Ekonomika

[modrak]

No, skôr je otázka akceptácie ľuďmi žijúcimi v danej spoločnosti, ako príjmu ekonomické zmeny, ktoré súvisia s ekonomikou. Klasický príklad sme my počas a po skončení "transformácie". 20 rokov trvalo, kým sa úroveň dostala na rok 1989. Aj to s odretými ušami, polovičato a tak nejak neuspokojivo. Avšak vďaka kolektívnemu vymývaniu mozgov, sľubom a poukazovaním na západ, sme sa k tomu tak nejak dotrepali bez nejakých sociálnych otrasov. Potom prišla stagnácia a dnes už vieme, že sme v rovnakej dupke ako v roku 1948. Naši politici však nepoznajú alternatívu a ani sa nepokúšajú ju hľadať. Zdroje vyčerpané a nikto nevie ako ďalej. Jedine čo nám ponúkajú je gretenizmus a nepriatelia slobody a demokracie. Len teraz v niekoľkých variantoch. Rovnako ako v Číne, kde to prebehlo trocha vyspelejšie, veselšie a progresívnejšie. Ale čo ďalej? Pragmatický a poučený Čínsky politici - kultúrna revolúcia bola sviňa, sa začali vážne zaoberať veštením. Ako nestratiť tempo výroby, rovnomernejšie presadiť rast v celej krajine, ako zabezpečiť potraviny atď. Už im to raz vyšlo, tak v dobrých časoch si urobia náskok. Pred niekoľkými rokmi začali v jednej provincii experiment. V podstate celá provincia, jej výrobne kapacity sa majú zautomatizovať, či je to momentálne výhodne alebo nie. Raz to príde. A vláda sleduje, čo sa deje. Kde končia robotníci, manageri, ajťaci a pod. na trhu práce. Veľkosť presunov z provincie a do nej, sociálne napätie, zmeny štruktúr atď. Netvrdím, že všetko vyveštia 100%, ale aspoň majú aké také podklady do budúcnosti. Aké, my nevieme a asi sa nikdy nedozvieme. Možno má niekto k tomuto experimentu niečo bližšie, tak nech napíše.

[homer]

Ekonomika ČLR nie je nezávislá od politiky, len politici obmedzili vplyv na ekonomiku tak, aby jej čo najmenej škodili.

Omezili, ale kdyz sef Alibaby zacal kritizovat stranu a vladu, pak ho "sekli pres prsty" a na nejake ekomonicke dusledky nehledeli, aspon podle ceny akcii Alibaby to tak vypada.
Osobne je chapu,ze na rozdil od USA, si nechteji nechat prerust vliv korporaci na politiku a chod zeme pres urcitou mez.

[Alchymista]

Otázka za tri body: Odkiaľ kam sa akcie Alibaby presunuli?
Páč svojho času sme videli aj pád akcií ruských firiem. A ruské fondy boli nakoniec vyrehotané takto:

[palo satko]

Vec sa ma tak, že mi oČine rozmyšlame v našich rozmeroch. Ale to jednotny trh s dvakrat väčšou populaciou než Europa, s jednotnym pismom, hlavnym jazykom, dlhou kulturnou tradiciou a ludmi, ktori maju pracu radi. Raz som videl dokument o jednej z tych priemyseônych zon, ktore každa ma väčši HDP než Slovensko. Bol tam niečo ako obchodak, ale v kojach mali prezentaciu jednotlive firmy a tie boli umistnene po poschodiach podla oblasti vyroby, služieb a podpory. Ked to preženiem, tak ak mal človek, ktory tam vstupoval s tym, že postavi lunarny buldozer, tak si ho tam v tom "obchodaku" vyskladal a Činan mu vygraviroval aj tabulku: Buldozerujem na Mesiaci v mene slovenskej demokracie.

[kenavf]

...
Osobne je chapu,ze na rozdil od USA, si nechteji nechat prerust vliv korporaci na politiku a chod zeme pres urcitou mez.

Ono je to problém "vlády jednej strany" na čo sme doplatili aj my v rámci celej RVHP. Že človek je od podstaty egoista a môže vyhlasovať rôzne hesla podobne ako strana ale akonáhle ide o koryta a osobný prospech tak začne "hrabať k sebe" bez ohľadu na obecný prospech.
A tak sa zháňa pre dieťa škola na ktorú nemá predpoklady.
Dieťa dostáva pracovné miesto na ktoré nemá schopnosti.
Komunista dostáva pracovné miesto na ktoré nemá schopnosti ale je tam dobrý plat a iné výhody.
Dovolenky sú pridelované ľuďom ktorí vedia "na ktorej strane majú stáť".
Byty sú pridelované ľuďom ktorí vedia "na ktorej strane majú stáť".
A keď tieto kamarátšofty prekročia určitú medzu tak ekonomika ide do kopru.

Preto sa divím, že ako tá Čína zabezpečila aby sa obmedzili tieto kamarátšofty aby nezlikvidovali progres ekonomiky. Ono môže byť veľmi výhodné a lákavé na základe svojej straníckej pozície "umiestniť" svojho syna na nejakej vysokej pozícii napríklad "Alibaby".
To Palo: To o tých "dvoch kočkách" vyzerá len ako bonmot a nie ako systémové opatrenie.

[homer]

:sipka:
Haló, haló, proč je čipů málo?

Globální nedostatek tak běžné komodity, jako jsou počítačové čipy, je překvapivý, ale zákonitý. Nemůže za něj ani nedostatek surovin, ani státní zásahy, a z velké části dokonce ani ne covid. Obor, na němž je celý svět závislý v míře až nepříjemné, má podobné výpadky prostě v povaze.

Když v těchto dnech zabloudíte ke královéhradeckému letišti, naskytne se vám nečekaný pohled na dlouhé řady zbrusu nových automobilů značky Škoda. Tak velké parkoviště jste nejspíš nikdy neviděli, ledaže byste se zajeli podívat přímo do areálu továrny, kde stejných aut stojí ještě více. V Hradci jsou jen ty, které už není v Mladé Boleslavi kam dávat.

Může vás napadnout, že to jsou dočasně neprodejné vozy, pro které chybí odbyt, ale opak je pravdou. Právě na tyhle modely se dnes dlouho čeká, nedají se snadno koupit. Auta z letiště vám ale Škodovka prodat nemůže, protože – ač to na nich není vidět – nejsou hotová. Chybí v nich počítačové čipy. Vozy v Hradci čekají na dodávku potřebných součástek. Pak zas přijedou ty kamiony, které je na letiště přivezly, naloží je a odvezou zpět do Boleslavi k dokončení.

To musí být pěkně drahá záležitost, řeknete si a máte pravdu. Je drahá. Pohled skrz letištní plot je malou názornou ukázkou celosvětové krize, která obzvlášť citelně postihla automobilový průmysl, ale neomezuje se jen na něj.
Počítač na kolech

Mnohé automobilky mají větší problémy než boleslavská Škodovka. Ta pořád ještě vyrábí, zatímco třeba Toyota, Ford, GM, Jaguar Land Rover či skupina Stellantis (Chrysler, Fiat, Citroën, Peugeot a několik dalších značek) už dočasně zavírají továrny. V Bratislavě přerušil Volkswagen výrobu na dva týdny, ale už ji zase obnovil.

Moderní auto je počítač na kolech. V závislosti na modelu a výrobci byste v něm napočítali od několika set po tři tisíce čipů. Najdete je v motoru, kde řídí vstřikování, v pneumatikách, kde měří tlak, a na mnoha dalších místech. Samostatné čipy řídí ABS, rozhodují o tom, zda vystřelí airbag. Umožňují přenášet povely z palubní desky do různých částí auta. Většina z nich je jednoduchá a levná, ale nezbytná. V těch autech na hradeckém letišti možná chybí součástky jen za několik set korun. Ale výrobek za tři čtvrtě milionu se kvůli tomu nedá prodat.

