Kalendárium - připomenutí výročí, událostí...

[zmiri]

Tak před 80 lety nám začalo Slovenské národní povstání.

[Alchymista]

29. augusta 1949 - Sovietsky zväz zlomil jadrový monopol západu a na Semipalatinskom poligone v dnešnom Kazachstane odpálil svoju prvú plutoniovú jadrovú bombu RDS-1 s výkonom ~22kt.

[lasib]

29.8.1526 Bitka pri Moháči, na 150 rokov sa zmenili dejiny str. Európy ....

[Alchymista]

https://sputnikglobe.com/20240901/unhea ... 70707.html
Nezhojená rana po teroristickom útoku v Beslane: Rusko si pripomína 20. výročie tragédie

Rusko si 1. septembra pripomína 20. výročie teroristického útoku na školu v Beslane, pri ktorom zahynulo 334 ľudí vrátane 186 detí.
Ruský prezident Vladimir Putin navštívil 20. augusta pamätník obetí z Beslanu a slávnostne si pokľakol.
„Táto tragédia nepochybne zostane nezahojenou ranou v kolektívnej pamäti celého Ruska,“ povedal Putin počas stretnutia s členkami združenia ‚Matky Beslanu‘, ktoré združuje obete teroristického útoku v severoruskom meste.
K teroristickému útoku v Beslane, meste v ruskej Severoosetsko-Alánskej republike, došlo 1. septembra 2004 ráno. Viac ako 30 islamistických militantov obsadilo školu č. 1 počas prázdninového zhromaždenia, vzalo viac ako 1 200 ľudí ako rukojemníkov a do budovy umiestnilo výbušniny. Väčšinu rukojemníkov tvorili deti, ktoré boli v budove násilne držané tri dni bez jedla a vody.
Do Beslanu boli okamžite vyslané jednotky Centra osobitného určenia FSB, aby rukojemníkov oslobodili. Na tretí deň obliehania dva silné výbuchy v budove prinútili protiteroristické jednotky k útoku, počas ktorého boli rukojemníci prepustení a teroristická skupina bola zlikvidovaná. Jeden islamistický militant, Nurpaši Kulajev, bol zajatý a neskôr odsúdený na doživotie.

Translated with DeepL.com (free version)

[petrp]

Před sto deseti lety vznikla Rota Nazdar
První vojenské jednotky prvního československého odboje vznikly z iniciativy krajanských organizací záhy po vypuknutí první světové války v létě 1914 v Rusku a ve Franci. Českoslovenští dobrovolníci se začali organizovat také ve Velké Británii a v Srbsku. Československá armáda se zrodila dříve než československý stát a existence čs. legií byla nejpádnějším argumentem pro mezinárodně politické uznání práva Čechů a Slováků na samostatnost.
https://www.vhu.cz/pred-sto-deseti-lety ... ta-nazdar/

[Alchymista]

5.9.1919 padol sovietsky vojvodca Vasilij Ivanovič Čapajev

[Algy]

....pred 80. rokmi....

[petrp]

Zajímavě pojatá rekonstrukce...

[petrp]

Osmdesátiny slaví bývalý prezident ČR Miloš Zeman.
Na jeho statečnost v předlistopadovém období vzpomíná vicepremiér z doby jeho vlády Miroslav Grégr. „Vždy se snažil, aby Česká republika měla korektní mezinárodní vztahy, aby těžila z mezinárodní spolupráce. Ale to, za co byl neprávem kritizován, nějaká přehnaná vstřícnost nebo podlézavost vůči státníkům z Číny nebo z Ruska, z jeho strany nikdy nebylo,“ říká pro ParlamentníListy.cz na jeho adresu exministr průmyslu. Také se vždy musí pousmát, když ho kriticky hodnotí lidé, kteří „přesně vědí, jak by to oni udělali, kdyby to uměli“.
https://www.parlamentnilisty.cz/arena/r ... ren-762340

[Alchymista]

29.9.1941...
Babí Jar: jak bylo vyhlazeno židovské obyvatelstvo Kyjeva

„Všichni Židé z města Kyjeva a jeho předměstí se mají dostavit v pondělí 29. září 1941 do 8 hodin na roh ulic Melnikova a Dokterivská (poblíž hřbitovů). Vezměte si s sebou doklady, peníze, cennosti a také teplé oblečení, spodní prádlo atd. Kdo z Židů nesplní tento příkaz a bude nalezen jinde, bude zastřelen…“

Následujícího dne došlo k nejkrvavějšímu zločinu v dějinách Velké vlastenecké války. Název místa, kde byl spáchán, se stal světově proslulým a fráze „Židé z města…“ se stala svérázným symbolem nacismu a zločinu proti lidskosti.

