Re: Historie, kterou nás neučili...
Napsal: 15 dub 2024, 18:10
HDP a ostatné nezmysly zmazané. Následne aj reakcie.
„První obětí každé války je pravda.“ Aischylos --- "Sláma u kravína!" Aaron G
https://www.aktualnikonflikty.cz/
Historik Jiří Malínský provede čtenáře historickými událostmi, které předcházely a vedly ke vzniku 1. československého samostatného polního praporu a jeho účasti bojích druhé světové války.
V Buzuluku
Ledy se však lámaly. 1. ledna 1942 schválil Státní výbor obrany SSSR amnestii pro internované a vězněné československé státní občany na území SSSR a následný nábor pro československou vojenskou jednotku jak z řad vězněných a internovaných Čechoslováků, tak z ruských občanů československé (české a slovenské) národnosti. 10. ledna se konalo další zasedání smíšené československo-ruské komise, na níž generálporučík Alexej Pavlovič Panfilov oznámil souhlas Moskvy s budováním prvního praporu budoucí motorizované armády a počátek propouštění československých občanů z internačních, zajateckých a jiných táborů (s výjimkou těch, kteří byli obviněni ze špionáže). Na dalším jednání v Moskvě 10. února bylo Československu Moskvou pro rok 1942 potvrzeno budování motorizované brigády v počtu 2350 vojínů a důstojníků. NKVD SSSR (Lidovým komisariátem pro veřejnou bezpečnost) bylo nařízeno propouštění zajatých a internovaných Čechoslováků a současně jim bylo povoleno vstupovat do řad tvořící se československé jednotky. 15. 1edna byl vyhlášen nábor do 1. československého samostatného praporu v SSSR; jeho velitelem se stal podplukovník Ludvík Svoboda. Byl to zřetelný výsledek ne zcela hladké spolupráce londýnského a moskevského zahraničního druhého odboje i váhavých postojů Moskvy. Mnoho dobrovolníků přicházelo přičiněním plukovníka Heliodora Píky z GULAGu. 22. ledna v Kujbyševě byla podepsána dohoda o půjčce sovětské ruské vlády československé vládě na vydržování československých vojenských jednotek v SSSR.
https://casopisargument.cz/?p=56590Alchymista píše: ↑22 dub 2024, 01:25https://casopisargument.cz/?p=56582
Z Polska přes Buzuluk do Sokolova (1. část)
https://casopisargument.cz/?p=56584
Z Polska přes Buzuluk do Sokolova (2. část)
https://casopisargument.cz/?p=56587
Z Polska přes Buzuluk do Sokolova (3. část)
Historik Jiří Malínský provede čtenáře historickými událostmi, které předcházely a vedly ke vzniku 1. československého samostatného polního praporu a jeho účasti bojích druhé světové války.
Ingrova návštěva
Při posledním mediálním připomínání konce války v hlavním městě a Pražského povstání jsme mohli z ledajakých úst slyšet úvahy o tom, že vlastně Praha už byla de facto od Němců očištěna,....
....že tu zastavili vlasovci pod vedením generála Buňačenka na svém útěku do amerického zajetí, a že jako by vlastně už o nic nešlo. Praha se prohlásila svobodnou, ustavil se Národní výbor, Český rozhlas agitoval a ruští nacisté nás zbavovali nacistů německých. Dokonce jim za to jeden marginální politik z jisté městské části na to konto nechal vyrobit na návsi pomník. Rudá armáda jako by tedy dorazila 9. května 1945 do svobodného a válkyprostého města. V tomto přehlcení lží a překrucováním skutečnosti je namístě připomenout dokumenty, dokladující, že se věci odehrávaly dosti jinak, než by přepisovači historie rádi viděli.
Například dokument Policejního ředitelství v Praze z 16. června 1945 (č.j. 1743 pres.) adresovaný Ministerstvu vnitra v Praze (K čj.Z - 254/1945 z 9.6.1945). Dokument nese název
Vraždění českého civilního obyvatelstva Němci v Praze ve dnech 5. až 8. května 1945.
„Podle hlášeni polic. praporčíka Jindřicha Poláčka z 1. polic. revíru bylo usmrceno příslušníky SS v době od 5. do 8. května 1945 v Praze I., Na Františku více mužů střelnou ranou do týla. Mrtvoly nesly stopy násilností, uřezání uší, nosu, a modré skvrny po těžkých ranách, pravděpodobně od pažby pušek.