Když nedodá čipy jeden výrobce, proč se automobilky neobrátí na jiného? Protože světový polovodičový průmysl je značně konsolidovaný. Malí výrobci byli postupně pohlceni velkými, zbyli jen velcí a je jich málo. Kromě toho mezi nimi převládla specializace. Málokterý dělá všechno, většina z nich má svou malou oblast, kde světovému trhu dominuje. Například automobilové čipy bývají jednoduché z hlediska funkce, zato ale musí vydržet otřesy, výkyvy teploty, vlhko a vůbec špatné zacházení. Výrobců, schopných vyhovět takovým požadavkům, je na světě málo.
Pojďme si to rozebrat

Složitost poměrů na trhu elektronických součástek se dá výborně poznat, když vezmete do ruky šroubovák a rozeberete svůj iPhone. (Naštěstí nemusíte doopravdy, jiní to udělali za vás a pečlivě fotograficky zdokumentovali. Nezkoušejte to ani s jiným telefonem, už byste ho nedali dohromady.) Uvnitř najdete podle očekávání především velký čip A14 Bionic, kombinaci CPU s grafickým procesorem. Je na něm logo s jablíčkem, Apple ho však „jen“ vyvinul, sám žádnou továrnu na čipy nemá: výrobu pro něj obstarává tchajwanská firma TSMC, největší svého druhu na světě.

Další čip obsahuje rychlou paměť bezprostředně spolupracující s procesorem. Ten je z produkce americké firmy Micron Technology, na rozdíl od hlavní paměti RAM, kterou vyrábí japonská Kioxia (firma, která se nedávno oddělila od Toshiby).

Pak tu máme rádia. Wi-fi a Bluetooth obstarává čip U1, opět s logem Apple, ale vysílač, přijímač a modem mobilního signálu je od americké společnosti Qualcomm. Výrobcem je v obou případech opět TSMC. Qualcomm je světovou jedničkou v oblasti součástek pro zpracování signálu mobilních sítí, aniž kdy vyrobil jediný čip. Stejně jako Apple je fabless, nemá vlastní továrnu.

Uvnitř částečně vykuchaného telefonu zbývá řada menších čipů: zpracování audia (společný produkt Apple a Cirrus Logic), operační zesilovač (Broadcom), řízení dobíjení baterie přes konektor (Texas Instruments), bezdrátové dobíjení a celková správa energie (dva čipy francouzsko-italské firmy STMicroelectronics, registrované v Nizozemsku a s ředitelstvím v Ženevě, jejíž výrobní závody jsou ve Francii, v Itálii, na Maltě a v Singapuru), řadič portů (od nizozemské firmy NXP Semiconductor), čip pro zpracování anténního signálu (od americké firmy Skyworks) a akcelerometr, který vyrábí Bosch v Německu. Pořád to ještě není všechno, ale pro poskytnutí obrázku to jistě stačí: aby se dal smontovat iPhone, musí ve správný čas na správné místo dorazit součástky od desítek specializovaných výrobců ze tří kontinentů. (Zde jsme se zaměřili jen na čipy, ale součástí iPhonu je také kamera, baterie, displej – jehož výrobcem je korejský Samsung, hlavní konkurent Applu a zároveň jeden z jeho nejdůležitějších dodavatelů – a další části.)

Telefon iPhone 12, který jsme zde rozebrali, je extrémní příklad v tom smyslu, že patří k nejnáročnějším a nejdražším produktům spotřební elektroniky. Automobily a počítače ale nejsou o mnoho jednodušší. Druhý extrém představují technologie vybavené jediným čipem – RFID visačky na zboží, SIM karty, čipové platební a přístupové karty. A mezi tím je veškerá ostatní elektronika od domácích spotřebičů po hračky, protože dnes je těžší najít výrobek, ve kterém čip není, než naopak.

Průmysl digitálních technologií je propojen složitou sítí souběžné spolupráce a konkurence. Co se s takovým propletencem stane, když do něj zvenčí pořádně šťouchnete, to nikdo neví předem, dokud se to doopravdy nezkusí. Tím, kdo to naposledy zkusil, je Donald Trump.

Proč bývalý prezident americko-čínskou obchodní válku rozpoutal a kdo na tom co získal, to je velké samostatné téma. Z hlediska polovodičového průmyslu byl každopádně zlomovým datem patnáctý květen 2019. Toho dne Trump americkým technologickým firmám zakázal prodej jejich produktů čínské společnosti Huawei.
Covid za to nemůže

Pro jednoho z největších světových výrobců spotřební elektroniky to byla těžká rána, protože některé komponenty se tou dobou mimo USA prostě opatřit nedaly. Huawei udělal, co se dalo čekat: během zbývajících dnů, než embargo vstoupilo v platnost, se snažil nakoupit co nejvíc. A jeho američtí dodavatelé se mu snažili co nejvíc prodat, neboť i pro ně znamenal Trumpův zákaz velikou škodu. Výrobci jako Qualcomm, Broadcom, Intel a několik dalších amerických firem tak vyprodali sklady. Všechno šlo do Číny.

Vzápětí ale zvýšili objednávky další výrobci telefonů od Samsungu po Xiaomi, vedeni logickou úvahou, že až v Huawei dojdou součástky, bude muset chtě nechtě uvolnit trhy – a ty urve ten, kdo bude expandovat nejrychleji. To vedlo k další vlně nákupů a k akutnímu nedostatku některých čipů.

Na nedostatek zareagovali výrobci jiných druhů elektroniky tím, že se rozhodli předzásobit se pro horší časy. Z nouze o některé druhy čipů se stala nouze o mnoho druhů čipů. Továrny s širokým sortimentem přestaly stíhat všechny objednávky a začaly dávat přednost těm lukrativnějším.

Tím se vysvětluje, proč jsou nyní mezi nejpostiženějšími právě automobilky: protože jsou pro výrobce čipů mnohem méně důležité než oni pro ně. Výrobce jako TSMC se v nouzi snaží uspokojit především své nejlepší zákazníky, což jsou jednoznačně výrobci telefonů. Automobilky jim naproti tomu generují jen několik procent tržeb.

Vlna, kterou způsobil na Trumpův podnět Huawei, by k rozkolísání trhu nejspíš stačila i v klidnějších časech. V roce 2020 ji ale zesílilo několik dalších faktorů, na prvním místě samozřejmě pandemie. Ta zvýšila poptávku po elektronice: na celém Západě začalo pracovat z domova mnohem více lidí než kdy dříve, všichni najednou. Mnozí z nich okamžitě potřebovali nový počítač, modem, telefon či kameru. Prodeje prudce vzrostly, a co je důležitější, vzrostla také očekávání budoucích prodejů. Tím pádem dál rostly objednávky součástek a nouze o ně.

Komplikací, o níž se zatím příliš nemluví, je letošní sucho na Tchaj-wanu. Je prý nejhorší v historii ostrova a začíná citelně dopadat na produkci čipů, protože úřady omezují spotřebu. A ta je u polovodičových technologií obrovská! Mimořádně čistá voda (Ultra Pure Water, UPW) se v nich používá jako hlavní průmyslové rozpouštědlo. Jedna „oplatka“ (wafer) křemíkového monokrystalu ve tvaru disku o průměru 30 cm spotřebuje ke své výrobě přes 8000 litrů vody. Jen samotná TSMC ve svých devatenácti továrnách (kromě jedné jsou všechny na Tchaj-wanu) vyrábí takových disků milion měsíčně. Tato firma nyní nakupuje drahou vodu z tankerů, jinak by se nevešla do přídělového limitu.

Pro představu: Spotřebu vody v továrnách TSMC můžeme odhadnout na 8000 litrů × 1 milion / 30 = 265 milionů litrů denně. Spotřeba Prahy je podle údajů Pražských vodovodů a kanalizací asi 112 litrů × 1,3 milionu obyvatel = 146 milionů litrů denně, tedy skoro dvakrát méně.

Okrajovým, ale ne úplně zanedbatelným faktorem je rostoucí hodnota kryptoměn. Těžaři bitcoinů a podobných komodit v posledních měsících prudce investují do svého vybavení, protože se to vyplatí víc než dříve. Tím roste poptávka hlavně po nejvýkonnějších počítačích a procesorech.

Pandemie naproti tomu výrobu vůbec nezpomalila. Továrny na polovodičové součástky nezastavily ani na den dokonce ani ve Wu-chanu, natožpak v Jižní Koreji a na Tchaj-wanu, kde až dosud byl covid téměř dokonale pod kontrolou. Stejně tak nelze nic svádět na dočasné zablokování Suezského průplavu (i když to byla dobrá ukázka, jak je dnešní logistika v režimu just in time vypjatá a jak málo stačí k jejímu rozhození).
Zákon vepřového a zákon Mooreův

Polovodičový průmysl je jako celek náchylný k výkyvům, kdy poptávka vzroste a nabídka nestihne reagovat dost rychle. Ekonomové mají pro takové chování trhu název: říkají mu vepřový cyklus (pork cycle). Už ve dvacátých letech minulého století si povšimli, že vepřového je na trhu vždy buď nedostatek, nebo přebytek. Důvod je prostý, vypěstovat pašíka do jateční váhy chvíli trvá. Cyklus probíhá takto: nedostatek vepřového – motivace investovat do chovu prasat – prasátka rostou – stejně se zachoval kdekdo, takže vepřového je najednou přebytek, cena jde dolů, investice se nevyplácejí – vepřů se chová méně – míříme k nedostatku. A znovu od začátku.

