Aktuální konflikty - zpravodajství, informace, historie...

Kolik kovu se vytěží za rok?

Než se pustíme do čísel, je důležité rozlišovat mezi rudami a kovy.

Rudy jsou přirozeně se vyskytující horniny, které obsahují kovy a sloučeniny kovů. Kovy jsou cenné části rud, které lze získat oddělením a odstraněním odpadní horniny. V důsledku toho je produkce rud obvykle mnohem vyšší než skutečný obsah kovů v rudě. Například v roce 2019 těžaři vytěžili 347 milionů tun bauxitové rudy, ale skutečný obsah kovového hliníku z ní vytěženého činil pouze 62,9 milionu tun.

Zde jsou všechny kovy a kovové rudy vytěžené v roce 2019 podle britské geologické služby:

Důvodem není samotný hliník, ale nedostatek hořčíku, který je třeba k výrobě upraveného hliníku používaného k výrobě aut. Surovina má chybět už od ledna. Za velkým problémem na obzoru stojí globální trhy a Čína, ta má na produkci hořčíku prakticky monopol. V rámci úsilí o snížení vlastní spotřeby energie Čína v poslední době drasticky produkci hořčíku snížila.

Zhruba před měsícem nařídila vláda provincie uzavřít do konce roku přibližně 35 z 50 závodů na výrobu hořčíku a ostatním nařídila snížit výrobu o 50 %. Na vině je slib, který Čína dala Západu, že sníží emise CO2 v zájmu ochrany klimatu. A tomu se nevyhnete, protože na tom bude záviset odbyt čínského zboží: pokud se neomezíte, uvalí na vás drakonická cla.

Geologové informovali o objevu neobvyklého minerálu, který se vytvořil hluboko uvnitř Země. Článek o tom byl publikován v časopise Science.

Objevený minerál s názvem davemaoit je silikát vápníku (CaSiO3), který vzniká za velmi vysokého tlaku. Minerál se stejným chemickým vzorcem, wollastonit, je široce rozšířený, ale od davemaoitu se liší svou krystalovou strukturou.
Vědci davemaoit nikdy neobjevili, protože se při výstupu na povrch a poklesu tlaku rozpadá na jiné minerály. Současný vzorek je však uzavřen v diamantu, který se zformoval v hloubce 660 kilometrů. Tvrdá skořápka udržela tlak a umožnila vědcům poprvé jej prozkoumat.
Vědci pod vedením Olivera Tschaunera z Nevadské univerzity v Las Vegas našli kousek davemaoitu o velikosti několika mikrometrů pomocí synchrotronové difrakce rentgenového záření: techniky, při níž se na objekt zaměří svazek rentgenového záření a pozoruje se jeho rozptyl.
Předpokládá se, že davemaoit hraje důležitou roli v geochemii Země. Vědci například předpokládají, že minerál může obsahovat částice radioaktivního uranu a thoria, které přispívají k radiogennímu ohřevu zemského nitra.


Objev vědců
Japonští fyzici studovali fragmenty meteoritu Sutter's Mill - fragmenty starověkého asteroidu, stejného věku jako sluneční soustava. Experti v něm nejen že objevili vodu, ale také určili místo zrození.
Množství vody na naší planetě zůstává jedním z nejzajímavějších tajemství moderní vědy. Mohla být obsažena ve stejné látce, ze které byla vytvořena samotná Země, nebo se formovala v průběhu geologických procesů. Hlavní hypotéza však zůstává mimozemská, podle níž vodu na mladou planetu přinesly četné komety a asteroidy. Dalším potvrzením byla nová práce vědců z Ritsumeikan University v japonském Kjótu. Jejich článek byl publikován v časopise Science Advances.
Akira Cutijama a jeho kolegové zkoumali pozůstatky slavného meteoritu Sutter's Mill, který explodoval nad Spojenými státy v roce 2012. Následně se podařilo shromáždit asi 90 fragmentů o celkové hmotnosti asi kilogram. Ukázalo se, že to byl uhlíkatý chondrit. S výjimkou vodíku a helia složení takových asteroidů opakuje složení Slunce, proto se věří, že byly vytvořeny spolu s ním, ze stejné protoplanetární hmoty.
Dříve v nich již byla nalezena voda, díky čemuž jsou tato starodávná tělesa jedním z hlavních kandidátů na roli „dodavatelů vody“ pro mladou Zemi.
Po prozkoumání fragmentů chondritu Sutter's Mill si japonští vědci všimli krystalu kalcitu, ve kterém byla zachována drobná inkluze vody a oxidu uhličitého. To naznačuje, že asteroid se vytvořil v dostatečné vzdálenosti od Slunce, kde tyto látky mohly krystalizovat. Tato vzdálenost byla dále než sněhové hranice vody a oxidu uhličitého - vzdálenosti od hvězdy, při které těkavé látky začínají tuhnout - ale blíže než sněhová hranice pro oxid uhelnatý.

