Historie, kterou nás neučili...

[Alchymista_B]

Ako kto ako kde - ale vyskúšali sme všetky tri možnosti...

[petrp]

A navzdory všemu furt žijeme. Podle všech "progresivních" pravd, už by jsmě měli dávno prdět do hlíny...

[palo satko]

Aj bol vtedy taký vtip. Jano sa ide napiť z potoka a zrazu vidí ako po prúde k nemu plave hovno. Tak ho rukou zastaví a povie: Kam sa ponahlaš, počkaj až sa pán napije!

[Alchymista]

https://casopisargument.cz/60628
Druhý život Edvarda Beneše. O dějinné kontinuitě v soudobé české společnosti (4. část)

https://casopisargument.cz/60705
Druhý život Edvarda Beneše. O dějinné kontinuitě v soudobé české společnosti (5. část)

[Alchymista]

https://colonelcassad.livejournal.com/9539579.html
Útok Fínska na Rusko. Vojna v rokoch 1921-1922

Šiesteho novembra 1921 fínske dobrovoľnícke jednotky vtrhli na územie sovietskej Karélie.
Čo bolo v tom čase Fínsko ako štát?
Prečo sa tak aktívne snažilo začať vojnu so sovietskym Ruskom?
Aké boli jeho dôvody na napadnutie Karélie?
Ako bojovala Červená armáda proti fínskej invázii?
Akých zločinov sa dopustili fínske dobrovoľnícke formácie?

https://rutube.ru/video/629aabaf4f03180 ... 095928f3c/
Odpovede na tieto a ďalšie otázky - v relácii Jegora Jakovleva „Historický likbez“ na rádiu Sputnik.

Hosť: Gleb Targonskij, historik

[zmiri]

Mno, tak asi je nejdůležitější u těchto událostí připomenout jeden fakt. Šlo v podstatě o občanskou válku, než o válku mezi dvěma státy. Bylo ruské impérium. Došlo ke svržení cara. A po celém území impéria se objevovali různí vůdci, frakce které vyhlašovali státy. Jedním z nich byl Lenin a bolševici. V následující dlouhé občanské válce většinu ostatních porazili a opět obnovili vládu nad daným územím. S pár výjimkami, kdy to ale bolševici nevzdali do konce 2. sv. války, kdy opětovně připojili zbytek. Tedy s výjimkou finska. To jediný si uhájilo "nezávislost". Ale i to mělo dost omezení, zcela nezávislý nebylo. Další podobné území bylo polsko a beserábie (část rumunska). Invaze SSSR v 1939 byly z tohoto důvodu. A problémové ty oblasti jsou dodnes. Jo a jelikož šlo o občanskou válu, tak to provázeli ty nejhorší svinstva, jako etnický čistky, pomsty apod. A dělali je všechny strany. Nemají si co vyčítat, občanský války jsou svým průběhem v drtivé většině velmi ošklivé..

[hans]

Obě strany prováděly etnické čistky a pomsty?

Tak Finové se odtrhli. Pak vládnoucí finské buržoazní strany uspořádaly volby. Vyhrála finská soc dem. Buržoazní strany prohlásily, že neodevzdají vládu soc dem parlamentní většině, protože to by nebylo demokratické, že. Rozpoutali občanskou válku... proti většině svého vlastního národa si pozvali na pomoc Němce... protože odevzdat vládu Němcům je pro finskou nezávislost lepší než ji odevzdat finským socdem, že ... potom socialisty pohubili, částečně v bojích, většinou však v koncentrácích, a současně provedli etnickou čistku, protože ve Finsku žilo dosti Rusů.. samozřejmě povraždili i plno ruských důstojníků, kteří byli jen pár dní předtím štěstím bez sebe, když viděli vraždění socialistů.

Mě to přijde jako jednostranné čistky a pomsty.

No a když finská pravice konsolidovala vládu nad Finskem (včetně vypakování Němců, protože ti mezitím prohráli 1 světovou válku), tak roku 1918 zaútočila na sovětské Rusko, ve snaze dobýt severní Rusko až k Archangelsku. Dostali na čumák a roku 1920 uzavřeli mír, ve kterém jim hodní bolševici darovali kus Ruska. Roku 1921 Finové znovu zaútočili na Rusko, znovu dostali po čumácích, roku 1922 podepsali mír. Hodní bolševici je za agresi nijak nepotrestali, nic jim nesebrali.

