Ekonomika

[Alchymista]

[Alchymista]

https://roklen24.cz/evropa-vs-cely-svet ... een-dream/
Evropa vs. celý svět. Z Green Dealu se stává Green Dream
Petr Bayer

Čtvero Dumasových mušketýrů bojovalo „jeden za všechny, všichni za jednoho“. A byli nepřemožitelní. Anebo alespoň nabádá stará česká komedie „Ve dvou se to lépe táhne“. A také oba její protagonisté byli úspěšní. Nic z toho ale už neplatí v případě až příliš ambiciózního přechodu na bezuhlíkovou energetiku, tzv. Green Dealu či německy Energiewende. Evropa, potažmo Evropská unie asi nemohla v tomto fyzicky i finančně vysilujícím tažení počítat s vřelou pomocí celé čtveřice kontinentů (Asie, Afriky, Ameriky a Austrálie, trvale neobydlenou Antarktidu nepočítaje), nyní jí však s největší pravděpodobností opustí i poslední partner – USA.

Konec Green Dealu podle hlavního ekonoma Trinity Bank Lukáše Kovandy přitom začal už ruskou invazí na Ukrajinu a zvolení prezidenta USA Donalda Trumpa je dalším hřebíčkem do rakve evropské zelené politiky. „Trumpovo heslo ‚Drill, baby, drill‘ symbolizuje návrat k fosilním palivům, který USA přinese levné energie a tím pádem konkurenční výhodu oproti Evropě,” říká Kovanda v podcastu Echo24. Dodává, že zatímco Evropa řeší emisní povolenky a Green Deal, Trump podporuje těžbu fosilních paliv, což může evropský průmysl oslabit a tlačit firmy k přesunu výroby do USA. Green Deal se podle něj aktuálně opírá o silnou ideologickou podporu v EU, ale bude muset být přehodnocen, pokud evropské státy nechtějí přijít o velkou část svého průmyslu.

Konečně další rozumná slova, která varují před sebedestrukcí evropské společnosti kvůli nereálným zeleným snům. Ať je jakkoli chvályhodné či dokonce nutné starat se o životní prostředí a zmírňovat dopady klimatické změny, nemůžeme v tom být sami. A to nyní budeme a důsledky na sebe nenechávají dlouho čekat.

Podle indikátorů Německo, nejsilnější ekonomika EU, jede po skluzavce víc a víc dolů. Podnikatelská nálada v Německu se podle institutu Ifo za září opět zhoršila na 85,4 bodu ze srpnových 86,6 bodu. A zhoršuje se očekávání do dalších měsíců. Německo tak pomalu ale jistě zabředává do dlouhodobé stagnace. „Dokud němečtí politici nepochopí, že tlak na Green Deal a ESG firmám dramaticky zvyšuje náklady a dusí ekonomický růst, nic nezmění,“ uvádí analytická společnost Next Finance. Důvěra v českou ekonomiku v říjnu proti předchozímu měsíci klesla o 0,2 bodu na 96,8 bodu.

„Zářným“ příkladem je nyní zhoršení prognóz výsledků evropských automobilek od Volkswagenu přes Mercedes-Benz a Porsche po Stellantis. „Je tedy bez diskuse, že tyto automobily zabředávají do stále větších hospodářských problémů,“ říká ředitelka Next Finance Markéta Šichtařová. Zaprvé evropská auta jsou podle ní nesmyslně drahá, což je dáno evropskou regulací zdanění, sociálního a zdravotního pojištění, byrokracie a ESG. Jsou nekonkurenceschopná, válcuje je stále kvalitnější a mnohem levnější čínská auta. Podíl zahraničních značek na čínském trhu za tři čtvrtletí letos podle poradenské společnosti Automobility klesl na rekordní minimum 37 %, zatímco v roce 2020 činil 64 %. Zadruhé Evropané nemají dost peněz na kupování uměle předražených aut, tedy vyhasíná i domácí poptávka. Zatřetí automobilky investovaly nehorázné peníze do elektromobility, o kterou bez dotací není spontánní zájem. A na dotace už státy nemají. „Paradoxní je, že ačkoli ceny vozů kvůli státním regulacím v Evropě rostou, marže pro jejich výrobce se zmenšují,“ upozorňuje Šichtařová.

Existenčních potíží evropských automobilek (a tím i spotřebitelů) kvůli Green Dealu není konce, když menším autům se spalovacími motory, oblíbeným mezi běžnými zákazníky kvůli cenové dostupnosti, může zvonit umíráček. Hrozí, že z nabídek automobilek začnou mizet už příští rok, protože přináší nejnižší marže. „A to zejména v důsledku zpřísnění emisních podmínek EU. Nedojde-li ke změně, přinejmenším zdraží,“ píší Novinky.cz. „Už příští rok automobilky přestanou prodávat mnoho modelů, aby nedostaly obří pokuty kvůli emisím. Z trhu zmizí během příštího roku spousta aut, která jsou populární a jež zákazníci chtějí,“ varuje analytik Vladimír Rybecký.