Stručně řečeno: parafínový povlak na hlavičce zápalky obsahuje síru, naopak na ploše krabičky je v práškovém skle nebo písku malé množství červeného fosforu. Škrtnutím se vytvoří teplo, červený fosfor se promění v páry bílého, ten se vznítí, zapálí hořlavou směs na hlavičce zápalky a díky vosku se její dřevo dobře rozhoří.
Zdroj: https://www.idnes.cz/technet/veda/sto-o ... ntent=main

kenavf píše: ↑

23 lis 2021, 00:25

v hlavičke fosfor aj síru

Alchymista píše: ↑

24 úno 2022, 21:49

Z Ruska (Togliaty?) vedie do Odessy diaľkový čpavkovod, takže na pri produkcii čpavku/amoniaku sa dá celkom dobre argon, neon a ďalšie plyny odchytávať. Väčšina z nich pri skvapalnení vzduchu (presnejšie kyslíku) nasleduje stále plynný dusík, ktorý následne ide do výroby čpavku (spalovanie dusíku s vodíkom v oblúku) a od čpavku sa zasa dajú celkom ľahko odchytiť vymrazením čpavku a zostanú v zmesi s prebytočným vodíkom, ktorý sa zasa s kyslíkom spáli na vodu a tá ľahko vymrazí - a zostávajú už len inertné plyny.

Drobné částečky plastů byly poprvé nalezeny v lidské krvi, což vyvolává obavy z jejich dlouhodobých účinků na zdraví.

Nizozemští vědci zjistili, že 17 z 22 dobrovolníků, tedy 77 %, mělo v krvi „kvantifikovatelné“ mikroplasty.

Hladiny byly nízké, v průměru 1,6 mikrogramu (1,6 miliontiny gramu) v každém mililitru krve. (tj. 1,6miligramu v litri - to už niektoré "superjedy" začínajú fungovať)

Samotná přítomnost mikroplastů – úlomků předmětů denní potřeby – v krevním oběhu je však velmi významná.

Nejčastěji detekovaným plastem byl PET, který se používá k výrobě nápojových lahví.

Podle výsledků zveřejněných v časopise Environment International byl nalezen u 50 % dobrovolníků.

Polystyren, který se hojně používá v obalech na potraviny, byl nalezen u 36 % a polyethylen, který se používá v obalových fóliích a sáčcích, u 23 %.

Výzkumníci z Vrije Universiteit Amsterdam a Amsterdam University Medical Centre uvádějí, že mikroplasty byly pravděpodobně vdechnuty nebo spolknuty předtím, než se vstřebaly do krevního oběhu.

Úlomky plastů popisují jako „všudypřítomné znečišťující látky v životním prostředí a potravinovém řetězci“. Žádná předchozí studie je však v krvi nedokázala detekovat.

„Zde uváděné koncentrace plastových částic jsou součtem všech možných expozičních cest: zdrojů v životním prostředí, které se dostávají do ovzduší, vody a potravin, ale také výrobků osobní hygieny, které mohou být požity, dentálních polymerů, fragmentů polymerních implantátů, polymerních nanočástic pro podávání léků a zbytků tetovacího inkoustu,“ uzavírají.

„Plastové částice pronikají nejen do životního prostředí, ale i do našich těl

Nezávislí vědci uvedli, že toto zjištění je robustní, protože výzkumníci vynaložili velké úsilí, aby vyloučili možnost kontaminace vzorků krve.

Dr. Alice Hortonová, která se zabývá studiem „antropogenních kontaminantů“ v britském Národním oceánografickém centru, řekla: „Vědci se domnívají, že se jedná o antropogenní kontaminanty: „Toto zjištění je znepokojivé, protože v laboratoři bylo prokázáno, že částice této velikosti způsobují v experimentálních podmínkách záněty a poškození buněk.“

„Tato studie přispívá k důkazům, že plastové částice nepronikají jen do celého životního prostředí, ale také do našich těl.“

„Dlouhodobé důsledky tohoto jevu zatím nejsou známy.“

Dr. Fay Couceiro, odbornice na znečištění životního prostředí na univerzitě v Portsmouthu, uvedla, že výsledky takto malé studie nelze extrapolovat na celou populaci.

Dodala však: „Schopnost zjistit jeho (plastů) přítomnost je rozhodující pro to, abychom si uvědomili, jak naléhavě potřebujeme v této oblasti provádět další výzkum.

„Koneckonců krev spojuje všechny orgány našeho těla, a pokud se v ní plast nachází, může být kdekoli v nás.“