FAO eviduje mimořádně vysoké ceny potravin v desítkách zemí a varuje, že tlak na domácnosti může přerůst v sociální otřesy. Riziko zvyšují počasí, energie i obchodní šoky.
Nová vlna dat ukazuje, že ceny potravin jsou v mnoha zemích neobvykle vysoké vůči předcovidové éře a že návrat k normálu probíhá pomalu. Na trend upozorňuje server ZeroHedge, který vychází z údajů OSN a FAO a konstatuje, že v roce 2023 zažilo přibližně padesát procent států světa cenovou úroveň klasifikovanou jako mírně až abnormálně zvýšenou ve srovnání s průměrem let 2015–2019. Server ZeroHedge varuje, že dlouhodobě vysoké ceny potravin v kombinaci s politickou křehkostí vytvářejí prostředí, kde se snadno rodí sociální nepokoje. Současně připomíná předchozí epizody spojené s vlnami protestů. Původní článek je dostupný zde a tvoří východisko pro tento rozšířený rozbor doplněný o širší zdroje.
Aby bylo zřejmé, co přesně znamená „abnormálně vysoká cena“, je vhodné nahlédnout do metodiky OSN. Indikátor 2.c.1 Indicator of Food Price Anomalies měří, zda jsou měsíční ceny potravin v dané zemi mimořádně vysoko po očištění o sezónnost a inflaci, a porovnává je s dlouhou historickou řadou. Podle letošní zprávy OSN o pokroku k Cíli udržitelného rozvoje 2 mělo v roce 2023 přibližně 50 % zemí světa ceny potravin od mírně po abnormálně zvýšené, což je sice méně než rekordních 60 % z roku 2022, ale stále trojnásobek průměru z let 2015–2019. Tato metrika se přitom týká domácích cen, které spotřebitelé skutečně platí, a proto přesněji odráží sociální napětí než samotný globální index komodit.
Z globálního pohledu přitom situace na první pohled nepůsobí dramaticky. FAO Food Price Index se v září 2025 snížil na 128,8 bodu, což je jen mírně nad úrovní loňského roku a znatelně pod maximem z března 2022. Pokles táhly obiloviny, mléčné produkty, cukr a rostlinné oleje, zatímco maso dosáhlo nového maxima. Tento vývoj naznačuje, že světové trhy se po šocích částečně stabilizovaly, avšak klíčové položky spotřebitelského koše zůstávají dražší než před pandemií. Domácí ceny jsou navíc často ještě vyšší kvůli kurzovým pohybům, daním, maržím a logistickým nákladům.
Proč jsou tedy potraviny v tolika zemích stále tak drahé, i když se globální index hýbe jen pozvolna? Prvním faktorem je extrémní počasí. Klimatické jevy stále častěji zasahují klíčové pěstitelské regiony a způsobují vlnovité výkyvy ve sklizni i kvalitě. Nedávné analýzy například ukázaly přímou vazbu mezi tepelnými vlnami a prudkými skoky cen olivového oleje, zeleniny či rýže. Tyto šoky se následně přelévají do širší inflace, obzvlášť tam, kde potraviny tvoří podstatnou část výdajů domácností.
Druhým faktorem jsou energie, hnojiva a paliva. I když se po roce 2022 část tlaků zmírnila, náklady v zemědělství a potravinářství zůstávají vysoké a rozpočty farem i zpracovatelů jsou stále citlivé na výkyvy cen nafty, plynu a dusíkatých hnojiv. FAO přitom upozorňuje, že zásoby obilí jsou z globálního hlediska dostatečné a spotřeba poroste jen mírně. Přesto maloobchodní ceny zůstávají vysoko, protože přirážky navyšují i směnné kurzy, pojistné, úroky a místní tržní struktura.
Třetí oblastí jsou obchodní a politické nejistoty. Do cen se v posledním roce promítly spory o cla, biopaliva a exportní regulace, které mění toky rostlinných olejů i motivace pěstitelů. Dočasné exportní zákazy rýže nebo pšenice pak často zvyšují lokální ceny a jejich účinek přetrvává i poté, co světové trhy znovu klesnou. Agenturní data zároveň potvrzovala, že světové potravinové ceny se letos na jaře a v létě vrátily na dvouletá maxima, tažená především drahým masem a oleji.