Ano, evropské byrokracii houby záleží na tom, jak žijí běžní lidé, jen když si plní své nesmyslné politické cíle a kariéry. Nikdo normální nepochopí, proč přikazovat, že jediná správná a „čistá“ auta jsou elektrická. Výroba baterií přitom není vůbec ekologická a za dobu provozu stěží tento dluh splatí.

„Záleží na tom, jakou má automobilka modelovou řadu, kolik dokáže prodávat elektromobilů. Dnes se prodává asi 15 % aut s čistě elektrickým pohonem a nové emisní limity požadují, aby se jich prodávalo 20 až 30 %,“ podotýká expert Rybecký.

Automobilky se budou logicky rozhodovat podle toho, které modely přinášejí větší zisk. „A obecně nejmenší zisk přinášejí levnější, menší auta. Takže ta volba je celkem jasná, a jasné je i to, že to nebude příznivé pro běžné motoristy. Ohrozí to cenově nejdostupnější modely na trhu,“ míní Rybecký. Například v nabídce Škody Auto by mohla být nejvíce ohrožena výroba populární fabie nebo modelu Scala.

Vyplývá to z toho, že za vozidlo, které produkuje nadlimitní emise, se platí 95 eur za každý gram navíc. Potom se emise rozpočítají na celou flotilu automobilky. Letos je limit 115 gramů CO2 na kilometr, příští rok to má být zhruba 94 gramů. Výrobci automobilů by tak mohli podle bývalého šéfa Porsche Wendelina Wiedekinga pro list Bild platit pokuty až 15 miliard eur (přes 380 miliard korun). „Znamenalo by to výrazný dopad na ceny aut, výrobu i zákazníky. Mělo by se to přehodnotit, a to dříve než v roce 2026, jak je teď v plánu. Auta by mohla u některých výrobců zdražit i o desítky tisíc korun,“ řekl Novinkám tajemník Svazu dovozců automobilů Josef Pokorný. V průměru by zdražení mohlo vyrůst až na 50 tisíc korun.

A kyselou višničkou na evropském „zeleném“ upatlaném dortu je už současná a především budoucí alfa a omega technologického rozvoje, protože vyspělý svět neprožívá jen „klimatickou revoluci“, ale i revoluci umělé inteligence (AI). A ta potřebuje ke svému provozu obrovské množství stabilní elektrické energie. Jde o datová centra, jež žerou energii nejen pro výpočty, ale také chlazení serverů. To vše musí běžet 24/7, tedy nejen, když zrovna svítí slunce nebo fouká vítr.

Takže odkud tedy vlastně fouká? „Není to jen byrokracie, proč bude Evropa stále víc technologicky zaostávat. Mnohem horší je to, že směr, který v minulých letech nastavil Brusel, jde úplně jinam než vývoj globální ekonomiky. I přesto, že Evropa nyní lije miliardy eur do přeměny energetiky, vypadá to, že nakonec bude zaostávat nejen technologicky, ale také energeticky. V oblasti energetiky totiž Evropa nebude nabízet podmínky, aby tu velké společnosti v budoucnu dokázaly byť jen bazálně fungovat,“ uzavírá Next Finance.

Proboha, zastaví už někdo toto šílenství, ve kterém se řítíme do propadliště dějin? Až budeme úplně na dně, nikdo nám už nepomůže. Ani neohrožení mušketýři, kteří své bitvy již vítězně dobojovali. Tento boj je čistě na nás.

[Alchymista]

https://casopisargument.cz/60703

Trumpův návrat upevňuje nový hospodářský řád

Měnící se prostředí globálního obchodu vyžaduje přehodnocení ekonomických ideologií.

V listopadu 2008 George W. Bush prohlásil, že finanční krize nebyla selháním systému volného trhu, je třeba provést pouze reformu, aby se kapitalismus posunul vpřed. Od té doby se však ukázalo, že jeho názory byly mylné, píše sloupkař Bloombergu John Authers. Letošní americké volby odmítly Bushovo přesvědčení, že kapitalismus je nejefektivnější a nejspravedlivější systém.

Kolaps globálního finančního systému v roce 2008 znamenal potřebu nového způsobu uspořádání světa. V průběhu let vedly hospodářské krize, jako byl velký krach v roce 1929 nebo Nixonovo ukončení zlatého standardu, ke vzniku nových ekonomických modelů. Historie ukazuje, že navzdory chaosu se po krizi pomalu vytvářejí nové pořádky.

Kapitalismus zlatého věku a bouřlivých 20. let skončil v roce 1929, kdy začala velká hospodářská krize, což vedlo k nástupu keynesiánství. Prezident Hoover se zpočátku pokoušel o kapitalistickou kreativní destrukci, což vedlo ke katastrofálním Smoot-Hawleyho clům. Franklin D. Roosevelt poté prosadil New Deal, který měl krizi vyřešit. Roosevelt si uvědomil, že deficity jsou nezbytné, a prohlásil, že vyrovnávání rozpočtu by poškodilo americký lid. New Deal zahrnoval vládní výdaje, které měly prolomit hospodářský pokles. Finanční systém byl regulován zákony jako Glass-Steagall, které oddělovaly komerční a investiční bankovnictví. V poválečném období se zvýšila angažovanost vlády v ekonomice, například díky Marshallovu plánu a zákonu pro vojáky z povolání. Roosevelt věřil, že ekonomická bezpečnost je nezbytná pro svobodu jednotlivce, a utvářel globální ekonomický řád na další desetiletí.

