Kalendárium - připomenutí výročí, událostí...

[martanus]

Před 24 lety začalo NATO bombardovat Srbsko

[Alchymista]

https://www.parlamentnilisty.cz/arena/m ... let-733122
Zemřel válečný veterán a bývalý stíhací pilot RAF Emil Boček, bylo mu 100 let

Zemřel válečný veterán a bývalý český stíhací pilot britského Královského letectva (RAF) Emil Boček, bylo mu 100 let.

O dnešním úmrtí brněnského rodáka informovalo na facebooku Komunitní centrum pro válečné veterány Brno. Bočkův skon potvrdil ČTK vedoucí oddělení komunikace generálního štábu Ivo Zelinka s odkazem na informace od Bočkovy rodiny. Boček pocházel z Brna-Tuřan, v poslední době žil v jednom z brněnských domovů pro seniory. Byl posledním žijícím českým pilotem, který usedl v britské RAF do kokpitu stíhacího letounu.

„Generál Boček bojoval za to, aby naše země byla demokratická, svobodná a nezávislá. Ať odpočívá v pokoji,“ uvedl na twitteru premiér Petr Fiala (ODS).

Ještě v únoru přijímal Boček gratulanty ke 100. narozeninám. Primátorce Brna Markétě Vaňkové (ODS) tehdy řekl, že je spokojený, že z dlouhého života nejraději vzpomíná právě na Británii za druhé světové války. „Tam bylo dobře. Ty spitfiry, to byly perfektní mašiny. Nebylo to náročný, bylo to moc dobrý,“ poznamenal Boček.

Z nacisty obsazeného Československa odešel Boček v 16 letech. Zúčastnil se bojů o Francii, poté v Británii vstoupil do RAF, kde působil jako mechanik. Letecký výcvik absolvoval v Kanadě a od roku 1944 se v řadách československé 310. stíhací perutě v britském letectvu na spitfirech účastnil vzdušných bojů. Na svém kontě má 26 operačních letů, nalétal 73 hodin a 50 minut.

Brzy po druhé světové válce odešel Boček do civilu, nesdílel tak osud svých někdejších spolubojovníků, kteří se stali po komunistickém převratu terčem represí, případně emigrovali. „Zrovna pan generál Boček měl štěstí, jemu se perzekuce vyhnula. Demobilizoval v březnu 1946 a odešel do civilního zaměstnání,“ zmínill nedávno v rozhovoru s ČTK historik Jan Břečka. Boček pracoval nejdříve jako automechanik, poté soustružník.

Za bojové hrdinství obdržel vysoká československá a britská válečná vyznamenání. Prezident Václav Klaus mu v roce 2010 propůjčil nejvyšší státní vyznamenání Řád Bílého lva III. třídy, prezident Miloš Zeman mu v roce 2019 udělil stejný řád nejvyšší třídy. Sté narozeniny oslavil Boček v únoru, v dopise mu gratuloval i britský král Karel III.

[kenavf]

Zemřel Gordon Moore, zakladatel společnosti Intel. Bylo mu 94 let

https://www.chip.cz/novinky/zemrel-gord ... mu-94-let/
Autor Moorovho zákona.

[skflanker_]

27.03.1968 = pred 55-timi rokmi, pri obci Novoselovo (Новоселово) v Kiržačskom okrese vo Vladimírskej oblasti zahynul počas cvičného letu na lietadle MiG-15UTI (МиГ-15УТИ) prvý kozmonaut planéty Jurij Gagarin (Юрий Гагарин) a vojenský pilot Vladimir Seregin (Владимир Серегин). Bola to tragédia nielen pre rodinu a priateľov prvého kozmonauta, ale aj osobný smútok pre každú rodinu v Sovietskom zväze. V krajine zavládol štátny smútok. Jurij Gagarin a Vladimir Seregin sú muži hrdinského povolania. Ich životy sú príkladom na nasledovanie a ich stopy zostanú navždy na Zemi a vo vesmíre. Delegácia Roskosmosu vedená generálnym riaditeľom Jurijom Borisovom dnes položila kvety k pamätníku pri kremeľskom múre na Červenom námestí.

Zdroj https://vk.com/wall-30315369_566917 z 27.03.2023
+
MiG-15UTI vzlietol z letiska Čkalovskij (Чкаловский) pri Moskve. V čase štartu boli podmienky viditeľnosti normálne - spodný okraj mrakov bol vo výške 900m nad zemou. Splnenie úlohy v cvičnej zóne mala trvať okolo 20 minút, ale po 4 minútach Gagarin oznámil koniec misie a požiadal o povolenie otočiť sa a letieť späť na základňu. Potom sa komunikácia s lietadlom prerušila. O 14:50 jeden z vrtuľníkov našiel vrak lietadla pri obci Novosjolovo (Новосёлово). Nasledujúce ráno sa našiel útržok Gagarinovej leteckej bundy s kupónmi na jedlo. Neskôr sa našla peňaženka s vodičským preukazom a fotografiou Koroljova (Королёва). Pomník bol odhalený v Novosjolovke 06.08.1976. Pamätník vytvorili architekti z červenej žuly; základom kompozície pamätníka je obelisk vysoký 16 metrov. Ľudia prichádzajú k pamätníku v zime i v lete, aby si minútou smútočného ticha uctili pamiatku hrdinov a v tichu lesa pred pamätníkom si zaspomínali na ich odvahu a statočnosť.

