Svět se zděšením sleduje něco, na co možná dávno zapomněl
Ještě před týdnem jsme v Evropě a ve Spojených státech řešili inflaci. Hlavním tématem byla další reakce centrálních bank na obou stranách Atlantiku, u kterých trh sázel na pokračující zvyšování sazeb. Ty měly dle tehdejších tržních výhledů vzrůst na mnohem vyšší úrovně, než bylo očekáváno na začátku letošního roku. Během pár dnů se však veškerá pozornost přesunula od cenové stability směrem k té finanční. Svět se zděšením sledoval něco, na co možná už dávno zapomněl. Krach americké banky Silicon Valley Bank, která byla největší krachující bankovní institucí od pádu Lehman Brothers.
Bankovní sektor patří obecně k těm nejcitlivějším. Objeví-li se závažnější problém, negativní tržní nálada se obvykle přelije přes většinu bankovních titulů nehledě na zemi jejich původu. Obzvláště to platí, pokud se problém objeví v největší ekonomice světa a na nejdůležitějším finanční trhu, který je právě ten americký. Krach Silicon Valley Bank neměl stejný spouštěč jako krach Lehman Brothers. Obě společnosti si však ve výsledku prošly tím nejhorším, co může potkat jakoukoliv banku, a to je run neboli hromadné vybírání klientských vkladů. Silicon Valley Bank zachráněna nebyla, americká centrální banka však společně s ministerstvem financí přispěchala s cíleným programem záchrany určeným ostatním, který situaci alespoň na moment uklidnil.
Nervozita z bankovního sektoru však nezmizela. Pouze se přesunula do Evropy, a co čert nechtěl, rovnou k nejproblémovější bance, jakou můžeme na starém kontinentu najít. Credit Suisse má za sebou sérii špatných investičních rozhodnutí i několik obvinění z praní špinavých peněz. Hospodářské výsledky nové investory spíše odrazují a klienti se z banky přesouvají jinam. Nové vedení mělo banku restrukturalizovat, avšak v takovém případě jde vždy o běh na dlouhou trať. Z posledních událostí, které podrazily Credit Suisse nohy, šlo především o razantní odmítnutí hlavního akcionáře – saudské Saudi National Bank – jakkoliv navýšit kapitál nad současný podíl. Saúdové argumentují zejména regulatorním omezením, důvodů mají však dle šéfa Saudi National Bank mnohem víc. Vedení Credit Suisse sice investory nedávno ujistilo, že nebude žádat o jakoukoliv pomoc nebo záchranu. Teď by se jí evidentně hodila. Jakmile se na ní odmítne podílet hlavní akcionář, něco je zřejmě špatně.
V Evropě tak vznikl nový smrtící koktejl narušující již tak křehkou investiční náladu v bankovním sektoru. CEO Credit Suisse trh uklidňuje slovy o tom, že banka má likvidity dostatek. Říká to však v situaci, kdy celý svět ví, že Credit Suisse má nesrovnalosti ve svém výkaznictví, jak banka sama přiznala. Investoři tak mají klapky na očích i uších a soustředí se pouze na problémy zavánějící obdobným scénářem jako u Silicon Valley Bank. U Credit Suisse je situace o to horší, jelikož patří do skupiny bank s významnou světovou expozicí.
Tržní nervozita je proto oprávněná. Je však potřeba si uvědomit, že centrální banky, Fed i ECB, se z velké finanční krize poučily. Nejde přitom pouze o regulaci bankovního sektoru, ale i o paletu nástrojů, prostřednictvím kterých mohou zasáhnout a pokusit se nervozitu uklidnit. Výprodej bankovních titulů je sice plošný, v problémech se ale nemusí ocitnout všechny banky najednou. Jak v USA, tak i v Evropě jde (zatím) jen o jednotlivé instituce, proto by případná pomoc byla cílená. Plošná by přišla pouze tehdy, pokud by se opakovala situace z doby velké finanční krize. A k té jsme se ani nepřiblížili.
První, kdo vyrazí do boje, bude Evropská centrální banka. Od březnového zasedání stále očekáváme zvýšení sazeb. Ostatně, problém inflace nezmizel. Otázkou bude velikost úpravy, která může být ve výsledku nižší než půl procentního bodu. Zároveň bude potřeba trhy uklidnit. Dát jasně najevo, že centrální banka má dostatek efektivních nástrojů, které může a nebude váhat použít. Poté bude na samotném trhu, zda to bude stačit. Pokud ne, nervozita neodezní, což bude signálem dalšího výprodeje rizikových aktiv, od akcií až po měny, jako je euro, koruna, zlotý nebo forint. Poptávka naopak zesílí po bezpečnějších aktivech, jako jsou státní dluhopisy, případně dolar, japonský jen či švýcarský frank.
Otřesy bankovního sektoru mohou mít další následky. Čím déle budou banky pod tlakem, tím pravděpodobněji změní styl chování. V takovém případě by šlo o zpřísnění úvěrovacích podmínek, a s nimi i zpomalení úvěrování. To by mělo dopad na celkovou ekonomickou aktivitu a rovněž na inflaci. Aktuální výprodej přispívá i k utažení podmínek financování, což je také významný protiinflační faktor.
