Stránka 1 z 1

Sovětský tank T-55

Napsal: 07 říj 2022, 10:08
od petrp
Posledním, bohužel už nedokončeným Aaronovým textem o vojenské technice tuto rubriku uzavíráme. :roll:
Vše co stihl zpracovat je v článku, celý původní dokument, podle kterého Aaron příspěvky zpracovával, je přiložen na konci v PDF...

Sovětský tank T-55
000.jpg
000.jpg (239.54 KiB) Zobrazeno 3604 x


Jednou ze zbraní, která se významně přičinila o vítězství spojenců ve druhé světové válce, byl sovětský střední tank T-34. Komunistickou propagandou byl oslavován jako nejlepší bojové vozidlo tohoto konfliktu, ve skutečnosti však byl jen větší, lépe pancéřovanou a vyzbrojenou modifikací rychlých tanků série BT, zkonstruovaných podle amerického vzoru. Už na počátku výroby byla naplánována celková modernizace, která měla zajistit zejména nové odpružení vozidla. Stavbu tanku T-43 znemožnila sovětsko-německá válka, proto bylo jediným východiskem systematické vylepšování již vyráběného typu.
Bohužel prakticky neexistovala jiná možnost zesílení pancíře než navařováním přídavných plátů. S obtížemi se rovněž podařilo zvýšit ráži hlavní zbraně ze 76,2 mm na 85 mm. Ukázalo se, že to jsou hranice možností tohoto tanku, neboť pokusy instalovat 100 mm kanon nepřinesly uspokojivé výsledky.

T-44
010.jpg
010.jpg (54.84 KiB) Zobrazeno 3604 x


Na podzim 1944 se konstrukční kancelář závodu č. 183 v Nižním Tagilu pustila do práce na novém tanku s takovou konstrukcí trupu, která měla časem umožnit postupné zavádění změn vedoucích ke zlepšení bojové kvality vozidla. V listopadu již mohl hlavní konstruktér A. A. Morozov představit celkový projekt a maketu tanku, který tak získal tovární označení Objekt 136 a vojenské označení T-44. První prototyp nového tanku byl dokončen v lednu 1944 a do konce února byly vyrobeny dva další. Prototypy č. 1 a č. 2 byly vyzbrojeny kanony D-5T ráže 85 mm a prototyp č. 3, označovaný také jako T-44-122, dostal kanon D-25-44T ráže 122 mm. Instalaci tak mohutné zbraně do středního tanku, jehož hmotnost jen o málo překračovala 30 tun, umožnila konstrukce korby s novým rozmístěním hnacího agregátu. Na rozdíl od T-34 byl motor umístěn kolmo k podélné ose a navíc byly racionálněji rozmístěny převodový i chladicí systém, jež tak zabíraly méně prostoru. Upustilo se od šikmých bočních stěn korby a byly odstraněny výklenky nad pásy. Podvozek byl širší, což dovolilo výrazně zvětšit bojovou sekci a umístit věž do těžiště vozidla. Podařilo se rovněž zesílit čelní pancíř na tloušťku 75 mm u korby a 90 mm u věže. Boční pancíř měl tloušťku 45 mm, avšak s možností namontováni přídavného 30mm plátu. K pohonu prototypů byl použit dieselový motor V-21 S o výkonu 372,8 kW (500 HP). Odpružení tanku T-44 bylo navrženo řešit torzními tyčemi, což se u typu T-34 ještě realizovat nepodařilo.

Na polygonu byl testován zvláště druhý prototyp, na němž bylo nalezeno množství konstrukčních chyb. Jejich odstraňování trvalo do května 1944. Současně byly stavěny dva další prototypy T-44, tzv. druhé modifikace. Jeden z nich prodělal v červnu a červenci zkoušky na polygonu v Kubince. Měl hmotnost 31,3 tuny a byl vyzbrojen kanonem ZlS-S-53 ráže 85 mm. Čelní pancíř věže měl zesílen na 115 mm a pancéřování boků korby bylo řešeno jedním válcovaným plátem o tloušťce 75 mm.

Poněvadž i tato verze měla ještě hodně vad, byl v létě postaven další prototyp, tzv. třetí modifikace, označený T-44A. Jeho přední horní plát korby byl zesílen na 90 mm a čelní pancíř věže až na 120 mm. Přesto se podařilo snížit hmotnost vozidla na 30,7 tuny. Byl použit nový dieselový motor V-44 stejného výkonu, který dokázal pohánět tank rychlostí 60,5 km/h. Po zkouškách v srpnu a září 1944 a následujících nezbytných úpravách byl stroj 23. listopadu 1944 oficiálně předán do výzbroje Rudé armády. Sériová výroba byla naplánována již 18. července. V Charkově byl k tomu účelu připraven závod č. 75, přičemž měly být využity stávající budovy bývalého závodu č. 183. Předpokládalo se, že měsíční produkce dosáhne počtu 300 kusů. Podařilo se však vyrobit do konce roku jen 25 exemplářů, v roce 1945 880 a do ukončení výroby v roce 1947 celkem 1 823 kusů. Nicméně tank T-44A nebyl poslán na frontu. Měl sice lepší pancéřování než T-34, avšak stejnou výzbroj a jeho možnosti nebyly v konfrontaci s nejnovějšími německými stroji příliš velké. Armáda potřebovala stroj s podstatně větší palebnou silou.


