Vodíková ekonomika?

[Alchymista]

https://ekonomickydenik.cz/vystrizliven ... elektrinu/
Vystřízlivění z vodíku? Německý Wiesbaden raději nakoupí autobusy s pohonem na naftu a elektřinu

Provozovatel veřejné dopravy v německém Wiesbadenu končí s provozem autobusů s pohonem na vodík. Pouhý jeden rok od jejich nákupu se totiž porouchala plnicí stanice, která jim vodík doplňovala. Oprava by byla příliš drahá. Po této zkušenosti se ve Wiesbadenu zaměří raději na elektrické bateriové autobusy.

Na případ upozornil deník Frankfurter Allgemeine Zeitung a následně i další německá média. Středoněmecké město po tajné studii odhlasovalo, že utratí 91 milionů eur za 100 vodíkových autobusů. Vozidla měla být financována částečně z dotací z evropských fondů, od německé vlády a regionálních vlád spolkových zemí Hesensko a Porýní-Falc.

První fáze vypadala nadějně. Portugalský výrobce vozidel Caetano dodal první autobus na palivové články společnosti ESWE Verkehr loni na podzim, následně předal dalších devět vozidel. „Technologie palivových článků využívající zelený vodík je ústředním prvkem při zlepšování kvality ovzduší a kvality života ve Wiesbadenu,“ pochvaloval si tehdy ESWE Verkehr.

Dnes už je vše jinak. Představenstvo společnosti informovalo dozorčí radu o záměru zrušit vodíkový program. Podle tiskové zprávy ESWE jsou tyto ekologické autobusy příliš malé na to, aby uspokojily poptávku po cestování. ESWE proto pořídí 36 nových kloubových naftových autobusů, aby mělo nečekaný výpadek čím nahradit.

Frankfurter Allgemeine Zeitung nicméně upozorňuje na jiný důvod. Rok po dodání se porouchala plnicí stanice v hodnotě 2,3 milionu eur. Její oprava by byla časově i finančně příliš náročná. Německá média upozorňují také na riziko, že wiesbadenský dopravce bude muset vrátit již vyplacené dotace ve výši 5 milionů eur.

Odborný web hydrogeninsight.com upozornil na podobný případ, který se stal ve Francii. Začátkem tohoto roku město Montpellier zrušilo objednávku na 51 autobusů na vodíkový pohon poté, co nově zvolení představitelé zjistili, že provoz elektrobusů bude šestkrát levnější. Naopak některá německá města – Hamburk, Duisburg či Frankfurt – dál s nákupem vodíkových autobusů počítají.

[Alchymista]

https://ekonomickydenik.cz/vystrizliven ... elektrinu/
Vystřízlivění z vodíku? Německý Wiesbaden raději nakoupí autobusy s pohonem na naftu a elektřinu

Provozovatel veřejné dopravy v německém Wiesbadenu končí s provozem autobusů s pohonem na vodík. Pouhý jeden rok od jejich nákupu se totiž porouchala plnicí stanice, která jim vodík doplňovala. Oprava by byla příliš drahá. Po této zkušenosti se ve Wiesbadenu zaměří raději na elektrické bateriové autobusy.

Na případ upozornil deník Frankfurter Allgemeine Zeitung a následně i další německá média. Středoněmecké město po tajné studii odhlasovalo, že utratí 91 milionů eur za 100 vodíkových autobusů. Vozidla měla být financována částečně z dotací z evropských fondů, od německé vlády a regionálních vlád spolkových zemí Hesensko a Porýní-Falc.

První fáze vypadala nadějně. Portugalský výrobce vozidel Caetano dodal první autobus na palivové články společnosti ESWE Verkehr loni na podzim, následně předal dalších devět vozidel. „Technologie palivových článků využívající zelený vodík je ústředním prvkem při zlepšování kvality ovzduší a kvality života ve Wiesbadenu,“ pochvaloval si tehdy ESWE Verkehr.

Dnes už je vše jinak. Představenstvo společnosti informovalo dozorčí radu o záměru zrušit vodíkový program. Podle tiskové zprávy ESWE jsou tyto ekologické autobusy příliš malé na to, aby uspokojily poptávku po cestování. ESWE proto pořídí 36 nových kloubových naftových autobusů, aby mělo nečekaný výpadek čím nahradit.