Podle sčítání lidu z roku 1939 žilo v Kyjevě asi 850 000 lidí, z toho 224 000 (26,5 %) Židů. Když začala válka, značná část z nich odešla na východ a odvedení muži mířili na frontu. 19. září 1941 vstoupila do města německá vojska. V Kyjevě však ještě stále žilo asi 50 tisíc obyvatel židovské národnosti.

Nacistický režim Třetí říše se vyznačoval ojedinělým antisemitismem. Na začátku Velké vlastenecké války vyhlásilo velení wehrmachtu za jeden ze svých hlavních úkolů ani ne tak vítězství nad SSSR, jako spíše zničení „žido-bolševického systému“ a likvidaci Židů jako hlavních nositelů bolševismu. Tento program začali Němci realizovat již v létě 1941.

Policejní pluk Jih, 304. a 320. policejní prapor a 1. motorizovaná pěší brigáda SS zastřelily na území Ukrajiny během srpna 44 125 lidí, většinou Židů.

Ve dnech 19. a 20. září 1941 vstoupilo do Kyjeva nejen pět divizí 29. armádního sboru 6. armády wehrmachtu, ale také 50 mužů Sonderkommanda 4a Standartenführera SS Paula Blobela z Einsatzgruppe Z. V té době hlavní část této jednotky SS dokončovala „židovskou akci“ v Žitomiru, kde bylo zastřeleno 3145 lidí.

Tito „báječní“ pánové dorazili do Kyjeva 25. září a s nimi 45. záložní policejní prapor SS Sturmbannführera Martina Bessera, 303. policejní prapor SS Sturmbannführera Heinricha Hannibala a také část štábu vrchního führera SS a policie Rusko-Jih, SS Obergruppenführera Friedricha Jekelna.

Právě tyto jednotky a jejich velitelé se měli stát přímými pachateli připravovaného zločin.

20. září dorazili do Kyjeva zástupci Organizace ukrajinských nacionalistů z jejího „melnikovského“ křídla: předvoj (18 mužů) ukrajinské policie vedený jistým B. Konikem a „kozácká setnina“ I. Keduliče. Dne 29. září se zapojilo také dalších 300 Ukrajinců z pomocné policie 454. gardové divize. Role těchto občanů v popisovaných událostech však byla druhořadá.

Antisemitské nálady okupantů se projevily hned první den po obsazení Kyjeva – 19. září podepsalo velení 75. pěší divize 29. armádního sboru, jež vstoupila do města, rozkaz zapojit Židy do prací při odklízení trosek a odminování. Dne 23. září velitel sboru generál Hans von Obstfelder, který zároveň velel i kyjevské posádce, nařídil, aby byli v první vlně zatčeni Židé mužského pohlaví a posláni na práci společně s válečnými zajatci.

Když v následujících dnech vybuchly na Kreščatiku rádiové miny nastražené ustupujícími sovětskými vojsky, zahájil spolu s velitelem města generálmajorem Kurtem Eberhardem odvetnou akci, s níž spojil i vyhlazení několika set až tisíců kyjevských Židů. Od 25. září začaly jednotky sboru umístěné v Kyjevě potlačovat pokusy Židů opustit město.

Dne 26. září uspořádal velitel Kyjeva generálmajor Eberhard poradu, na níž byli přítomni velitelé policejních jednotek SS, kteří již dorazili ze Žitomíru. Bylo rozhodnuto, že ne část, ale celé židovské obyvatelstvo Kyjeva bude zlikvidováno. Akci provede Sonderkommando 4a. Kordonem a doprovodem obětí na místo popravy byly pověřeny 45. a 303. policejní prapor.

Budoucí poprava byla na schůzce označena jako „evakuace“ způsobená požáry zuřícími po explozích na Kreščatiku. Přitom bylo od samého počátku dobře známo, že zaminování města prováděly speciální sapérské jednotky sovětské armády, které neměly s mírumilovným židovským obyvatelstvem Kyjeva nic společného. Němečtí okupanti však šířili falešné zvěsti, že byli zadrženi a zastřeleni Židé, kteří pobíhali po centru Kyjeva s kanystry naplněnými benzinem a úmyslně zapalovali městské budovy.

