Historie, kterou nás neučili...

[Alchymista]

čo nedáva zmysel?

Dne 13. 11. 2002 hlavní vojenská prokuratura RF rozhodla, že Bisse nebude rehabilitován.

[GrAnToR]

Asi toto

Rozsudek byl vykonán v Berlíně. Dne 13. 11. 2002

Ale jak to vypada v posledni dobe mam nejspis problem s psanym textem.

[Alchymista]

https://vlkovobloguje.wordpress.com/202 ... re-1014898
Co vám nikdy nikdo neřekl o americké občanské válce a také nikdy neřekne
pro Kosu objevil a poslal TM

Mám rád historii. Moc rád. Kdysi jsem ji chtěl studovat. Život mne ovšem vedl po úplně jiných cestičkách. Ale i tak jsem se pyšně domníval, že americká občanská válka je něco, co mám slušně nastudováno. Po otevření linku od TM se ukázalo, že o jedné nikoliv nedůležité peripetii této války nic netuším. Velká historická událost, která nepochybně značně ovlivnila její průběh i celkový výsledek. Myslím, že na tom budete stejně jako já a že si ti, co historii rádi, opravdu počtou. Jakkoliv je ten text z malého německého serveru už více než rok starý. Na své aktuálnosti neztratil vůbec nic.
Dem Vergessensschlund entrissen: Als Russland Amerika rettete
https://www.anderweltonline.com/klartex ... a-rettete/

Vytrženo ze zapomnění: Když Rusko zachránilo Ameriku

Neznalost historických reálií může mít špatné následky. Jak nám nedávno působivě předvedli v Kanadě. Před pár dny oslavovali poslanci kanadského parlamentu člena haličských Waffen SS Když mocný komik a prezident Zelenskij představil svého bratra ve zbrani z jiné doby jako velkého bojovníka proti Rusům, alespoň jeden z přítomných si mohl v hlavě srovnat, že 98letý Ukrajinec bojoval proti Rusům kdy, kde a jak?

Když skandál vypukl, předseda parlamentu odstoupil a premiér Trudeau se omluvil Kanaďanům, Židům a zbytku světa. Stala se velmi trapná událost. Ale pak kanadští poslanci to zmistrovali ještě o něco lépe. Byl podán požadavek nezahrnout tuto událost do zápisu, ale okamžitě incident vymazat z historie. Opozice se ohradila.

Nebylo by to poprvé, kdy byl učiněn pokus předat historiografii dalším generacím v žádoucím smyslu. Pokud strávíte trochu času podobnými manipulacemi, brzy si všimnete, že potlačování událostí v historických knihách je vlastně docela běžné. Nemůže existovat to, co by nemělo být. Tato hygienicky připravená historiografie, zbavená bacilu pravdy, je běžná zejména v USA. Protože výsledek dějin je ideologicky předem daný: Boží vyvolení v boji proti zlu tohoto světa. Pokud se za posledních 250 let stalo něco, co nezapadá do tohoto vyprávění, musí se to vyřešit. I kdyby to byla událost, která rozhodujícím způsobem ovlivnila běh dějin. Hollywood vždy vítězí nad pravdou.

Jediný pravý přítel Ameriky
Ani jeden z tisíce Američanů nebude znát pravdu, kterou se vám chystám představit. Světonázor Američanů by se zhroutil. To by samozřejmě nesmí být. Pamatujeme si:

Americká občanská válka zuřila mezi lety 1861 a 1865. Poté, co nově zvolený prezident Lincoln nastolil otázku otroků a zasadil se o zrušení otroctví, jižní státy, které vlastnily rozsáhlé pozemky a závisely na těchto otrocích jako pracovní síle, se oddělily od Unie. Jižní státy šly do války proti severním státům. Toto zjednodušené znázornění zde pro naše účely postačuje.

Je důležité vědět, že americká občanská válka nezasáhla jen samotné Američany. Cizí mocnosti se snažily zasahovat a rozhodujícím způsobem ovlivnit průběh války. Jih byl podporován především Francií a Anglií. Lord Palmerston, anglický premiér, v tom viděl skvělou příležitost, jak možná získat ztracenou kolonii zpět, pokud se po prohrané válce proti Americe v letech 1812 až 1815 během občanské války vyvinou události ve prospěch Anglie. V této souvislosti je samozřejmě nutné položit si otázku, jak tato občanská válka skutečně vznikla a kdo v ní mohl mít prsty? Ale to není naše téma.

Strategií jižních států bylo jako první krok získat dostatečné pozemní území a ve válce následně dominovat, aby byly ostatními státy, zejména Francií a Anglií, uznány jako nezávislé území s vlastní vládou.

Velká otázka nyní: Kdo ve světě podporoval severní státy v této občanské válce? Odpověď: Byl jen jeden národ, který se loajálně a neochvějně bratříčkoval se Severem a posílal pomoc: Rusko.

Car Alexander II a Abraham Lincoln udržovali korespondenci a jistě je lze označit za duchovní bratry Jejich dopisy vždy končí projevem přátelství.

Petrohrad, podzim 1862
O několik let později car vyprávěl sled událostí příteli. Necituji doslovně, ale spíše interpretuji obsah: „Na podzim roku 1862 mi zástupci anglické a francouzské vlády navrhli, abych se připojil k unii evropských mocností, které by pak jako celek uznaly nezávislost jižních států Ameriky.

Odpověděl jsem, že se takové akce odmítám zúčastnit. Nejen to, pokud Anglie a Francie uzná nezávislost Jihu, pak to považuji za casus belli (událost způsobující válku) pro Rusko.“

Francie a Anglie nikdy neuznaly jižní státy.
29. října 1862 se setkali ruský ministr zahraničí Alexander Gorčakov a americký chargé d’affaires Taylor. Gorčakov předal formální závazek Ruska, že nikdy nebude jednat proti Spojeným státům a bude stát v cestě pokusům jiných států, které chtěly proti Spojeným státům bojovat.