V roce 1971 Richard Nixon ukončil brettonwoodský zlatý standard kvůli finanční zátěži způsobené sociálními programy a válkou ve Vietnamu. Toto rozhodnutí způsobilo růst cen zlata, což vedlo k arabskému ropnému embargu v roce 1973. V 70. letech 20. století došlo ke stagflaci, kdy selhal keynesiánský ekonomický model. Labouristický premiér Velké Británie Callaghan přiznal, že keynesiánská taktika již nefunguje. Smrt keynesiánství upevnilo zvýšení úrokových sazeb Paulem Volckerem v USA. Zvolení Margaret Thatcherové a Ronalda Reagana v letech 1979 a 1980 potvrdilo posun k finanční deregulaci a globalizaci. Tento nový model ekonomické stability zapustil kořeny, podpořen pádem komunismu a přijetím kapitalismu v Číně. Objevily se problémy, ale model převládal až do finanční krize v roce 2008.

Na krach světa Thatcherové a Reagana v roce 2008 pomalu zareagovala Obamova administrativa: rozhodla se neznárodňovat banky a provádět opětovnou regulaci prostřednictvím Dodd-Frankova zákona. Toto rozhodnutí spolu s nestíháním odpovědných finančníků vedlo k nedůvěře veřejnosti a připravilo půdu pro zvolení Donalda Trumpa.

Federální rezervní systém tiskl peníze, aby zabránil druhé velké krizi, ale pomalý hospodářský růst a nízké úrokové sazby prohloubily nerovnost. Prezident Obama rozšířil sociální záchrannou síť reformou zdravotního pojištění a Joe Biden v tom pokračoval zaměřením na infrastrukturu a zelené technologie s cílem vytvořit pracovní místa.

Globální trendy zaznamenaly posun směrem ke státním zásahům do ekonomik s důrazem na protekcionismus a větší sociální stát. Trumpův návrat s mandátem pro ekonomický nacionalismus tento nový řád upevňuje. Celkově dochází k odklonu od friedmanovského kapitalismu směrem k modelu, který vládám umožňuje prosazovat priority vůči podnikům, zatímco finanční sektor nechává do značné míry nedotčený.

Ekonom John Maynard Keynes kdysi řekl, že praktičtí lidé jsou obvykle ovlivňováni již nežijícími ekonomy. Jean-Baptiste Colbert, synonymum merkantilismu, takto ovlivnil současný ekonomický model. Merkantilismus spočívá v ekonomickém nacionalismu a státních intervencích. Čína používá cla a investice k upevnění svého vlivu. V USA se politika zaměřuje na inkluzivní kapitalismus a dlouhodobou prosperitu po krizi v roce 2008 prostřednictvím investic do environmentálního a sociálního vládnutí. Šéf davoského fóra Klaus Schwab navrhl „velký reset“ kapitalismu po pandemii, ale setkal se s nedůvěrou a konspiračními teoriemi. V Evropě se tato myšlenka stále udržuje, ale v USA bylo environmentální a sociální vládnutí démonizováno.

Filozofie žalob proti environmentálnímu a sociálnímu vládnutí se posunula od myšlenky, že investiční manažeři by se měli soustředit výhradně na maximalizaci výnosů pro akcionáře, jak to prosazoval Milton Friedman, k názoru, že vlády a společnosti mají právo upřednostňovat své vlastní zájmy před maximalizací zisku. Ministr financí státu Louisiana stáhl státní prostředky ze společnosti BlackRock kvůli její podpoře environmentálně sociálního investování, které bylo považováno za škodlivé pro ekonomiku státu na základě jeho závislosti na fosilních palivech. To kontrastuje s norským státním investičním fondem, který se vyhýbá investicím do fosilních paliv, aby snížil expozici země vůči ropě. V současné době panuje přesvědčení, že vlastníci nemají pravomoc řídit podnikové změny, místo toho by vlády a společnosti měly uplatňovat vliv na jejich chování a hospodářské výsledky. Myšlenka merkantilismu, kdy vlády silně kontrolují ekonomiku, se znovu objevila navzdory historickým poučkám, že volný obchod vede k výraznějšímu hospodářskému růstu. Měnící se prostředí globálního obchodu vyžaduje přehodnocení ekonomických ideologií, které upřednostňují vzájemné výhody před hrami s nulovým součtem a kontrolou.

V sučastnosti sa vo vzťahoch medzi štátmi KoZa zjavne praktizujú prevažne hry so záporným súčtom...