T-54
020.jpg


Ke konci roku 1944 byly tankovým konstruktérům dány k dispozici tři typy kanónů ráže 100 mm, které měly zajistit zvýšení bojové účinnosti jejich vozidel. Byly to kanon D-10T, v praxi u ž použitý a osvědčený u samohybného děla SU-100, a prototyp kanonu ZIS-100 a LB- 1 (iniciály šéfa NKVD Lavrentije Beriji). Tank se 100 mm kanonem nesl zpočátku označení T-44B. Projektovat se začal v závodě č. 183 v Nižním Tagilu v říjnu 1944. Práce na projektu skonči ly v prosinci 1944 a již v únoru 1945 byl připraven prototyp. Zkoušky v březnu a dubnu dopadly natolik úspěšně, že bylo rozhodnuto přijmout tank pod označením T-54 do výzbroje Rudé armády.

Korba a podvozek byly takřka stejné jako u T-44 , byly pouze zesíleny některé přední pancíře korby, horní na 120 mm a dolní na 90 mm. Dále byl pozměněn průlez řidiče a pozorovací průzor. U věže s kanonem D-10TK došlo ke zvětšení průměru základny na 1 800 mm. Čelní pancíř věže měl tloušťku až 180 mm, boční 90 až 150 mm a horní 30 mm. Kromě kanonu byl tank vyzbrojen dvěma kulomety SGMT ráže 7,62 mm. Byl použit nový dieselový motor V-54 o výkonu 387,7 kW (520 koní) a zvýšen obsah palivových nádrží na 530 l uvnitř a 165 l vně vozidla. Vnější nádrže byly spojeny s palivovým potrubím. Došlo rovněž k rozšíření gumových bandáží na pojezdových kolech. Hmotnost stroje se zvýšila na 35,5 tun, což snížilo maximální rychlost na 43,5 km/h. Dojezd se ovšem zvýšil na 360 km.
Zdárný průběh zkoušek přispěl k tomu, že ještě před zahájení m výroby bylo rozhodnuto tank zmodernizovat. Jeho věže byly namontovány současně na dva sériové T-44. Jeden byl vyzbrojen kanonem D-10T, druhý kanonem LB- 1. Další prototyp T-54 byl postaven v červenci 1945 a teprve on dostal tovární označení Objekt 137. Stroj byl osazen zcela novou věží s kanonem LB- 1 a spřaženým kulometem SGMT ráže 7,62 mm. Čelní pancíř věže měl tloušťku 200 mm a boční 125 až 160 mm. Dále byl tank vyzbrojen dvěma kulomety SGMT se zásobou 500 nábojů pro každý, které byly umístěny v krytech na blatnících a obsluhovány řidičem. Kromě toho byl na věži namontován protiletadlový kulomet DŠK ráže 12,7 mm. Objem vnitřních palivových nádrží byl zvýšen na 545 l a vnějších na 180 I. Umožnilo to zachovat dosavadní vzdálenost, kterou byl tank schopen ujet, i když jeho hmotnost stoupla na 39,5 tun. Zkoušky byly prováděny od července do listopadu 1945. Přestože bylo nutno napravit mnoho nedotažených věcí a změny zaznamenat do dokumentace, dostal stroj doporučení k sériové výrobě a 29. června 1946 byl zaveden do výzbroje armády. Přípravy k zahájení výroby se rozběhly rovnou ve třech podnicích.
Počáteční práce ovšem probíhaly velice pomalu, takže v roce 1946 byly vyrobeny pouze tři kusy, v následujícím roce pak jen 22 tanků. Mezi tím probíhaly další konstrukční zkoušky vozidla a bylo provedeno dalších 1 490 úprav. Díky tomu však dostala sovětská armád a stroj, který kvalitativně značně převyšoval konstrukce z doby války a teoreticky byl i lepší než tanky nedávných spojenců. Vždyť i zkoušky v bojových podmínkách probíhaly bez problémů

První sériové tanky označené jako T-54-1 byly vyzbrojeny kanony D-10T. Pancíř na bocích korby měl tloušťku 80 mm, nahoře 30 mm a vespod 20 mm. Výsledně měl T-54 silnější pancéřování než proslulý Tiger. V roce 1948 bylo v závodě č. 183 vyrobeno 285 kusů tanků této verze a navíc byla zahájena výroba v závodě č. 75. Bohužel vyšlo najevo, že stroje ze sériové produkce nebyly vyráběny tak pečlivě, proto u nich docházelo k častým závadám. Z toho důvodu byla výroba pozastavena a vypracována byla nová, vylepšená verze T-54-2. Došlo u ní k určitým změnám, byla použita nová věž a kulomet v korbě namísto dvou na blatnících. Byly vylepšeny převody a pás rozšířen na 580 mm. Výroba této verze byla zahájena v závodě č. 183 v roce 1950 a do konce roku bylo jen v této továrně vyrobeno 423 tanků. V následujícím roce opustilo výrobní linky více než 800 dalších.