V březnu 1863 pak Amerika vyslala do Petrohradu jednoho ze svých nejslavnějších a největších velvyslanců v americké historii, jehož jméno je v Rusku dodnes velmi respektováno: Cassius Marcellus Clay. Gorčakov a Clay si důvěřovali jako přátelé. Mezi Ruskem a Amerikou v těch letech nikdy nevznikly žádné neshody.

Mimochodem Amerika podporovala Rusko během Krymské války (1853 až 1856 mezi Ruskem a koalicí Anglie/Francie a dalšími)!!!

New York, 11. září 1863
Car Alexander II šel mnohem dál, než jen, že složil slib Lincolnovi a severním státům.

Američané v New Yorku nevěřili svým očím, když 11. září 1863 vplula do přístavu obrovská ruská válečná loď, kterou během následujících dní a týdnů následovaly další lodě ruské Baltské flotily. Na palubě byl i carův bratr. Tyto lodě změnily běh dějin. New York byl ekonomickým centrem Severu. Pro válečnou loď nebylo těžké vplout do přístavu a bombardovat město. Úkolem ruské flotily bylo chránit město.

A pak, 12. října 1863, vplula ruská tichomořská flotila do San Francisca. Se stejným úkolem.
Rusové byli vítáni jako ochránci s velkým jásotem. V následujících měsících se konaly průvody, velké slavnostní recepce a další oslavy. Všude v obou městech byly v ulicích vidět ruské vlajky. Lincolnova žena přijala kapitány. 17. října 1863 věnoval „Harper’s Weekly“ asi polovinu čísla událostem kolem obou ruských flotil.

Je třeba zmínit, že v té době měl sever v Atlantiku pouze malou flotilu, ale západní pobřeží bylo zcela nechráněno proti nepřátelskému vlivu.

Aliance mezi Ruskem a Amerikou byla slavnostně vyhlášena: „Rusko a Spojené státy americké: přátelé v míru, spojenci ve válce.

Londýn, 5. září 1863
Americký velvyslanec Charles Francis Adams dal lordu Palmerstonovi ultimátum: Pokud Britové dodají válečné lodě objednané jižními státy jižním státům, znamenalo by to válku.

Sever použil svou malou flotilu k ovládnutí východního pobřeží na jihu, aby zabránil Jihu pokračovat v obchodování s Evropou a hlavně v získávání zbraní z Evropy. Válečné lodě objednané v Anglii měly být použity k proražení blokády.

Lord Palmerston se rozhodl nedat tyto válečné lodě jižním státům.

Už věděl, že Rusové svůj závazek vůči Severu a hrozbu Anglii a Francii myslí vážně.

Harpers Weekly vyzval k uzavření formální smlouvy o přátelství mezi Ruskem a Amerikou. Článek končil: „Bůh žehnej Rusům.“

Amerika, duben 1864 a říjen 1867
Poté, co se situace v Severní Americe a mezinárodní situace uvolnila, prohlásil car mise ruských flotil za ukončenou.

Rusové byli znovu oslavováni za živé účasti obyvatel New Yorku a San Francisca. Vděk byl veliký. Zejména v San Franciscu. Protože když tam byla ruská flotila, vypukl obrovský požár, který se podařilo dostat pod kontrolu jen s pomocí Rusů. Šest ruských námořníků zemřelo.

Je třeba také zmínit, že asi o tři roky později Rusko prodalo Aljašku bohatou na suroviny Americe za směšnou cenu. Car chtěl zabránit tomu, aby západní pobřeží Ameriky ovládla Velká Británie. Odtud jeho výzva, aby Američané obsadili nejen Aljašku, ale celé východní pobřeží (včetně části, která patřila Britské Kanadě). Ruská tichomořská flotila ve Vladivostoku nechtěla tolerovat britskou flotilu na druhé straně pobřeží. Ale to se nikdy nestalo.

Abych byl upřímný, je třeba dodat, že car Alexandr II. měl přirozeně při všech svých rozhodnutích na mysli nejlepší zájmy Ruska. Bylo mu jasné, že kdyby Amerika padla do rukou Britů, ohromující moc Británie/Ameriky by pro Rusko představovala obrovskou hrozbu. Chtěl rovnováhu velmocí. V tomto duchu také podpořil sjednocení Německa v roce 1871 a řekl to svému příteli Bismarckovi. Rusko nezasáhlo do žádné z německých válek.

A mohu-li přidat následující poznámku: 20. března 1890 byl Bismarck propuštěn. 27. března 1890 nebyla obnovena zajišťovací smlouva uzavřená Bismarckem s Ruskem. Od té doby nabral německý pád nezadržitelný průběh.

Lincoln a car Alexandr II
V životech obou mužů je několik paralel, i když samozřejmě existují obrovské rozdíly mezi mužem narozeným v chudobě a šlechticem vychovaným v nepředstavitelném luxusu. Ale to je jen materiální stránka. Byli si blízcí duchovně i citově.

Car zrušil nevolnictví. Lincoln otroctví. Oba byli klíčovými činiteli změny v době velkých otřesů ve společnostech a průmyslových odvětvích. A oba byli zavražděni.

Je smutné poznamenat, že nejoslavovanější, nejslavnější Američan a jeden z největších Rusů by dnes s hlubokým smutkem truchlili nad vztahem mezi Ruskem a Amerikou. Co udělali jejich dědicové z kdysi tak hlubokého a upřímného přátelství? Jak se mohli přátelé stát nepřáteli? Tuto otázku by si měli položit především Američané. Nechali se svést k obrazu nepřítele, který nemá absolutně žádnou oporu v realitě. Jaké zlo kdy Rusko učinilo Americe?

Dá se předpokládat, že za tím stojí Angličané. Možná nikdy Rusům neodpustili skutečnost, že to byli právě tito Rusové, kteří zabránili Británii získat kontrolu nad Amerikou. V žádné zemi na světě nejsou Rusové nenáviděni více než ve Velké Británii. Ačkoli Britové ve skutečnosti mají vůči Rusům hluboký morální dluh. Protože to byli Rusové, kdo je bránil proti Němcům. Něco se tam pokazilo. Ale to je úplně jiné téma.