[Alchymista]

https://www.czechfreepress.cz/evropa/no ... do-eu.html
Nositeľ Nobelovej ceny za ekonomiku Joseph Stiglitz: Východná Európa je dva krát chudobnejšia po vstupe do EÚ

Absolútnu „atómovú bombu“ o neoliberalizme vydal nositeľ Nobelovej ceny za ekonomiku Joseph Stiglitz. Oznámil, že východná Európa je minimálne dvakrát chudobnejšia, než by bola, keby nevstúpila do EÚ.

Toto je krutá rana pre najväčší úspech globalizmu a neoliberalizmu – vytvorenie najväčšej samostatnej ekonomiky na svete, ktorá pozostáva z 28 samostatných krajín, z ktorých niektoré majú spoločnú menu.

„Východná Európa“ je od začiatku 21. storočia veľkým prepadákom. V súčasnosti platí Západu a hlavne Nemecku 300 – 400 miliárd dolárov ročne,“ vysvetlil Steinitz.

Podľa vedca, ktorý je okrem ocenenia známy aj predpovedaním spľasknutia „dotcom bubliny“, ako aj krízy v roku 2008, je podľa neho východná Európa v typickom „zovretí domínií“ , známy aj z čias Rímskej ríše.
Toto je model pre krajinu, ktorá má byť kolonizovaná podplácaním elity a.“ Rimania nedobývali len légiami. Oveľa viac pozemkov bolo anektovaných pokojne. Išli, podplatili miestnych náčelníkov a z náčelníkov sa stali guvernérmi rímskych provincií.

„Vaše impérium je za vami a vďaka nemu môžete vyberať oveľa viac daní ako doteraz, t.j. je to spojenectvo elity s impériom na dojenie poddaných. Systém funguje po stáročia. Aplikovalo to napríklad aj Anglicko v Indii – tam v mene kráľovnej vyhlasovali maharadžov. A potom spolu vysávali obyčajných ľudí,“ vysvetlil Steinitz.

„V súčasnosti je EÚ presne taká. Západ, ale hlavne Nemecko podpláca miestnu elitu cez európske fondy. Elita prináša štát do EÚ a mení členstvo na absolútne náboženstvo, vrátane represie proti tomu, kto je proti nej.

„Coming out, teda odchod sa stáva herézou, či kacírstvom. A privezená krajina je vysávaná inými mechanizmami – vykupujú miestne monopoly, obchodné reťazce, uzatvárajú sa nerentabilné dlhodobé kontrakty, ktoré sa nedajú zmeniť pri zmene vlády a podobne,“ vysvetlil Steinitz.

Pred časom sa písalo o analýze CIA, podľa ktorej je východná Európa brutálne vysávaná za tlieskania, „vďačná“ za európske fondy.

Teraz vedec túto informáciu potvrdzuje. Eurofondy a vysoko platené miesta v EÚ pre hŕstku úradníkov sú „úplatkom“ pre elitu. Na oplátku je trh príslušnej krajiny zachytený a podojený v prospech západných korporácií.

Deje sa tak cez dodávky elektriny, vody, vykurovania, cez západný tovar monopolizovaný v obchodných reťazcoch, cez ďaleko väčšie a pre miestne podnikanie nedosiahnuteľné rozpočty na reklamu, marketing, cez nákup médií atď. Pomer medzi fondmi a vyčerpanými trhmi je horší ako 1:10.

„Ak východná Európa vystúpi z EÚ a zastaví túto obrovskú dotáciu, ktorú vypláca Západ, mohla by byť dvakrát bohatšia. Minimálne!

Tým by sa spoločnosť upokojila a výrazne by sa znížil aj tlak na emigráciu, čo je ďalší spôsob ako ju vysávať. Západ prostredníctvom vyšších miezd odoberá najlepších špecialistov východu, a tým zväčšuje rozdiely,“ uzavrel nositeľ Nobelovej ceny.

[Grif]

Video : KRIZE 2008: Co SKUTEČNĚ Způsobilo Globální Finanční Zhroucení?
Ve videu je zmiňovaná ruská ekonomická krize v roce 1998,přidávám i článek z KNB