Dnes se díky brutálním metodám průmyslového chovatelství dá prase vykrmit o hodně rychleji než před sto lety, takže vepřový cyklus vepřového je vyřešen, zato u čipů funguje vysloveně učebnicově. Dokonce čím dál tím závažněji, protože tahle křemíková prasátka na rozdíl od těch skutečných dorůstají rok od roku pomaleji a vykrmit je stojí stále více.

V průmyslu polovodičových technologií platí už po padesát let dobře známý Mooreův zákon. Ten říká, že výkon čipů se zdvojnásobí jednou za půldruhého roku při konstantních výrobních nákladech. Od roku 1971, kdy se začal vyrábět první mikroprocesor, Intel 4004, došlo k třiatřiceti takovým zdvojnásobením, což znamená, že dnešní součástky jsou ve svých hlavních parametrech (výpočetní rychlost, kapacita paměti) dvě na třicátou třetí krát neboli osm a půl miliardkrát výkonnější než tehdy, přičemž výroba jednoho kusu je zhruba stejně nákladná.

Intel 4004 obsahoval 2250 tranzistorů, tedy základních logických prvků. Přes milion tranzistorů na čipu se procesory dostaly začátkem devadesátých let. Apple A14 Bionic, čip z rozebraného iPhonu, jich obsahuje dvanáct miliard a rozhodně není tím nejvýkonnějším, co dnes existuje. (Dalších deset miliard tranzistorů se v tomtéž telefonu nachází na čipu Snapdragon od Qualcommu.)

Mooreův zákon zní jako uklidňující ukolébavka: počítače budou pořád lepší. Skrývá ale několik háčků. Nejostřejším z nich, že totiž takhle to nepůjde donekonečna, protože miniaturizace narazí na meze fyzikálních zákonů, se tu zabývat nebudeme, to je samostatné téma. Zajímají nás však další dva. Zaprvé, nejde o přírodní zákon, čipy se nestávají výkonnějšími samy od sebe. Zákonitost funguje, pokud a dokud jsou investoři ochotni vkládat peníze do vývoje nových polovodičových technologií a výstavby nových továren – a to stále větší částky.

A zadruhé, nejdůležitější na celé formulaci Mooreova zákona je onen dovětek „při konstantních výrobních nákladech“. Konstantní sice víceméně jsou, ale mění se jejich skladba. Postavit novou továrnu na ještě výkonnější čipy je stále dražší. V roce 2000 se dala pořídit za miliardu dolarů. Dnes to je dvacetinásobek. Čipy by tím pádem také byly stále dražší, kdyby se jich neprodávalo stále více; ve větších tržbách se vysoká investice rozpustí. Díky tomu Mooreova exponenciála zatím stále funguje, ale vydat se po jejím oblouku do výšin už nemůže zdaleka každý. Investovat dvacet miliard dolarů není žádná legrace. A návratnost, jakkoli je víceméně zaručená, se nedostaví hned.
Líbí se vám článek Deníku N? Pokud nechcete přijít o ty další, objednejte si do mailu některý z našich přehledů, které pravidelně posíláme. Vybrat si můžete na této stránce.

Nová křemíková prasátka se přesto už vykrmují. TSMC ještě během letošního roku investuje do výstavby nové továrny třicet miliard dolarů. Intel chystá investici 28 miliard, Samsung 20 miliard, přisazují si mnohé další firmy. Nynější nedostatek čipů pomine. Sotva to ale bude letos, realističtější vyhlídkou je druhá polovina příštího roku. Do výroby čipů pro automobilky však mohou vstoupit noví výrobci, zájem jeví například Intel. To by mohlo vytrhnout výrobcům aut trn z paty o něco dříve.

Politici v USA i Evropě, podporovaní lobbisty, nyní naskakují na vlnu „nebuďme závislí na Asii“. To by znamenalo investovat do výroby polovodičových součástek na Západě.

Ještě v roce 1990 se téměř polovina všech čipů vyráběla v Evropě. Dnes to je kolem deseti procent. Evropská komise chce do konce desetiletí zvýšit tento podíl na dvojnásobek, jenže není jasné, jak toho chce dosáhnout. Nejschůdnější by patrně bylo přemluvit některé vedoucí světové výrobce, aby v Evropě postavili své nové výrobní závody. EU v tomto smyslu jedná s Intelem, Samsungem i TSMC. Je ale otázkou, co může tyto firmy přesvědčit k investici v regionu s drahou pracovní silou, silnou regulací a nedostatkem klíčových odběratelů, tedy výrobců počítačů a telefonů. Jako argument zbývají snad právě jen evropské automobilky, ty, které teď dočasně uvízly na křemíkovém suchu.

https://denikn.cz/641096/halo-halo-proc-je-cipu-malo/

[homer]

V USA přichystali tvrdé antimonopolní zákony. Mají zničit Amazon a spol.

Americký Kongres v pátek představil pětici antimonopolních zákonů, které mají výrazným způsobem omezit fungování obřích technologických firem jako Amazon, Apple, Facebook a Google. Pokud legislativa projde, může vést k rozdělení technologických gigantů na slabší podniky.
Pětice zákonů, které nyní kongresmani navrhují, zatím nejmenuje žádné konkrétní společnosti. I přesto je na první pohled jasné, koho by se nová pravidla dotkla. Čtyři z pěti návrhů se soustředí na velké technologické společnosti, které zákonodárci definují jako firmy, jež mají tržní hodnotu vyšší 600 miliard dolarů (zhruba 12,6 bilionů korun) a více než 50 milionů aktivních uživatelů měsíčně nebo více než 100 tisíc uživatelů v podobě právnických osob měsíčně.

https://www.idnes.cz/ekonomika/zahranic ... anicni_maz

[kenavf]

:sipka: Ale veď USA už takový zákon predsa majú a bol použitý dva razy v historii. Prvý krát proti Rockefelerovi keď musel svoj olejársky gigant rozdeliť na 34 malých firiem ako Mobil, Texaco, Exxon, Gulf, Chevron,...
https://zivot.pluska.sk/zaujimavosti/ro ... pred-nicim
A tuším aj proti Billovi Gatesovi.

[homer]

Portugalský fotbalista Cristiano Ronaldo během pondělní tiskové konference odsunul stranou dvě láhve Coca-Coly, podal si láhev vody a slovem água vybídl přítomná média k pití vody. Po gestu následoval pokles ceny akcií firmy o 1,6 procenta. To z tržní hodnoty společnosti smazalo zhruba čtyři miliardy dolarů (84 miliard Kč).

Coca-cola je jedním z hlavních sponzorů turnaje Euro 2020 a při úterní tiskové konferenci před zápasem mezi Maďarskem a Portugalskem měli všichni účastníci před sebou dvojici půllitrových láhví známého nápoje. Cristiana Ronalda, který je známý svým zdravým životním stylem, však tato nabídka zjevně nepotěšila.

Znechuceně odsunul kolu stranou a místo toho zvedl na kameru láhev čisté vody. Po jednoduchém gestu poklesla cena akcií Coca-coly z 56,1 dolaru za kus na 55,22. Mírný propad o 1,6 procenta znamenal, že tržní hodnota společnosti klesla ze 242 miliard dolarů na 238

https://www.idnes.cz/ekonomika/zahranic ... nicni_mato

[Alchymista]

https://ekonomickydenik.cz/skoda-auto-v ... atku-cipu/
Škoda Auto v příštích dvou týdnech výrazně omezí výrobu kvůli nedostatku čipů

Automobilka Škoda Auto výrazně omezí v příštích jednom až dvou týdnech výrobu ve všech svých českých závodech. Důvodem je nedostatek čipů, které se používají v palubní elektronice. V Mladé Boleslavi se zastaví řada provozů, závod v Kvasinách se má zastavit celý. Informaci, kterou dnes ráno uvedly odbory v týdeníku Škodovácký odborář, potvrdila ČTK mluvčí automobilky Martina Gillichová.

