláda světa jej jako stát neuznává) výměnou za zřízení americké vojenské základny poblíž přístavu Berbera na pobřeží Rudého moře.
Washington v rámci těchto jednání nadnesl možnost přesídlení vysídlenců z USA a Gazy. Zdroj FT uvedl, že tým Trumpovy administrativy pro Afriku dosud není docela sestaven. „Dokud nebude, jedná se o velmi nejisté, počáteční kontakty,“ řekl zdroj.
Zlepšíme jim život
O kontaktech se třemi východoafrickými zeměmi/územími jako první informovala agentura AP. Obě řečené země – Súdán a Somálsko – se zmítají ve vlastních občanských konfliktech a trpí extrémní chudobou. Řeklo by se, že jsou to ta poslední místa na světě, kam byste chtěli někoho přesídlit. Přesídlení velkého počtu Palestinců do těchto míst to právě nenapomáhá.
Úřad izraelského premiéra se k tomu odmítl vyjádřit. Americké ministerstvo zahraničí poukázalo na dřívější vyjádření Trumpova vyslance pro Blízký východ Steva Witkoffa, který řekl: „Ve skutečnosti vedeme produktivní rozhovor o tom, co je pro Gazu nejlepší a jak můžeme lidem zlepšit život.“
Myšlenku přesunout většinu z dvou milionů obyvatel Gazy z území zdevastovaného válkou poprvé vznesl Trump minulý měsíc. Tehdy představil svůj plán na převzetí území po 17 měsících konfliktu mezi Hamásem a Izraelem. Jeho vize, široce odsuzovaná po celém světě, se v uplynulých týdnech opakovaně měnila. Americký vůdce nebyl konzistentní v tom, zda by se Palestinci vůbec mohli vrátit do svých domovů v Gaze a zda by k jejich vyhnání použil americké vojáky.
V jednu chvíli sdílel na sociálních sítích video vytvořené umělou inteligencí, které zobrazovalo enklávu jako pozlacené turistické centrum plné kasin a plážových klubů. Tuto středu se naopak zdálo, že Trump z plánu slevil, když novinářům v Bílém domě řekl, že „nikdo žádné Palestince nevyhání“.
Arabské státy, evropské mocnosti a palestinští představitelé jakýkoli krok k vysídlení Palestinců důrazně odmítli. Súdán a Somálsko jsou členy Ligy arabských států, která rovněž odmítla jakékoli vysídlení. Jeden ze somálských představitelů řekl listu Financial Times: „Gaza patří Palestincům a zůstane Palestincům. Postoj Somálska k této otázce je dobře zaznamenán.“
„Revoluční a odvážný“ plán
Arabské státy považují plán za přímé ohrožení své národní bezpečnosti a porušení mezinárodního práva. Tento názor zastávaly zejména Egypt a Jordánsko, které USA poprvé oslovily jako potenciální místa pro přesídlení Palestinců.
Izraelský premiér Benjamin Netanjahu se však Trumpova plánu rychle chopil, označil jej za „revoluční“ a „odvážný“ a slíbil, že jej uskuteční.
Izraelské ministerstvo obrany minulý měsíc zřídilo ředitelství na podporu „dobrovolné emigrace“ Gazanů po zemi, vzduchem a po moři, ale podle informací FT nikdo žádné důležité kroky v tom směru nepodnikl. Nepodařilo se totiž najít zemi, která by byla ochotna lidi přijmout. To přesně kopíruje vzorec, jenž platí již od vzniku Izraele: sousední Jordánsko a Egypt sice s palestinskými Araby politicky souzní, ale ve skutečnosti těmito lidmi pohrdají a nechtějí s nimi mít nic společného.
Podle místních zdravotnických úřadů v Gaze v důsledku izraelské vojenské odvety za útok Hamásu 7. října 2023 přišlo o život téměř 50 000 lidí. Velká část území je zcela v troskách. Tento měsíc křehké šestitýdenní příměří mezi Izraelem a Hamásem skončilo. Mezinárodní zprostředkovatelé pod vedením USA se nyní snaží příměří prodloužit a zajistit propuštění téměř 60 zbývajících izraelských rukojmích.
Somaliland v pokušení
Bývalý britský protektorát Somaliland se od Somálska odtrhl v roce 1991 poté, co pád Siada Barreho uvrhl Somálsko do občanské války. Somaliland se však oficiálního uznání nikdy nedomohl.
Podle analytiků by somalilandskou vládu mohla lákat vyhlídka na uznání ze strany USA. Jakákoli dohoda o přijetí uprchlíků z Gazy by však mohla stát destabilizovat. Posílila by tak pozice zastánců tvrdé islamistických linie, od nichž má Somaliland dosud víceméně pokoj (například ve srovnání se Somálskem samotným).
V rozhovoru pro Sky News Arabia minulý měsíc prezident Somalilandu Abdirahman Mohamed Abdillahi Irro popřel, že by jeho vláda jednala s USA o přesídlení Palestinců, a místo toho vyzval k řešení s konsensuální podporou arabských zemí. „Každá záležitost takového rozsahu vyžaduje složité rozhovory,“ nabídl nečekaný vhled do problematiky.
Matt Bryden, odborník na oblast Afrického rohu, řekl: „Nové vedení v Hargeise [hlavním městě Somalilandu] si je vědomo, že veřejné mínění by bylo hluboce proti vylidňování Gazy. Somalilandská vláda je připravena přinést obrovské oběti v úsilí o mezinárodní uznání, ale ne nutně na úkor domácí stability a legitimity.“
Somálsko a Súdán nejsou pravděpodobná řešení
Jestli USA skutečně se Somálskem jednají, je otázka. Spojené státy se podle informací FT chystají provést celkovou revizi své politiky vůči Somálsku. To by mohlo vyústit v ukončení financování a uzavření amerického velvyslanectví v Mogadišu. Představa, že by s tamní vládou za takových okolností Američané o něčem důležitém jednali, je – mimo nejvyšší mocenské kruhy dnešního Washingtonu – stěží reálná.
Ani dohoda se Súdánem není nijak jistá. V zemi probíhá občanská válka, která donutila vládu stáhnout se z hlavního města Chartúmu do Port Súdánu. Země je dnes dějištěm nejrozsáhlejší humanitární katastrofy planety.
Je ovšem možné, že právě takové prostředí má Trump na mysli, když mluví o „zlepšení života“ vysídlených palestinských Arabů. Podle podobného vzorce jednalo před zhruba osmdesáti lety Německo, když v ukázce dobré vůle zorganizovalo pro miliony židovských obyvatel mnoha evropských zemí zdarma cestování vlakem do různých atraktivních destinací, například jižního Polska.