Karma dějin
Události v kanadském parlamentu minulý týden znovu ukázaly, že něco jako karma v historii skutečně existuje. Ukrajinci nyní doplácejí na zločiny z minulosti, za svou aroganci a za rozprodání země temným a ničemným postavám. Nyní, když jsou verbovány i ženy a nezletilí, se válka mění v genocidu. Podněcováno a podporováno a financováno Západem. Stejně jako Američané nyní platí za své minulé zločiny. Sledovat, jak se jejich země rozpadá, není nic dechberoucího.

Američané jsou posedlí strachem z vnějších nepřátel. Už se ani v amerických městech nemohou cítit bezpečně. Zavírají se tisíce obchodů v centrech měst. „Flash rob“ je nejnovější kreativní vynález v Americe: velká skupina teenagerů napadne obchod a ukradne obrovské množství produktů nebo dokonce vše, co je v obchodě. Jako kobylky. Policie je bezmocná.

Tisíce uprchlíků, téměř všechno mladí muži, přicházejí do Ameriky nelegálně každý den. Policie je bezmocná. Politici se dívají jinam.

Jsme svědky totálního kolapsu západního pojetí práva, pořádku, disciplíny, morálky a náboženství. Bez šílené výzvy Rusku by válka na Ukrajině nikdy neproběhla. Statisíce mrtvých. Za co? Mezitím jsou přesvědčení občané na Západě znecitlivěni laciným vzrušením z nejprimitivnějších forem zábavy a legrace.

Konzum a hédonismus: Zábavná společnost
Když člověk konzumuje jedy do svého těla, oslabuje jej a může ho dokonce učinit závislým na tomto jedu. Závislost je slovo naší doby. Většina lidí propadla nějaké formě závislosti. Ztrácejí kontrolu nad svým tělem.

Zároveň zažíváme mentální vymývání mozků lidí na Západě, které začíná u dětí ve školách, pokračuje na univerzitách a prakticky je předprogramuje na žádoucí chování. O svobodných lidech se už ani mluvit nedá. Jsou to bezduché nástroje, inteligentně žvatlající, ideologicky maskovaní aktivisté zlých sil.

Ale je to ještě horší: to, co vlastně definuje člověka, jeho mentální rozměr, se už v životě vůbec neobjevuje. Lidé v naší době jsou v procesu úplné ztráty lidskosti.

To, čeho jsme dnes v západním světě svědky, je nakonec bitva dobra se zlem. Je to boj, který tak málokdo vnímá.

Mezitím je zbytek světa fascinován, ale také smutný, co se děje na Západě: konec éry, která trvala přes 500 let. My na Západě jsme začali dost válek, zabili jsme dost milionů a milionů lidí. Všechna ta bída, kterou jsme světu přinesli. Historie nás vylučuje jako absces.

Od našeho prokletého, válkou vyvolaného sjednocení v roce 1871 jsme my Němci buď podlehli megalomanii, nebo jsme se proměnili v patolízaly, kteří svému pánovi líbají boty a už v sobě nemají žádný smysl pro čest. Jak jinak lze vysvětlit, že tito dnešní Němci dovolili, aby jejich údajný spojenec zničil jejich nejdůležitější zásobu energie, aniž by nahlas křičeli? Bez křiku. Bez vyhlášení války Američanům. Aniž byste se bránili.

Země zbabělců a nečestných lidí, kteří se nechají obsadit takzvanými uprchlíky, kteří se pak zmocní jejich země. Aniž by se Němci bránili. Žijí život bez smyslu a účelu. Společnost zábavy. Tohle, tohle je život? To je vše? Naši předkové by se znechuceně odvrátili od této země.

Jako v Americe, jako v Kanadě, jako v Německu. Západ je připraven! Můžete to vidět. Můžete to cítit. Pokud chcete.

oooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooo

Tak co? Stálo to za to, nebo ne?

[zmiri]

Hm, ani jsem to nedokázal dočíst. Proti komu že bránili ty obrovské ruské lodě západní pobřeží USA? Sever měl malé loďstvo, jih prakticky žádné. Celou dobu měl sever jasnou převahu na moři a provozoval velmi účinnou námořní blokádu jihu. Takže proti jihu ne. A proti VB určitě ne, ono ty velké ruské lodě byly malé kocábky proti královskému námořnictvu. A rusům se britové smáli, v té době pro ně opravdu soupeři nebyli. Ono tedy na moři neměli žádného soupeře ani mezi tradičními námořními velmocemi. Viz krymská válka nebo rusko-japonská.

[BartH8]

Hm. Aria tvrdí že je to pravda. Píše:
Ano, během americké občanské války (1861–1865) se carské Rusko aktivně zapojilo do situace v USA, což zahrnovalo i návštěvu ruských válečných lodí v amerických přístavech. Zde jsou některé klíčové informace:

Příjezd ruských lodí: V podzimních měsících roku 1863 připluly ruské válečné lodě do přístavů New York a San Francisco. Tato návštěva byla neobvyklá a měla významný politický kontext.
Podpora Unie: Car Alexandr II. chtěl tímto způsobem vyjádřit podporu Severu (Unie) v konfliktu proti Jihu (Konfederaci). Ruské lodě měly symbolizovat přátelství a potenciální vojenskou pomoc.
Strategické důvody: Rusko mělo zájem na oslabení Británie a Francie, které byly nakloněny Konfederaci. Podpora Unie byla tedy součástí širší geopolitické strategie.
Důsledky: Tato akce posílila vztahy mezi USA a Ruskem a byla vnímána jako důležitý krok v mezinárodní politice té doby.

[zmiri]

No tak tento popis je dost jiný, než že velké válečné ruské lodě bránili přístavy před bombardováním od britů, jak má vlk ve svém článku.

[Skeptik]

Je to tam popsané, a podrobnosti na webu není tak těžké dohledat.