Zdroj https://vk.com/wall-30315369_566918 z 27.03.2023
3 foto z ceremónie pri pamätníku https://vk.com/wall-30315369_566919
+
Ruský štátny archív vedeckej a technickej dokumentácie pri príležitosti pamätného dňa Jurija Gagarina po prvýkrát zverejnil zábery z miesta smrti prvého kozmonauta na Zemi. Presne pred 55 rokmi, 27.03.1968, Gagarin a jeho kontrolný inštruktor Vladimir Seregin zahynuli počas cvičného letu na stíhačke MiG-15UTI.

Zdroj https://vk.com/wall-173678697_318826 z 27.03.2023 + 3 kvalitnejšie fotografie
Originál https://tvzvezda.ru/news/2023327161-wE267.html z 27.03.2023 + video + foto
+
Dokument "Тайна гибели Юрия Алексеевича Гагарина / Záhada smrti Jurija Alexejeviča Gagarina" https://vk.com/video-43241230_456239449 dĺžka 46:35 min.

[Skeptik]

Jediná Gagarinova socha v ČR

[Alchymista]

https://echo24.cz/a/Hbw3K/zpravy-domov- ... r-stransky
Zemřel válečný veterán z východní fronty Vladimír Stránský. Narukoval v 16 letech

Zemřel válečný veterán Vladimír Stránský. Hrdina východní fronty, který prošel krvavými boji na Dukle, se dožil 95 let. V neděli o tom s odkazem na rodinu zemřelého informoval historik a publicista Jiří Klůc, autor knihy Zapomenutí váleční veteráni.

Stránský se narodil 6. ledna 1928 v obci Semiduby v rodině Volyňských Čechů. V pouhých 16 letech, se stal jedním z nejmladších průzkumníků 1. československého armádního sboru, který vznikl v tehdejším Sovětském svazu. "Při odvodu si přidal pár let navíc, aby mohl jít bojovat i se svým tatínkem Alexanderem. Ten je bohužel od bojů na Dukle stále nezvěstný," uvádí Klůc na svém facebookovém účtu.

Po válce se Stránský usadil ve Strupčicích na Chomutovsku, kam za ním přijel z rodné Volyně i zbytek rodiny. Po celý svůj život pracoval v zemědělství.

Kromě Stránského zemřel o tomto víkendu i další válečný veterán, poslední žijící český stíhací pilot britského Královského letectva (RAF) Emil Boček. Byl držitelem mnoha vyznamenání, blahopřejný dopis mu ke 100. narozeninám poslal i britský král Karel III. Česká republika měla podle informací pražského Komunitního centra pro válečné veterány loni v listopadu stále přes 100 veteránů bojů z druhé světové války, s rostoucím věkem postupem času rychle ubývají.

[martanus]

29. března 1891 podepsal císař Alexandr III. reskript o stavbě největší transsibiřské magistrály na světě.

Doručení zboží z jedné části Ruska do druhé trvalo několik měsíců. Nejenže to brzdilo rozvoj země, ale představovalo to i přímou hrozbu v případě války: s takovou logistikou bylo obtížné bránit své hranice.

Železnice vedla přes hory, řeky, jezera, tajgu a opuštěná nepřístupná místa. Bylo třeba vybudovat složité inženýrské stavby - kilometry tunelů, mosty přes mohutné sibiřské řeky. Přesto byla rychlost výstavby úžasná: v průměru se ročně položilo 500-600 km silnice.

Císařovo dítě - Transsibiřská magistrála - zůstane navždy jedním z nejambicióznějších infrastrukturních projektů ve světové historii. Projekt, který je nejen historicky významný, ale o který je velký zájem i dnes.

Translated with www.DeepL.com/Translator (free version)

https://t.me/istoria_literatura/2933

[Skeptik]

Přesně před 50-ti lety uznaly USA svoji porážku ve Vietnamu a k 29.3.1973 stáhly svá vojska, čímž ukončili svoji 9 let trvající agresi proti Vietnamu.

Dohoda mezi USA, Jižním Vietnamem, Vietkongem a Severním Vietnamem byla nakonec podepsána 27. ledna 1973 v Paříži. 28. ledna 1973 v 08:00 hodin saigonského času měly ustat bojové operace všech bojujících stran, a USA měly stáhnout zbytek svých vojáků z Vietnamu nejpozději v průběhu následujících 60 dní. To také do 29. března 1973 učinily.