Šéf výroby a logistiky Škody Auto Michael Oeljeklaus ve středečním rozhovoru pro server iHned.cz uvedl, že kvůli nedostatku čipů nemůže automobilka dokončit až 5000 aut týdně. Nekompletních vozů má firma na odstavných plochách zhruba 33.000. Nejvíc automobilce chybí řídicí jednotka ESP v octaviích a jednotky ovládání oken prakticky ve všech modelech. Dodávky čipů by se mohly podle Oeljeklausova odhadu zlepšit koncem roku.

„V současnosti předpokládáme, že dostupnost čipů bude v příštích jednom až dvou týdnech omezená natolik, že ucelená výroba již nebude možná,“ uvedla Gillichová. Podle odborů se má v Mladé Boleslavi zastavit svařovna MBII, montáž MBII a lakovna MB A. Montáž MBI a svařovna MBI budou vyrábět pouze v omezeném režimu, a to model Enyaq. Omezený provoz se dotkne také lakovny MB B, a to vždy v ranní a noční směně. Odpolední směny budou vypuštěny.

Odbory nadále prosazují zajištění plného denního výdělku, a to nad rámec zákona pro všechny zaměstnance, kterých se tato situace dotkne. „Opět jsme vyjednali náhradu ve výši 85 procent průměrné mzdy,“ uvedl odborový předák Jaroslav Povšík. Do průměrné mzdy se započítávají také mimořádné bonusy.

Čipy využívají automobilky v palubní elektronice, problém nemá jen Škoda Auto, ale všechny světové automobilky. Poptávka po čipech převyšuje nabídku, výrobu čipů zkomplikovaly mimo jiné například zimní sněhové bouře v Texasu, kde tamní velcí výrobci čipů museli zastavit nebo omezit produkci. Na nedostatku čipů se projevuje také pandemie koronaviru.

V březnu musela zastavit kvůli nedostatku čipů výrobu kolínská Toyota, výrobní linky se zastavily na 14 dní. Zde nyní výroba zatím pokračuje. „Neustále sledujeme danou situaci, která se často mění nejen v automotive,“ řekl dnes ČTK mluvčí kolínské Toyoty Tomáš Paroubek.

Výroba se v pátek na jeden den zastaví také v automobilce Hyundai v Nošovicích na Frýdecko-Místecku. Důvodem je výpadek dílů od subdodavatele Yura z Tuniska. Předpoklad je, že se o víkendu podaří výpadek nahradit a v pondělí výroba bude pokračovat. ČTK to dnes řekli mluvčí automobilky Petr Michník a předseda základní odborové organizace KOVO Hyundai Czech Patrik Fupšo.

[Alchymista]

https://www.zerohedge.com/news/2021-07- ... il-and-may
Thai central bank leads pack, buying 90 tonnes of gold over April and May
Thajská centrálna banka je lídrom, v apríli a máji nakúpila 90 ton zlata

Začiatkom apríla tohto roka maďarská centrálna banka ohromila trhy so zlatom prekvapivým oznámením, že počas marca nakúpila obrovské množstvo 63 ton zlata, čím strojnásobila svoje zlaté rezervy z 31,5 tony na 94,5 tony.

V tom čase bol tento nákup v objeme 63,5 tony (o podrobnostiach ktorého sme informovali tu) najväčším nákupom zlata centrálnou bankou počas roka 2021.

Thajsko je teraz na vedúcej pozícii v roku 2021
Rýchly posun do júna a tento rekord bol teraz prekonaný, keďže thajská centrálna banka teraz zverejnila, že za dva mesiace, apríl a máj vrátane, nakúpila celkovo 90 ton zlata, čím sa Bank of Thailand dostala na pole position nákupov zlata svetovými centrálnymi bankami počas prvého polroka 2021.

V skutočnosti, keďže Čína a Rusko už "oficiálne" od roku 2019, resp. od začiatku roka 2020, prestali nakupovať zlato, je tento nákup zlata Bank of Thailand najväčšou operáciou krátkodobej akumulácie zlata akoukoľvek suverénnou centrálnou bankou od čias, keď poľská centrálna banka v prvej polovici roka 2019 nakúpila v Londýne 100 ton zlata a okamžite ho letecky prepravila späť do Varšavy.

Prírastok 90 ton zlatých rezerv Thajska v priebehu apríla a mája pozostával z nárastu o 43,5 tony v priebehu apríla a o ďalších 46,5 tony v priebehu mája, čím sa jeho celkové zlaté rezervy zvýšili zo 154 ton na 244 ton, čo predstavuje nárast o 58,4 %.

Zatiaľ čo poľský a maďarský nákup zlata boli oznámené v oficiálnych tlačových správach a vzbudili veľkú pozornosť médií, o thajskom nákupe 90 ton sa to povedať nedá. V skutočnosti okrem zverejnenia aktualizácie údajov o stave medzinárodných rezerv (na svojej internetovej stránke aj v databáze MMF) sa thajská centrálna banka k tomuto masívnemu nákupu zlata nevyjadrila.
Pečať Bank of Thailand, thajskej centrálnej banky

O nákupoch zlata v Thajsku sa v médiách tiež písalo len v niekoľkých zmienkach, pričom o aprílových nákupoch zlata v Thajsku bolo len zopár zmienok a o nákupoch zlata zo strany banky počas mája zatiaľ prakticky nič.

V skutočnosti to bol Tweet BullionStar zo začiatku júna, ktorý priniesol správu, že Thajsko nakúpilo 90 ton zlata v priebehu apríla a mája.

Po nákupe 43,5 tony zlata v apríli pridala thajská centrálna banka (BoT) počas mája ďalších 47 ton zlata, čím sa jej celkové zlaté rezervy zvýšili zo 154 na 244 ton. To je 90 ton zlata pridaných za dva mesiace! Najnovšie údaje sú na webovej stránke BoT https://t.co/sHNoq91gLp pic.twitter.com/DndgUssZMI
- BullionStar (@BullionStar) 4. júna 2021

Údaje - diskrétne aktualizácie
Prvým miestom, kde sa zverejňujú prírastky zlatých rezerv Thajska, je týždenná správa Bank of Thailand "International Reserves", ktorá je dostupná tu. Keďže v tejto správe sú zlaté rezervy Thajska uvedené len v "miliónoch amerických dolárov", počet držaných uncí rýdzeho zlata je potrebné odvodiť. Začiatkom mája sa v tejto správe (na základe popoludňajších cien zlata LBMA ku koncu mesiaca) uvádzalo, že zásoby zlata v Thajsku vzrástli zo 4 948 620 uncí k 26. marcu na 6 351 976 uncí k 30. aprílu, t. j. o 43,65 tony.

Začiatkom júna táto správa ukázala, že Thajsko vykazuje zásoby zlata vo výške 7 862 528 uncí zlata, čo predstavuje nárast o 46,98 tony oproti koncu mája a kumulatívne zvýšenie o 90,6 tony oproti koncu marca.

Keď centrálne banky zverejňujú aktualizované údaje o rezervách, skôr či neskôr potom tie isté údaje oznámia Medzinárodnému menovému fondu (MMF), ktorý následne tieto aktualizácie zverejňuje vo svojej databáze International Financial Statistics (IFS).

Ako overovací zdroj by sa dalo tvrdiť, že keď sa údaje o zlatých rezervách centrálnych bánk objavia v databáze MMF, potom možno predpokladať, že sú platné, pretože práve tento zdroj MMF používajú organizácie, ako je Svetová rada pre zlato, na zostavenie svojich rebríčkov svetových zlatých rezerv centrálnych bánk.

Ak prejdeme k tabuľkám údajov MMF IFS a spustíme výpis pre oficiálne rezervné aktíva Thajska za marec, apríl a máj 2021 (ktorý obsahuje premennú Objem v miliónoch trójskych uncí rýdzeho zlata), zistíme, že údaje sa zhodujú takmer presne s údajmi na webovej stránke Bank of Thailand, pričom ku koncu mesiaca boli v tabuľke IFS vykázané zásoby zlata v marci vo výške 4,95 milióna uncí, v apríli 6,35 milióna uncí a v máji 7,85 milióna uncí.