První expedice (New York) se zúčastnilo 6 lodí ... fregaty "Alexander Něvský", "Peresvět" a "Osljabja", korvety "Vitjaz" a "Varjag" a kliper "Almaz". A zas takové"kocábky" to nebyly - největší fregata měla výtlak 4.500 t a nesla 50 děl.
Účel expedice byl přesně dán - zabránit vměšování se VB, Francii a Rakousku (primárně dodávkami zbraní). Což se i povedlo.
Ano, námořnictvo Unie mělo v Atlantiku převahu nad Konfederací, ale nebylo schopné pokrýt vše, a tak se jakákoli pomoc hodila.

Druhé expedice (San Francisko) se zúčastnilo rovněž 6 lodí, tentokrát Pacifické flotily ... korvety "Bohatýr", "Kalevala", "Rynda" a "Novik" a klipery "Gabrek " a "Gajdamak".
Situace v Pacifiku byla jiná, Konfederace ani Unie tam přístavy ani lodě neměla, ale pohybovaly se tam korzárské lodě ve službách Konfederace (povětšinou tak nějak svázané s VB). Takže zde ruské lodě chránili západní pobřeží Unie (a primárně San Francisko) před korzáry Konfederace.

[zmiri]

Tak mise byla na ukázání vlajky. Vyjádření veřejné podpory. To nerozporuju. Ale nebyly tam kvůli bojovým akcím, jako je bránit přístav proti ostřelování. Ono se vůbec nijak nepodíleli na průběhu bojů. Jen připluli, předvedli se a po nějaké době odpluli. Ono už tak nějak z počátku, ti britové neměli v úmyslu rozstřílet nějaký americký přístav, tam si vlk mohutně přidává. Takže ho ani nebylo třeba bránit. A nějaká fregata s 51 děly s hladkým vývrtem by jim v tom stejně nezabránila. Velká byla na svojí třídu, ale ta třída je jen fregata. Takže proti skutečným generálním lodím kocábka pro průzkum. Tehdy bylo ruské loďstvo prťavé proti britskému nebo francouzkému. Ta cesta byla gesto, neměla charakter bojové pomoci, to opravdu ne. Jinak celková geopolitická situace byla jednoduchá. Dva dominantní státy, VB a Francie. Proti celá řada států, které se velmocemi teprve stávali nebo chtěli stát. USA, Rusko, itálie, R-U, Německo (později, po sjednocení). A logicky ti slabší stáli při sobě proti hegemonům. A spory USA x rusko přišli až později, s tím, jak rostla jejich moc.
Skeptik: Pro tu obrany před korzáry máš něco? Jako třeba kde koho honili, kde hlídkovali, na základě čeho proti nim vystupovali apod?

[martanus]

Zde je hezký článek o tom. Na palubě byla i první dáma a Američané je vítali velkolěpě. Díky Ruské fregatě Anglie a Francie přestala podporovat JIžany.

https://www.historynet.com/war-water-russian-roulette/

výtažek

Jakmile Lincoln překonal své počáteční překvapení, dal jasně najevo, že je potěšen ruskou návštěvou. Ve skutečnosti, z hlediska propagandy, příchod Rusů posloužil oběma národům docela dobře. Británie a Francie, za předpokladu, že bylo dosaženo dohody mezi Spojenými státy a Ruskem, zmírnily svou projižanskou rétoriku, což byla další rána pro naději Konfederace na zahraniční intervenci v jejím zastoupení.

Přijetí, které se jim dostalo, bylo ohromující. Místní osobnosti uspořádaly pro své hosty propracované zábavy, včetně „velkého plesu“ na Hudební akademii. Představitelé města New York, stejně jako členové Gothamské společnosti, navštívili zahraniční plavidla. Všichni byli ohromeni výkonností důstojníků a posádky a čistotou lodí. Zaznamenal jeden novinář: „[Dáma] s nejdokonalejšími sukněmi a dětskými rukavicemi se může pohybovat kdekoli, na palubě nebo pod ní, aniž by hrozilo nebezpečí ušpinění, takže vše na lodi je dokonale čisté.“

Jednou z prvních, kteří navštívili Oslyabya, byla samotná první dáma. Mary Todd Lincoln nastoupila na fregatu ve společnosti generálmajora Johna A. Dixe, velitele východního okruhu, a manželky generálmajora Nathaniela P. Bankse. Na tóny „Yankee Doodle“ od lodní kapely paní Lincolnová připíjela carovi a vytvořila to, co New York Herald nazval „srdečnou odezvou v celé zemi“.

Zde je to celkem hezky popsané. Chybí tam pár věcí že Rusko pomohlo při požárů v San francisku 1863.

Ruští námořníci sehráli klíčovou roli v pomoci při hasičském úsilí. Ráno 23. října 1863, když vypukl velký požár, nařídil admirál Popov své eskadře, aby pomohla sanfranciské hasičské službě. Ruští námořníci prokázali odvahu a statečnost v boji s ohněm. Navzdory počátečnímu používání kbelíků později přešli na hasičské vozy a neúnavně pracovali po boku sanfranciských hasičů. Jejich příspěvky ocenili hlavní inženýr Scannell a hasiči a vyjádřili upřímnou vděčnost. [ 3 ]

[zmiri]

Tak nic o konci podpory jihu kvůli fregatě v tebou postovaným článku není. Jen je tam něco o zmírnění projižanské rétoriky. Což konec podpory rozhodně není, jen tedy psali méně útočně ve svých novinách....A v naději byli konfederáti. Což je úplně nepodstatný. Něco jiného by bylo, kdyby hrozila reálná akce VB a Francie na straně konfederace. O čemž nic nevím. Žádná připravovaná intervence neexistovala....

[Grif]

Jen bych upozornil.Vlk si nic nevymýšlí,pokud už někdo, tak dotyčný německý server.Vlk pouze uvedl překlad.

[kenavf]

17. října 1863 „Harper’s Weekly. Najdite si stranu 656 a ďalej. K prečítaniu článkov som sa ešte nedostal. Obrázky anglických lodí sú s použitím označenia Anglo-rebel...čo mi nepripadá prívetivo voči angličanom.
https://archive.org/details/harpersweek ... ew=theater
https://onlinebooks.library.upenn.edu/w ... persweekly

Chcelo by to rýchleho angličtinára aby posúdil atmosféru článkov a ku komu sa klonia.

