Anders Åslund, vedoucí pracovník Atlantické rady: Spojené státy 17. března 2014 uvalily na Viktora Medvedčuka sankce za jeho roli při ruské okupaci Krymu. Navzdory tomu pokračoval v realizaci velkého byznysu na Ukrajině. Přes prostředníka údajně koupil tři televizní kanály, je významným poslancem ukrajinského parlamentu a dokonce zastupoval Ukrajinu při jednáních s Ruskem.
Proto bylo uklidňující, že ukrajinská Rada národní obrany a bezpečnosti na něj a jeho tři televizní kanály uvalila v únoru 2021 sankce. Právně správný postup ovšem je, že ho generální prokuratura obviní z vlastizrady a nezákonné hospodářské činnosti na území okupovaném Ruskem. Doufejme jen, že ukrajinská justice má dostatek integrity, aby ho odsoudila.
Sankce prezidenta Zelenského vůči Medvedčukovi se časově shodují s nárůstem Zelenského popularity. Zdá se, že ukrajinská veřejnost oceňuje jeho tvrdší postoj vůči ruské agresi, který ho také sblížil s americkou administrativou. Putin naopak nyní odmítá se Zelenským hovořit i po telefonu. Zdá se, že ruský vůdce nyní zaujal vůči Zelenskému stejný postoj, jaký projevoval vůči předchozím ukrajinským prezidentům Petru Porošenkovi a Viktoru Juščenkovi.
Adrian Karatnycky, vedoucí pracovník, Atlantic Council: Viktor Medvedčuk, pravděpodobně nejodpornější ukrajinský politik, již dlouho stojí na vrcholu ruské páté kolony na Ukrajině. Nedávná obvinění a dokumentace týkající se jeho rozsáhlých obchodních zájmů v Rusku a nyní podle ukrajinské vlády i na Ruskem okupovaném Krymu odhalily mechanismy, jimiž byly jeho rozsáhlé politické, propagandistické a mediální aktivity na Ukrajině financovány ve spolčení s ruskou vládou.
Rusko je s Ukrajinou ve válečném stavu a okupuje ukrajinské území na Krymu a v Donbasu. Z tohoto pohledu představují Medvedčukovy obchody na Krymu, pokud jsou obvinění přesvědčivě doložena, nejen porušení zákona, ale i akt vlastizrady.
Medvedčukovy právní potíže budou mít bezprostřední dopad na opoziční stranu Platforma pro život, kterou vede. Sankce uvalené na jeho ukrajinské účty a podniky a jejich zmrazení již ovlivnily financování strany. Tato opatření také nutí politiky Opoziční platformy rozhodnout se, zda chtějí být součástí Medvedčukova právně a politicky toxického vesmíru. Rozhodnými kroky k Medvedčukovu pádu Ukrajina výrazně omezuje přítomnost a dopad ruské propagandy a dezinformací uvnitř Ukrajiny.
Olena Halushka, členka představenstva Centra protikorupčních akcí: Jak bylo často řečeno, Kreml a vlastní ukrajinská třída oligarchů jsou hlavními odpůrci demokratické transformace země. Viktor Medvedčuk ztělesňuje obě tyto hrozby. V roce 2014 na něj USA uvalily sankce. Je ostudné, i když nijak zvlášť překvapivé, že samotné Ukrajině trvalo dalších sedm let, než podnikla vlastní kroky proti Medvedčukově zhoubné činnosti.
Tento případ velezrady je další připomínkou potřeby reformy ukrajinské Státní bezpečnostní služby (SBU). Příslušný návrh zákona je v současné době projednáván v parlamentu. Navrhované reformy vyžadují před druhým čtením další změny. Návrhy předložené NATO, velvyslanectvím USA a poradní misí EU by měly být vzaty v úvahu. Reformovaná SBU musí mít méně funkcí v oblasti prosazování práva a musí se více zaměřit na hlavní úkoly kontrarozvědky a boje proti terorismu.
Pokud jde o budoucnost, důsledky Medvedčukova obvinění z velezrady budou záviset na tom, zda bude případné soudní rozhodnutí spravedlivé. Ukrajinská společnost také očekává, že dojde k nestrannému vyšetřování dalších oligarchů v zemi. Jen tak lze skeptickou veřejnost přesvědčit, že na Ukrajině konečně probíhá skutečná deoligarchizace.
Volodymyr Dubovyk, docent, Oděská národní univerzita Mečnikov: Rozhodnutí obvinit Medvedčuka z vlastizrady má významné domácí i mezinárodní důsledky. Na domácí scéně zvyšuje tlak na Medvedčuka, který byl po desetiletí jednou z nejvlivnějších postav ukrajinské politiky.
Obvinění z velezrady zvyšuje sázky po dřívějším zákazu tří televizních kanálů spojených s Medvedčukem. Vyřazení těchto televizních kanálů z vysílání oslabilo Medvedčukovu politickou stranu tím, že ji připravilo o významnou mediální platformu, a zároveň posílilo kredit prezidenta Zelenského mezi vlasteneckou částí ukrajinského voličstva.