Sandner Jan, vrchní mechanik, Bakučan Ferdinand a Veselý Jaroslav, bytem a zaměstnáním v paláci SIA v Praze I., Na Františku, konali jako zaměstnanci telefonního a telegrafního úřadu v Praze službu v telefonní ústředně SIA a při tom v pohnutých dnech národní revoluce viděli tyto případy vražd, spáchaných okupanty:
https://t.me/c/1692017017/5884Uruk je nejstarší městský stát Sumerů a Babyloňanů v jižním meziříčí. V době rozkvětu Uruku kolem roku 2900 př. n. l. žilo v něm 50-80 tisíc obyvatel.
Zdroj https://t.me/russianews12/11141 z 06.05.2024Ruská FSB odtajnila svedectvo Hitlerovho pobočníka o pláne prilákať USA a Britániu na stranu Ríše
Dokumenty z osobného spisu Otta Günscheho popisujú udalosti v Hitlerovom sídle koncom leta a jesene 1944. Hitler na stretnutí povedal, že dúfa v rozkol medzi ZSSR, USA a Britániou
„Dá sa očakávať, že v blízkej budúcnosti budú vzťahy medzi Anglosasmi a Rusmi také napäté, že by to mohlo viesť k otvorenému konfliktu medzi nimi. Našou úlohou, povedal Hitler, je teraz získať čas všetkými prostriedkami a všetkými možnými spôsobmi prispieť k tomu, aby naši protivníci prišli do rany. Potom bude mať Nemecko skvelú príležitosť dohodnúť sa s Anglo-Američanmi, aby spoločne s nimi zničili boľševizmus,“ píše sa v Günscheho liste.
Potom sa v Štokholme konali tajné rokovania z iniciatívy Londýna o uzavretí mieru. Plán sa nepodarilo zrealizovať pre ofenzívu Rusov v 12/1944. Ríša vrhla všetky sily do boja proti vojskám ZSSR. Vďaka tomu mohli spojenci bez väčších problémov vstúpiť na územie Tretej ríše.
MOSKVA (Sputnik) - Ruské ministerstvo obrany (MO) odovzdalo odtajnené spisy sovietskej vojenskej rozviedky ruskému Múzeu víťazstva, ktoré je popredným múzeom vojenskej histórie v krajine. Z dokumentov vyplýva, že vodca nacistického Nemecka Adolf Hitler chcel poraziť Sovietsky zväz za tri týždne a vziať Josifa Stalina ako rukojemníka.
Ide o prvý prípad odtajnenia takýchto cenných dokumentov. Tieto spisy obsahujú správy šéfov vojenskej rozviedky a šifrované telegramy zo zahraničných veliteľstiev o prípravách Nemecka na útok na ZSSR, spravodajské správy o medzinárodnej situácii a situácii na fronte, ako aj osobné spisy, fotografie a veci významných spravodajských dôstojníkov.
V jednej z dešifrovaných správ adresovanej náčelníkovi spravodajského oddelenia Generálneho štábu Červenej armády sa uvádzalo, že nemecké velenie očakáva, že do troch týždňov od začiatku Veľkej vlasteneckej vojny dosiahne konečné víťazstvo, s pomocou komplicov v ZSSR zajme Josifa Stalina a sovietsku vládu, v auguste úplne ukončí vojnu na východnom fronte a v septembri napadne Anglicko.
Niektoré dokumenty z 25. marca 1941 poukazujú na zámer nacistického Nemecka zaútočiť na ZSSR, čo potvrdzuje aj osobná korešpondencia Adolfa Hitlera s politickým vedením Rumunska.
Translated with DeepL.com (free version)
https://en.wikipedia.org/wiki/German_In ... _SurrenderNěmecká kapitulační listina[a] byla právním dokumentem, který znamenal bezpodmínečnou kapitulaci zbývajících německých ozbrojených sil Spojencům a ukončil druhou světovou válku v Evropě; k podpisu došlo 8. května 1945 ve 22:43 SEČ (9.5. v 00:43 Moskevského času) a kapitulace vstoupila v platnost téhož dne ve 23:01 SEČ ( 9.5. v 01:03 Moskevského času ) .
Podmínky kapitulace pro Německo byly původně projednány na prvním zasedání EAC dne 14. ledna 1944. Definitivní třídílný text byl dohodnut 28. července 1944 a přijat třemi spojeneckými mocnostmi.