------------------------------------------------
Současné konsekvence
Že to nebyla agrese USA proti Vietnamu, ale pouze pomoc Jižnímu Vietnamu v boji proti Severnímu Vietnamu?
Proč je tedy pomoc Ruska Východoukrajincům v boji proti Západoukrajincům nazývána "ruskou agresí"?
A to i v tzv. "proruských a dezinformačních kruzích"?

[Polite]

Ja viem z rozpravania rodicov ako Tiso jazdil sam autom z Bratislavy cez dedinu kamsi na Nitru a nejako sa nebal partizanov. Takze asi nebol nejako extremne neoblubeny.

Pochadzal z Banoviec nad Bebravou...
(Podla mna nebol vyhraneny nacista ale tiez nebol nevinny farar. Za svoje ciny mal na dlho skoncit v base. Visiet mali ini)

[petrp]

Narodil se Sergej Vasiljevič Rachmaninov (Сергей Васильевич Рахманинов)
byl ruský hudební skladatel pozdně romantického období, pianista a dirigent.

V době svých skladatelsky vrcholných let zkomponoval skladby jako 2. symfonii, 3. klavírní koncert a 4. klavírní koncert. Mnohé z těchto skladeb nahrával na válečky jako historické nahrávky. Přednost ale vždy dával živému koncertnímu vystoupení, odmítal totiž rozhlasová vysílání pro jejich špatnou zvukovou kvalitu. Díky těm málo zvukovým nahrávkám však i dnes můžeme obdivovat jeho osobitý styl, v jeho době označovaný za naprosto originální a také avantgardní. Celé jeho dílo svědčí o umělecké síle a velikosti jeho osobnosti.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Sergej_Rachmaninov

[martanus]

5. dubna 1453 - turecký sultán Mehmed II. zahajuje obléhání Konstantinopole.

Město se bránilo asi dva měsíce, než bylo dobyvateli dobyto. To znamenalo zánik Východořímské říše, poslední byzantský císař Konstantin XI. dragaš padl v bitvě.

Silná osmanská armáda zablokovala Konstantinopol a zcela ovládla Marmarské moře, sultán měl na souši přes 120 000 vojáků, ale město bránilo nejvýše 7-8 000 vojáků.

Pád Konstantinopole také uzavřel hlavní obchodní cestu z Evropy do Asie, což donutilo Evropany hledat novou námořní cestu a pravděpodobně vedlo k objevení Ameriky a začátku éry velkých zeměpisných objevů. Zanikl důležitý trh pro západoevropské ekonomiky. Vítězný sultán nyní mohl plánovat nové výboje.

Translated with www.DeepL.com/Translator (free version)

https://t.me/istoria_literatura/2979

[shmel VR]

Dnes uplynulo 78 let od tankové bitvy u Staroviček. Jednalo se o jedno z posledních střetnutí tanků v II. světové válce na evropském kontinentu. Přesto, že oficiální vzpomínkový akt se zdál našemu panstvu trošku žinantní a proto jej neuspořádali, tak celý den se u památníku střídaly skupinky občanů kteří nezapomněli. Taky jsme hrdinům jednu malou kytičku, ozdobenou naší trikolorou a stužkou Sv. Jiří, k pomníku položili. Je dobré že si lidé najdou čas a zastaví se poklonit hrdinům, kteří za nás položili svoje životy.

[petrp]

Další bard odešel do nenávratna - R.I.P.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Ivan_Vysko%C4%8Dil

https://www.facebook.com/jan.hancil.3/p ... imheZXhadl

[petrp]

Když je někdo vizionář...

Arthur C. Clarke - NÁVRAT RÁMY

VELKÝ CHAOS 2134
...Bylo už pouze otázkou času, kdy převládající homocentrické pojetí vesmíru bude nezvratně otřeseno vědomím existence dalších bytostí. Z toho důvodu nebylo těžké pochopit, proč se životní styl většiny lidí náhle přiklonil k narcisizmu. Literárním vědcům to jen připomnělo obdobný vývoj, který se už odehrál téměř přesně před pěti stoletími, kdy básník Robert Henrick vybízel panny, aby svého prchavého času využily co nejlépe, v básni začínající slovy. „Trhejte růže jak to jde, stárnutí se nezastaví…“

Prudký a ničím neomezený nárůst všestranné spotřeby, zrovna tak jako celosvětová lačnost trvaly téměř dva roky. Šílená sháňka po všem, co lidský mozek vůbec kdy dokázal vymyslet, nebyla v souladu se slabou ekonomickou infrastrukturou. Ta byla stejně kolem roku 2130 zatížena ekonomickou krizí, což bylo přesně v té době, kdy Sluneční soustavou proletěla rámanská loď. Náznaky ekonomické recese byly pozdrženy společným úsilím vlád a finančních institucí v průběhu roku 2130. O základních slabinách ekonomiky se však nikdo ani slovem nezmínil. S obrovskou nákupní horečkou, která vypukla na počátku roku 2132, svět skočil rovnýma nohama do další epochy ekonomického růstu. Výrobní kapacity se prudce rozšiřovaly, trh prožíval prudký vzestup. Jak spokojenost spotřebitelů, tak i absolutní zaměstnanost dosáhly nebývalé výše.