Střílelo se již 20. září. Okupanti popravovali zajaté politruky a komisaře, židovské civilisty zadržené hlídkami, židovské válečné zajatce, pacienty psychiatrické léčebny u Babího Jaru a ilegální bojovníky, jež udali „dobrotiví“ spoluobčané. Někteří z odsouzených se snažili vyplatit a nabízeli vrahům zlato ukryté ve městě. Ti zlato ochotně přijali, načež byly oběti stejně zlikvidovány.

27. září bylo v tiskárně Východní fronty vytištěno 2000 výtisků výše uvedeného oznámení. Následujícího dne je ukrajinští policisté rozlepili po celém městě. Zároveň byla cíleně šířena fáma, že Židé budou deportováni do Německa.

29. září 1941, den, který zůstane navždy zapsán v dějinách lidstva, začal hromadným odchodem Židů na místo určené jejich budoucími vrahy: k židovskému hřbitovu na severozápadním okraji města na křižovatce ulic Melnikova a Děgťarevská (jejich názvy byly v oznámení uvedeny chybně).

Ti, kteří se snažili zůstat doma, byli vyhnáni na ulici esesáky ze 45. policejního praporu a antisemitsky smýšlejícími „uvědomělými“ občany. Někteří z nich poslali své nedávné sousedy na smrt sami – jednoduše je zabili.

Jeden z takových podlidí, jistý E. Ustinov, při výslechu v NKVD v prosinci 1943 vzpomínal:

…Večer jsem nesl kbelík s vínem do svého bytu… Cestou jsem zaslechl hluk na zahradě a tak jsem tam zabočil. Když jsem přišel blíž, viděl jsem, že lidé zahrabávají zajaté Židy. Zvláště aktivní byl malíř Sergej… Potom vzal Sergej těmto Židům teplou deku a jídlo. Když jsem to viděl, předal jsem vědro s vínem synovi Nikolajovi a běžel jsem pro lopatu a začal jsem jim pomáhat. Celkem jsme zakopali 6 -7 lidí, někteří z nich ještě žili, křičeli a prosili nás, abychom je nepohřbívali, ale my jsme je mlátili lopatami po hlavách a zakopávali. Nejvíc křičela mladá, asi dvacetiletá dívka a také stará žena, kterou jsme s rozbitou hlavou přitáhli k jámě, křičela a prosila nás…“.

Ty, kteří přišli na shromaždiště, poslali Němci k východnímu plotu nedalekého vojenského hřbitova. Zde byli odsouzenci zbaveni svrchního oblečení, šperků a dokladů. Poté byli ve skupinách hnáni podél jižního plotu, hájem, za dva řetězy stráží až k jihovýchodnímu výběžku Babího Jaru.

Zde vrazi nutili své oběti, aby si zuly boty a svlékly se do spodního prádla (podle některých vzpomínek dokonce donaha). Ti, kteří váhali nebo se snažili odporovat, byli zbiti. Místo, kde se to všechno odehrávalo, bylo od Babího jaru odděleno vyvýšeninou s úzkými průchody, které tlumily výstřely přicházející z druhé strany.

Takto připravené skupiny esesáci jednu po druhé hnali průchody do rokle. Několik střeleckých týmů ze Sonderkommanda 4a, z roty SS přidělené k Einsatzgruppen Z a ze 45. policejního praporu zde přinutilo své oběti, aby si lehly tváří k zemi, a stříleli je do týla ranami z automatických pušek Schmeisser 42 rakouské výroby s bočním zásobníkem. Na malé děti náboji neplýtvali, pohřbili je zaživa. První „vrstva“ ještě ležela na zemi, všechny následující skupiny však již ležely na mrtvolách dříve zabitých.

Lidé ochromení hrůzou a neskutečností toho, co se dělo, poslušně, jako mechanické loutky, dělali vše, co po nich jejich vrazi požadovali. Jen několika lidem se podařilo z tohoto pekla na zemi uniknout.

Část kyjevských občanů (podle některých německých údajů až 10 000) se vydala přímo na nákladové nádraží Lukjanivka, jež se nacházelo nedaleko místa popravy. Tito lidé se zřejmě domnívali, že odtud budou odvezeni vlakem do Německa. Tam na ně také čekali esesáci, kteří nešťastníky donutili odevzdat svá „zavazadla“ a poslali je k hlavní skupině.