To sa rovná nákupu zlata v apríli v objeme 1,4 mil. uncí a v máji v objeme 1,5 mil. uncí, spolu teda 2,9 mil. uncí. Čo zodpovedá prírastku 43,54 tony v apríli a 46,65 tony v máji (spolu 90,2 tony). Je to teda neuveriteľne blízko k odvodeným údajom z týždennej správy Bank of Thailand.



Pozrite si výpis údajov IMF IFS na obrázku nižšie:
Tabuľka IFS MMF zobrazujúca zmeny v nahlásených zásobách zlata v Thajsku v období marec - máj 2021. Výpis z nástroja na tvorbu dopytov tu.

Bez akéhokoľvek komentára zo strany Bank of Thailand (BoT) o jej rozsiahlych nových nákupoch zlata, bohužiaľ, nevieme veľa o zlate, ktoré BoT nakúpila.

Nie sú k dispozícii napríklad žiadne informácie o:

či je nakúpené zlato vo forme pridelených zlatých prútov alebo združených rýdzich uncí
mieste uskladnenia nakúpeného zlata (v Thajsku alebo možno v Londýne či Švajčiarsku)
či je nový nákup držaný v úschove alebo už požičaný

Keďže trh so zlatom centrálnych bánk je mimoriadne tajný, nedostatok informácií je samozrejmosťou, a ak určitá centrálna banka nezverejní žiadne podrobnosti, je veľmi ťažké zistiť odpovede na vyššie uvedené otázky. Thajská centrálna banka tiež patrí do kategórie centrálnych bánk, ktoré neposkytujú žiadne podrobnosti o svojich zlatých rezervách. Napríklad výročná správa banky neprezrádza nič o štruktúre alebo umiestnení jej existujúcich zlatých rezerv. Možno to niektorí čitatelia vedia.

Motivácia Thajska na nákup zlata
Nepoznáme ani motiváciu, prečo sa Thajsko rozhodlo tak prudko zvýšiť svoje štátne zásoby zlata v takom krátkom časovom horizonte. Dá sa však predpokladať, že Thajsko v tomto čase nakúpilo značné množstvo zlata z rovnakých dôvodov ako Maďarsko a Poľsko.

Maďarsko nákup zlata v roku 2021 motivovala podľa jeho slov skutočnosť, že zlato je "bezpečným aktívom a uchovávateľom hodnoty", ktoré "zostáva jedným z najbezpečnejších nástrojov na svete" a ktoré "aj za normálnych trhových podmienok plní funkciu stabilizácie a budovania dôvery".

Zlato, pokračoval Maďar, "sa stále považuje za jedno z najbezpečnejších aktív na svete", keďže existuje "konečná ponuka fyzického zlata a chýba úverové riziko a riziko protistrany vzhľadom na to, že zlato nie je pohľadávkou voči konkrétnemu partnerovi alebo krajine".

S podobnou motiváciou poľská centrálna banka uviedla, že v roku 2019 nakúpila zlato, keďže "zlato je "najrezervnejším" rezervným aktívom: diverzifikuje geopolitické riziko a je akousi kotvou dôvery, najmä v čase napätia a kríz", pričom "zvyšuje strategickú finančnú bezpečnostnú rezervu krajiny".

Vodítka pre pravdepodobné motivácie nákupu zlata Bank of Thailand môžeme nájsť aj v niektorých dôvodoch, ktoré uviedli respondenti prieskumu centrálnych bánk o zlate, ktorý v roku 2021 uskutočnila Svetová rada pre zlato a podľa ktorého centrálne banky na celom svete v súčasnosti nakupujú zlato ako zlato:

vykonáva v čase krízy
je dlhodobým uchovávateľom hodnoty
je účinným diverzifikátorom portfólia
nemá riziko platobnej neschopnosti a politické riziko
je vysoko likvidné

A čo je veľmi dôležité, zlato je v držbe centrálnych bánk "v očakávaní zmien v medzinárodnom menovom systéme".

Dôvody, prečo centrálne banky v súčasnosti nakupujú zlato. Zdroj: WGC Central bank Gold Survey 2021


Záver

V starovekom jazyku Pali sa polostrov juhovýchodnej Ázie vrátane dnešného Thajska označoval ako Suvarnabhumi, čo znamená "krajina zlata" alebo "zlatá krajina".

Keďže ide o tretí najväčší trh so zlatom v Ázii po Číne a Indii, fyzické zlato je ústredným prvkom thajskej kultúry a spoločnosti. V celej krajine sa zlato drží ako forma úspor a investície a po celej krajine existujú tisíce predajní zlata, ktoré predávajú všetko od zlatých šperkov až po zlaté mince a zlaté prúty. Zlato sa daruje aj počas thajských svadieb a je ústredným prvkom náboženských obradov v Thajsku. Dokonca aj thajská mena, baht, vďačí za svoj názov historickej miere hmotnosti drahých kovov, ktorá sa tiež nazýva "baht".

Hoci Thajsko nie je producentom zlata, je desiatou najväčšou krajinou na svete, ktorá zlato vyváža. Zlato zohráva v thajskom hospodárstve takú významnú úlohu, že keď medzinárodná cena zlata stúpa a miestne obyvateľstvo ho predáva obchodníkom, ktorí ho potom predávajú do zahraničia, výrazne to posilňuje hodnotu thajskej meny baht, keďže vývozcovia zlata premieňajú americké doláre späť na thajské bahty.

Zlato je v skutočnosti pre thajské hospodárstvo také dôležité, že prinajmenšom jedna skupina budhistických mníchov pravidelne daruje veľké množstvo fyzického zlata thajskej centrálnej banke, aby "chránila rezervy krajiny a zabezpečila tak hospodársku stabilitu". Doteraz táto skupina darovala Thajskej banke celkovo 13 060 kg zlata.

Úctyhodné množstvo zlata. Ale nie také pôsobivé ako nákup 90 ton. V Thajsku, ktoré je znalé zlata a kde každý pozná jeho význam a hodnotu, možno nie je až také prekvapujúce, že v prostredí pokračujúceho menového oslabovania a globálnych finančných turbulencií je thajská centrálna banka na čele a ukazuje svetu, prečo nie je "krajinou zlata" len podľa názvu.
Tento článok bol pôvodne uverejnený na webovej stránke BullionStar pod rovnakým názvom "Thai central bank leads pack, buying 90 tonnes of gold over April and May" (Thajská centrálna banka vedie skupinu, v priebehu apríla a mája nakúpila 90 ton zlata).

[Alchymista]

https://echo24.cz/a/SVwan/pandemie-brzd ... u-aut-mene
Pandemie brzdí automobilový průmysl. Kvůli nedostatku čipů se vyrobí o pět milionů aut méně

Kvůli nedostatku čipů se letos ve světě vyrobí proti původním plánům asi o pět milionů aut méně. Do konce roku by jich mělo být 74,8 milionu, což bude o 9,3 procenta více než loni, kdy se na na začátku pandemie výroba na některých místech zastavila a výrazně omezovala. Ukazuje to analýza duisburského centra Ferdinanda Dudenhöffera pro výzkum automobilismu, o které v neděli informovala agentura DPA. Analýza varuje i před možným budoucím nedostatkem lithium-iontových baterií.

Pokud by byl polovodičů dostatek, vyrobilo by se v letošním roce zhruba 80 milionů nových vozidel. Centrum vyhodnotilo již uskutečněné i očekávatelné výpadky výroby a ukázalo se, že druhá polovina roku bude horší. "Termíny dodávek se protáhnou a výpadky výroby budou nastávat i v roce 2022," uvedl Dudenhöffer.

V prvních pěti měsících letošního roku se celosvětový automobilový trh zvýšil ve srovnání se stejným obdobím loni o 34 procent, vyplynulo z průzkumu. V další části roku by měl být růst slabší.

Německý svaz automobilového průmyslu (VDA) v pondělí zveřejnil upravený výhled domácí produkce. Z dříve uváděných čtyř milionů snížil odhadovaný počet letos vyrobených vozů v Německu na 3,6 milionu.

Dudenhöfferův institut předpokládá, že nedostatek polovodičů, které tvoří základ mikročipů, se bude projevovat až do začátku roku 2023. Pak ale nastane problém s bateriemi do elektromobilů. Přechodně totiž hrozí, že bude poptávka po lithium-iontových bateriích silnější než nabídka, uzavírá studie.