Z pohledu sociální stability nejde o akademickou otázku. Výzkumy z poslední dekády ukázaly, že prudký růst cen potravin může v ekonomicky křehkých zemích podkopat legitimitu institucí a zvýšit pravděpodobnost nepokojů. Analýzy Mezinárodního měnového fondu prokázaly, že růst světových potravinových cen souvisí se zvýšeným výskytem vnitrostátních konfliktů a s horším vývojem politických institucí v chudších regionech. Podobně studie o arabském jaru zdůrazňují, že zdražování jídla působí jako silný urychlovač již existující nespokojenosti, nezaměstnanosti a sociálních křivd.
Současná mapa rizik to potvrzuje. Společná zpráva FAO a Světového potravinového programu (WFP) varuje, že akutní potravinová nejistota se prohlubuje v osmnácti krizových ohniscích a že státy jako Súdán, Palestina, Jižní Súdán, Haiti a Mali čelí bez rychlé pomoci hrozbě hladomoru. Z Konga, Somálska či Myanmaru přicházejí zprávy o rekordním hladu a prudkém propadu humanitární pomoci. Typicky v zemích, kde cenové šoky a nedostupnost základních potravin mohou rychle přerůst v bezpečnostní krizi.
Je nutné rozlišovat světové velkoobchodní ceny a domácí spotřebitelské účty. Mezinárodní index FAO může stagnovat, ale domácí CPI pro potraviny často roste rychleji než celková inflace. FAO uvádí, že v nízkopříjmových zemích dosáhla v roce 2023 potravinová inflace až třiceti procent a že většina z nich měla na začátku téhož roku dvouciferný růst cen jídla. To znamená, že i při solidní sklizni platí domácnosti více, než by odpovídalo makroekonomickým datům, a největší dopady nese chudší část populace.
Psali jsme - Havlíček: První vláda rozhodne o novém stavebním zákoně i konci ETS2
Součet všech těchto faktorů vysvětluje, proč jsou ceny potravin ve světě stále výš než před pěti lety a proč indikátory abnormalit zůstávají na několikanásobku předpandemických hodnot. Srovnání s roky 2015–2019 je přitom pro hodnocení sociálních rizik zásadní, protože tehdy byly ceny pro většinu států mnohem únosnější. Výkyvy počasí, napjaté trhy s oleji a masem, obchodní bariéry i vysoké domácí náklady na dopravu a energii dohromady vytvářejí prostředí, kde i menší zhoršení příjmů může spustit protesty. Tento obraz potvrzují jak mediální analýzy, tak technické zprávy OSN. Tlak na potravinové rozpočty je dnes sociálně i politicky významný.
Chce-li se riziko nepokojů snižovat, musí vlády reagovat jak na straně nabídky, tak poptávky. Krátkodobě pomáhá cílená podpora nejzranitelnějších obyvatel, transparentní cenotvorba a omezení náhlých exportních zákazů, které sice krátkodobě stabilizují trh, ale globálně škodí. Střednědobě je nutné posilovat odolnost zemědělství, investovat do zavlažování, skladování, pojištění proti katastrofám a odolných odrůd, které brání přenosu klimatických šoků do cenovek. Dlouhodobě pak hraje klíčovou roli stabilní makroekonomická politika a konkurence v potravinových řetězcích, jinak se globální výkyvy promítají do domácích cen příliš snadno a trvale.
Závěrem lze říci, že zvýšené domácí ceny potravin nejsou výkyvem jedné sezony, ale projevem delší éry vyšší volatility. Rok 2025 spojuje klimatické extrémy, energetické tlaky a geopolitické napětí do situace, kterou FAO a OSN popisují jako trojnásobný výskyt cenových anomálií oproti klidným letům před pandemií. Historie přitom ukazuje, že když ceny jídla rostou rychleji než příjmy, trpí nejchudší vrstvy a roste riziko pouličních protestů. Správa potravinového rizika tak není jen otázkou ekonomické politiky, ale i vnitřní bezpečnosti států.