Všude zavládl blahobyt, který předtím neměl obdoby, a výsledkem bylo krátkodobé, ale výrazné zlepšení životní úrovně téměř všech příslušníků lidského rodu.

Do konce roku 2133 bylo některým zkušenějším znalcům historie nade vše jasné, že „rámanský boom“ vede lidstvo přímo ke katastrofě. Příšerná varování o blížící se ekonomické sebezáhubě světa pozvolna nabývala převahy nad nadšeným křikem milionů, které se teprve nedávno prodraly na společenském žebříčku mezi střední a horní vrstvy. Byla to doba, kdy návrhy na vyrovnání rozpočtů a omezení úvěrů ve všech oblastech hospodaření nebral nikdo na vědomí. Namísto toho se většina tvořivého úsilí vyplýtvala na objevování nových a dalších způsobů, jež by poskytly více kupní síly nejširším vrstvám populace, která si nedokázala říct už ani „počkej“, natož pak „ne“.

Na celosvětové burze s akciemi to začalo skřípat v lednu roku 2134, což byla předzvěst blížícího se krachu. Pro většinu lidí, jak na celé Zemi, tak v koloniích roztroušených po Sluneční soustavě, byla pouhá představa něčeho takového nad možnosti jejich chápání. Konec konců, vždyť světová ekonomika více jak devět let prožívala období růstu, který měl v posledních dvou letech takové tempo, které prostě uplynulých dvě stě let nemělo obdoby. Světoví pohlaváři se bezostyšně holedbali tím, že konečně nalezli mechanizmus, který navždy odstraní recese v kapitalistických ekonomikách. A lidé jim ochotně věřili – až do začátku května roku 2134.

Během prvních měsíců tohoto roku začaly akcie na celosvětových burzách nezadržitelně klesat. Nejprve pomalu, později v obrovských skocích. Mnoho lidí v té době věřilo na komety, což posledních dva tisíce let nebyl trend nijak neobvyklý, a nacházeli jistou souvislost mezi problémy na burzách a návratem Halleyovy komety. Poprvé ji bylo možno spatřit v březnu a byla mnohem jasnější, než kdokoli očekával. Vědci se opět mohli celé týdny předhánět v teoriích, čím byl tento neobvyklý úkaz vyvolán. Když se pak vlasatice koncem března přehoupla za perihélium a v půlce dubna začala být viditelná na noční obloze, její obrovský ohon dominoval nebesům.

Hvězdné úkazy brzy zatlačila do pozadí dominující světová ekonomická krize. 1. května roku 2134 oznámily tři největší mezinárodní banky insolventnost vinou neuvážených investic. Vlastníci cenných papírů se prostřednictvím více než miliardy domácích terminálů snažili rychle zbavit svých zásob. Komunikační zatížení Světové informační sítě bylo obrovské. Její počítačový systém byl soustavně přetěžován daleko za únosnou mez původně předpokládané kapacity. Docházelo ke zpomalení přenosu dat, což jednotlivé transakce pozdrželo nejprve o minuty, později však o celé hodiny. To ještě více vyhrotilo rostoucí paniku.

Do konce týdne byly jasné dvě věci – že dobrá polovina akcií na celém světě ztratila jakoukoli hodnotu a že mnoho jejich držitelů, malých i velkých bez rozdílu, kterým až dosud přinášely pouze zisk, se ocitlo doslova a do písmene na mizině. Na počítačových displejích dvaceti procent domácností celého světa, kde se jindy objevovaly pouze zprávy o stavu bankovních kont a informace o automatických převodech finančních zisků, zlověstně blikala oznámení o bankrotu.

Ve skutečnosti však byla celá situace ještě horší. Do těchto počítačů se fakticky dostalo pouze malé procento zpráv o veškerých uskutečněných transakcích, protože celá síť byla zahlcena množstvím informací, které nikdo předtím nemohl předvídat. Celosvětový finanční systém se dostal do stavu, který je počítačovou hantýrkou označován za „cycle slip“. Miliardy a miliardy informačních přenosů menšího významu byly „odloženy“, zatímco zprávy významnějšího charakteru byly počítačovou sítí předkládány jako první.


Následkem těchto zdržení v přenosu dat byla skutečnost, že většina jednotlivých elektronicky řízených bankovních kont nebyla vedena celé hodiny, mnohdy i dny, takže nedocházelo k vyúčtování ztrát z klesajících akcií. Jakmile si jednotliví investoři uvědomili, co se vůbec děje, snažili se šíleným tempem prodat vše, co jim na kontech ještě zbylo, aby to stihli dřív, než počítače uskuteční veškeré transakce. Než vládám a finančním institucím došlo, co se děje, a než učinily opatření mající za cíl zabránit této zběsilé aktivitě, bylo příliš pozdě. Celý finanční systém se zhroutil.