P.S. To akože naozaj boli Anglia a Francia podporovatelia Juhu a nie Severu?

[DJW]

Anglická mini správa o objavbe neznámych megalitických štruktúr v v Chara-Hora Rusku speleológom Arturom Žemukovom.

[Alchymista_B]

https://vlkovobloguje.wordpress.com/202 ... s-dneskem/
Doplněk dějin k Majdanům – co předcházelo 7.11.1917 a co je shodné s dneškem

Vlkův úvod:

Je mým zvykem psát k tzv. povinným dnům – typicky Vánoce, Nový rok, Velikonoce, 1 a 8. či 9. máj, 28.říjen, 17.11. Pokud vím nikdy nic na Kose nevyšlo k dnešnímu datu, které je samo o sobě obrovským historickým milníkem, jakých v dějinách lidstva nalezneme poskrovnu. Psát ovšem o bolševické revoluci je něco, co nedám. Ať chci nebo nechci. Dnes si dá Kosa výjimku z tohoto pravidla. Kosíř René mi psal v jiné věci, ale k tomu připojil nesmírně zajímavý dodatek, vážící se k předrevolučnímu Rusku, tehdejší situaci a především popisující síly, bez nichž by k bolševické revoluci nejspíš nedošlo! Světe div se – podobnost s tzv. současnou geopolitikou je až neuvěřitelná. Stejní aktéři, stejné metody, neváhám dodat – stejné katastrofální výsledky. Jakkoliv jsem přesvědčen, že nebýt bolševického převratu v Rusku, dopadla by II. světová válka naprosto opačně, než jak se stalo. Ale to je na jiný článek. Podívejme se radši, co René pro Kosu objevil:

Doplněk z dějin k Majdanům:
… odpovědna tuto otázku, co za procesy probíhají nám poskytují sami insurgenti – protestu­jící jsou placeni výhradně a pouze za konflikt.

Současnost v Rusku, byť jednu dekádu stará:

„Založená „Liga voličů“ chtěla zabránit zvolení Putina hlavou státu a již v tom dosáhla svých prvních úspěchů…

Chtějí použít vlnu protestu, která se zrodila v prosinci ( 2012), když stovky tisíc lidí protestovaly proti zmanipulovaným parlamentním volbám…

„Žádný ze zakladatelů nebude jménem Ligy jednat s úřady““. (Suddeutsche Zeitung 19.01. 2012)

Tato společnost, která ústy Berezovského prohlašuje, že nebude spokojena s žádným výsledkem voleb, si jasně uvědomuje, že ve volbách prezidenta Ruska prakticky zcela jistě lidé zvolí Putina.

Tato vůle lidu insurgentům nevyhovuje.

Nepotřebují dialog s úřady ani bezkrizové vyřešení konfliktu, ale naopak svržení stávajícího ústavního pořádku, stávající vlády.

„Jašin uvedl, že požadavky opozice jsou i tak jasné a dialog s odpůrci je pouze v Putinově zájmu.
„Nyní je pro Putina nejlepším východiskem vzdát se moci výměnou za záruku imunity před soudním stíháním, jinak si zopakuje osud Muammara“, prohlásil Jašin“. (Los Angeles Times, 19. ledna 2012)

Jak však víme, protestující proti Kaddáfímu také vždy prohlašovali, že jejich cílem je zatčení a soudní stíhání Kaddáfího za jeho zločiny proti libyjskému lidu.

Jakmile však měli možnost Kaddáfího zatknout, byl brutálně zabit bez soudu a vyšetřování. Je třeba poznamenat, že média i insurgenti se o Kaddáfího zločinech vyjadřovali jen velmi obecně.

Nyní se stejně obecně o Putinových zločinech vyjadřují ruští insurgenti a na Rusku nezávislá média – hlavní věc je natlačit lidem do hlavy myšlenku, že takové zločiny existují, ale v čem spočívají, je už naprosto vedlejší. Putinovi vyhrožují osudem Mubaraka.

Pozornost na sebe poutá i skutečnost, že insurgenti vytrvale vtloukají lidem do hlavy, že vláda bude na protestující určitě střílet.

Zpočátku šlo jen o náznaky, například o prohlášení jednoho z nejslavnějších liberálů A. Kocha, který na svém blogu Co nedělat (http://echo.msk. ru/blog/kokh/836761-echo/) hovoří o střelbě z kulometů proti demonstraci. A do toho přišlo Berezovského hlasité prohlášení.
V této souvislosti je třeba věnovat větší pozornost varování A. Kocha, protože na svém blogu prakticky přímo naznačuje revoluční směřování organizovaných protestních akcí.

Jak to bylo v roce 1917

Připomeňme si, že z kulometů byla rozstřílena demonstrace v červenci roku 1917. Tímto aktem Prozatímní vláda definitivně pozbyla legitimity, protože bylo oznámeno, že demonstraci rozstřílela policie. Nicméně se později zjistilo, že z kulometů, které policie ve výzbroji vůbec neměla, na demonstranty stříleli finští žoldnéři.
Jenže červencová demonstrace byla rozstřílena za Prozatímní vlády, která se dostala k moci v důsledku únorové revoluce, údajně mírumilovné a nekrvavé, jak tvrdí současní svrhávači.
(viz například Svanidzeho naléhavá tvrzení v průběhu televizního pořadu Historický proces Státní televizní a rozhlasové společnosti Rossija dne 18. ledna 2012).
Přitom je známo, že během této revoluce jen v Petrohradě zahynulo několik stovek lidí
– většinou námořních důstojníků a policistů.
Různé zdroje uvádějí různá čísla. Počet obětí se pohybuje od 78 do 2 000.
V zásadě se předpokládá, že v Petrohradě zahynulo asi 300 lidí a přibližně 1 100 bylo zraněno.