Během prvního dne zabili nacisté asi 22 tisíc lidí, poprava skončila kolem 17.00 -18.00 hodin. Dalších 11 tisíc lidí bylo zastřeleno 30. září. Podle německých zpráv bylo během těchto dvou hrůzných dnů zlikvidováno západoevropskými „ civilizátory“ celkem 33 771 lidí.

Formát publikace nám neumožňuje zařadit vzpomínky a svědectví všech účastníků a obětí popravy, ale důkazy existují, a není jich málo, a při jejich čtení musí každý normální člověk pocítit hlubokou nenávist k nacismu … Nic jiného, než nenávist…

…Oběti byly přivedeny, nebo samy přicházely z bočních roklí či prohlubní, které navazovaly na tu, kde jsme byli my. Oběti také musely jít přes mrtvoly. Bez jakéhokoliv zvláštního nátlaku si lehaly a obě ruce si pokládaly za zátylek, ležely čelem k zemi. Byly to židovské ženy a muži různého věku. Muži byli ve většině. Nepamatuji si, jestli tam byly nějaké děti,“ zní výpověď jednoho z vrahů.

O dětech lže, všechno si pamatuje, jen se bojí přiznat.

Přímí pachatelé byli také zděšeni tím, co se děje. Jejich velení proto předem nakoupilo pro střelce velké množství alkoholu, včetně rumu, koňaku a šampaňského. „Ti, kteří si odpracovali“ svůj čas v rokli (od jedné do tří hodin), byli nahrazeni novými esesáky. Ti „staří“ byli posláni do kasáren a dostali alkohol. Jednomu z nich to nepomohlo, ztratil rozum a zastřelil dva své spolubojovníky, načež byl zastřelen i on sám.

Ukrajinští nacionalisté a policisté se tentokrát přímého zabíjení lidí neúčastnili, podíleli se pouze na třídění a nakládání věcí mrtvých. Za účelem pohřbení těl popravených byly večer 30. září – na návrh SS Standartenführera Blobela, velitele Sonderkommanda 4a – vyhozeny do povětří výspy Babího Jaru. Půdu srovnali se zemí váleční zajatci přivezení na nákladních autech.

Po zářijovém vraždění pokračovalo zabíjení Židů ještě 1., 2., 8. a 11. října, ale už ne tak masově – Němci likvidovali ty, kterým se podařilo uniknout raziím v předchozích dnech. Tyto operace maskovali slovy „podle vojenských zvyklostí“. Mnoho Židů udali sousedé, kteří si chtěli vzít jejich majetek.

I později stříleli okupanti v Babím Jaru téměř nepřetržitě. Zabíjeli komunisty, komisaře, odbojáře, rukojmí, příliš nezávislé ukrajinské nacionalisty, zločince, narušitele zavedeného pořádku a lidi, kteří se prostě ocitli v nesprávný čas na nesprávném místě. Zastřeleni byli také zajatí námořníci Pinské vojenské flotily, kteří byli drženi v Darnickém táboře.

V létě 1943, když bylo i německým nacistům jasné, že Ukrajina bude brzy osvobozena Rudou armádou a zločiny spáchané Třetí říší v Babím Jaru a na dalších místech se dostanou do povědomí světové veřejnosti, začali „zametat stopy“.

Pověřeným důstojníkem pro tuto operaci byl jmenován tentýž Standartenführer Paul Blobel. Pod jeho velením byl v srpnu 1943 zformován tzv. tým 1005a, k němuž se brzy připojil tým 1005b, který dorazil z Dněpropetrovska. Každý z nich měl četu o 30-40 mužích, které velelo několik velitelů SS z bezpečnostní policie. Hlášení těchto týmů se pro zamaskování nazývala „meteo-hlášeními“ a místa hromadných hrobů, která měla být zlikvidována, se nazývala „místy atmosférických srážek“. Za čísly: „výška mraků“ – se skrýval počet mrtvol za určité časové období.

V Kyjevě se likvidovalo následujícím způsobem.

18. srpna začali Němci přivážet vězně ze Syreckého zajateckého tábora, který sousedil s Babím Jarem, do 28. září se jednalo o 321 osob. Místo, kde byli Židé zastřeleni, bylo obehnáno ostnatým drátem a byly postaveny věže se strážemi.