Déle než tři týdny byl elektronický finanční řídící systém ovládající veškeré peněžní transakce nepřístupný. Nikdo nevěděl, kolik peněz vlastně má, jelikož placení v hotovosti bylo výsadou dob minulých. Pouze podivíni a sběratelé měli doma bankovky, kterými mohli pokrýt tak týdenní nákup pro domácnost. Lidé ze zoufalství začali uskutečňovat výměnný obchod. Mnoha lidem umožnily přežít půjčky založené na přátelství a osobních známostech. Nikdo netušil, že to je teprve pouhý začátek strádání. Pokaždé, když mezinárodní řídící organizace pověřená dozorem nad mezinárodním finančním systémem oznámila, že se pokusí síť znovu zprovoznit, a žádala lidi, aby do ní nevstupovali s výjimkou „zvláště naléhavých případů“, téměř nikdo se nemínil řídit jejími prosbami. Miliony dotazů opět zaplavily celý systém a počítačová sít znovu zkolabovala.

Tohle všechno se dělo pouhé dva týdny předtím, než se vědci celého světa shodli na zdůvodnění neobvyklé záře Halleyovy komety. Musely však uplynout další čtyři měsíce, než se lidé mohli opět spolehnout na správnost údajů poskytovaných Světovou informační sítí. Cena, kterou lidská společnost za tento nevýslovný chaos musela zaplatit, byla obrovská. Než se podařilo obnovit normální chod elektronické ekonomické činnosti, začal se svět řítit dolů po strmé finanční spirále, která narazila na své dno až po dvanácti dlouhých letech. Přes padesát let trvalo, než se hrubému celosvětovému důchodu opět podařilo dosáhnout hodnot před Krachem z roku 2134.

PO KRACHU
Panuje jednomyslná shoda názorů, že Velký chaos změnil lidskou civilizaci od základů v každém směru. Imunní nezůstala žádná součást společnosti. Katalyzátorem v případě elativně rychlého zhroucení existující společenské infrastruktury byl rozpad trhu a následná krize celosvětového finančního systému. Avšak tyto události by samy o sobě nedokázaly uvrhnout svět do období nebývalé deprese. To, co následovalo po počátečním krachu, bychom klidně mohli nazvat komedií plnou omylů, kdyby v důsledku špatného plánováni nebylo zmařeno tolik lidských životů. Neschopní političtí pohlaváři na celém světě vznikající ekonomické problémy zpočátku buď ignorovali, nebo popírali. V období, kdy propukly následky těchto chyb, zase reagovali přehnaně ukvapenými sériemi individuálních opatření, která byla, bud matoucí, nebo rozporuplná. Nakonec, když se celosvětová krize rozrostla a prohloubila v plné míře, zvedli jenom ruce nad hlavu a vzdali to. Pokusy koordinovat řešení v mezinárodním měřítku byly předem odsouzeny k nezdaru rostoucí snahou každého nezávislého státu reagovat na potřeby jeho voličstva.

Při zpětném pohledu bylo zřejmé, že internacionalizace světa, ke které došlo v průběhu jedenadvacátého století, byla narušena přinejmenším v jednom významném bodě. Ačkoli se mnoho činností – jako spoje, obchod, doprava (včetně vesmírné), regulace měn, zajišťování míru, výměna informací a ochrana životního prostředí, abychom se zmínili alespoň o těch nedůležitějších – vpravdě proměnilo na mezinárodní (dokonce meziplanetární, bereme-li v úvahu vesmírné kolonie), nebylo možno udržet je při životě v patřičném rozsahu. Většina smluv, na jejichž základě byly tyto mezinárodní instituce založeny, obsahovala dovětky, které jednotlivým národům dovolovaly od těchto smluv odstoupit v relativně krátkých výpovědních lhůtách, pokud prováděná politika již dále neodpovídala zájmům té či oné země. Krátce a prostě řečeno, každý z národů zúčastněných na vytvoření mezinárodních společenství měl jednostranné právo zrušit v něm svoji účast, kdykoli se přestal ztotožňovat s činností celé skupiny.

Léta předcházející setkání s první rámanskou lodí, tedy do počátku třicátých let dvaadvacátého století, byla obdobím obdivuhodně stabilním a perspektivním. Poté, co se svět zotavil z ničivého důsledku střetu s úlomkem komety poblíž Padovy v Itálii roku 2077, následovalo celé půlstoletí ekonomického růstu. Životní podmínky obyvatel se zlepšily ve většině zemí, pokud nepočítáme několik relativně krátkých a nepříliš závažných ekonomických recesí. Místní války a nepokoje sice čas od času vypukaly především mezi národy na nižším stupni vývoje civilizace, ale společné úsilí celosvětových mírových sil vždy tyto problémy úspěšně vyřešilo ještě dříve, než stačily přerůst do závažnějších rozměrů. Stabilitu nově konstituovaných mezinárodních mechanizmů však neprověřily žádné hlubší krize.