Tyto vraždy demoralizovaly důstojnický sbor armády a námořnictva, jakož i policii, což způsobilo obrovské škody na obranyschopnosti a vnitřní bezpečnosti země, která byla v té době ve válce s Německem.
Ani sama revoluce nenastala v důsledku lidového hnutí, ale v důsledku spiknutí špiček organizovaného zvenčí.
Na spiknutí se podílela téměř celá tehdejší elita, včetně lidí z paláce – nejbližšího okruhu a příbuzných cara. Navíc byly informace o spiknutí proti Nikolaji II. v Petrohradě veřejným
Pulcinellovým tajemstvím.
Nevěděli o něm jen ti, kteří o něm vědět nechtěli.
Rozhodně o něm věděli jak v Londýně, tak v Paříži. Potvrzuje to například generál
M. D. Bonč-Bruevič, který se znal s mnoha spiklenci osobně:
„Myšlenka, že obětováním cara lze zachránit dynastii, dala vzniknout mnoha spikleneckým kroužkům a skupinám uvažujícím o palácovémpřevratu…
O spiknutíbyli nakonec uvědomeni Paleologue a George Buchanan,
velvyslanci Francie a Velké Británie.“
(M. D. Bonč-Bruevič, Veškerá moc Sovětům! – Moskva: Vojenizdat, 1958. – část 1, kap. 9.)
O spiknutí věděla dokonce i carská rodina.
Například carevnina dvorní dáma Anna Vyrubova uvádí:
„V srpnu přijel z Krymu karaimský Gacham. Představil se carevně… Gacham ji jako první přemlouval, aby věnovala pozornost činnosti sira Buchanana a spiknutí, které se připravovalo v prostorách velvyslanectví s vědomím a souhlasem sira Buchanana.
Gacham byl předtím delegován Ministerstvem zahraničí do Persie a byl obeznámen s anglickou politikou. Ale panovnice nechtěla uvěřit, odpověděla, že jsou to pohádky, protože Buchanan byl důvěryhodným vyslancem anglického krále, jejího bratrance a našeho spojence.“
(A. A. Tanějeva (Vyrubova) Stránky z mého života. – http://emalkrest.narod.ru/…tm)

Přeložíme-li to z diplomatického jazyka, jde o přímé obvinění britského velvyslance z organizace spiknutí s cílem svrhnout cara.
Všimněme si, že to byl srpen 1916!
Tehdy už o anglickém spiknutí věděl velmi široký okruh lidí.
Nikolaj II. to věděl také.
„Panovník mi sdělil, že podle věrohodného zdroje je anglický velvyslanec sir Buchanan aktivně zapojen do intrik proti jeho Veličenstvu a na velvyslanectví v této záležitosti proběhla setkání s téměř všemi velkovévody – dokládá carevnina dvorní dáma A. A. Tanějeva.

I sám Buchanan připouští, že o spiknutí věděl.
Aby také nevěděl!
Vždyť on a předseda Dumy M. V. Rodzjanko, který je považován za jednoho z organizátorů únorové revoluce, byli kamarádi a přátelé. A jak je známo, přátelé spolu všechno přátelsky probírají.
Velvyslanec nemohl do Londýna nereferovat o různých spiknutích, tzn. byl povinen zaujmout konkrétní postoj ve vztahu ke každému spiknutí, o kterém se doslechl.
O tom, jaký tento postoj je, vypovídá reakce britského premiéra Lloyda George na zprávy o proběhlé únorové revoluci:
„Jeden z britských válečných cílů byl dosažen“.
(Časopis Slovo, č. 7, 1990, Má kněžna Palejová pravdu?)
To svědčí o tom, že spojenci nejenže věděli o blížícím se spiknutí proti ruskému vůdci, ale také jej organizovali a koordinovali.
Jako mávnutím kouzelného proutku se rozjely stávky, shromáždění a průvody, které nikdo neorganizoval.
Většina z těch, kteří se na převratu v Rusku podíleli, opravdu upřímně chtěli dobro pro svou vlast a spojenci je zneužili. Ale k rozdrcení Ruska byla do čela země dosazena loutková vláda, která poslušně prováděla cizí vůli.
O tom, jak byla vytvořena Prozatímní vláda, jak výkonná a proruská byla, svědčí například tento záznam v deníku francouzského velvyslance Paleologua z úterý 13. března 1917:

„Kolem 5. hodiny mě jeden vysoce postavený hodnostář, K., informuje, že výbor Dumy se snaží vytvořit Prozatímní vládu, ale že předseda Dumy Rodzjanko, Gučkov, Šulgin a Maklakov jsou naprosto otřeseni anarchistickými kroky armády.
Takto si revoluci – dodává můj informátor – nepředstavovali; doufali, že ji povedou, že ovládnou armádu. Nyní vojska neuznávají žádné velitele a šíří teror po celém městě.
Potom náhle prohlašuje, že ke mně přišel od předsedy Dumy Rodzjanka, a ptá se mě, zdali nemám nějaký názor nebo pokyn, který by mu vyřídil.
(Maurice Paleologue Carské Rusko v předvečer revoluce, přeloženo z francouzštiny D. Protopopovem a R Geem, Moskva, Petrohrad, 1923, s. 349)

Tato poznámka přímo dokládá, kdo ve skutečnosti únorovou revoluci organizoval a řídil její průběh.
Je třeba pochopit jednu velmi důležitou okolnost: revoluce v Rusku byla možná nikoliv v důsledku nějakého spiknutí diplomatů. Spiknutí diplomatů, ke kterému skutečně došlo, spočívá v tom, že konkrétní země, jmenovitě Velká Británie a k ní přimknuvší satelity, využily objektivních okolností k dosažení subjektivních cílů.
Revoluce v Rusku byla objektivně nevyhnutelná a byla podmíněna celým průběhem ruských dějin.
A cizí státy, zejména Velká Británie, která v té době byla světovým četníkem, se jednoduše ve správnou dobu postavily do čela procesů vnitřních změn v Rusku a prováděly je metodami a pro účely, které považovaly za prioritní. V tomto procesu se únorová revoluce měla stát jen prologem k další revoluci – říjnové.
Ale i tu cizí státy potřebovaly jen jako prostředek k odstranění Ruska ze světové scény, aby přivedením země k druhé revoluci tuto nakonec přivedly k občanské válce.
Po říjnové revoluci byla sovětská moc celkem bez překážek zřízena prakticky na celém území Ruska. K tomu, aby mohla začít občanská válka, byla nutná zahraniční intervence. Tak například boj československého legionářského sboru byl zaměřena na svržení sovětské moci v Povolží, na Uralu, na Sibiři a na Dálném východě, a poté byly na špičkách bajonetů legií založeny dekorativní vlády ve stylu Sibiřské prozatímní vlády.