Frankfurter Allgemeine Zeitung nicméně upozorňuje na jiný důvod. Rok po dodání se porouchala plnicí stanice v hodnotě 2,3 milionu eur. Její oprava by byla časově i finančně příliš náročná. Německá média upozorňují také na riziko, že wiesbadenský dopravce bude muset vrátit již vyplacené dotace ve výši 5 milionů eur.

Odborný web hydrogeninsight.com upozornil na podobný případ, který se stal ve Francii. Začátkem tohoto roku město Montpellier zrušilo objednávku na 51 autobusů na vodíkový pohon poté, co nově zvolení představitelé zjistili, že provoz elektrobusů bude šestkrát levnější. Naopak některá německá města – Hamburk, Duisburg či Frankfurt – dál s nákupem vodíkových autobusů počítají.

[Alchymista]

https://ekonomickydenik.cz/viden-testuj ... oz-odpadu/
Vídeň testuje první vodíkové vozidlo na svoz odpadu

Svůj první popelářský vůz na vodíkový pohon má od začátku května Vídeň. Aktuálně jezdí ve zkušebním provozu a má nahradit stávající dieslové vozidlo. Výhodou je, že je velmi tichý a bezemisí. Vídeň bude poznatky porovnávat s daty z provozu dvou svozových vozů na elektrický pohon, aby se mohla rozhodnout, na kterou technologii se v budoucnu spolehnout.

Vodíkový popelářský vůz je poháněn ekologickým vodíkem z čerpací stanice městského energetického podniku Wien Energie ve 21. městském obvodu Floridsdorf a ekologicky šetrnou elektřinou z vlastních fotovoltaických zařízení města. Nové vodíkové auto ted‘ zkušebně jezdí po cestách Dunajského ostrova. Výhodou je, že v novém voze řidič sedí v nízko položené kabině a má tak dobrý výhled, zda se někdo nenachází před vozidlem. Obvykle se v této rekreační oblasti pohybuje mnoho chodců a cyklistů a je potřeba dbát na bezpečnost.

V případě technických detailů platí, že podvozek vozidla pochází od výrobce Mercedes, nástavba pro svoz odpadu od firmy Stummer. Dva vodíkové palivové články, každý o výkonu 30 kW, nabíjejí během jízdy baterii o kapacitě 85 kWh. Ta následně dodává energii pro pohon dvou elektromotorů. Jak pohon, tak i provoz nástavby – v praxi procesy spojené s hutněním odpadu a vyprazdňováním kontejnerů, jsou poháněny elektřinou. Při hmotnosti 17 t má vozidlo kapacitu na sběr až 23 m3 objemu odpadu. Svezený odpad se poté zhutňuje pomocí systému lisovacích desek. Dojezd vozidla je přibližně 160 km, v porovnání s elektrickými alternativami tak dokáže při svozu odpadu urazit dvakrát delší vzdálenost a lze jej také velice rychle znovu natankovat. V současné době se vodíkové vozidlo používá ke svozu směsného odpadu a plastů, nápojových kartonů a kovů.

„Užitková vozidla s větší váhou na alternativní pohon pro nás představují zvláštní výzvu, a proto je pro náš odbor tento zkušební provoz obzvláště důležitý,“ zdůrazňuje vídeňský radní pro klima Jürgen Czernohorszky. Na provoz budou dohlížet navíc i odborníci z Technické univerzity ve Vídni (TU Wien). „Testujeme na tomto voze další technologii, abychom získali potřebné zkušenosti z praxe a využili je při pořizování další techniky,“ zdůrazňuje vedoucí městkého odboru MA 48, který oficiálně vozidlo představil, Josef Thon. Dodal, že v současné době vozidla tohoto typu ještě nejsou plně připravena, aby se vyráběla a dodávala na trh sériově, ve Vídni se testujeme prototyp. „Teprve budoucnost ukáže, který alternativní typ pohonu – vodíkový nebo elektrický – má nejvíce výhod a prosadí se,“ doplnil Thon.