Po setkání s Rámou I. došlo téměř vzápětí k rychlým změnám v základních vládních aparátech. Ze všeho nejdříve byly převedeny dotace na provoz Excaliburu a dalších rozsáhlých projektů podmíněných objevením Rámy na jiné programy. Od roku 2132 se ozývalo hlasité volání po snížení daní, aby se tak do rukou jednotlivců dostalo více peněz. Výsledkem byl drasticky snížený rozpočet pro zcela nezbytné služby. Do konce roku 2133 už většina novějších mezinárodních institucí začala trpět nedostatkem pracovníků a následkem toho přestala plnit svůj účel. Krach na celosvětovém trhu se tedy uskutečnil v prostředí, kde již stejně v myslích veškeré populace vzrůstala pochybnost o smyslu celé sítě mezinárodních organizací. V narůstajícím finančním chaosu jednotlivé národy celkem bez okolků přestaly přispívat finančními prostředky do fondů celosvětových organizací. Ty by snad byly schopny příliv zkázy zarazit, kdyby nebyly řízeny krátkozrakými politickými předáky.

Hrůzy Velkého chaosu byly zaznamenány v tisícovkách dějepisných textů. Nejbolestivějším problémem prvních dvou let byla rekordní nezaměstnanost a obrovské množství bankrotů jak jednotlivců, tak i společností. Tyto veskrze finanční problémy se ovšem zdály bezvýznamné v porovnání s prudkým nárůstem řady bezdomovců a hladovějících. Ve veřejných parcích všech velkých měst vyrostla do zimy let 2136-37 početná stanová a krabicová městečka. Všechny vlády vyvinuly obrovské aktivity ve snaze postarat se o tyto lidi, hlavně nezaměstnané a bezdomovce.

Ekonomika se však neuzdravovala, a tak i stanová městečka zůstávala stát a stala se trvalým rysem vzhledu všech velkoměst. Představovala bující vředy společnosti, které vytvářely světy samy pro sebe s vlastní strukturou, činnostmi a zájmy diametrálně odlišnými od struktury hostitelských měst, na nichž parazitovaly. Jak běžel čas a tyto stanové komunity se měnily na kotle beznadějně vřícího zoufalství, hrozily tyto nové enklávy uprostřed velkoměst, že dozrají k výbuchu, který by zničil samotné základy společnosti. Přes veškerou úzkost způsobenou tímto trvale hrozícím Damoklovým mečem velkoměstské anarchie přežil svět krutě mrazivou zimu let 2137-38 a základní osnova moderní civilizace zůstala víceméně netknuta.

Počátkem roku 2138 soustředila na sebe pozornost světa Itálie, tedy spíše mladý novic františkánského řádu Michael Balatresi, který se později proslavil jako sv. Michael ze Sieny. Události kolem tohoto muže byly předzvěstí rozpadu celé společnosti. Michael v sobě ztělesňoval nevídanou kombinaci geniality ducha a politického umu. Tento polyglot s mocným kouzlem osobnosti vládl neomylným citem, který mu umožňoval odhadnout, pro co právě nastal ten pravý čas. Zdánlivě z neznáma se na jevišti dějin objevil v Toskánsku a sděloval lidstvu vášnivé poselství víry, jež lahodilo srdcím mnoha vyděšených a tápajících občanů. Počet jeho stoupenců se šířil geometrickou řadou bez ohledu na státní hranice. Michael se tak velmi rychle stal potenciální hrozbou všech oficiálních vůdců nejrozmanitějších hnutí celého světa, neboť neochvějně volal po kolektivní zodpovědnosti za veškerá příkoří skličující lidstvo. Když byl za příšerných okolností v červnu roku 2138 umučen, zdálo se, že pohasla poslední jiskřička optimismu celého lidstva. Civilizovaný svět, který byl po mnoho posledních měsíců držen pohromadě tušením naděje a tenkou nitkou tradice, se naráz zhroutil do prachu. Ty čtyři roky od 2138 do 2142 nepředstavovaly období, které by člověk toužil prožít ještě jednou. Litanie nářků na lidské bědy nebrala téměř konce. Všude panoval hlad, nemoci a bezvládí. Vypuklo tolik menších válek a revolucí, že je ani nebylo možno zaevidovat. Došlo téměř k úplnému krachu všech základních institucí moderní civilizace. Následkem toho se život všech lidí na celém světě změnil na čirou fantasmagorii, ovšem s výjimkou těch několika málo jedinců, kteří se mohli stáhnout do svých dobře hájených skrýší. Všechno jakoby den ze dne ztratilo svůj řád a bylo postavené na hlavu. Pokusy o nápravu iniciované některými skupinami občanů se nemohly prosadit, protože nedokázaly přijít na jiná řešení, než úzce lokální, zatímco problémy byly celosvětové.