Deset let od propuknutí ruské měnové krize
Vladimír Kolman (Mezinárodní politika 22.9.2008 strana 18, rubrika: Ekonomický obzor)
Dne 17. srpna 2008 tomu bylo deset let, co ruská vláda provedla jednostrannou restrukturalizaci domácího dluhu a vyhlásila devadesátidenní moratorium na splátky zahraničního soukromého dluhu. Tento den je proto všeobecně považován za den propuknutí měnové krize v Rusku.
Kromě platební neschopnosti ruského státu došlo i k masivní devalvací rublu, jehož kurz se z předkrizové úrovně cca 6 Rb za 1 USD propadl do konce září 1998 až na 20 Rb/USD. Krizí byly také těžce zasaženy ruské komerční banky, které měly velké otevřené pozice v cizích měnách a kromě toho také ve velkém měřítku prodávaly západním bankám forwardové (termínové) kontrakty. Tyto „forvardy“ západním partnerům pokrývaly kurzové riziko při investování do ruských vládních cenných papírů denominovaných v rublech (zejména vnitřní veřejný dluh, tzv. GKO). Ruské banky ovšem takto přijaté riziko pokryto neměly. Měnová krize proto také způsobila kolaps významné části ruských komerčních bank. Vážné důsledky měla krize i pro celou ruskou ekonomiku. Inflace se zvýšila až na 40 procent a ruský hrubý domácí produkt se za rok 1998 snížil o čtyři procenta, z toho jen ve třetím čtvrtletí 1998 to bylo o sedm procent. Politickým důsledkem krize pak byl pád vlády ministerského předsedy Sergeje Kirijenka.
Rychlé zadlužování státu
Propuknutí měnové krize bylo, jako tomu ostatně bývá i v jiných případech, výslednicí nejrůznějších faktorů, které měly vlastní historický vývoj. Od počátku tržních reforem, jež začaly být v Rusku zaváděny od roku 1992, vznikal v této zemi nový bankovní systém, jakož i ostatní finanční instituce a také daňová soustava především transformací starého systému ze sovětských dob. To se přirozeně odrazilo i v nízké úrovni všech složek finančního a bankovního systému. Bez nadsázky lze asi ale říci, že nejslabším článkem byla soustava rozpočtová. Ruský systém veřejných financí se od počátku tržních reforem vymykal kontrole úřadů. Zejména se to týkalo nedostatečného výběru daní, kde si ruské úřady nedokázaly poradit s obrovskými daňovými úniky. Výdajovou stranu naproti tomu zatěžovala řada neproduktivních a neefektivních položek a také všeobecně rozšířené plýtvání a rozkrádání.
Výsledkem obou vlivů bylo to, že se ruský stát rychle zadlužoval, a to i přesto, že plnil své závazky se zpožděním, které leckdy dosahovalo i řadu měsíců. To se mimo jiné zvláště bolestivě projevovalo v sociální oblasti, zejména u důchodců a státních zaměstnanců.
Přes veškeré nedostatky vyplývající z transformace se ale ruská ekonomika začala postupně vzpamatovávat a v roce 1997 zaznamenala poprvé od počátku transformace ekonomický růst. Inflace poklesla na úroveň kolem 15 procent, úrokové sazby centrální banky poklesly až na 11 procent za rok. Rovněž ruská burza vykazovala v tomto roce jeden z nejrychlejších přírůstků na světě.
V říjnu 1997 se ale i v Rusku projevily důsledky asijské měnové krize. Zahraniční investoři začali stahovat z Ruska svá depozita a centrální banka musela intenzivně intervenovat na obranu kurzu rublu a zvýšit úrokové sazby. Omezená dostupnost vnitřních finančních zdrojů dále zhoršila zpoždění v domácích státních platbách. V průběhu prvního pololetí roku 1997 bylo Rusko navíc postiženo výrazným poklesem cen energetických surovin, zejména ropy a zemního plynu, což se nepříznivě projevilo v poklesu exportních příjmů. V důsledku těchto vlivů se dále prohloubila nejistota investorů a v návaznosti na to zesílil odliv kapitálu ze země, a to nejenom zahraničního, ale i ruského. Stále se zhoršující situace ve výběru daní způsobila, že ruský stát již nebyl schopen splácet svoje vnitřní závazky, nebo tak činil jen s velkým zpožděním. Úrokové sazby vzrostly až na sto procent za rok a ruský akciový trh poklesl v srpnu 1998 na úroveň cca dvacet procent stavu dosaženého před rokem.
V červenci 1998 zorganizoval Mezinárodní měnový fond (MMF) spolu s vládami některých ekonomicky vyspělých zemí velký úvěrový rámec, který měl Rusku pomoci udržet jeho platební schopnost. To do určité míry pomohlo uklidnit trh a přispělo k poklesu tržních úrokových sazeb. Nelze ovšem přehlédnout, jak uvádí například Joseph Stiglitz v knize Jiná cesta k trhu, že významná část zdrojů tohoto úvěrového rámce byla ruskými oligarchy a politiky s překvapující rychlostí rozkradena a okamžitě vyvedena ze země. Pozoruhodná je také ochota, s jakou MMF i velké západní země tento úvěrový rámec Rusku poskytly, což v případě jiných zemí postižených měnovými krizemi nebylo rozhodně obvyklé. Vysvětlení lze najít ve snaze Západu nepřipustit ekonomické zhroucení Ruska, jež by mohlo v této zemi způsobit politický rozklad, což by u jaderné mocnosti mohlo mít nedozírné následky.
Úleva, kterou výše uvedený úvěrový rámec přinesl, byla ovšem krátkodobá. V důsledku zhroucení státních příjmů z daňového systému přinutila ruská vláda centrální banku, aby jí začala poskytovat přímé úvěry, i když to bylo zákonem zakázáno. Centrální banka také poskytovala úvěry komerčním bankám. Ty ale tyto úvěry použily většinou buď k nákupu státních dluhopisů, nebo na konverzi do volně směnitelné měny, kterou následně vyvedly ze země, což vedlo k dalšímu poklesu devizových rezerv. Podle International Financial Statistics poklesly jenom mezi červencem 1998 a srpnem 1998 ruské devizové rezervy z 10,8 mld. USD na 8,2 mld. USD. Situace se stávala stále neudržitelnější a události 17. srpna byly vcelku logickým vyvrcholením vývoje.
Domácí úvěr rostl rychleji než hrubý domácí produkt