[Alchymista]

https://www.ac24.cz/zpravy-ze-sveta/heg ... -vynoruje/
Hegemonický světový řád zanikl, multilaterální uspořádání světa se vynořuje

Obrana mono-polárního světového řádu propadá do trapné hysterie sinofobie, rusofobie a íránofobie, zatímco se vynořují obrysy multilaterálního světového řádu, píše portál CRI. (Foto: Flickr)

Když spolu chtějí vůdci zemí pod pokličkou něco upéct, svěří tu práci z větší části svým „diplomatickým kuchařům.“ Když spolu něco peče Čína s Ruskem, odpracují na tom hlavní díl práce Yang Jiechi a Nikolaj Patrušev. A ti dva se spolu v Moskvě před pár dny na něčem domlouvali. Nelze pochybovat, že se ve značné míře zabývali tím, o čem nedávno mluvili Blinken s Lavrovem při postranních jednáních během summitu Arktické rady v Reykjavíku, a tom, co se bude probírat 16. června při jednání Putin-Biden v Ženevě, snad dokonce v tom samém hotelu Intercontinental, kde se roku 1985 sešel Reagan s Gorbačovem.

O této schůzce Západní média bájí jako o možnosti opětovného restartu „předpověditelnosti“ a „stability“ v současných divokých americko-ruských vztazích.

Po květnovém zasedání G7 v Londýně točícím se kolem „zlovolných aktivit“ Ruska a „politik ekonomického donucování“ Číny by ale těžko někdo soudný uvěřil, že o něco takového na jednání obou prezidentů vůbec půjde, natož aby to zbaštil Putin, Lavrov a Patrušev, kteří se na to jednání chystají.

Těžko mezi realisty hledat někoho, kdo by si nemyslel, že má jít o standardní imperiální politiku, rozděl a panuj, kdy budou Moskvu svádět „do náruče“ Washingtonu, aby ji odlákali od Pekingu. Ale i kromě toho, že Amerika už dávno není žádná neodolatelná svůdnice, co může nabídnout více než jakákoliv jiná země, tak nelze pochybovat, že Putin s Lavrovem a Patruševem si kolem každé návnady umí domyslet tu geopolitickou past, která sklapne, jakmile návnadu spolknou.

Zřejmě, až si budou s Bidenem v Ženevě povídat, tak se zároveň budou i moc těšit, jaká bude zábava, až si o tom budou v Pekingu povídat s Xim a jeho kolegy, neboť tak to už Yang s Patruševem dohodli, že po těch ženevských rozhovorech navštíví Putin v Pekingu Xiho, aby to tam probrali a více se geopoliticky koordinovali v rámci toho, čemu svorně říkají „komplexní strategické partnerství.“ Tam se bude mluvit o tom podstatném, jak opravdu dál, až bude po Ženevě jasnější, co má Washington v úmyslu zkoušet. K návštěvě dojde buď 1. července při oslavách stého výročí založení Komunistické strany Číny nebo 16. července, na 20. výročí Čínsko-ruské smlouvy o přátelství.

Různé zajímavé věci ohledně geopolitického přeskupování světa se dějí i jinde. Třeba ta divná šaráda s nouzovým přistáním letadla RyanAiru v Běloruku a se zatčením aktivisty a bývalého bojovníka z řad banderovců v Batalionu Azov v Doněcku a Lugansku. Kolem toho je spousta hrátek, sankcí aj., až to má na Západě dost hysterický charakter a člověk by se mohl divit, jestli jim to za to stojí. Ale Putinovi s Lukašenkem stálo za to, aby si spolu hned nato zaletěli dát šálek čaje v Soči, kde si povídali o tom podstatném, tj. o zabavených dokumentech, které s sebou zadržený měl, o které má jít především a ne o něj, kdy obsah těch dokumentů by prý mohl být pro ruskou stranu před schůzkou s Bidenem zajímavý, nicméně žádné podrobnosti z obsahu dosud neunikly.

To se ovšem bavíme o epizodách zapadajících do mozaiky celkové velké hry, v jejímž kontextu je třeba všechny tyto události vnímat. Hry o americký geopolitický sen o novém americkém století s mono-polárním světem pod americkou dominancí, kdy tento sen se hroutí pod tlakem nastupujícího multilaterálního světového řádu, který by neměl potřebovat hegemony a byl by spravován takovými institucemi, jako konečně už podle ideálů svých zakladatelů fungujícím OSN. A tahounem tohoto vývoje je roztáčející se Eurasijská osa. Propojující se společenství zemí napříč Eurasijským super-kontinentem propletené sítí komunikací Iniciativy pásu a cesty, které na sebe čím dál více nabaluje jak země globálního Jihu, zejména Afriku, tak tradiční Evropu. A ve snaze zadřít tuto roztáčející se osu, by teď jestřábi chtěli začít hrát něco na způsob reprízy Studené války.

A k tomuto účelu by USA rády sešikovaly evropské země Atlantického Západu, Japonsko a spoustu zemí Indo-pacifického regionu, aby se zejména od Číny izolovaly a ohrazovaly ji. Úspěchy to má ale velice chabé. Ekonomicky se od Číny neumí izolovat ani Spojené státy samotné. Pro každého, kdo by se k tomu připojil, je to nesmírně drahé, a náklady na zapojení do takové hry USA neumí kompenzovat.

Skutečnou Studenou válku 2.0 s železnou oponou tedy nemají šanci rozhýbat a ten multilaterální řád krystalizuje za těchto podmínek napříč planetou od jihu na sever a napříč všemi hemisférami a kontinenty tak nějak sám od sebe z přirozené výhodnosti kooperace bez nutnosti dirigování tvorby nějakého řádu.

I sám Washington je nucen proti své vůli se tomu podrobovat. Uznal, že pokusy o sankce na plynovod Severní proud 2 více poškozují vztahy mezi USA a EU, než aby ublížily evropské poptávce po ruském plynu. Podobné je to s lavinovitě rostoucím obchodem mezi Čínou a EU.

Americké kontrole se vymyká i situace v Asii a Pacifiku. Biden tedy nasadil někdejšího tvůrce politiky Obratu k Asii z dob Obamovy administrativy Campbella. To býval náměstek ministra zahraničí pro Indo-pacifickou oblast, který teď vede indo-pacifické záležitosti v Národně bezpečnostní radě. Ten už za Obamy měl na starosti hlavní zahraničněpolitický záměr administrativy, k jehož vytvoření se falešně místo Campbella hlásila Hillary Clinton, tj. Obrat k Asii. V rámci tohoto obratu USA zkusily v Indo-pacifické oblasti vytvořit nějaké formální obchodní a organizační uspořádání, i za účasti Číny, v němž USA měly hrát ústřední roli, aby se krystalizačním jádrem zdejšího ekonomického sdružování staly ony a ne Čína.

Campbell nedávno řekl, že: „Období, které se obecně popisuje jako propojování s Čínou, končí.“ Nicméně je jasné, že pokusy země této oblasti nějak šikovat nekončí. Pokračuje to však více v duchu Trumpovy politiky dělat to mimo nějaká společenství, do nichž by byla Čína zapojena, a dělat to občas dost skrytě.

Teď tedy Campbell trochu zastřeně mluví o přijetí „nové soustavy strategických parametrů“ a o potřebě konfrontace s Čínou ve spolupráci se „spojenci, partnery a přáteli,“ což je jistě eufemismus pro militarizaci Indo-pacifické oblasti. A o tom proto méně zastřeně mluvil i Biden sám během svého prvního projevu ke spojenému zasedání obou komor amerického Kongresu, před kterým se chvástal, jak prezidentu Ximu hrozil, že USA teď už budou v Indo-pacifické oblasti udržovat velice silnou vojenskou přítomnost, zrovna tak, jako to NATO dělá v Evropě.

[Alchymista]

https://www.zdravotnickydenik.cz/2021/0 ... upiny-g20/
Musíme masivně investovat do přípravy na další pandemii, vybízejí země skupiny G20

Podle ministrů financí a centrálních bankéřů zemí skupiny G20 byl svět zcela nepřipraven na pandemii, která jej zasáhla před více než rokem a z níž se stále vzpamatovává. Aby se nic takového neopakovalo, bude nutné výrazně posílit investice směřující do zdravotnických systémů jednotlivých států.

„Jsme zcela nepřipraveni. Systém je zralý na selhání a také že selže,“ řekl bývalý singapurský ministr financí Tharman Shanmugaratnam, který je jedním z hlavních autorů zprávy, na níž odkazuje britský list Financial Times. Situace ovšem není ztracena a řešení prý existuje.