Vídeň za poslední roky podnikla v modernizaci svého vozového parku na cestě za uhlíkovou neutralitou velké kroky, zejména pak v oblasti e-mobility. Jak si město předsevzalo ve svém klimatickém plánu, má být přechod na alternativní pohony v celém vozovém parku v příštích letech ještě urychlen. Část z přibližně 3 100 vozidel města Vídně již jezdí na elektrický pohon, konkrétně 183 elektrovozů. Z toho se jedná o 111 osobních vozů, zbytek představují speciální vozidla nebo nákladní automobily. „Sázíme na nejmodernější technologie, aby náš vozový park byl uhlíkově neutrální již před rokem 2030,“ dále zdůrazňuje Czernohorszky.

Vzniká první městské zařízení na elektrolýzu

První plně elektrický bezemisní popelářský vůz byl nasazen do provozu již v polovině roku 2019. V současnosti jsou městem využívána už dvě elektrická vozidla, přičemž jejich nasazení v praxi je také sledováno a vyhodnocováno místními odborníky. „Odborníci zkoumají, jak se svozová vozidla, respektive jejich baterie, chovají v praxi při různých teplotách, na různých trasách nebo při svozu různých druhů odpadu. Tyto a také další cenné poznatky z každodenního provozu budou využity v rámci dalšího strategického směřování vozového parku města Vídně,“ uvedl Thon. V minulosti město testovalo i hybridní vozidla na svoz odpadu se spalovacím motorem a nástavbou na elektřinu. Tento typ se ale v praktickém provozu neosvědčil.

Vídeň také na konci loňského roku zahájila stavbu prvního městského zařízení na elektrolýzu, v němž chce od letošního léta začít produkovat zelený vodík. Denně může vyrobit až 1 300 kilogramů. Chce je využít pro vodíkové autobusy, v městské plynové elektrárně, ale také nabídnout surovinu soukromým subjektům z oblasti dopravy, logistiky i průmyslu. Vše je součástí městské vodíkové strategie a přechodu na uhlíkovou neutralitu do roku 2040.

Stanice vzniká přímo v areálu městského výrobce a distributora energií Wien Energie Wiener Netze a provozovat ji bude Wien Energie. Investiční náklady dosahují deset milionů euro a Vídeň si pro realizaci zažádala i o dotace.

[Alchymista]

https://roklen24.cz/?quick_news=vodik-j ... ve-pionyry
Vodík jako alternativa pro dekarbonizaci ocelářského průmyslu: Inovativní technologie stále čeká na své pionýry

Vzhledem k rostoucím výzvám ohledně změny klimatu se stává snižování emisí CO2 (oxidu uhličitého) jedním z hlavních cílů Evropské unie. Tento cíl je zakotven nejen v obecné vizi uhlíkové neutrality do roku 2050, ale také v konkrétních cílech stanovených v rámci plánu Fit for 55. Ocelářský průmysl je jedním z hlavních producentů emisí, přičemž jen v Evropě stojí za 4 %. Hledají se proto nové technologie a postupy, které by mohly přispět k revitalizaci životního prostředí. Dekarbonizace ocelářského průmyslu je však stále jednou z oblastí, kde se dosažení těchto cílů setkává s mnoha výzvami. Odpovědí na otázku o alternativě k tradiční výrobě oceli by ale přeci jen mohl být zelený vodík.

Inovativní technologie, která stále čeká na své pionýry
Zelený vodík se vyrábí z OZE (obnovitelných zdrojů energie) a může být využit jako palivo při výrobě oceli. Tato technologie je již dobře známa a probádaná, avšak zatím se setkává s jedním velkým problémem. Výroba oceli pomocí vodíku zvyšuje cenu výroby cca o třetinu, což je pro většinu producentů neudržitelné. Nicméně s masivním využitím této technologie by se cena měla s časem srovnat. Stále je však nutné najít pionýry této technologie, kteří by investovali do vodíkových oceláren.

„Kromě vodíku by bylo také nutné změnit výrobní procesy, což by si vyžádalo investice do nových zařízení a modernizaci stávajících. Dále by bylo třeba vyřešit otázku zdrojů vodíku. Ačkoliv se vodík považuje za ekologické palivo, jeho výroba může být velmi energeticky náročná a s sebou přináší i určité environmentální dopady. Pokud by však byly tyto problémy vyřešeny a hutě by přešly na vodík, mohly by tak výrazně přispět k snížení emisí skleníkových plynů a tím i k ochraně životního prostředí,“ říká Patrik Duda, CEO společnosti Atreon, www.atreon.cz.

