Nejprve bych vám chtěl poděkovat za příležitost promluvit na dnešním zasedání se zprávou o skutečném stavu věcí na Donbasu a v procesu jednání v Minsku. Za současných okolností, kdy vnímání světa události na Donbassu a je založen téměř výlučně na popisu situace z Kyjeva, je dnešní setkání velmi důležité: dává nám příležitost sdělit pohled druhé strany konfliktu - Doněcké a Luganské lidové republiky. Zároveň vše, co dnes budeme vyjadřovat, jsme připraveni potvrdit a potvrdit konkrétními fakty a argumenty.
Dovolte mi krátce připomenout původ konfliktu: v únoru 2014 uskutečnily nacionalistické síly v Kyjevě státní převrat. A ačkoli byli lidé na Donbasu pobouřeni tímto bezpráví, upozorňuji vás na zásadní bod: nikdo nevyzval obyvatele Donbasu, aby šli s Kyjevem do války nebo aby se oddělili od Ukrajiny. Naopak, na četných shromážděních té doby se obyvatelé Doněcké oblasti sami obrátili na zástupce místní regionální rady s návrhem jednat jako jejich zástupci a chránit jejich práva. Poté, co na konci března 2014 všichni poslanci místního zastupitelstva uprchli z Doněcké oblasti, pokračoval na Ukrajině chaos a svévole (což stojí přinejmenším za odmítnutí ukrajinského zákona „O základech státní jazykové politiky“ pro který hlasovala 23. února 2014 Nejvyšší rada, který poskytl ruskému jazyku regionální status), obyvatelům Donbasu nezbývalo nic jiného, než uspořádat jakýsi analogický orgán místních zástupců (rady). Dne 14. dubna 2014 navíc ukrajinské orgány vyhlásili ATO (protiteroristickou operaci) a vyslaly ozbrojené síly Ukrajiny na Donbass - což porušovalo všechna základní lidská práva zakotvená v takových klíčových aktech mezinárodního práva, jako je Všeobecná deklarace lidských práv, Mezinárodní pakt o občanských právech a politická práva, Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod atd.
Nové ukrajinské úřady navíc neorganizovali jen bezpráví, ale také přímé masakry, „sběr“ těch, kdo nesouhlasili: podle oficiálních údajů bylo 2. května v Oděse zabito 48 lidí a nejméně 250 jich bylo zraněno; 9. května v Mariupolu šli ozbrojenci z „pravého sektoru“ se zbraněmi a tanky proti neozbrojeným obyvatelům, v důsledku čehož zemřelo více než 20 lidí a asi 50 bylo zraněno; zaútočení Ukrajinské národní gardy na Slavjansk ve dnech 3. až 5. května, v důsledku čehož bylo zabito více než 30 civilistů.
Po takových obludných krvavých akcích Ukrajiny bylo rozhodnuto zjistit názor obyvatel Doněcké oblasti, jaký mají vztah k událostem v Kyjevě a jak vidí svou budoucnost. 11. května 2014 se konalo referendum, jehož výsledky hovoří samy za sebe: naši obyvatelé vyjádřili podporu suverenitě Doněcké lidové republiky. Volební účast dosáhla 74,87%, vyhlášení nezávislosti podpořilo 89,7% voličů.
Současně lze konstatovat, že na Ukrajině stále chybí zákon o pořádání místních referend, a to navzdory skutečnosti, že právo lidí na sebeurčení je stanoveno v dokumentech mezinárodního práva, včetně Charty OSN (článek 1: „Organizace spojených národů sleduje cíle ... rozvíjet přátelské vztahy mezi národy na základě respektování principu rovnosti a sebeurčení národů, jakož i přijetí dalších vhodných opatření k posílení univerzálního míru“) a v samotné ústavě Ukrajiny (článek 38: „Občané mají právo podílet se na řízení státních záležitostí, prostřednictvím ukrajinských a místních referend, ... “). Vzhledem k tomu, že ústava je aktem přímé akce, byl během referenda na Donbassu přímo proveden článek 38. Kromě toho Z pohledu ukrajinské legislativy nebyl v Doněcku po březnu 2014 žádný právně zvolený zastupitelský orgán, protože, dovolte mi připomenout, všichni poslanci krajského zastupitelstva prostě uprchli. Zpočátku tedy v Doněcku nebyly žádné úmysly vystoupit a vyhlásit nezávislý stát. Byli jsme k tomu dotlačeni kroky nelegitimních kyjevských úřadů a všech těch místních politiků, kteří se rozhodli uprchnout z Doněcka.