Pod dohledem esesáků vytvořili vězni z náhrobků na židovském hřbitově jakési pece. Potom vytahovali z hrobů polorozpadlé mrtvoly a pokládali je na náhrobky ve vrstvách, z nichž každou překrývali poleny. Tato oblast je dnes jedním z největších parků ve městě, ale tehdy to byl zalesněný okraj města, takže o palivové dřevo nebyla nouze. Vzniklé stohy, děsivé svým vzhledem i zápachem, se polévaly použitým motorovým olejem, naftou a dalšími hořlavými kapalinami a zapalovaly. Najednou bylo spáleno tři až pět tisíc mrtvol.

Několik desítek vězňů, kteří si uvědomovali, že po likvidaci těl budou zlikvidováni také, jako nežádoucí svědci, si v noci z 28. na 29. září (přesně dva roky po tragédii) odblokovalo okovy, vylomilo zámek na zemljance, kde byli zavřeni, a zaútočilo na dozorce. Samozřejmě, byli odsouzeni k záhubě, protože proti automatickým puškám měli jen motyky a lopaty. Patnácti lidem se však podařilo utéct a později vypovědět pravdu o Babím Jaru.

Celkem byly podle odhadů těchto lidí zničeny ostatky asi 40-50 tisíc civilistů, z nichž polovinu tvořily ženy a děti, a asi 20-25 tisíc vojáků.

Nacistický zločin v Babím Jaru byl největším jednorázovým zabitím civilistů za celou druhou světovou válku. Němci nezabili tolik lidí za jediný den ani v Dachau, ani v Osvětimi, ani v ghettech. Proto zůstane Babí Jar navždy zapsán v dějinách lidstva jako jeden z nejstrašnějších zločinů proti lidskosti. Navždy bude připomínán vedle masakru v Nankingu, Bartolomějské noci, bombardování Drážďan, Stalingradu, Hirošimy a Nagasaki. Jsou zločiny, které nemají promlčecí lhůtu, a tragédie v Babím Jaru k nim patří.

https://www.novarepublika.cz/2024/09/ba ... tvo-kyjeva
Alexej STACENKO, UKRAJINA.ru (08:08 29.09.2024) https://ukraina.ru/20240929/1032353374.html , vybrala a přeložila PhDr. Jana Görčöšová

[Alchymista]

1.10. 1949
75 let od založení ČLR
1. října 2024 si mnozí připomenou 75. výročí založení Čínské lidové republiky

[skflanker_]

09.10.1760, počas 7-ročnej vojny, Berlín kapituloval pred ruským zborom generála Černyševa. Mestská posádka zložila zbrane. Symbolické kľúče od Berlína, ktoré mestské úrady odovzdali ruskému generálovi, sú dnes uložené v Kazanskej katedrále v Petrohrade.
Druhýkrát ruské jednotky obsadili Berlín v 03/1813 a oslobodili mesto od Napoleonových vojsk. Potom ešte v roku 1945.

Zdroj https://t.me/spravy_slovakia/9802 z 09.10.2024
1760 (pred 264 rokmi)
1813 (pred 211 rokmi = po 53 rokoch od ↑)
1945 (pred 79 rokmi = po 132 rokoch od ↑)

[Alchymista]

11. okóbra 1424 zomrel Ján Žižka

https://casopisargument.cz/59788
Na okraj žižkovského jubilea

Historik Jiří Malínský píše na okraj zítřejšího významného historického jubilea 600. výročí smrti Jana Žižky z Trocnova.

Úterní premiéra dokumentárního pořadu České televize Žižka hrdlořez i boží bojovník je poměrně snadno vykladatelná jako relativně dobře maskovaná snaha o demýtizaci a destrukci života a vlastně i odkazu tohoto výrazného národního hrdiny (v podtextu nepřiměřené idylizace doby temna). Údajná krutost husitů byla součástí dobového mravu a křižácká vojska i svatá církev se vyznačovala buď shodnou nebo – a to velmi často – ještě brutálněji vedenou válkou či válečnou kampaní. Trosky fakt z většiny Žižkova života navíc nutí ke krajní opatrnosti při jejich interpretaci; není zřejmě náhodné, že scénář i režijní realizace druhého (Jan Žižka) i třetího (Proti všem) dílu Vávrovy, ale i Jiráskovy Husitské trilogie obstojí v tomto srovnání po sedmdesáti letech neporovnatelně lépe; pořad si sarkasmem osudu byl nucen vypomoci ukázkovými scénami z tohoto mimořádného klasického československého velkofilmu.