Pořád jednostranné.

Roku 1939 Sověti zaútočili na Finsko (po pozoruhodné diplomatické předehře, kdy Sověti prokázali neskutečnou kreativitu při prošení Finů o umožnění nezbytných bezpečnostních opatření pro případ velké války.. ale Finové se na válku těšili a rozhodně odmítli dosti výhodné sovětské návrhy). Zprvu dostali po čumákách Sověti, nakonec ale byli poražení Finové. Tentokrát ztratili území.

Roku 1941 Finové (spolu s Němci) zaútočili na Sověty s tradičním cílem, dobýt sever Ruska, zabrali Karélii a provedli etnické čistky, Rusy nahnali do koncentráků atd. Po Stalingradu je v koncentrácích začali i jakžtakž krmit a roku 1944 dostali po čumáku, ale bolševici na ně byli už zase hodní, vyvázli lehce, návratem k hranicím z roku 1940.

Etnické čistky a pomsty se opět týkaly finských čistek na Rusech, jednostranně.


Ono při tom "obě strany páchali zločiny" je třeba brát v úvahu míru těch zločinů. Nezřídka je jedna strana řádově horší.

[zmiri]

Tak v počátcích revoluce se ani bolševici nechovali nijak hezky. Už jen počátek a vraždění v loďstvu, především důstojníků. To je průvodní jev revoluce. Jak vypukne, tak se zhroutí bezpečnostní složky a vypuká anarchie. Kdejaký šmejd, sadista, lupič, vrah okamžitě začne fungovat. A přihlásí se k revolucionářům. Je jedno, jestli je fin, rus nebo něco jinýho, především je to někdo bez morálních zábran, který rád ubližuje jiným. Ta revoluce vždy vynese největší bordel ze dna společnost nahoru. To jsou ty fáze různých masakrů, čistek pod různými záminkami, přičemž jde především o získání majetku, pomstu, ukojení zvrácených choutek apod. Až v průběhu se postupně situace uklidňuje, do vedení se dostávají normální místo úchylů a bordel se zase usadí někde na dně. A jinak to v nebylo ani v rusku. A ano, v průběhu občanské války se bolševici ukázali jako nejméně krutý k normálním prostým lidem a tak vyhráli. Tedy mimo pár míst jako finsko. Jo a mimochodem, finský vojska nikdy nepřekročili své původní hranice, žádný tažení na moskvu se neplánovalo. On tam tomu šéfoval nějaký Carl Gustaf Emil Mannerheim a ten ihned na počátku vydal jasný rozkaz, kde se mají zastavit. Na původní hranici z 1939 a finský vojska to udělali. A bylo jedno, jak prosili němci, Manerheim neustoupil.

[modrak]

" Jo a mimochodem, finský vojska nikdy nepřekročili své původní hranice, žádný tažení na moskvu se neplánovalo. On tam tomu šéfoval nějaký Carl Gustaf Emil Mannerheim a ten ihned na počátku vydal jasný rozkaz, kde se mají zastavit. Na původní hranici z 1939 a finský vojska to udělali. A bylo jedno, jak prosili němci, Manerheim neustoupil." Je to blud. Fíni postúpili na líniu Oněžské jezero – řeka Svir – Ladožské jezero , došli až k Leningradu a pokúšali sa dobyť Murmansk. Anektovať chceli Ruskú Karéliu a Laponsko. Mali víziu Veľkého Fínska. Na ktorej sa spolupodieľal aj Mannerheim. Lenže Fínsko nikdy nemalo vojakov a techniku na takéto veľkolepé ciele.

[andrej]

Ešte k tomu Fínsku, ale po nejakom zdroji som nepátral, je to z telegramu.