Z analytického hlediska měla ruská měnová krize své zvláštnosti, co se týká jejích příčin. Běžný účet platební bilance kupodivu nevykazoval žádné dramatické problémy a byl po všechny tři roky před propuknutím krize v kladných číslech. Obchodní bilance vykazovala dokonce přebytky kolem 15 mld. USD ročně. Zdrojem potíží tedy rozhodně nebyly nadměrné dovozy ve formě projídání zahraničního dluhu, což bylo typické pro jiné země postižené krizí.
V silném nepořádku byly naopak ruské veřejné finance, zejména státní rozpočet, který se rychle zadlužoval, a to jak v zahraničí, tak i u domácích věřitelů, zejména ruských bank.
Zahraniční zadluženost Ruska v předkrizovém období výrazně rostla, a to z cca 118mld. USD ke konci roku 1996 na 173mld. USD ke konci roku 1999, což je nárůst o téměř 47 procent (podle Occasional Paper 218/2003 IMF). Z této částky připadalo na státní zahraniční dluh 144 mld. USD a na komerční subjekty (především komerční banky) 29 mld. USD.
Varovné signály vysílal také vývoj domácího úvěru, jenž až do propuknutí krize rostl rychleji než hrubý domácí produkt v běžných cenách. Úvěr ruské vládě představoval vždy nejvýznamnější část domácího bankovního úvěru. Jeho podíl na celkových úvěrech poskytnutých ruskými bankami do ruské ekonomiky byl vždy větší než jedna polovina a v některých letech se dokonce blížil i dvěma třetinám jejich aktiv, zejména v krizovém roce 1998, kdy se jeho celkový objem fakticky zdvojnásobil. Ruský stát se tedy rychle zadlužoval nejenom v zahraničí, ale i doma. Relativní úroveň státního dluhu ve vztahu k HDP nebyla, měřeno „normálním pohledem“, příliš vysoká a dosahovala 55,6 procenta v roce 1997; v tomto případě je ale nepochybně nutné dívat se na tento údaj velmi skepticky.
Prakticky až do konce tisíciletí byly domácí ruské úvěrové zdroje (především úspory obyvatelstva) schopné pokrývat jen část poskytnutého domácího úvěru, a zejména v krizovém roce to byla fakticky pouhá polovina. Zbytek tedy musely ruské banky pokrývat ze zahraničních úvěrových zdrojů. Přílišným zaměřením ruských komerčních bank na financování státu lze částečně vysvětlit také to, že měnová krize byla doprovázena vážnou bankovní krizí. Moratorium ruské vlády na splácení svých krátkodobých cenných papírů způsobilo spolu s požadavky západních bank na realizaci uzavřených zajišťovacích kurzových instrumentů ruským bankám likvidní potíže a následné runy na mnohé banky tyto ústavy likvidovaly. Rusko bylo významně zatěžováno dluhovou službou, a to zejména u domácího dluhu, který měl převážně formu krátkodobých státních cenných papírů. Úroková sazba na tyto instrumenty byla poměrně vysoká, například v průběhu roku 1997 to bylo kolem 25 procent ročně, v roce 1989 to bylo již cca 60 procent ročně. Za těchto okolností tak dokázal ruský domácí dluh růst již jen v důsledku dluhové služby, což dokládá následující údaj o objemu domácího ruského státního dluhu v miliardách rublů ke konci příslušných let (podle International Financial Statistics).
Jenom za rok 1997 tedy musel ruský stát zaplatit na úrocích cca 140 mld. Rb a za rok 1998 by to muselo být ještě řádově mnohem více, pokud by nebylo na splátky domácího dluhu vyhlášeno moratorium. Také zahraniční státní dluh byl zatížen poměrně vysokými úrokovými náklady. Ty se tehdy vzhledem k vysoké rizikové prémii v úrokové sazbě nad referenční úrokovou sazbu pohybovaly kolem 8 až 10 procent ročně. To znamená, že jenom zahraniční úrokové náklady musely značně přesahovat 10 mld. USD ročně. Vysoké zatížení státu dluhovou službou tedy bylo jistě neúměrné a bylo jednou, i když ne jedinou příčinou krize.
Vysvětlení podává celkový přehled hlavních zahraničních peněžních toků Ruska za léta 1996 až 1998, tedy v období do propuknutí měnové krize, kdy získala ruská ekonomika z běžných zdrojů následující devizové prostředky Celkem tedy do ruské ekonomiky přiteklo ze soukromých zdrojů cca 53 mld. USD. Oproti těmto zdrojům ovšem stál mnohem větší odliv, který se skládal z těchto hlavních položek.
Celkově tedy z ruské ekonomiky v uvedených třech letech odteklo 93 mld. USD, což vzhledem k výše uvedeným 53 mld. přílivu kapitálu představuje schodek 40 mld. USD. Je zjevné, že největším kanálem odlivu kapitálu z Ruska byly tzv. ostatní zahraniční investice. Pod tímto decentním názvem se skrývá únik kapitálu do zahraničí realizovaný ruskými oligarchy a mafiemi. Uvedených 63 mld. USD ale pravděpodobně není celková částka kapitálového úniku. V položce chyby a omyly se vyskytuje za uvedené tři roky další záporné saldo ve výši cca 23 mld. USD. Je možné, že se v této částce skrývají další kapitálové úniky.
Únik ruského kapitálu do zahraničí
Z vlastní dlouholeté praxe v oblasti financování zahraničního obchodu vím, že jednou z oblíbených cest vyvádění kapitálu z Ruska (a z dalších nástupnických zemí bývalého SSSR i jiných rozvojových zemí) byla například tzv. pod fakturace, která se používala zejména při vývozu drahých a barevných kovů, energetických surovin, dřeva a základních chemických produktů. Na faktuře se uváděla nižší než prodejní cena a rozdíl zahraniční partner hradil na soukromé účty manažerů exportních firem v zahraničí. Vzhledem k tomu, že v době Jelcinovy vlády byla paralyzována větší část státní správy, ruská celní služba nebyla schopna tyto úniky vůbec zjistit, natož jim zabránit. Je ale také jasné, že vysoce postavení činitelé se tímto relativně pracným způsobem nezdržovali a kapitál vyváděli prostými bankovními převody.
Druhou a zřejmě rozhodující příčinou měnové krize v Rusku v roce 1998 tedy byl únik kapitálu realizovaný ruskými oligarchy a mafiemi v rozsahu pravděpodobně přesahujícím 70 mld. USD pouze za léta 1996 až 1998. Vzhledem k tomu, že k únikům kapitálu docházelo nepochybně již od počátku ekonomické transformace v Rusku od roku 1992, musí být celková částka vyvezeného kapitálu zřejmě ještě o dost vyšší. Spouštěcím mechanismem ovšem byly problémy se splácením vnitřního dluhu denominovaného v rublech, i když část z těchto cenných papírů byla také v rukou zahraničních investorů. Pozoruhodný je také způsob financování výše uvedeného deficitu v platebních tocích. Vzhledem k jeho rozsahu je zřejmé, že to nebylo možné pouze na úkor devizových rezerv. Ty svým rozsahem pohybujícím se v letech před krizí včetně zlata v rozsahu mezi 8 až 12 mld. USD nemohly prostě stačit. Hlavním zdrojem financování byly úvěry od Mezinárodního měnového fondu a vlád zemí OECD, které v letech 1996-1998 do Ruska napumpovaly téměř 40 mld. USD. V návaznosti na skutečnosti uvedené v předchozím odstavci se nelze ubránit jisté uštěpačnosti, co vlastně bylo touto pomocí financováno.
Ekonomickou situaci se přes hloubku krize podařilo poměrně brzy stabilizovat, fakticky již v průběhu prvního pololetí roku 1999. Ke stabilizaci významně pomohla devalvace rublu, která umožnila zvýšit konkurenční schopnost ruských výrobců a výrazně tak zvýšit přebytky běžného účtu platební bilance. Zvláštní exportní daň také odčerpala část zdrojů z rychle rostoucího exportu do státního rozpočtu a napomohla i jeho stabilizaci, zejména v souvislosti s citelným růstem cen energetických surovin na světových trzích ve druhé polovině roku 1999. Konečně i příchod Vladimira Putina do funkce prezidenta Ruské federace pomohl uklidnit politickou situaci.
Po deseti letech je situace naprosto odlišná. Ruská ekonomika dnes zaznamenává dynamický růst, devizové rezervy se blíží částce 200 mld. USD a Rusko je spolu s Čínou, Indií a Brazílií jednou z nových ekonomických mocností pro 21. století.