11. října 1424 nezemřel u Přibyslavi chudý jihočeský zeman, majitel drobného severočeského hradu Kalicha, ale především jedna z ústředních osobností našich dějin, muž navíc kališníky svatořečený. Oprávněně – bitva na Vítkově posunula bělohorskou katastrofu o dvě stě let. Nezesnul bez následníků: Prokopa Velikého, Jana Rokycany, Jiřího z Poděbrad. Věhlas a úcta, kterou tento velikán stále vzbuzuje u pokrokové části Evropy, trvá i dnes; to uznala i soudnější část českého katolictva.

Není nenáležité připomenout, že právě husitská tradice, tím i druhý život trocnovského reka pokračuje i v nedávné české a československé současnosti. Z husitské tradice vycházel při koncipování koncepce své zahraniční prvoodbojové akce Masaryk, husitská tradice stojí v základech ruských legií (Husitská divize, ale také pluk Jana Žižky z Trocnova, v němž bojoval prezident Ludvík Svoboda) a tvoří i základ naší státní myšlenky. Také Žižkovým městem není jen Hradec Králové, ale i evropsky významný Tábor; k husitství se hlásil i druhý československý prezident Edvard Beneš a náš druhý odboj (Žižkovo jméno nesla i jedna z největších partyzánských brigád).

Husitský světec je připomínán i sudoměřskou sochou v nadživotní velikosti, která byla vztyčena r. 1924, husitský světec se Kafkovou monumentální jezdeckou sochou tyčí nad Prahou. A v památníku prvního odboje, na úbočích žižkovského návrší, Žižkovy čtvrti, probíhají slavnostní shromáždění připomínající klíčová období i události našeho státu včetně vyznamenávání našich novodobých legionářů.

Tyto „drobné detaily“ dokument České televize „opomněl“. Ke své i naší škodě, ke škodě i odborné a umělecké úrovně a vyznění tohoto televizního díla. Ke škodě nás všech.

Informace pro zájemce: Tento pátek, 11. října od 16:30, se uskuteční před památníkem na Vítkově hromadný zpěv husitského chorálu “Ktož jsú boží bojovníci”. Cílem je experimentálně vyzkoušet, jak zněl chorál, když ho společně zpívalo husitské vojsko. Organizátoři se snaží sezvat co nejvěští množství účastníků. Vítán je proto každý, kdo by si chtěl slavnou husitskou píseň společně s ostatními zazpívat. Akce je naplánována na den, na nějž připadá výročí 600 let od smrti Jana Žižky z Trocnova.

[skflanker_]

15.10.1964 = pred 60-timi rokmi bol uvedený do prevádzky vtedy najväčší ropovod sveta „Družba“.

Zdroj https://t.me/spravy_slovakia/9915 z 15.10.2024

[Kalinac]

Černý čtvrtek: Jak krach akciového trhu vyvolal nejhorší krizi v historii

Přesně před 95 lety, 24. října 1929, zažila newyorská burza cenných papírů bezprecedentní kolaps kotací. V té době si nikdo nedokázal představit katastrofický rozsah této události, nyní známé jako "krach na Wall Street". Právě z ní se počítá Velká hospodářská krize, připomínají analytici tržní síly.
Amerika vstoupila do bouřlivých 20. let, hlučných s motory prvních aut Henryho Forda. První světová válka nedávno skončila a lidé se vracejí k poklidnému životu. Ulice New Yorku a Chicaga se pohybují v rytmu jazzu, který se stal symbolem svobody a odmítnutí starých základů. S čistými liniemi a drahými materiály styl Art Deco ovládá budovy, šperky a svět módy. Panoramata měst jsou naplněna zvuky rádia: zprávy, hudba, rozhlasové hry a reklama pronikají prostřednictvím rádia do všech koutů země.
Prohibice, která platila od roku 1920 do roku 1933, nijak nenarušuje všeobecnou zábavu - veškerý alkoholový byznys se přesunul do podzemních barů a kasin - "speakeasy" - které nabízejí každému pít pašovanou whisky nebo šampaňské.
Nejhlasitější a nejdéle hřmělo na Wall Street. Cenné papíry se prodávají a nakupují závratnou rychlostí, což dává vzniknout mýtům o snadných penězích. Makléři a spekulanti, vyzbrojení telefonními sluchátky, vydělají jmění v krátké době.
Zdálo se, že zlaté časy Amériky nikdy neskončí. Index Dow Jones Industrial Average (DJIA) vzrostl šestinásobně, z 63 bodů v srpnu 1921 na 381 bodů v září 1929. Společnosti se obchodovaly s šíleným poměrem ceny k zisku (P/E) více než 15 – na pozadí desetiletí růstu.
Na podzim roku 1929 začaly ceny akcií klesat. Do 24. října indexy klesly o 20 % z maxima, aby se ve stejný "černý čtvrtek" propadly o 11 %. Pak situaci zachránily banky, které začaly nakupovat cenné papíry, a uzavřením se trh téměř zotavil.
Paniku investorů se však nepodařilo zastavit. Následující týden - na "Black Monday" - trh klesl o 13%, na "Black Tuesday" - o dalších 12%.
Dav lidí na Wall Street v průběhu Černého čtvrtka