V roce 1951 vznikla nová modifikace tanku, označená jako T-54-3. Opět byla změněna věž, ze které byly odstraněny boční průzory. Tato verze byla vyráběna od roku 1952 do konce roku 1954, v licenci rovněž v Polsku. Na jejím základě byla v nevelkém počtu stavěna velitelská verze T-54K s přídavnou radiostanicí, navigačním zařízením a nabíjecím soustrojím. Na počátku padesátých let došlo v závodě č. 183 k zásadním personálním změnám. Hlavní konstruktér Morozov odešel, jeho nástupcem se stal A. V. Kolesnikov a toho následně v březnu 1953 vystřídal L. N. Karcev.


T-54A
030.jpg
030.jpg (62.63 KiB) Zobrazeno 3604 x


Prvním rozhodnutím nového šéfkonstruktéra bylo zavedení svislého stabilizátoru STP-1 a kanonu D- 10T. Zbraň dostala označení D-10TG a modernizovaný tank T-54A (tovární označení Objekt 137G). Zvnějšku se od předchozích verzí lišil instalací ejektoru pro odvod spalin na konci hlavně kanonu. Tank byl přijat do výzbroje armády v roce 1954 a sériově byl vyráběn pouze v letech 1955-1956. V nevelkém počtu byl a vyráběna velitelská verze T-54AK s přídavnou radiostanicí R - 112 (sériové tanky měly radiostanici R- 113), navigačním systémem TNA-2 a nabíjecím soustrojím AB- 1-P/ 30. V licenci se vyráběl v Polsku (v letech 1956-1964 se vyrobil o přibližně 3 000 T-54A a T-54AM), V Československu (1957-1966) bylo vyrobeno 2 325 vozidel základního provedení a 125 velitelských vozidel T-54AK. Od roku 1961 začala pod označením Type 59 vyrábět kopie tohoto tanku také Čína, kde do roku 1987 vzniklo přibližně 6 000 exemplářů. Později byly vyráběny pokročilejší verze Type 69 a Type 80. Tanky T-54 se montovaly též v Pákistánu.

V říjnu 1953 byl do tanku T-54A instalován hladce vrtaný kanon D-54T ráže 100 mm a motor V-54-6 o výkonu 426,7 k W (580 koní). Vozidlo dostalo označení T-54M nebo-li Objekt 139, ale sériová výroba této verze nebyla zahájena.


T-54B
040.jpg


V roce 1955 vznikla verze nazvaná Objekt 137G2, s vojenským označením T-54B. Od verze předchozí se lišila především kanonem D-10T2S s dvouplášťovým stabilizátorem STP-2 Cyklon. Velitelský tank T-54BK měl stejné vybavení jako T-54AK. Verze T-54B byla vyráběna do dubna 1959 ve třech závodech: č. 75, č. 174 a č. 183. V polovině sedmdesátých let minulého století bylo šest tanků modernizováno na standard T-54M, takže byly podobné T-55. Na základní konstrukci T-54 by l postaven také tank s plamenometem OT-54, technické vozidlo MTP-3, vyprošťovací tahač BTS-2, samohybný jeřáb SPK – 12G a mobilní most MTY- 12. Podvozek tohoto tanku by l použit rovněž pro samohybné dělo ZSU-57-2 . Počet vyrobených T-54 se odhaduje na 17 000-17 500 kusů.

T-55
050.jpg


Při prvních zkouškách jaderných zbraní vyšlo najevo, že T-54 dokáže přečkat výbuch o síle 2-15 kilotun ve vzdálenosti přes 300 m od epicentra. Osádka měla šanci na přežití, jestliže vzdálenost činila více než 700 m. Bylo tedy rozhodnuto vypracovat systém hermetického u zavření prostoru osádky tanku, který by se zapojil již za 0,3 s od okamžiku detekování gama záření. Úkol vytvořit systém ochrany proti účinkům zbraní hromadného ničení dostala konstrukční kancelář KB- 60 v Charkově a práci na něm dokončila v roce l 956. Potom byla dokumentace předána závodu UYZ (č. 183) v Nižním Tagilu. Při příležitosti aplikace zmíněného systému bylo rozhodnuto rovněž o celkové modernizaci konstrukce i výrobní technologie...

36 T-55.pdf
(6.36 MiB) Staženo 134 x