Velký chaos neušetřil ani kolonie lidí ve vesmíru a způsobil náhlý konec této hrdinné kapitoly v dějinách lidského bádání. Jak se na mateřské planetě šířila ekonomická zkáza, proměnily se kolonie neschopné samotné existence bez pravidelného přísunu peněz, zásob a personálu, naráz v zapomenuté vyděděnce Země. Následkem toho se téměř polovina jejich obyvatel začala počínaje rokem 2140 vracet domů. Životní podmínky v jejich dosavadních domovech totiž upadaly natolik, že tito lidé raději riskovali potíže spojené s opětovným přivykáním na zemskou přitažlivost a také s příšernou chudobu, v níž svět beznadějně tonul, než by žili, či pravděpodobněji umírali ve vesmírných koloniích. Tento migrační proces vyvrcholil v letech 2141 a 2142, což byly roky charakterizované totálním rozpadem umělých ekosystémů těchto kolonií a počátkem zkázonosného nedostatku náhradních dílů celé flotily robotů, na nichž závisela existence nových osad.

A tak v roce 2143 zůstalo na Měsíci a Marsu jen velmi málo těch nehouževnatějších kolonistů. Spojení mezi Zemí a koloniemi bylo značně nespolehlivé. S vesmírnými koloniemi dokonce nebylo možno udržovat ani řádné rádiové spojení. Organizace spojených planet (OSP) přestala prakticky existovat už před dvěma roky. Žádné celosvětové fórum se nepokoušelo vyřešit palčivé problémy lidstva, trvalo to ještě plných pět let, než vznikla Rada vlád. Zbývající dvě kolonie statečně, ale marně bojovaly o přežití.

V následujícím roce 2144 se uskutečnil poslední významný let do kosmu s lidskou posádkou. Jednalo se o záchranou výpravu vedenou Mexičankou Benitou Garciovou. S pomocí rakety téměř sesmolené na koleně z vyřazených součástek se slečně Garciové a její tříčlenné posádce spíše zázrakem podařilo dosáhnout letové dráhy nefunkční obří lodi James Martin, posledního meziplanetárního přepravního prostředku, a zachránit dvacet čtyři lidí z celkového počtu stovky žen a dětí, které se vracely na Zem z Marsu. Pro každého vesmírného historika představuje záchrana cestujících z lodi James Martin smutný konec jedné éry. V průběhu následujícího půl roku lidé opustili postupně i zbývající vesmírné stanice a ze Země na její oběžnou dráhu nevzlétl jediný člověk po dobu téměř čtyřiceti let.

V roce 2145 se světu bojujícímu o vlastní přežití konečně podařilo opět uvědomit si význam některých mezinárodních organizací zanedbaných či rozpadlých na počátku Velkého chaosu. Nejnadanější jedinci, kteří se předtím pečlivě vyhýbali politickému životu během počátku století, si začínali uvědomovat, že jakýkoli náznak návratu civilizovaného způsobu života se na svět nevrátí do té doby, dokud společně nevyužijí všeho svého umu. Zpočátku ta obrovská usilovná spolupráce dosahovala pouze skromných výsledků, ale podařilo se jí vzkřísit jiskřičku optimizmu, který tvoří základ duchovního života lidí, a tím vlastně zahájili proces obnovy. Pomalu, velice pomaloučku, začaly kamínky lidské civilizace opět vytvářet lidskou mozaiku.

Trvalo to však ještě další dva dlouhé roky, než se tato obrodná aktivita konečně odrazila v ekonomických statistikách. V roce 2147 dosahoval hrubý celosvětový důchod pouhých sedmi procent při srovnání s úrovní dosažené před šesti lety. Nezaměstnanost v rozvinutých zemích se pohybovala okolo pětatřiceti procent, avšak v mnohých zaostalých zemích počet nezaměstnaných dosáhl i devadesáti procent práceschopného obyvatelstva. Odhaduje se, že nejméně sto milionů lidí pomřelo hladem během jediného roku 2142, kdy obrovské sucho a následující hladomor téměř vylidnily tropické oblasti. Kombinace astronomicky vysokého počtu úmrtí z nejrůznějších příčin a zanedbatelného přírůstku obyvatelstva (komu by se také chtělo přivést dítě do tak beznadějných podmínek) způsobila, že počet obyvatel se na zeměkouli během desetiletí ukončeného rokem 2150 snížil téměř o miliardu.....

https://darkside.cz/chaos.htm

[halftrackus]

.....tak nám ten náš trnafský trulo trafený tehlou pripomenul, že pred 50 rokmi zomrel Lex Barker (vlastným menom Alexander Crichlow Barker, Jr., * 8. máj 1919, New York, New York, USA – † 11. máj 1973, New York) - americký herec, známy najmä ako predstaviteľ filmového Old Shatterhanda zo série západonemeckých filmov nakrútených v 60. rokoch na motívy kníh Karla Maya.