Spiknutí velvyslanců bylo v podstatě likvidováno již bolševiky v roce 1918.
Spiknutí dostalo název Lockhartova aféra.
Podle oficiální verze, přednesené místopředsedou VČK (všeruský zvláštní výbor pro boj s kontrarevolucí ) Petersem, bylo spiknutí organizováno diplomatickými zastoupeními Velké Británie, Francie a USA v sovětském Rusku s cílem svrhnout bolševiky.
Do spiknutí byl zapojen vedoucí zvláštní britské mise Robert Lockhart spolu s velvyslanci Francie J. Noulensem a USA D. R. Francisem. Osobnosti to byly nové, ale pokračovaly ve starém spiknutí – v čele Ruska potřebovali loutky, ale s bolševiky to byla rána vedle. Chtěli situaci napravit, jenže bolševici, to už nebyli uslintaný car. Okamžitě ukázali, kdo je doma pánem.

– Ačkoliv britský velvyslanec J. Buchanan popírá obvinění ze spoluúčasti na spiknutí s cílem provést převrat ve spojeneckém státě během vedení společné války, která proti němu vznesla vdova po velkoknížeti Pavlu Alexandroviči, kněžna Palejová, je účast britského velvyslanectví v této kauze nepopiratelná.
Viz například I. V. Aleksejeva – Agónie upřímné shody, L., 1990,
ev. Diplomaté nebo špioni – kde popírá, že by spiknutí bylo řízeno velvyslanci, uznává konzultace a povědomí o spiknutí a jejich neustálé zasahování do vládní politiky, a špionáž.

Opět současnost

Nyní, podle názoru světového zákulisí, nastal čas na další revoluci v Rusku, jeho další rozpad.
To znamená, že v Moskvě musí být někdo, kdo povede revoluční hnutí.
Žádné informační technologie nenahradí osobní přítomnost.
Takže 15. září 2011 byl novým velvyslancem USA v Rusku jmenován Michael McFaul, který není diplomat, ale doktor politických věd na Stanfordské univerzitě.
V Hooverově institutu ve Washingtonu McFaul vedl íránský demokratizační projekt, v nedalekém Carnegieho fondu šéfoval programu ruské domácí politiky a na Stanfordu, ve své rodné Kalifornii, vyučoval revoluce.
V rozhovoru s analytikem Slon.ru Alexandrem Baunovem Rozhovor s Michaelem McFaulem (http://slon.ru/…_s_ mayklom_makfolom-592589.xhtml) pronesl následující:

„Aniž bych byl expert na Rusko, napsal jsem v posledních deseti letech v tisku více slov o Rusku, než kterýkoliv jiný americký expert či publicista“
A můj vliv se mi dařilo uplatňovat. V roce 2000 jsem opět patřil mezi menšinu těch, kteří postřehli už u ranného Putina autoritářské tendence…
Většina Russia watchers jsou diplomaté, specialisté na bezpečnost a kontrolu zbrojení.
Nebo na ruskou kulturu. Nejsem ani jedním z nich. Nedokážu citovat Puškina z paměti.
Jsem odborník na demokracii, na anti-diktá-torská hnutí, na revoluce.
A když jsem přijel do Svazu v roce 1989, ocitl jsem se právě v období takového hnutí.
Po dobu svého pobytu v Moskvě v letech 1990-1991 jsem se velmi sblížil s ruskými demokraty.
Byly to možná nejlepší časy v mém životě.

Jen tak si přijel. K tomu se seznámil s ruskými demokraty.
A tak znovu přijel do Ruska a ruští demokraté, jak staří, tak i noví (a s těmi se seznámil kde?) přispěchali k němu na brífink, který lze právem nazvat instruktáží před akcí.
To, jak demokraté na brífink přicházeli a poté z něj odcházeli, natočili novináři televizní společnosti NTV. Mezi pozvanými byli poslanci Státní dumy za Komunistickou stranu RF a Spravedlivé Rusko Leonid Kalašnikov,
Oksana Dmitrijeva,
Ilja Ponomarjov,
předseda hnutí Jabloko Sergej Mitrochin,
předsedkyně hnutí Za ochranu Chimského lesa Jevgenie Čirikova, spolupředsedové neregistrované Strany svobodného lidu Boris Němcov a Vladimír Ryžkov.
Setkání se zúčastnil náměstek ministra zahraničí USA William Burns.
Před schůzkou s americkým velvyslancem a náměstkem ministra zahraničí USA byly demokraté na dotaz novinářů Proč jste dnes přišli na velvyslanectví USA? skoupí na slovo…
Jediný kdo na tuto otázku odpověděl byl B. Němcov, který dal klamnou odpověď: Přijel jsem na návštěvu k velvyslanci… A chci se zeptat … Jak a kým byl jmenován velvyslancem.