Luboš Šafařík
Aktívny prispievateľ
V Leningradě jsem bydlel s jedním Finem. Tak jsme se bavili i o té válce, a já se taky divil, jak je možný, že SSSR napadlo Finsko. A on mi řekl - o víkendu pojedeme na výlet. A jeli jsme kousek za město, a procházeli jsme lesy, kde byla kdysi hranice do 1940. A nacházeli jsme - i po těch letech - křížky a náhrobky - lesní dělník, pohraničník, i žen a dětí, z těch let - 1935 - 1940. Co to je? Ptal jsem se. A on mi řekl - od 1935 ve Finsku sílil nacismus, a bandy pronikaly přes hranice a vraždily, koho potkaly. I ženy a děti, i je přibíjely ke stromům, atd. A tehdy byla opravdu hranice jen pár km od města. Nebyly tam řádný dráty, ani zábrany, hranice byla plně volná. SSSR tedy jednal o výměně území - dál od města, a za náhradu nabízel i víc území jinde. Bez výsledku. Finsko se sbližovalo s Hitlerem, a válka se blížila. A taky si připravovaly cesty a úkryty v lesích pro příští válku. A poslední kapka byla, když Finové postříleli děti ze školního výletu i s učitelkama a řidičem autobusu. A to už bylo moc. Za 2 týdny začala válka, která byla špatně připravená, vojska nebyla místní, přijela ze Střední Asie, kdežto Finové už měli všechno připraveno a podařilo se tedy vyprovokovat válku. A pak stálo hitlerovi po boku. Po 2 sv.válce se to nepřipomínalo, Finsko rychle v 1944 přehodilo výhybku, jinak by ho stihl trest, a okupace, ostatně se 3 roky podílelo na blokádě Leningradu, ale to všechno SSSR odpustil. Tak to bylo.

[Konias]

Tak Stalin nechal po válce Mannerheima na pokoji především proto, že varoval SSSR o připravované invazi němců na ostrov Sucho na Ladožském jezeře.
Tím by se přerušila cesta života a Leningrad by padl. Varování SSSR pomohlo ostrov za velkých obětí ubránit ( ve dnech 21. až 22. října 1942) a Leningrad vydržel.

[hans]

" Jo a mimochodem, finský vojska nikdy nepřekročili své původní hranice,

Absurdní blábol.

Finská vojska překročila "původní hranice" a zabrala mnohem více.

Ztráty Finska po míru roku 1940:


Okupováno Finskem v letech 1941-1944:

žádný tažení na moskvu se neplánovalo.

Vyvracíte blud, který jste si sám vymyslel. Plánovalo se dobytí severu Ruska. Moskvu nechali Němcům.

[Alchymista]

https://casopisargument.cz/60628
Druhý život Edvarda Beneše. O dějinné kontinuitě v soudobé české společnosti (4. část)

https://casopisargument.cz/60705
Druhý život Edvarda Beneše. O dějinné kontinuitě v soudobé české společnosti (5. část)

https://casopisargument.cz/60842
Druhý život Edvarda Beneše. O dějinné kontinuitě v soudobé české společnosti (6. část)

[topperhopper]

" Jo a mimochodem, finský vojska nikdy nepřekročili své původní hranice, žádný tažení na moskvu se neplánovalo. On tam tomu šéfoval nějaký Carl Gustaf Emil Mannerheim a ten ihned na počátku vydal jasný rozkaz, kde se mají zastavit. Na původní hranici z 1939 a finský vojska to udělali. A bylo jedno, jak prosili němci, Manerheim neustoupil." Je to blud. Fíni postúpili na líniu Oněžské jezero – řeka Svir – Ladožské jezero , došli až k Leningradu a pokúšali sa dobyť Murmansk. Anektovať chceli Ruskú Karéliu a Laponsko. Mali víziu Veľkého Fínska. Na ktorej sa spolupodieľal aj Mannerheim. Lenže Fínsko nikdy nemalo vojakov a techniku na takéto veľkolepé ciele.

Docela by me zajimal zdroj teto lzi, protoze to jsem uz slysel mnohokrat od Finu samotnych a dalsich zapadnich sovinistu. To si v te sve zfalsovane historii rikaj navzajem do doby, az se to stane "pravdou". Take se na zapade tvrdi, ze i tu druhou valku proti Finsku zacali Soveti.