Oldu Šetrhenda na rozdiel od toho trnaváka som mal fakt rád....

[Kolja]

Ten Maťo bude asi dobrej jantar. V roce 1973 mu pípa SMSka

[IgorT]

Čiernomorská flotila má 240 rokov

Dňa 13. mája 1783 dorazila do Achtiarskej zátoky pri Sevastopole eskadra pod velením viceadmirála Fedota Klokačeva. Práve tento deň sa považuje za začiatok Čiernomorskej flotily napriek tomu, že oficiálne vznikla až v roku 1785.

Po všetkých tých rokoch sa význam flotily nezmenšil. Lode Čiernomorskej flotily nielenže zabezpečujú ochranu námorného priestoru, ale vďaka prítomnosti "kalibrov" aj presne určujú ciele na veľké vzdialenosti.

https://t.me/rybar/46980

[petrp]

Rocková babička to má za sebou...
Ve věku 83 let ve středu po dlouhé nemoci zemřela americko-švýcarská zpěvačka s charakteristickým chraplavým hlasem Tina Turnerová. S odkazem na její mluvčí to uvedla stanice Sky News. „Královna rock'n'rollu zemřela dnes ve věku 83 let po dlouhé nemoci ve svém domě v Kusnachtu u Curychu ve Švýcarsku. Svět s ní ztratil hudební legendu a vzor,“ stojí v prohlášení mluvčí.
https://ct24.ceskatelevize.cz/svet/3588 ... -turnerova

[petrp]

Česko si připomíná výročí atentátu na Heydricha
81 let uplyne dnes od chvíle, kdy na vůz se zastupujícím říšským protektorem Reinhardem Heydrichem zaútočili českoslovenští parašutisté. Atentát na nejmocnějšího muže Protektorátu Čechy a Morava se zdařil, Heydrich na následky zranění zemřel 4. června 1942.
https://www.prvnizpravy.cz/zpravy/polit ... ydricha-5/

[Alchymista]

https://sputnikglobe.com/20230527/the-r ... 35888.html
Ruský rytier: 110. výročie prvého letu prvého štvormotorového lietadla na svete

Prvé lietadlo svojho druhu uskutočnilo svoj prvý let v máji 1913, pričom dosiahlo rýchlosť 100 kilometrov za sekundu a výšku približne 100 metrov.
Pred 110 rokmi uskutočnilo v Rusku svoj vôbec prvý let štvormotorové lietadlo, ktoré skonštruoval slávny ruský priekopník letectva Igor Sikorskij.
Toto dvojplošné lietadlo, ktoré sa v počiatočných fázach vývoja nazývalo "Le Grand", sa neskôr premenovalo na Bolšoj Baltijskij (Veľký/Veľký Balt), čo bol odkaz na ruský závod na výrobu vagónov Baltskej železnice, kde sa lietadlo stavalo.

Lietadlo vyzeralo v porovnaní s jednomotorovými dvojplošníkmi svojej doby ako skutočný obor.

Lietadlo Ruský Víťaz s jeho konštruktérom Igorom Sikorským (úplne vpravo) a generálom Alexandrom von Kaulbarsom (uprostred) - Sputnik International, 1920, 27.05.2023


Mohutný výtvor Sikorského, poháňaný štyrmi motormi Argus As s výkonom 100 koní vyrobenými v Nemecku, bol dlhý 20 metrov a vysoký 4 metre, pričom rozpätie horných a dolných krídel lietadla bolo 27 a 20 metrov.

Lietadlo, ktorého celková hmotnosť dosahovala 4 metrické tony, malo trojčlennú posádku.
Počas svojho prvého letu 27. mája 1913 lietadlo, ktoré pilotoval sám Sikorskij, vzlietlo z letiska Korpusnyj v Petrohrade a dosiahlo výšku približne 100 metrov. Lietadlo potom vykonalo niekoľko manévrov za pozorného sledovania davu divákov a potom bezpečne pristálo.

Ruská verejnosť Sikorského úspech oslavovala, pričom názov lietadla bol čoskoro zmenený na "Ruský víťaz" (Ruský rytier), čo sa zrejme považovalo za vhodnejšie pre symbol ruskej národnej hrdosti, ktorým sa lietadlo v tom čase stalo.

O Sikorského výtvor sa zaujímal aj samotný ruský cár Mikuláš II., ktorý si lietadlo osobne prezrel. Cisár bol zrejme spokojný s tým, čo videl, a Sikorskij bol neskôr ocenený zlatými hodinkami - darom od Jeho cárskeho veličenstva.

Ruský cisár Mikuláš II (druhý rad, piaty sprava) pri lietadle Ruský Víťaz. 1913

Translated with www.DeepL.com/Translator (free version)