EAC dále navrhl, aby listinu o kapitulaci podepsali zástupci německého vrchního velení. Úvahy za tímto doporučením měly zabránit opakování tzv. mýtu o bodnutí do zad , kdy extremisté v Německu tvrdili, že od příměří z 11. listopadu 1918 podepisovali pouze civilisté, vrchní velitelství armády nenesl žádnou odpovědnost za nástroj porážky ani za porážku samotnou.
Když došlo k německé kapitulaci, text EAC byl nahrazen zjednodušenou, pouze vojenskou verzí založenou na znění dokumentu o částečné kapitulaci německých sil v Itálii podepsaného při kapitulaci Caserty . [10] Důvody změny jsou sporné, ale mohly odrážet povědomí o vyjádřených výhradách ohledně schopnosti německých signatářů souhlasit s ustanoveními úplného znění nebo přetrvávající nejistotu ohledně sdělení „doložky o rozdělení“ Francouzům.
První Nástroj kapitulace podepsán v Remeši ve 02:41 středoevropského času (SEČ) dne 7. května 1945. Podepsání proběhlo ve školní budově z červených cihel, Collège Moderne et Technique de Reims [ fr ] , která sloužila jako ústředí SHAEF. [20] Mělo vstoupit v platnost 8. května ve 23:01 SEČ (jedna minuta po 23:00 britského dvojitého letního času ).
Asi šest hodin po podpisu v Remeši přišla odpověď sovětského vrchního velení, že akt kapitulace je nepřijatelný jednak proto, že se text liší od textu odsouhlaseného VKS, jednak proto, že Susloparov nebyl zmocněn k podpisu.23 Tyto námitky však byly jen záminkami; podstatná sovětská námitka spočívala v tom, že akt kapitulace by měl být jedinečnou, ojedinělou historickou událostí, která plně odráží vedoucí podíl sovětského lidu na konečném vítězství. Tvrdili, že by se neměla konat na osvobozeném území, které se stalo obětí německé agrese, ale v sídle vlády, odkud tato německá agrese vzešla: v Berlíně. 14] Dále Sověti poukazovali na to, že ačkoli podmínky kapitulace podepsané v Remeši požadovaly, aby německé jednotky zastavily veškeré vojenské aktivity a zůstaly na svých dosavadních pozicích; výslovně se nepožadovalo, aby složily zbraně a vzdaly se, "to, co se zde musí stát, je kapitulace německých vojsk, které se vzdávají jako zajatci". [24] Eisenhower okamžitě souhlasil a uznal, že akt kapitulace podepsaný v Remeši by měl být považován za "stručný nástroj bezpodmínečné vojenské kapitulace"[25], a zavázal se, že se zúčastní spolu se správně akreditovanými zástupci německého vrchního velení "formálnějšího podpisu" vhodně upraveného textu, jemuž bude 8. května v Berlíně (hlavním městě nacistického Německa) předsedat maršál Georgij Žukov[26].
Účinek podpisu v Remeši se omezil na upevnění účinného příměří mezi německými silami a západními spojenci. Boje na východě však pokračovaly v neztenčené míře, zejména proto, že německé síly nyní zintenzivnily svůj letecký a pozemní útok proti Pražskému povstání,[16] zatímco pokračovala námořní evakuace německých vojsk přes Balt. Dönitz vydal nové rozkazy, aby byl zachován odpor proti sovětským silám, a využil 48hodinového odkladu k nařízení zdvojnásobit úsilí o záchranu německých vojenských jednotek ze sovětského zajetí; brzy se ukázalo, že schválil podepsání generální kapitulace v Remeši ve zlé víře, a že tudíž ani sovětské velení, ani německé síly nepřijmou kapitulaci v Remeši jako účinek ukončení vzájemných nepřátelských akcí.
Eisenhower proto zařídil, aby vrchní velitelé všech tří německých ozbrojených sil byli 8. května brzy ráno letecky přepraveni z Flensburgu do Berlína, kde čekali přes den až do 22:00, kdy dorazila spojenecká delegace, které byl předán pozměněný text kapitulace.Definitivní akt vojenské kapitulace byl datován jako podepsaný před půlnocí 8. května[28] v sídle sovětské vojenské správy v Berlíně-Karlshorstu
Generál de Gaulle požadoval, aby generál de Tassigny podepsal samostatně za francouzské vrchní velení; v takovém případě by však bylo politicky nepřijatelné, aby na definitivním kapitulačním dokumentu nebyl žádný americký podpis, zatímco Sověti by nesouhlasili s tím, aby na něm byli celkem více než tři spojenečtí signatáři - jedním z nich by musel být Žukov. Po opakovaných předělávkách, z nichž všechny bylo třeba přeložit a přepsat, bylo nakonec dohodnuto, že podpisy Francouzů i Američanů budou v roli svědků. Důsledkem však bylo, že konečné verze byly připraveny k podpisu až po půlnoci. V důsledku toho byl fyzický podpis odložen téměř do 01:00 hodin 9. května středoevropského času; a poté zpětně datován na 8. května, aby byl v souladu s dohodou z Remeše a veřejnými prohlášeními o kapitulaci, která již učinili západní představitelé. 27] Oficiální sovětská depeše však uváděla, že k podpisu došlo 8. května ve 22:43 hodin středoevropského času, což znamenalo, že k podpisu došlo ještě předtím, než německá kapitulace vstoupila v platnost.