https://www.cnb.cz/cs/verejnost/servis- ... rize-00001
Článek nepřímo vysvětluje, kde se vzali ruští oligarchové.

[Ejdou Rotacak]

2 Grif

těžké subjektivní OT

ten pubescent se nedá poslouchat. Má naprosto příšernou intonaci hlasu. Taková ta dětinská, infantilní snaha o dospělácký hlas "nad věcí". Trhá to uši. Stejně dementně vystupuje dalších x tisíc náctiletých exhibáčků na sociálních sítích, kteří ve svých 17 letech našli "pravdu" a mají neskonalou potřebu ji sdělit svým vrstevníkům.

[Grif]

Napadlo někoho,kdo si na té krizi 2008 nahrabal?Někdo musel.Já to nevím,ale jsou nějaké spekulace?

[palo satko]

Banky a investičné fondy. Vláda a FED ich zachránili na občanov hodili bobek.

[petrp]

Ejdou to přesně popsal - a já opravdu nechápu, proč sem dáváte takováto naprosto zbytečná stupidní videa.

[Grif]

To video jsem dal v podstatě kvůli té pozdější doplňující otázce, "kdo si na tom nahrabal?" Mám pocit,že někdo vysál globálně bankovnictví a ekonomiky.Možná podobně jako Soros pustil žilou Británii.To co se dělo po roce 2008 potřebovalo rozsáhlé finanční prostředky a přesně taková globální hospodářská krize by to umožnila.V USA mají s "krizemi" zkušenosti a tady se naskytla příležitost,podojit skoro celý svět.