Na mezinárodní scéně je obvinění Medvedčuka z velezrady silným signálem pro Putina, že jeho člověk na Ukrajině je potlačován. Kyjev možná bude chtít ukázat, že v probíhající konfrontaci s Kremlem má nějaké vlastní karty. To Moskvu pravděpodobně rozzlobí a mohlo by to snadno podnítit výzvy k udělení lekce "neposlušné" Ukrajině.
Je také docela dobře možné, že Kyjev byl Washingtonem povzbuzen, aby něco podnikl proti Medvedčukovi. Spojené státy na Medvedčuka uvalily sankce již v roce 2014 po ruském záboru Krymu, takže jeho pokračující vysoce postavená role v ukrajinské politice je tak trochu trnem v oku.
Taras Kuzio, profesor, Národní univerzita Kyjev Mohyla akademie: Politická síla Viktora Medvedčuka a jeho proputinovská média by nikdy nemohly působit v demokratické zemi, kde se válčí. Jeho strana i mediální impérium prosazují kremelské narativy, jako je nutnost přijmout ruskou suverenitu nad Krymem výměnou za "mír" a charakterizování rusko-ukrajinské války jako "vnitřního konfliktu".
Zároveň nadále pochybuji o tom, že Medvedčuk nebo některý z jeho kolegů budou někdy ukrajinským soudem skutečně odsouzeni. Za posledních třicet let nezávislosti se příslušníci ukrajinské elity dostali do vězení pouze v Německu a USA. Ukrajinská prokuratura měla být na základě svých otřesných výsledků dávno rozpuštěna.
Obvinění Medvedčuka z velezrady také poukazuje na poněkud nekoordinovanou povahu národní bezpečnostní politiky prezidenta Zelenského. Na jedné straně Zelenský v poslední době vyzývá k setkání s ruským prezidentem Vladimirem Putinem mezi čtyřma očima, přestože tím vysílá signál slabosti a nic nevyřeší. Zároveň podporuje trestní stíhání Medvedčuka, který je Putinovým osobním agentem na Ukrajině. To přimělo poslance Holosu Serhije Rachmanina k vtípku: "V roce 2019 byl Zelenský z hlediska svého politického chápání dítětem. Po dvou letech se z něj stal teenager. Ale dospělý ještě není."
Volodymyr Jermolenko, šéfredaktor UkraineWorld.org: Medvedčuk je vůdcem ukrajinských prokremelských sil, jehož úzké osobní vazby na Putina jsou dobře známy. V elitních kruzích Ukrajiny se pohybuje od 90. let a důsledně se spojuje s nejvíce prosovětským a protievropským křídlem ukrajinské politiky.
Na počátku roku 2010 Medvedčuk zorganizoval hnutí "Ukrajinská volba", jehož jediným cílem bylo zdiskreditovat evropskou integraci Ukrajiny. Podle kritiků by bylo poctivější jeho hnutí nazvat "Ruská volba".
Po revoluci na Euromajdanu a vypuknutí nepřátelství s Ruskem v roce 2014 začal Medvedčuk pracovat na vytvoření mediálního impéria a využíval ho k útokům na euroatlantickou trajektorii Ukrajiny. Současná trestní obvinění, kterým čelí, naznačují, že Kreml hrál hlavní roli při umožnění jeho aktivit na Ukrajině.
Nyní bude hodně záležet na tom, zda obvinění z vlastizrady povede k Medvedčukovu odsouzení. Pokud ne, využije svého postavení oběti k prosazování své politické agendy. I v této rané fázi případu se Medvedčuk a jeho spojenci prezentují jako "disidenti" a oběti "fašismu". Snahu o obranu demokracie tak fakticky prezentují jako útok na demokracii. Podobnou taktiku často používá i Kreml.
Brian Whitmore, nerezidentní vedoucí pracovník, Atlantic Council: Rozhodnutí Ukrajiny obvinit prokremelského oligarchu a politika Viktora Medvedčuka z vlastizrady se zdá být pokusem neutralizovat to, co bylo dlouho jedním z hlavních nositelů zhoubného vlivu Ruska v této zemi.
Od roku 2014 vede Rusko proti Ukrajině dvojí válku: ozbrojenou intervenci v Donbasu a skrytou nekinetickou kampaň s cílem destabilizovat zemi prostřednictvím politických zástupců, dezinformací a oligarchických struktur. Medvedčukova prokremelská politická strana Opoziční platforma-Život a tři televizní stanice, o nichž se předpokládá, že je ovládá, jsou klíčovými složkami tohoto úsilí.
Vzhledem k tomu, že Medvedčuk má osobně blízko k Vladimiru Putinovi, není tento krok ukrajinských orgánů bez rizika. Umožnit jemu a dalším prokremelským zmocněncům, aby nadále nerušeně působili ve svém úsilí o destabilizaci Ukrajiny, však s sebou pravděpodobně nese ještě větší rizika.
Peter Dickinson je redaktorem UkraineAlert Service organizace Atlantic Council.