[topperhopper]

17. října 1863 „Harper’s Weekly. Najdite si stranu 656 a ďalej. K prečítaniu článkov som sa ešte nedostal. Obrázky anglických lodí sú s použitím označenia Anglo-rebel...čo mi nepripadá prívetivo voči angličanom.
https://archive.org/details/harpersweek ... ew=theater
https://onlinebooks.library.upenn.edu/w ... persweekly

obrázok_2024-10-27_170520474.png

obrázok_2024-10-27_170557151.png
obrázok_2024-10-27_171244934.png
Chcelo by to rýchleho angličtinára aby posúdil atmosféru článkov a ku komu sa klonia.

P.S. To akože naozaj boli Anglia a Francia podporovatelia Juhu a nie Severu?

No samozrejme. Sever byl proti "free market liberalizmu". Naopak Rusko podporilo sever.
https://www.c-span.org/program/public-a ... war/324012

[hans]

To akože naozaj boli Anglia a Francia podporovatelia Juhu a nie Severu?

No samozrejme. Z anglického hlediska to bylo jednoduché: Jih byl dodavatel surovin (bavlny...) na anglický trh a odběratel průmyslové produkce. Sever byl průmyslový konkurent.

[hans]

Take se na zapade tvrdi, ze i tu druhou valku proti Finsku zacali Soveti.

"Tou druhou válkou" myslíte druhou sovětsko-finskou válku v letech 1921-1922, nebo čtvrtou sovětsko-finskou válku v letech 1941-1944?

[Alchymista]

https://www.pokec24.cz/politika/polske- ... ske-obeti/
Polské koncentrační tábory a jejich ruské oběti
Nikolaj Mališevskij

V Polsku se rozhořel skandál kvůli nápadu zřídit v Krakově památník rudoarmějcům, zahynuvším v polských koncentračních táborech. Ruská vojensko-historická komunita zorganizovala výběr prostředků na památník vojenským zajatcům z řad rudoarmějců, kteří zahynuli v koncentračním táboru v oblasti Dombe a pohřbeným v bratrské mohyle. Projekt památníku již existuje. Začátek jeho budování se plánuje na příští rok.

„Na pozemku vojenské části pamětního městského hřbitova je pohřbeno více než 1200 vojenských zajatců z řad rudoarmějců, zahynuvších v koncentračních táborech z období sovětsko-polské války z let 1919-1921 v okolí Krakova. Jména většiny z nich nejsou známa. Připomenout je je náš dluh coby potomků,“ – uvádí se ve sdělení, zveřejněném na stránce společnosti, kde jsou uveřejněny údaje pro lidi chtějící poskytnout dar na výstavbu památníku.

Polská strana je pohoršena: spatřuje v tom pokus „zkreslit historii“ a „odvést pozornost od Katyně“. Starosta Krakova Jacek Majchrowski, pod kterého spadá Správa obecních hřbitovů, si myslí, že Rakovický hřbitov není vhodné místo pro památník ruským obětem polsko-bolševické války. „Nejvíce sovětských vojáků zahynulo pod Rašinem nedaleko od Varšavy. Na Rakovickém hřbitově se musí objevit jednoduchý pravoslavný kříž, aby se uctila památka ruských obětí, stejně jako ctíme památku německých vojáků, zahynuvších na polské půdě,“ poznamenává Majchrowski. A zároveň dává najevo, že neudělá ani to: prý musí rozhodnutí v této záležitosti učinit polské ministerstvo zahraničí.

Není to jen naprostý výsměch bývalého úředníka stavícího rudoarmějce a fašisty naroveň, ale i nestoudné překrucování faktů. Starosta Krakova, vzděláním historik, velmi dobře chápe, že rudoarmějci, zahynuvší v bitvě o Varšavu a umučení v polských koncentračních táborech není totéž. Velmi dobře ví, že polské koncentrační tábory stačily zlikvidovat tisíce rudoarmějců dlouho před touto bitvou, které se v Polsku říká „zázrak na Visle“.

Rudoarmějci se objevili u Varšavy v důsledku nikoliv útoku na Evropu, jak lžou polští propagandisté, ale v důsledku odvetného útoku Rudé armády. Tento odvetný útok byl reakcí na pokus Polska o bleskovou válku na jaře 1920, s cílem obsadit Vilnius, Kyjev, Minsk, Smolensk a (pokud by se zdařilo) i Moskvu, kde Pilsudski snil, že vlastnoručně na zdi Kremlu napíše: „Mluvit rusky se zakazuje!“

Bohužel v zemích bývalého SSSR není téma masového umírání desítek tisíc Rusů, Ukrajinců, Bělorusů, obyvatel Pobaltí, židů a Němců zatím dostatečně vysvětleno.