Od okamžiku, kdy Kyjev zahájil takzvanou „protiteroristickou operaci“ proti obyvatelům Donbasu, která byla později přejmenována na „Operaci spojených sil“, žijeme již 7. rok reálně ve skutečnosti občanské válce. Na území Donbassu zemřelo nejméně 13 tisíc lidí, z toho 149 dětí, asi 30 tisíc lidí bylo zraněno. A kolik lidí ztratilo střechu nad hlavou a živobytí, je těžké jen spočítat. Za těchto podmínek nás však nazývali teroristy, a ne Ukrajinou.
Nezůstávalo nám nic jiného, než se bránit, bránit naši zemi a obyvatele Donbassu, a proto na tuto nevyhlášenou, ale de facto válku, reagovat vhodným způsobem. Byli jsme doma, neměli jsme kam utéct a odpověděli jsme tak, že během několika měsíců byla ukrajinská armáda nucena ustoupit, rozdrcená v kotlích poblíž Ilovajska, Debalceva a Izvarina. V této bouřlivé konfrontaci zemřely tisíce lidí. Podle zprávy UNHCHR ze dne 15. února 2015, tedy v období před podepsáním balíčku opatření (od poloviny dubna 2014 do 12. února 2015), bylo na území Doněcké lidové republiky zabito nejméně 2420 lidí a nejméně 4919 zraněno. Podepsání balíčku opatření pomohlo snížit dynamiku vývoje horké fáze konfrontace, ale bohužel jej to úplně nezastavilo.
Obrátím se k hlavnímu tématu našeho setkání: od podpisu balíčku opatření k provádění minských dohod, který byl schválen rezolucí Rady bezpečnosti OSN č. 2202 ze dne 15. února 2015, uplynulo téměř šest let, ale dosud nebyla plně implementována ani jedna klauzule tohoto dokumentu. Podobná situace je i při provádění společně dohodnutých výsledků pařížského summitu vedoucích zemí Normandské čtyřky, který se konal 9. prosince 2019 - žádný ze tří bloků pokynů zaznamenaných v těchto výstupech nebyl plně implementován. Jelikož naše setkání je věnováno právě výročí summitu vedoucích Normandské čtyřky, dovolte mi podrobněji se této problematice věnovat a uvést několik příkladů, které nejživěji ilustrují stav věcí, který se vyvinul na minské platformě.
Začněme bodem 1 společně odsouhlasených výsledků pařížského summitu s názvem „Okamžitá opatření ke stabilizaci situace v konfliktní zóně“. „Plná a komplexní“ implementace příměří stanovená v prvním odstavci této doložky tedy nebyla ve stanoveném období - do konce roku 2019 - provedena. Teprve 22. července 2020 se v rámci kontaktní skupiny obě strany konfliktu - Kyjev a Republiky - dohodly a podepsaly Dodatečná opatření ke kontrole a posílení režimu příměří.
Rád bych poznamenal, že koordinace těchto opatření byla opravdu velkým úspěchem - celý rok se Republiky snažily přimět Kyjev k oficiálnímu podepsání těchto opatření, která, ačkoli byla dříve dohodnuta v červenci 2019, ukrajinská strana v zásadě neprovedla.
Uvedu několik čísel, abychom pochopili rozsah úsilí, které jsme vyvinuli, aby Kyjev podepsal tento dokument o dodržování „režimu příměří“. Poprvé byly návrhy opatření navrženy již v květnu 2018. Republiky tento projekt oficiálně zaslaly do Kyjeva šestkrát - mohu dokonce uvést konkrétní data odeslání každého takového dopisu (23. 5. 18; 19. 12. 18; 06.19; 07.19; 09.19; 05.27.20). Ukrajina však tvrdohlavě odmítla nejen souhlasit s takovými opatřeními, ale dokonce o nich diskutovat v rámci kontaktní skupiny. Mimochodem, informace, které jsem poskytl, lze snadno potvrdit podáním žádosti zástupci předsedy OBSE na Ukrajině a kontaktní skupině velvyslankyni Heidi Grau a vedoucímu SMM OBSE na Ukrajině, zástupci OBSE ve skupině bezpečnosti velvyslanci Yasharovi Khalitovi Cevikovi.