Možnosti nahrazování redukčního činidla v ocelářství
Při hledání cest, jak nahradit současné redukční činidlo obnovitelným vodíkem, je potřeba rozlišit dva procesy. U výroby surového železa z železné rudy je jako redukční činidlo potřeba uhlík (koks), pokud ne, poslouží vodík a pokud ani ten ne, lze využít i zemní plyn (CH4). Protože je obnovitelný vodík zatím hodně drahý, pracuje se v Německu na systému kombinace zemního plynu, koksu a vodíku – takový postupný přechod by byl asi investičně snesitelnější. To však má své háčky – nezkušenost. Druhá věc je výroba oceli ze surového železa. Tady bude vždy nejvýhodnější přímé využití elektřiny – jen to do budoucna nebude elektřina z uhlí, ale z OZE.

Další alternativu, kterou lze využít, je použití recyklovaných materiálů. Tato metoda je již dnes běžně používána a umožňuje snížit množství vypouštěných emisí a zároveň šetřit přírodní zdroje. Proces recyklace oceli se skládá ze sběru a třídění odpadu, následného roztavení a zpracování do nových výrobků. Tato metoda umožňuje využít až 100 % recyklovaného materiálu a přitom snižovat emise a šetřit přírodní zdroje.

Dekarbonizace ocelářského průmyslu bude nákladná
Ve světe se jedná zatím poměrně o neprobádanou oblast. První „zelená“ ocelárna se aktuálně staví u švédského města Kiruna, avšak náklady na výstavbu jsou velké a cena obnovitelného vodíku, který je pro výrobu oceli klíčový, stále není dostatečně nízká. Pro Českou republiku, která musí dovážet železnou rudu a musela by buď dovážet vodík, nebo ho vyrábět doma, je tato otázka ještě složitější. Proto bude nutná diskuse s Ocelářskou unií a zahraničními subjekty, aby se našlo vhodné řešení pro ČR. Podle výpočtů Ocelářské unie by přechod obou velkých hutí v Česku na vodík a přitom i nadále produkce objemů, které by uspokojily poptávku po oceli, by stál miliardy korun a trval několik let.

„Vláda hledá způsoby, jak najít cesty, které budou pro všechny přijatelné. Žádná z nich však nebude jednoduchá. Podle vodíkové strategie ČR by musela cena obnovitelného vodíku být asi 5 až 8krát nižší než současná cena uhlíku, aby se stal náhradou jako redukčního činidla. Tato cena však zatím není dosažitelná, i když v budoucnu by se mohla alespoň přiblížit a zdražení produktů by tak bylo méně razantní,“ říká Patrik Duda, CEO společnosti Atreon, www.atreon.cz.

Výzva, kterou je třeba překonat
V současné době existuje mnoho alternativ pro ekologickou výrobu oceli, ale každá z nich má své výhody a nevýhody. Většina z nich stále vyžaduje vysoké investice a zvyšuje cenu výroby oceli. Z hlediska uhlíkové neutrality a ochrany přírody jsou však tyto alternativy nezbytné a jejich rozvoj je třeba podporovat. Ekologická výroba oceli je velkou výzvou, kterou je třeba překonat. Každá z těchto alternativ stále vyžaduje další výzkum a investice, aby se mohla stát výhodnou a dostupnou pro širší veřejnost.

„Norská firma Blastr Green Steel už plánuje investovat čtyři miliardy eur do výstavby nízkouhlíkové ocelárny ve Finsku. Tato ocelárna se bude vyrábět pomocí zeleného vodíku, který bude vyráběn především z velkých větrných farem na moři,“ dodává Patrik Duda, CEO společnosti Atreon, www.atreon.cz.

[Alchymista]

https://ekonomickydenik.cz/net4gas-chce ... vu-vodiku/
NET4GAS chce do šesti let upravit část plynovodů pro přepravu vodíku

Přes české území by mohly vést již na konci tohoto desetiletí dva „vodíkovody.“ Počítá s tím ve svých strategických plánech provozovatel sítě tranzitních plynovodů NET4GAS. Česko by se tak opět mohlo stát tranzitní zemí, jen místo fosilního zemního plynu by přes naše území protékal bezemisně vyprodukovaný vodík. Ten bude určen hlavně ke spotřebě v Německu.