[palo satko]

Pri kríze hrozilo, že banky v USA prestanú overovať sektor výroby a služieb. Vtedajší minister financií donútil banky zobrať si od štátu obrovské úvery tie použiť na toto financovanie. Takže hospodárstvo nezišlo do sraciek lebo bol dostatok likvidity. Banky neskôr peniaze vrátili. To bol signál pre investorov že vláda USA chráni bohatstvo bohatých a tak naliali do bánk a hlavne investičných fondov každý cent čo mali. Tie peniaze sa použili na nákup akcií hlavne nových progresívnych firiem a tie kurevsky nabrali na cene a zároveň umožnili podnikanie napr. Muskovi.
V podstate sú všetci spokojní, aj ja, lebo žena kúpila pred mnohými rokmi akcie fondu kde sú v balíku podľa abecedy: Amazon, Alibaba, Apple.... Teraz je tam výnos okolo 23 percent.

[kenavf]

Napadlo někoho,kdo si na té krizi 2008 nahrabal?Někdo musel.Já to nevím,ale jsou nějaké spekulace?

Prečo "niekto musel"!
Bola to situácia keď sa niečo vymklo z kontroly resp sa prevalilo podvádzanie vo finančníctve(hypotéky dostávali ľudia ktorí ju nemali dostať pretože bolo jasné že ich nebudú schopní splácať a to neskôr znehodnotilo nemovitosti po celom trhu).
Vtedy išlo skôr o to kto krízu prežije s menšími následkami. A niektorí to prežili lepšie aj na úkor ostatných.

[Skeptik]

Na každé krizi si někdo "nahrabe".
Většinou ten, co včas prodá a pak včas nakoupí.
To samozřejmě vyžaduje buď skvělý odhad začátku a průběhu krize ... a nebo informace ze zákulisí burzy (insider trading).

[bacil]

Byl o tom i film, jeden chlap začal pár let sázet na pokles kategorie tuším A2 (nebo A++ - su laik), už byl hodně v mínusu, sháněl sponzory, nakonec našel tuším německou banku, která udělala hlubší analýzy a pak sázela taky a mnohem agresivněji i na pokles akcií kategorie B a pak to prasklo a šíleně nahrabali.

[kenavf]

Tak keby boli takí borci tak mali špekulovať na WTI rope 19.4.2020.
Dostali by barel ropy a k tomu ešte 37,63 dolárov.

Cena barelu ropy -37,63USD(mínus 37,63USD)

P.S. Keď ideš "na páku" tak dlhodobý pokles dlho nevydržíš a prídeš o všetko resp ťa to "vyhodí" z trhu..

[kenavf]

Zaujímavé prevedenie demografického stromu. Koľko ľudí pracuje na tých šedých a čiernych.(a iné grafy)

https://www.iz.sk/30-grafov-o-zdravotni ... a-aktivity
https://www.iz.sk/30-grafov-o-zdravotnictve

[bacil]

Jenže ta ropa byla k fyzickému odběru a nikoli ke spekulaci. A kolik těch co sází na ceny za monitorem je schopna tu ropy fyzicky odebrat?

[kenavf]

▲Ano, to je unikum konkrétne u tej WTI ropy(u BRENTu to je inak). Ale tí u tých monitorov to mohli risknúť. Mal si cez platformu online brokera možnosť nakúpiť aj ty. Naozaj netuším ako by mohli po tebe žiadať jej fyzický odber(vraj je to riešené obrovským finančným penále za neodobranie).
Ten povinný fyzický odber sa asi týka iných účastníkov burzy(a nie napr . klientov XTB)

P.S. Neviem čo sa deje s tvojím účtom, ak je cena -38USD a ty ju "nakúpiš"(dlhá pozícia) alebo "predáš"(krátka pozícia)

[kenavf]

https://cs.wikipedia.org/wiki/Tulipánová_horečka
Tulipánová horúčka 1636.
Prečo boli tak vzácne tie tulipány, bol vtedy problém ich vypestovať? Alebo sa jednalo len o niektoré konkrétne varianty(farby) ktoré sa vyskytovali len vzácne medzi tými bežnými?

[Alchymista_B]

"Vzorky" kvetov sú dôsledkom vírusovej infekcie. To sa zistilo až po druhej svetovej... Takže získanie cibuliek vhodnej farebnej (vzorovej) odrody nebolo celkom triviálne.

Ale problém bol v inom - vec okolo "tulipánovej horúčky" mala skôr charakter pyramídovej hry, alebo bubliny "dotCOM", prípadne z nášho detstva známej horúčky okolo "céčiek". Navyše, na vrchole, v zime 1636-1637 sa obchodovalo predovšetkým s "futures", teda s "budúcimi cibuľkami"
Proste nejakej veci sa pripisovala hodnota zjavne neúmerná jej reálnej / úžitnej hodnote.