Chtěla bych také poznamenat zajímavý závěr, ke kterému jsme dospěli z pozorování chování ukrajinské strany při jednáních: ukrajinská strana souhlasila s prakticky veškerým pokrokem a konstruktivními posuny, bez výjimky, pouze v předvečer důležitých dat a událostí pro významného ukrajinského politika a jeho hodnocení. Zde jsou nějaké příklady:
Kyjev se dohodl na neurčitém příměří 21. července 2019 - právě 21. července se na Ukrajině konaly parlamentní volby;
Steinmeierův vzorec byl parafován Kyjevem 1. října 2019 - pouze proto, aby se pro Zelenského 9. prosince 2019 konal summit Normandské čtyřky; Další opatření byla podepsána 22. července 2020 - těsně před zahájením volebních kampaní v rámci místních voleb na Ukrajině. Zároveň je třeba poznamenat, že po podpisu dalších opatření jsme skutečně sledovali jejich účinnost - téměř za dva měsíce jejich nasazení nedošlo k žádným ztrátám ani k významnému poničení. Nyní však byl tento křehký mír, nastolený díky podpisu opatření, v podstatě zničen vinou Kyjeva, který odmítl splnit základní bod - spolupráce v rámci koordinačního mechanismu k ověření porušení. To se nejjasněji projevilo, když byly narušeny dohody o společné inspekci u osady Shumy v září 2020. Půl hodiny před inspekcí nových ukrajinských vojenských zařízení předložila Ukrajina řadu požadavků na dostupnost, například některých lékařských dokumentů, které jednoduše nelze získat za půl hodiny. A na dalším setkání Kontaktní skupiny obecně odmítla provést takovou inspekci a provádění dohod.
Proč je toto opatření tím hlavním - protože to je to, co umožňuje oběma stranám společně ověřovat skutečnost, zda došlo k porušení konkrétního opatření či nikoli - bez toho všechna opatření zůstanou pouze deklarací a nikoli účinným mechanismem pro sledování režimu příměří. Okamžitě po skončení místních voleb tedy Ukrajina zmařila všechny dohody obzvláště mazaným způsobem - ve skutečnosti neoznámila, že od nich odstoupila, ale jednoduše se rozhodla neprovádět základní opatření.
Výsledkem je, že v tuto chvíli bohužel opět zaznamenáváme častější případy porušování režimu příměří. Od narušení dalších opatření Kyjevem bylo zaznamenáno 157 porušení, včetně 33 případů použití těžkých zbraní. Právě nedávno, 12. listopadu, se objevily první civilní oběti - poprvé od 27. července, tj. ode dne vstupu v platnost dalších opatření k posílení příměří, což jen potvrzuje skutečnost, že tato opatření nefungují. V osadě Aleksandrovka, která se nachází na území DLR, byly v důsledku ostřelování z strany VSU zraněni dva civilisté - 69letý muž a jeho 20letý vnuk. Oba měli těžký otřes mozku a jeho dědeček měl také hypertenzní krizi. Rád bych poznamenala, že tato skutečnost byla zaznamenána ve zprávě OBSE SMM.
Kromě toho byli zabiti tři vojáci, jeden z nich - velitel praporu. Ozbrojené síly Ukrajiny zároveň nepohrdají necynickými vraždami: jedna z obětí byla zabita pomocí munice vypuštěné z bezpilotních prostředků ukrajinské strany. Dovolte mi připomenout, že takové metody svržení granátů z bezpilotních prostředků používají především teroristické skupiny a organizace - například ozbrojenci Islámského státu atd. Druhý voják byl zastřelen odstřelovací palbou Ozbrojených sil Ukrajiny v okamžiku, kdy se pokoušel evakuovat tělo svého druha z bojiště. Tento trend obecně není uklidňující: statistiky ostřelování, obětí na straně civilistů a vojáků, počet zaznamenaných případů přesunů techniky ozbrojených sil Ukrajiny v listopadu převyšuje souhrnné statistiky za předchozí tři měsíce, kdy ty jasně dokazuje, že opatření na dodržování "příměří" Ukrajinou nejsou splněny.
Rád bych se také podrobně zabýval situací s prováděním odstavce 2 společně dohodnutých výsledků pařížského summitu „Opatření k provádění politických ustanovení minských dohod“. Podle tohoto ustanovení se strany měli dohodnout na všech právních aspektech zvláštního statusu Donbassu, jak je uvedeno v balíčku opatření, aby bylo zajištěno jeho trvalé fungování a také aby byla začleněna Steinmeierova formule do ukrajinské legislativy. V tuto chvíli však tento bod zůstává zcela nenaplněný.