Plány na budoucí přepravu vodíku popsal NET4GAS v Desetiletém plánu rozvoje přepravní soustavy v ČR, který byl zveřejněn na firemním webu. Desetiletý plán sestavuje každoročně na základě požadavku energetického zákona. Plánované vodíkovody chce NET4GAS spolu s provozovateli páteřní sítě z okolních zemí dostat na unijní seznam Projektů společného zájmu (PCI), který má Evropská komise aktualizovat v říjnu či listopadu.

Středoevropský vodíkový koridor je prvním z chystaných projektů, NET4GAS uvedl plánované dokončení v roce 2029. Zvažovaná přepravní kapacita je 144 GWh denně, tedy až 52,5 TWh za rok. Obnášelo by to úpravu současného tranzitního plynovodu, který vede ze Slovenska napříč Českou republikou do Bavorska. NET4GAS by tak mohl zužitkovat málo používanou přepravní trasu, která vede přes jižní část republiky.

Vodík přepravovaný tímto koridorem by pocházel ze dvou produkčních oblastí – z Ukrajiny a ze severní Afriky (dvě různé přepravní trasy by se spojily na západním Slovensku). Druhý projekt, nazvaný Česko-německé vodíkové propojení (Czech-German Hydrogen Interconnector, CGHI), by sloužil k přepravě zeleného vodíku vyrobeného v oblastech s vysokým potenciálem pro stavbu větrných parků – tedy z oblasti Baltského moře a ze severní Evropy.

Mapa plynovodů v majetku společnosti NET4GAS. Zdroj: NET4GAS

Také druhý projekt počítá s konverzí starší infrastruktury, která historicky sloužila k přepravě ruského plynu. Tentokrát se jedná o plynovody navazující na Nord Stream a vedoucí z Lubminu přes východní část Německa do České republiky. Úsek z Brandova v Krušných horách do bavorského Waidhausu byl u nás známý pod názvem Gazela. Navržená přepravní kapacita je zde stejná, tedy 144 GWh denně.

„Plynárenská přepravní soustava České republiky nabízí relativně rychlou a nákladově efektivní realizaci vodíkové infrastruktury založené především na repurposingu existující infrastruktury pro zemní plyn. Díky velkoprůměrovému a paralelnímu systému plynovodů mohou být v budoucnu na základě poptávky nabízeny velké přepravní kapacity pro vodík bez dopadu na bezpečnost dodávek zemního plynu,“ uvedl NET4GAS v Desetiletém plánu.

Otázkou je, zda aspoň část vodíku zůstane pro využití v České republice. Hlavním tahounem zájmu o něj je totiž Německo, pro jehož vládu je rychlá náhrada fosilních paliv prioritou. „Vodík poteče do Německa, ale nepočítal bych s tím, že nějaký vodík zůstane pro Česko,“ uvedl profesor pražské ČVUT František Hrdlička v červnu na sympoziu Ekonomického deníku o budoucí podobě české energetiky.
Náhrada za ztracené pozice

Zůstal by tak aspoň finanční přínos v podobě vybraných poplatků za tranzit vodíku přes české území. To by znamenalo záchranu pro NET4GAS, kterému se po zastavení vývozu plynu z Ruska do Německa i dalších zemí zhroutil byznysplán. V nejúspěšnějších letech se přes české území přepravovalo až 42 miliard m3 (445 TWh) zemního plynu, dalších zhruba 9 miliard m3 směřovalo k českým spotřebitelům. NET4GAS vytvářel zisk okolo 4 miliard korun pod zdanění ročně.

Podle posledních informací z trhu se po omezení vývozu z Ruska stala Česká republika zemí „na konci trubky“ a dál už teče jen minimální množství plynu. NET4GAS na svém webu uvádí jen malé přetoky směrem do Slovenska, Polska a Bavorska v rozsahu 10 až 25 GWh denně. To by znamenalo, že tranzit plynu přes české území je 50krát až 120krát menší, než tomu bylo do roku 2021.