Definitivní akt vojenské kapitulace se od podpisu v Remeši lišil především tím, že vyžadoval tři německé signatáře, kteří mohli plně zastupovat všechny tři ozbrojené složky spolu s německým vrchním velením. Jinak pozměněný text stanovil rozšířený článek 2, který nyní požadoval, aby německé jednotky odzbrojily a odevzdaly své zbraně místním spojeneckým velitelům. Tato klauzule měla za následek, že německé vojenské síly nejen ukončí vojenské operace proti pravidelným spojeneckým silám; ale také se odzbrojí, rozpustí a budou vzaty do zajetí. Polní maršál Keitel se zpočátku stavěl proti pozměněnému znění a navrhoval, aby byla kapitulaci německých sil poskytnuta dodatečná lhůta 12 hodin, než budou moci být vystaveny trestnímu opatření za nedodržení podmínek podle článku 5. V tomto případě se však jednalo o lhůtu 12 hodin. Nakonec se musel spokojit s ústním ujištěním Žukova[29].
Translated with www.DeepL.com/Translator (free version)
https://en.wikipedia.org/wiki/Operation_UnthinkableOperace Unthinkable byl název dvou souvisejících možných budoucích válečných plánů, které v roce 1945 vypracoval britský Výbor náčelníků štábů proti SSSR. Plány nebyly nikdy realizovány. Vytvoření plánů nařídil britský premiér Winston Churchill v květnu 1945 a vypracoval je Společný plánovací štáb britských ozbrojených sil v květnu 1945 na konci druhé světové války v Evropě[1].
Jeden z plánů předpokládal překvapivý útok na sovětská vojska umístěná v Německu s cílem vnutit Rusku "vůli Spojených států a britského impéria"[2]. "Vůle" byla kvalifikována jako "rovná dohoda pro Polsko",[3] což pravděpodobně znamenalo prosazení nedávno podepsané Jaltské dohody. Plánovači usoudili, že bez americké pomoci by Britové pravděpodobně neuspěli. Závěr hodnocení, podepsaného náčelníkem generálního štábu armády 9. června 1945, zněl: "Nebylo by v našich silách dosáhnout rychlého, ale omezeného úspěchu a byli bychom zavázáni k vleklé válce proti těžké přesile."[2] Kódové označení bylo nyní místo toho znovu použito pro druhý plán, kterým byl obranný scénář, podle něhož se Britové měli po stažení amerických sil z kontinentu bránit proti sovětskému tažení k Severnímu moři a Atlantickému oceánu. Když se Labouristická strana dostala k moci v parlamentních volbách v roce 1945, návrh plánu ignorovala.
Translated with www.DeepL.com/Translator (free version)
25. 4. 1945 došlo na řece Labe v severozápadním Sasku k prvnímu vzájemnému kontaktu sovětských vojsk, postupujících od východu, a Američanů.
30. 4. 1945 Hitler spáchal sebevraždu
2. 5. 1945 byl dobyt Berlín
Nikoli, účinnost bezpodmínečné kapitulace byla stanovena na 00:01 Středoevropského letního (tedy berlínského) času dne 9.5.1945!!!
Myslím, že boli aj v Berlíne.Alchymista píše: ↑08 kvě 2024, 19:46V roku 1945 sa T-34-76 na fronte u prvosledových jednotiek už pravdepodobne vôbec nevyskytovali.
Určitě vyskytovaly. T-34-76 byl masové vyráběn do března 1944 a poslední kusy se v Omsku vyrobily v červenci 1944, než se plně přešlo na T-34-85.Alchymista píše: ↑08 kvě 2024, 19:46V roku 1945 sa T-34-76 na fronte u prvosledových jednotiek už pravdepodobne vôbec nevyskytovali.
On vlastně suzerén nerozhodl.