Kdo je Ilja Valerjevič Jašin (29. června 1983, Moskva) – ruská politická a opoziční osobnost.
Člen výboru federální politické rady Sjednoceného demokratického hnutí Solidarnosť (od roku 2008). Dříve člen federálního předsednictva strany Jabloko (2006-2008). 5. prosince 2011, po skončení shromáždění schváleného úřady a pořádaného hnutím Solidarita na Čistoprudném bulváru, I. Jašin, A. Navalnyj a několik set účastníků uspořádali nepovolený pochod k budově Ústřední volební komise RF na Lubjance, během něhož byli zadrženi policií. Následující den proběhl soud, během něhož soudkyně Olga Borovková shledala Jašina a později i Navalného vinnými ze vzdorování policistům a odsoudila je k 15 dnům administrativního zatčení. Amnesty International je prohlásila za vězně svědomí. (http://ru.wikipedia.org/wiki/Yashin_Ilya_Va-lerievich)

V současné době titul Veliký kníže (velkovévoda ) a přidružené jméno Imperátorská (říšská) výsost náleží, s ohledem na výnos o Imp. rodině 2. července 1886 (Sv. zák. sv. I. část I, prod. 1886), synům, bratrům a v mužském pokolení vnukům carů; podle výnosu z roku 1797 náležel tento titul v mužském pokolení i pravnukům a prapravnukům císaře.
(Encyklopedický slovník F. A. Brockhausc a I. A. Efrona. – S.-Pb.: Brockhaus-Efron. 1890-1907).
Titul velkovévody držiteli poskytoval formální právo být jedním z uchazečů o trůn Ruského impéria

Tolik Reném z prostředkovaný výběr z ruské revoluční historie před 107 lety s porovnáním na, řekněme přeneseně, dnešek.

Jako zdroj použil Pjakinovu knihu Svět křivých zrcadel, str. 222-227

Nepochybuji, že pokud si tenhle text přečte nájemný bušič do klávesnice Krupka nebo lovec kremelských trollů Kartouz a kdokoliv jim na roveň postavený, začnou okamžitě vyšilovat a označí Kosu jakožto šiřiče kremelské propagandy podvratné a dezinformační medium. Ani je nenapadne se zamyslet nad větou z úvodu, že nebýt zásahu dávných majdanistů, nedostal by se v Rusku bolševik k moci, že ovšem kdyby běžely dějiny touto cestičkou, pak by Adolf v Evropě jednoznačně dosáhl svého! Francie byla poražena, Británie, tehdy ještě Velká, izolována na ostrovech, USA nikoliv ve válce. Hitler by si snadno s nějakým tím Británií konstruovaném prozatimním Ruskem poradil. Do cesty by se mu nepostavil žádný Stalin, žádné bolševiky tvrdě a diktátorsky ovládané sovětské |Rusko, takže jeho občané se v konečném důsledku báli daleko méně Wehrmachtu a jeho spojenců než Stalina NKVD. A Adolfovi nakonec zlomili vaz! Tohle je důvod, proč tenhle článek vznikl.

Ten pro svět záchranný efekt s porážkou hitlerovského Německa byl samozřejmě tehdy nepředvídatelný, tudíž neplánovaný a nechtěný. Nikdo o budoucnosti roku 1939 a dalších nemohl nic tušit. Ani přímí strůjci Majdanu roku 1917. Ten se jim vymkl z ruky. Tak jako serie barevných revolucí o sto let později, které nakonec přinesly migrační tsunami. Tak jako kyjevský Majdan , který už si při válce na Ukrajině vybral hodně přes milion mrtvých a těžce raněných na obou stranách. S dosud neznámými a pro náš svět neodhadnutelnými dopady.

Zkoncipovat a realizovat intriku je snadné. Ale dohlédnout její důsledky, zejména v geopolitice, je nesmírně složité, pokud ne nemožné. Je to v podstatě chůze v obrovském minovém poli. Majdanisté se o tom mohou přesvědčovat znovu a znovu. Leč jim vyhovuje naprostá slepota!

Proto tenhle text právě dnes! Ani v nejmenším nebylo jeho cílem jakkoliv revidovat nebo hanět vystoupení legií při jejich tažení Sibiří nebo se jakkoliv dotknout ruské opozice. Prostě jde o geopolitické srovnávání tenkrát před 107 roky a dnes. S poukazem, že vypustit z láhve džina vzpoury a chaosu v cizí zemi je triviální. Ale důsledky jsou někdy do slova a do písmene nedozírné, či spíše fatální! Tolik v výročí 7.11.1917.

[Grif]

Video Chara-Hora o megalitech v Rusku,mi dcera tvrdí že je to AI video.Dá se to nějak potvrdit,nebo vyvrátit?

[Echo]

Skor by som sa zamyslel nad tym, ze preco tvrdi, ze je to AI video. Na zaklade coho to ma byt AI video? Nech dcera dokaze, ze to je AI. Nechcem byt blby, ale nie je to len obranna reakcia typu, neverim tomu, nerozumiem tomu, tak to musi byt fake? Ohladom ludskej historie vieme toho strasne malo, moderny clovek je tu kolko? 40 000 rokov? Ako tak vieme o niektorych udalostiach 3-4 tisic rokov dozadu. Ale drviva vacsina nasej historie je nam neznama. Ved my ani poriadne netusime co sa dialo 1000 rokov dozadu v americkych kulturach. Ludia pred 10 ci 20 tisic rokmi mali rovnake mentalne ci fyzicke schopnosti ako sucasny clovek. Mozme sice tvrdit, ze v tych casoch bolo sirenie informacii a vynalezov pomalsie ako dnes, ale bolo tomu skutocne tak? Ano aj populacia bola mensia, ale podla nalezov ludia spolu vzdy culo obchodovali, cestovali a nesedeli len niekde na zadku ako nam tvrdia niektori historici. A co sa tyka pyramid, ci inych prastarych stavieb, nevieme ako to postavili, mame len teorie. A vacsina tychto teorii dava zmysel len ludom, co nikdy ani len nepachli ku stavebnej ci inej technickej cinnosti. Cloveku co vie, co to je manipulovat bez mechanizacie ani nie so 100kg nosnikom, ci oknom, jednoducho nepride stavba napr. pyramid s tisicmi niekolko tonovych blokov ako zalezitost pre drevene ci medene nastroje. Proste je to nerealne. Ako to skutocne postavili? Ake technologie sa stratili v case? Krasnym prikladom stratenej technologie je beton.

[caver]

K tomu podzemí: mě to přijde jako typická, byť pěkně velká pseudokrasová jeskyně. Podobné se dají najít i u nás. Mechanizmus vzniku není rozpouštěním (jako u typického krasu - vápence, evapority), ale řícením, tektonikou, atd., proto vznikají i v nekrasových horninách. Nehledal bych v tom ani bájné výkony dávných civilizací, ani mimozemšťany