V důsledku Polskem započaté války proti sovětskému Rusku zajali Poláci přes 150,000 rudoarmějců. Spolu s politickými vězni a lidmi internovanými v polském zajetí bylo v koncentračních táborech přes 200,000 rudoarmějců, civilistů, bělogvardějců a bojovníků protibolševických a nacionalistických (ukrajinských a běloruských) uskupení.

Druhá Rzeczpospolita vytvořila obrovský „archipelag“ tvořený desítkami koncentračních táborů, stanic, věznic a opevněných kasemat. Rozkládal se na území Polska, Běloruska, Ukrajiny a Litvy. Nešlo jen o desítky koncentračních táborů, včetně „tábora smrti“ a tzv. tábora internovaných, jako byly Strzalkowo, Szczypiorno, Lancut, Tuchole, ale i o věznice, roztřiďovací soustřeďovací stanice, soustřediště, a různé vojenské objekty jako Modlina a Brestská pevnost, kde byly 4 koncentrační tábory – Bug-Schuppe, Fort Berg, kasárna Grajevského a důstojnická kasárna… Ostrovy a ostrůvky archipelagu se nacházely i ve městech a vesnicích a nesly názvy: Pukilice (na jihu, nedaleko Peremyšle), Korosteň, Žitomir, Aleksandrov, Lukov, Lomžinský ostrov, Rombertov, Edunskaja Volja, Toruň, Dorogusk, Plock, Radom, Przemysl, Lvov, Fridrichovka (na Ebruče), Evjagel, Dombe (pod Krakovem), Demblin, Petrokov, Vadovice (na jihu Polska), Bielostok, Baranoviči, Molodečino, Vilno, Pinsk, Ružany, Bobrujsk, Grodno, Luninec, Volkovyssk, Minsk, Pulavy, Povonzki, Rovno, Stryj (v západní části Ukrajiny), Kovel…

Je třeba sem zařadit i tzv. pracovní komanda, pracující v okolí a u velkostatkářů, tvořená vězni, jejichž úmrtnost občas převyšovala až 75%. Podle údajů týkajících se zajatců nahlášených 20. prosince 1920 Vrchnímu velitelství, jich bylo v tzv. pracovních komandech v záchytných stanovištích jen tohoto frontu 3,824.

Polské koncentrační tábory
Polský vojenský „GULAG“ existoval relativně krátce – asi tři roky, ale za tuto dobu dokázal zlikvidovat desítky tisíc lidí. Nejvražednějšími byly koncentrační tábory na území Polska – Strzalkowo a Tuchola.

Rudoarmějce likvidovali v polském zajetí následujícími základními způsoby:

1. Masové vraždy a popravy.
Před umístěním do koncentračního tábora je a) likvidovali mimosoudně, zanechávali raněné na bojišti bez lékařské pomoci a vytvářeli zhoubné podmínky při přepravě do míst internace; b) popravovali je na základě rozsudků různých soudů a tribunálů; c) stříleli je při neposlušnosti.

2. Vytváření nesnesitelných podmínek v samotných koncentračních táborech (posměch a bití, hlad, zima, nemoci).
Na začátku 20. let se polské úřady pokoušely odvést pozornost světového společenství od masového umírání sovětských vojenských vězňů v důsledku nelidského zacházení tím, že obraceli pozornost na zaopatření polských vojenských zajatců v sovětském zajetí. Nicméně toto porovnání se ukázalo být ve prospěch sovětské strany. Bez ohledu na mnohem těžší podmínky – občanskou válku, zahraniční intervenci, rozvrat, hlad, masové epidemie, nedostatek prostředků – byli polští vojenští zajatci v Rusku v mnohem přijatelnějších podmínkách pro přežití.

Dnes polská strana přiznává fakt masového umírání vězňů v polských koncentračních táborech, ale snaží se snížit počet zemřelých v zajetí.