Burzááá.jpg (57.39 KiB) Zobrazeno 856 x

Nové odvětví makléřských domů umožnilo běžným občanům, kteří o akciovém trhu věděli jen málo, nakupovat akcie za vypůjčené prostředky. Nejvtipnější na tom je, že půjčky byly zajištěny právě těmi akciemi, které byly nakoupeny s těmito "pákami". Podmínky byly mimořádně pohodlné: kupující zaplatil 10 % z ceny a zbytek si půjčil. Úvěrové peníze zaplavily akciové trhy a vyhnaly ceny nahoru.
Nelze říci, že by si narůstajícího problému nikdo nevšiml. Federální rezervní systém (Fed) byl v roce 1928 skeptický ohledně boomu akciového trhu díky pochybně zajištěným půjčkám. Guvernéři Federálních rezervních bank a Rady Federálních rezerv věřili, že takové rozsáhlé spekulace odvádějí peníze od obchodu a průmyslu.
Regulátor dále odkázal na zákon, podle kterého by prostředky Federálních rezervních bank neměly být používány k financování spekulativních aktivit.
Aby se problém vyřešil, byla v roce 1928 sazba Fedu zvýšena ze 4 % na 5 %. Logika byla jednoduchá: pro banky by se stalo dražším půjčovat si peníze od Fedu, což znamená, že koncoví dlužníci by za své půjčky platili více. To by mohlo zchladit zápal spekulantů, kteří byli zvyklí obchodovat s vypůjčenými penězi. V roce 1929 pokračoval boj proti přebujelé burze. Rada Fedu požádala rezervní banky, aby odmítly žádosti o půjčky od bank, které půjčují spekulantům s akciemi. Rada také učinila veřejné prohlášení o nebezpečí spekulací na burze. Rezervní banka v New Yorku chtěla být ještě tvrdší a požadovala další zvýšení úrokové sazby centrální banky. Regulátor New York několikrát odmítl, ale nakonec ustoupil a v srpnu 1929 se klíčová sazba zvýšila z 5 % na 6 %. Přísná měnová politika zdražila nákup akcií na úvěr a cyklus masivních investic na akciovém trhu se začal přerušovat.
V září 1929, kdy ceny akcií začaly kolísat, se propady rychle zotavily. Někteří finanční influenceři té doby, například prezident National City Bank (nyní Citibank) Charles Edwin Mitchell, volali po pokračování nákupů cenných papírů. Aby podpořili býčí trh, dokonce nakoupili bloky akcií za vysoké ceny a vytrubovali to do všech médií. Pokus však selhal a průměrný investor začal prodávat.
V určitém okamžiku se propast mezi dostupnými penězi a pohledávkami zvětšila natolik, že komerční banky jednoduše nedokázaly poskytnout potřebné rezervy. Federální rezervní banka v New Yorku chytila býka za rohy: nakoupila vládní cenné papíry (analogicky k OFZ), zrychlila půjčování a snížila úrokovou sazbu u svých vlastních půjček. New York ujistil komerční banky, že poskytne všechny potřebné prostředky pro rezervy.
Přestože byly banky chráněny, krach akciového trhu nadále narušoval obchod a výrobu. Investoři a spotřebitelé byli vyděšeni. Lidé přišli o své úspory, báli se o svou práci a nebyli si jisti, zda dokážou zaplatit účty, které zítra skončí ve schránce. Prodej drahého zboží, jako jsou automobily, klesl. Průmysloví giganti, jako je Ford Motors, zaznamenali pokles poptávky, zpomalili výrobu a poslali pracovníky na neplacenou dovolenou. Nezaměstnanost vzrostla a hospodářský pokles pokračoval.
Samotná krize, známá jako "černý čtvrtek", rychle přišla vniveč a již na podzim roku 1930 se zdálo, že návrat k hospodářskému růstu je nevyhnutelný. Problémy v jiné části finanční soustavy však proměnily ostrý, ale krátký šok v nejdelší krizi v moderních dějinách: ve Velkou hospodářskou krizi.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Krach_na_ ... 3%A9_burze