Vlády jednotlivých zemí budou muset výrazně navýšit investice do veřejného zdravotnictví, a to nad rámec současných výdajů. Podle zprávy lídrů skupiny G20 to bude zcela zásadní, protože v současné době jsou zdravotnické systémy „nebezpečně podfinancované“.

Autoři zprávy dokonce spočítali, kolik peněz bude zjednání nápravy stát. Vlády podle nich mají v příštích pěti letech investovat nejméně 75 miliard dolarů, aby dokázaly odvrátit budoucí pandemie, nebo alespoň předešly jejich následkům.
Plán, jak covid lokalizovat

Zpráva je výsledkem průzkumu mezi řadou světových bankéřů, ekonomů i politiků, kterých se autoři dokumentu během letošního ledna ptali na to, co musí svět udělat, aby byl podobnými zdravotnickými krizemi méně zranitelný. Autoři zprávy počítají s tím, že do letošního října předloží konkrétní doporučení pro opatření, která by měla být vládami učiněna.

Za bezprostřední úkol pak lídři skupiny G20 pro mezinárodní komunitu označili urychlení dodávek vakcín a dalších základních zdravotnických potřeb do zemí, které mají problém s jejich zajištěním. Dále je podle nich důležité připravit plán na to, jak z pandemie covidu udělat záležitost, která je víceméně lokální.

Shanmugaratnam přirovnal současnou nepřipravenost světa na globální zdravotnickou krizi k finančnímu sektoru. Podle něj je to podobné, jako kdyby neexistovaly téměř žádné regulace nebo standardy pro banky a finanční trh. „Jako kdyby neexistovaly žádné kapitálové požadavky, žádné požadavky na stres-testy bank nebo žádný dohled, žádné pojištění vkladů a žádné mechanismy na hašení krizí,“ uvedl.
Inspirace globální finanční krizí

Lídři zemí skupiny G20 odsouhlasili vznik Globálního fondu pro zdravotnické hrozby, do kterého by vlády jednotlivých států měly každý rok dávat 10 miliard dolarů. Z tohoto fondu by se měl finančně podporovat výzkum a vývoj, dohled nebo vznik public-private filantropických projektů, pomocí nichž budou zajištěny dodávky vakcín, testů, léků a personálních kapacit včetně vybavení ochrannými pomůckami.

To by ovšem muselo dojít k obrovskému navýšení výrobních kapacit a posílení distribuce napříč celým světem. Současně by bylo nutné sladit technologické postupy při produkci, aby bylo možné do co nejvyšší míry uspokojit rostoucí poptávku po tomto druhu zboží v případě nástupu další pandemie podobného rázu, jako je ta současná.

Podle autorů zprávy by měla rovněž vzniknout odborná skupina, v níž by zasedali ministři zdravotnictví a financí, která by byla jakousi obdobou Rady pro finanční stabilitu, jež vznikla po globální finanční krizi z roku 2008.
Ještě nejsme u konce

Zástupci zemí skupiny G20 dále navrhli, aby vlády každý rok investovaly kolem pěti miliard dolarů do posílení fondů Světové zdravotnické organizace, Světové banky a Mezinárodního měnového fondu. Z těchto peněz by se rovněž investovalo do rozvoje zdravotní péče zejména v zemích, kde tento sektor není příliš robustní.

Autoři zprávy také upozornili, že ačkoli jejich dokument cílí především na budoucí pandemie, neměli bychom podle nich zapomínat, že i ta současná může znamenat zárodek právě těch budoucích. Stále prý nejsme u konce covidové krize a „musíme jednat okamžitě a velmi agresivně“, vybízejí autoři zprávy.

[Alchymista]

https://roklen24.cz/globalni-danova-revoluce/
Globální daňová revoluce

Minulý týden to byl měsíc, co země skupiny G7 uzavřely dohodu o minimální sazbě daně z příjmů ve výši 15 % pro zdanění globálních společností. Tento daňový postup je označován jako globální daňová revoluce. Základním informacím jsme se již věnovali dříve. Spolu s tímto jednáním bylo oznámeno, že dohoda bude předána skupině G20 a bylo očekáváno její projednání během léta.

K tomu došlo ale již o minulém víkendu. Skupina G20 v souladu se všemi očekáváními tuto dohodu podpořila a cílem je její uvedení v platnost v roce 2023. Tyto země přestavují 80 % světového HDP a 75 % mezinárodního obchodu.

Poslední doladění dohody je očekáváno letos na podzim. Evropská komise tuto dohodu podpořila, v rámci EU ji však dle očekávání nepodpořily země s nízkými sazbami daně z příjmu – Estonsko, Irsko a Maďarsko. Jde tedy o země, které mají výhodné daňové systémy. Na druhou stranu, Švýcarsko již dohodu akceptovalo, i když jeho stávající daňový systém je pro společnosti výhodnější než nový.

Očekáváme, že doladění a finalizace celé dohody nebude pouze formalitou. Bude totiž zapotřebí dořešit i jeden důležitý bod, jehož návrh pochází ze strany EU a jeho odpůrcem jsou Spojené státy. Jedná se o digitální daň (jejíž návrh je v České republice ve druhém čtení) a diskutuje se, zda nový daňový režim bude akceptován jako náhrada za digitální daň a procesy s ní spojené budou ukončeny.

Jednání USA x EU ještě neskončila, ovšem říjnový popis celé dohody je velmi pravděpodobný.

[Lookass]

První vlak „Nové hedvábné stezky“ přes Rusko přijel do Německa



V JadeWeserPortu - kontejnerovém přístavu, terminálu a přepravní trase ve Wilhelmshavenu (Dolní Sasko), 80 km od německých Brém .. podle německého veřejnoprávního vysílání Norddeutscher poprvé dorazil přímý nákladní vlak z ČLR

Vlak, který cestoval po „Nové hedvábné stezce“ z Číny do Německa přes Rusko, Kazachstán, Bělorusko a Polsko, slavnostně přivítal vedoucí místní pozemkové správy Stefan Weil, vedení JadeWeserPort, generální konzul Lidové republiky Čína, stejně jako další funkcionáři a média. Složení dodávalo do Německa domácí spotřebiče a textilie vyrobené v Číně. Za 18 dní najel 10 tisíc km a 25. června se odstěhoval z metropole Che-fej v provincii An-chuej ve východní Číně.
Otevření spojení Dolní Sasko ukázalo, že naše železniční infrastruktura může fungovat jako součást „Nové hedvábné cesty“
Řekl Weill.


Vlakem bylo zboží doručeno za poloviční dobu ,než by to bylo lodí.
...ale vlak může mít najednou jen 100 standardních 20 stopových kontejnerů a velká loď může vzít 23 tisíc.

https://topcor.ru/20746-pervyj-poezd-no ... inobzor.ru

[Svarboj]

Nejchudší země v Evropě HDP na obyvatele (1960-2019)

[Alchymista]

https://ekonomickydenik.cz/zdrazi-nova- ... risti-rok/
Zdraží nová auta? Globální nedostatek čipů bude podle šéfa Stellantisu pokračovat i příští rok

Globální nedostatek čipů, který letos narušil výrobu většiny automobilek, zřejmě bude pokračovat také v příštím roce. Předpověděl to podle agentury AP šéf nadnárodní automobilové skupiny Stellantis Carlos Tavares.

Problémy s dodávkami čipů vedly k nedostatku nových automobilů, což tlačí vzhůru ceny nových i ojetých vozů. Ve Spojených státech v červnu průměrná cena nového vozidla podle výzkumné společnosti Kelley Blue Book překročila 42 000 dolarů (914 000 korun), a dostala se tak na nový rekord, píše AP.

Tavares uvedl, že Stellantis pracuje na tom, aby si zajistil čipy od několika dodavatelů, a dokonce upravuje design vozů tak, aby při jejich výrobě mohl používat čipy, které jsou dostupnější. Upozornil rovněž, že problémy v dodavatelském řetězci tlačí jeho podnik k tomu, aby si klíčové součástky vyráběl sám a nemusel se spoléhat na dodavatele.

Stellantis je čtvrtým největším výrobcem automobilů na světě. Firma vznikla v lednu spojením americko-italského výrobce Fiat Chrysler a francouzské společnosti PSA.