Zaprvé, počet zajatých rudoarmějců je podstatně snižován, s cílem snížit výsledný počet mrtvých. Zadruhé, při výčtu zajatců jde pouze o zajatce zemřelé v době internace. V úvahu se nebere asi 40% vojenských zajatců zahynuvších před internací v koncentračním táboru – bezprostředně na bojišti, nebo během přepravy do tábora a z něj – zpět do vlasti. Zatřetí, mluví se pouze o smrti rudoarmějců, neberou se v úvahu bělogvardějci, bojovníci protibolševických a nacionalistických uskupení a jejich rodinní příslušníci, a také političtí vězni a internovaní civilisté (stoupenci sovětské moci a uprchlíci z východu).

Celkem zemřelo v polském zajetí a internaci přes 50,000 ruských, ukrajinských a běloruských vězňů: asi 10-12,000 rudoarmějců zemřelo před internací v koncentračním táboře, cca 40-44,000 v místě internace (přibližně 30-32,000 rudoarmějců plus 10-12,000 civilistů a bojovníků protibolševických a nacionalistických uskupení).

Bylo by dobré přizvat nejen vědce a historiky, ale i polské a ruské právníky, aby společně prozkoumali otázku osudu desítek tisíc rudoarmějců „zmizelých“ v polském zajetí. Polská strana má bezesporu právo na prozkoumání všech okolností smrti svých občanů v Katyni, ale i ruská strana má přesně totéž právo na prozkoumání okolností smrti rudoarmějců v polském zajetí. I na vytvoření, či přesněji obnovení, seznamu zemřelých v polských koncentračních táborech z 90. let.

Pozornost si také zaslouží návrh ruských blogerů ohledně stanovení oficiálního vzpomínkového data na bojovníky Rudé armády zahynuvší v polském zajetí v letech 1919-1922, a návrh kemerovského gubernátora Amana Tulejeva na vytvoření ruského Institutu národní paměti, který by se zabýval zkoumáním zločinů spáchaných v cizině na sovětských a ruských občanech.

[kenavf]

▲ Len tak pre zaujímavosť, ako sa to mení vo wiki.

Teraz(2024) je tam asi správnejšia varianta(než to niekto prepíše)

První krok učinili Poláci,[zdroj⁠?!][8] zatímco Rusové byli zaneprázdnění stále probíhající ruskou občanskou válkou, jež skončila až v roce 1922. Poláci obsadili Litvu, většinu Běloruska, Západní Ukrajinu. Na kroky polské strany reagovali Rusové, když v lednu 1919 vpochodovala nově zformovaná Západní armáda pod velením Alexandra Mjasnikova do Vilna a Minsku.[7] [/u]

https://cs.wikipedia.org/wiki/Polsko-so ... r#Rok_1919

Varianta z roku 2018 bola:

První krok učinili Sověti, když v lednu 1919 vpochodovala nově zformovaná Západní armáda pod velením Alexandra Mjasnikova do Vilna a Minsku.

https://cs.wikipedia.org/w/index.php?ti ... r#Rok_1919

[palo satko]

Vola sa tu Historia, ktoru nas neučili... Nuž na novodobe dejiny mam 4 historie: Spomienky pribuznych, ktori to zažili, socialisticky dejepis zo školy, uvolneny dejepis po roku 1989 a od roku 2000 zapadny dejepis. Najlepšie boli tie spomienky a dejepis po roku 1989. Ale ja som na tom ešte dobre, ale mladí ludia ktorych poznam a s ktorymi vediem rozhovory nemaju vôbec žiadny dejepis. Zopar z nich si pusti tak maximalne nejaky podcast na Sme alebo Denniku N a aj tie hluposti hned zabudnu, lebo kamoši napišu cez smartfon, kde večer sa rozbili. Kedysi sa vravelo, že kto ovlada minulost, ovladne aj buducnost. Dnes ludia nemaju v hlavach žiadnu minulost, je to učelove, lebo nebudu mat ani žiadnu buducnost.
Taka perlička: Vnuk siedmak dostal trojku z testu z dejepisu. Vraj nevedel niečo o Avaroch. Syn mu vravi: Tu maš deda, ten ti o Avaroch povie všetko! No a vnuk mi povedal: Je nepotrebujem vediet všetko o Avaroch, ja musim doslova zopakovat to čo mi vravela učitelka. A tak skončilo moje "vyučovanie" dejepisu s vnučatami.