[Alchymista]

29. okóbra 1918 vznikol Komsomol - Ruský komunistick zväz mládeže (Российский Коммунистический Союз Молодежи (РКСМ))
V roku 1926 bol premenovaný na Všezväzový leninský komunistický zväz maládeže )Всесоюзный ленинский коммунистический союз молодёжи (ВЛКСМ))
Zanikol 27-28. septembra 1991 "samorozpustením" na XXII. mimoriadnom zjazde VLKSM...

[majan75]

Dnes je 107. výročie Veľkej októbrovej socialistickej revolúcie, ktorá zmenila Rusko aj zvyšok sveta.

https://sk.wikipedia.org/wiki/Okt%C3%B3 ... l%C3%BAcia

[Alchymista_B]

http://www.regionalninovinky.cz/zpravy/ ... pohranici/
Křišťálová noc se neodehrávala jenom v Německu, ale i v československém pohraničí

Před 86 lety vypukl v noci z 9. na 10.listopadu 1938 jeden z největších protižidovských pogromů, který do historie vstoupil pod názvem Křišťálová noc.

Hitlerovi stoupenci z NSDAP na popud ministra propagandy Josepha Goebbelse vraždili Židy, ničili židovské obchody, vykrádali domy a pálili synagogy.

Konečný účet byl děsivý. Kolem stovky lidí bylo ubito a dalších třicet tisíc Židů putovalo do koncentračních táborů Dachau, Buchenwald a Sachsenhausen. Vypálených nebo zdemolovaných synagog bylo 267, vykradených a zničených židovských obchodů a bytů bylo 7.500. Podle střepů z rozbitých výloh se noci začalo říkat Křišťálová noc.

Věcné škody byly vyčíslené na mnoho set milionů říšských marek. Židé museli odstranit jim způsobené škody a uvést pořádek v ulicích do původního stavu. Zároveň ale byly zabaveny pojistky, na něž měli poškození nárok. Němečtí Židé měli ještě navíc zaplatit Německé říši pokutu za vzniklé škody okolo jedné miliardy říšských marek.

„Jedním z nejznámějších pogromů jsou události takzvané Křišťálové noci z 9. a 10. listopadu 1938, který je pro nás zajímavý tím, že se neodehrává jenom v Německu, ale také na území takzvaných Sudet, bývalého československého pohraničí. Při tomto pogromu byly ničeny obchody židovských obchodníků, napadáni Židé na ulicích a asi 32 osob, 32 Židů bylo zavražděno," připomíná Zdeněk Zbořil.

Záminkou k rozpoutání otevřeného protižidovského násilí se stal atentát na německého velvyslaneckého radu v Paříži Ernsta von Ratha, kterého 7. listopadu 1938 dvěma výstřely těžce zranil mladý Žid Herschel Grünspan. Mladík se mstil za osud své rodiny, která byla v rámci nařízení německé vlády vypovězena, stejně jako dalších 17 tisíc polských Židů, na polské hranice.

Německý diplomat 9. listopadu zraněním podlehl. Shodou okolností se týž den večer v Mnichově konalo shromáždění nacistických starých bojovníků k 15. výročí tzv. mnichovského pivního puče. Na setkání vystoupil také Goebbels s projevem, v němž vyzval k pomstě. Přítomní nacisté si to vyložili jako povel k zahájení protižidovského pogromu. Goebbels pogrom vydával za "spontánní rozhořčení obyvatelstva, jehož trpělivost byla u konce".


Po Křišťálové noci následovaly další represe. Cestovní doklady Židů byly označené písmenem "J" na znamení, že majitel je Žid (Jude). Židé s křesťanským jménem se museli nechat přejmenovat na Izrael, ženy na Sáru. Výnos ze 14. listopadu postavil mimo zákon jakoukoli návštěvu Židů v kulturních zařízeních. Židovské děti musely opustit veřejné školy, dospělí nesměli pracovat jako lékaři nebo právníci.

[kenavf]

Tento rok by sa dožil stovky, kto z vás nepozná jeho knihy "Vojenská letadla".

Václav Němeček (narozen 1. ledna 1924 v Táboře — 27. května 2002)

https://cs.wikipedia.org/wiki/Václav_Ně ... pisovatel)