Problém s čipy se na sklonku června dotkl i mladoboleslavské škodovky, která avizovala omezení výroby ve všech svých závodech.

Šéf výroby a logistiky Škody Auto Michael Oeljeklaus v pro server iHned.cz na konci června uvedl, že kvůli nedostatku čipů nemůže automobilka dokončit až 5000 aut týdně. Nekompletních vozů měla firma na odstavných plochách zhruba 33 000. Nejvíc automobilce chyběla řídicí jednotka ESP v octaviích a jednotky ovládání oken prakticky ve všech modelech. Dodávky čipů by se mohly podle Oeljeklausova odhadu zlepšit až koncem roku.

Čipy využívají automobilky v palubní elektronice a problém mají všechny světové automobilky. Poptávka po čipech převyšuje nabídku, výrobu čipů zkomplikovaly mimo jiné například zimní sněhové bouře v Texasu, kde tamní velcí výrobci čipů museli zastavit nebo omezit produkci. Na nedostatku čipů se projevuje také pandemie koronaviru.

V březnu musela zastavit kvůli nedostatku čipů výrobu kolínská Toyota, výrobní linky se zastavily na 14 dní. „Neustále sledujeme danou situaci, která se často mění nejen v automotive,“ řekl mluvčí kolínské Toyoty Tomáš Paroubek.

Výroba se na jeden den zastavila v červnu také v automobilce Hyundai v Nošovicích na Frýdecko-Místecku. Důvodem byl výpadek dílů od subdodavatele Yura z Tuniska.

[Alchymista]

https://ekonomickydenik.cz/emisni-povol ... la-57-eur/
Emisní povolenky překonaly výnosnost tradičních aktiv, cena za tunu přesáhla 57 eur

Povolenky na emise skleníkových plynů, obchodované na evropském trhu, dosáhly v letošním červenci historicky maximální hodnoty. Cena za tunu emisí vyjádřenou v EUA Futures přesáhla 57 eur. Investice do povolenek na emise vychází ve srovnání s tradičními aktivy, jako jsou zlato, nemovitosti nebo akciové indexy, jako jednoznačně nejvýhodnější. Vyplývá to ze studie 2021 Top Green Investments vypracované investiční společností Wonderinterest Trading Ltd.

Za posledních pět a půl roku vzrostla hodnota emisních povolenek o 946 procent, zatímco nemovitosti v EU se zhodnotily o necelých 30 procent, zlato o 65 procent a akcie podle indexu Standard&Poors 500 vzrostly za stejné období o 124 procent. Upozornila na to studie 2021 Top Green Investments vypracované investiční společností Wonderinterest Trading Ltd.

„Klimatická politika dlouhodobě ovlivňuje tržní indikátory, a proto není výrazný růst cen povolenek překvapením,“ komentoval zjištění jednatel Wonderinterest Trading Roman Vykouřil.

Vykouřil pak doplnil: „Analýza Wonderinterest Trading Ltd. se mimo to zaměřuje na segmenty obnovitelných zdrojů, energetických a přírodních úspor, bezemisní dopravy, ale i na odpovědné financování. Stále je na trhu prostor pro nové vizionáře, kteří obracejí trend směrem k udržitelnému rozvoji.“

Studie 2021 Top Green Investments zahrnuje jak známé globální leadery v svých oborech, jakými jsou společnosti Tesla, ABB nebo Suez, tak rychle rostoucí aktéry na trhu udržitelných řešení, jakými jsou třeba dánský Ørsted nebo čínská JinkoSolar. Výtah ze studie spolu s žebříčkem je ke stažení zde.

Cena za vypouštění škodlivin do ovzduší tak v EU ještě nikdy nebyla vyšší. Hlavní kontrakt s vypořádáním loni v prosinci jen za duben zdražil o 14,7 procenta a od začátku letošního roku vykazuje nárůst asi o 49 procent.

„Je zde mnoho faktorů, které hovoří pro růst cen. Právě proto vidíme ceny na těchto úrovních,“ řekla agentuře Reuters analytička Ingvild Sörhusová ze společnosti Refinitiv.

Mezi hlavními faktory, které podporují růst cen, jsou zejména přísnější cíle omezování skleníkových plynů stanovené v Evropské unii. Patří k nim ale i zvýšená poptávka po emisních povolenkách od finančních investorů. Ty na trh přilákal vytrvalý růst cen v posledních měsících a také shoda mezi analytiky, že ceny v příštích letech pravděpodobně dál porostou.

Čistý kšeft s teplým vzduchom...

[Alchymista]

https://ekonomickydenik.cz/skupina-cez- ... vyporadan/
Skupina ČEZ se stáhla z dalšího balkánského trhu. Prodej bulharských aktiv je vypořádán

Téměř pět let se ČEZ snažil prodat své bulharské dceřiné společnosti. Dlouhý a zmatečný odchod z balkánské země se konečně podařil. Dnes došlo k vypořádání prodeje bulharských podniků mezi Skupinou ČEZ a společností Eurohold, která za převzaté firmy zaplatila 335 milionů eur (8,6 miliardy korun).

Nyní dokončený prodej zahrnuje sedm bulharských společností, jmenovitě CEZ Bulgaria, CEZ Elektro Bulgaria, CEZ Razpredelenie, CEZ Trade Bulgaria, CEZ ICT Bulgaria, Free Energy Project Oreshets a Bara Group. Novým vlastníkem se stala místní firemní skupina Eurohold, která nakonec s jistými obtížemi nashromáždila peníze na zaplacení kupní ceny.

Еurohold financoval akvizici dceřiných společností Skupiny ČEZ v Bulharsku prostřednictvím veřejné nabídky nových akcií, vstupem nového investora a půjčkami. Konkrétně se jedná o investici společnosti Metric Capital Partners a syndikovaný úvěr od konsorcia vedeného bankou J.P. Morgan. Jedním z účastníků konsorcia byla Evropská banka pro obnovu a rozvoj (EBRD). „Eurohold se chce v budoucnu zaměřit na dva hlavní sektory – pojišťovnictví a energetiku,“ uvedl Assen Christov, předseda dozorčí rady Eurohold Bulgaria.

ČEZ se na prodeji svých bulharských dceřiných firem dohodl se společností Eurohold v červnu 2019 – poté, co skončilo krachem jednání s prvním vybraným kupcem. Transakci následně zkomplikoval bulharský antimonopolní úřad, který na první pokus v říjnu 2019 odmítl změnu vlastníka schválit. Až poté, co správní soud jeho rozhodnutí zrušil, vydal úřad kladné stanovisko.

Na viděnou u arbitrážního soudu
Na počátku letošního roku transakci schválila také Komise pro energetickou a vodní regulaci (KEVR). „Prodejní proces byl náročný, ale nakonec úspěšný. Vypořádání prodeje nemá žádný dopad na nezávisle běžící mezinárodní investiční arbitráž vůči bulharskému státu. Pro společnost ČEZ a její akcionáře tudíž představuje arbitrážní nárok dodatečný potenciální výnos,“ uvedl člen představenstva ČEZ Tomáš Pleskač.

ČEZ se totiž brání proti dlouhodobému poškozování svých práv bulharskými úřady. Vyvolal proti Bulharsku Mezinárodní investiční arbitráž. Proces postoupil v březnu letošního roku do další fáze. Arbitrážní tribunál ve Washingtonu potvrdil oprávněnost vedení mezinárodní arbitráže v rámci příslušné jurisdikce. Počátkem července ČEZ podal vyjádření ve věci, včetně (zatím neveřejného) vyčíslení arbitrážního nároku.

Společnost ČEZ vstoupila na bulharský trh v roce 2004 koupí dvoutřetinového podílu ve třech distribučních společnostech. Převzala je v lednu 2005, dva roky později je transformovala do jedné obchodní (CEZ Elektro Bulgaria) a jedné distribuční (CEZ Razpredelenie) společnosti. Větším „průšvihem“ byla až pozdější akvizice uhelné elektrárny TEC Varna, kterou ČEZ prodal s vysokou ztrátou před čtyřmi roky.

Kupující společnost Eurohold Bulgaria zatím v energetice nepodniká, zaměřuje se na oblasti pojištění, leasingu, prodeje automobilů, správy aktiv a investičních služeb. Její akcie jsou veřejně obchodované na sofijské a varšavské burze. Hlavními akcionáři a topmanažery skupiny Eurohold jsou Assen Christov, Kiril Bošov a Velislav Christov.