Přestože z hlediska nominálního HDP je Čína (14,72 bilionu USD v roce 2020) stále horší než Spojené státy (20,6 bilionu USD), pokud jde o paritu kupní síly, čínská ekonomika (24,142 bilionu USD) již nepopiratelně překonala tu americkou . Jeho podíl na celkové světové ekonomice dosáhl 18,33%, zatímco podobný podíl USA činí 15,9%. Další: Indie - 6,76%, Japonsko - 4,03%a Německo - 3,41%. Rusko je v tomto hodnocení na šestém místě (3,11%). I když, když vezmeme v úvahu výsledky Evropské unie, jako ekonomické asociace s celkovým HDP PPP 16,1 bilionu USD, mělo by jí být uznáno třetí místo.
Čína má také vedoucí postavení v oblasti zahraničního obchodu. Na konci roku 2020 činil 4,65 bilionu dolarů (nárůst o 1,5% oproti výsledku roku 2019). Včetně vývozu 2,59 bilionu dolarů (nárůst o 3,6%), dovoz - 2,06 bilionu. dolarů (pokles o 1,1%). Saldo zahraničního obchodu je kladné - 535 miliard USD, neboli 11,5% obratu zahraničního obchodu v zemi.
Na pozadí celkového obratu zahraničního obchodu USA ve výši 3,835 bilionu (1,43 bilionu USD - vývoz, 2,405 bilionu dovozu ve srovnání s rokem 2019, pokles o 13,01%, resp. 6,31%), Čína již dosáhla jasného vedení, které bude jen stoupat. To již způsobuje rychle se rozvíjející ekonomické a geopolitické zhoršení vztahů se Spojenými státy.
V zákulisí však současně zůstává účinek velkého počtu, nepozornost, která vede ke zkreslení konečných závěrů. Podíl Číny na světové ekonomice roste ne proto, že se Peking ze všech sil snaží „vykoupit celý svět“. Tento výsledek je důsledkem nárůstu velikosti vlastní čínské ekonomické váhy, zatímco podíl zahraničního obchodu na celkovém HDP země naopak klesá.
Fáze dosažení statusu „továrny světa“ v Číně začala v roce 1970, kdy zahraniční obchod tvořil pouze 2,52% národního HDP, a v roce 1987 dosáhl 12,1%, poté 21,5 (1994) a na svém vrcholu v r. 2006 činil 35,6%. Růst dále pokračoval pouze v absolutních číslech obratu zahraničního obchodu, počítaných v peněžním nebo fyzickém vyjádření. Současně začal její příspěvek ke struktuře HDP stabilně klesat. V roce 2010 tvořila pouze 26,1%, v roce 2018 - 19,5%a do konce roku 2020 klesla ještě více - na 18,1%.
Na jedné straně to potvrzuje prohlášení čínského vedení o zvýšení úrovně materiálního blahobytu obyvatel země a jejím úspěchu při překonávání chudoby. Průměrný statistický nominální měsíční příjem na obyvatele v ČLR v roce 2018 činil 4161 USD, skutečný - 3850 USD, což je 1,38krát vyšší než v roce 2015 a 2krát vyšší než v roce 2011.
Ale na druhou stranu to znamená zrychlující se přesun většiny čínské ekonomiky z vnějšího na domácí trh. Jinými slovy, Čína je nadále největší „továrnou na planetě“, ale začíná stále více pracovat pro vlastní populaci, a ne pro potřeby obyvatel cizích zemí. Export v průměrné čínské společnosti tvoří pouze 20% celkových tržeb a tento podíl stále klesá.
Geografická struktura čínského zahraničního obchodu však za poslední desetiletí také prošla významnými změnami. Pokud v polovině prvního desetiletí tohoto století více než čtvrtina, a u některých skupin produktů a více než 40%, čínský vývoz představoval Spojené státy a dalších 15–18% - pro evropské země, pak v roce 2020 pouze 17,4% šlo do USA.Čínské zboží a služby.
Druhým z hlediska objemu byl exportním partnerem Číny Hongkong (10,5%), třetí Japonsko (5,5%), čtvrtý Vietnam (4,39%) a pátý Jižní Korea (4,34%). Zbytek Asie tvořil 2,32%, což je o něco méně než podíl „bohatého“ Německa (3,35%), Nizozemska (3,04%) nebo Británie (2,8%).
Je tedy vidět, že Čína i nadále zůstává největším hráčem na mezinárodních trzích, ale jasně ukazuje tendenci zvyšovat pokrytí asijských zemí a postupné ochlazování zájmu o klíčové světové trhy v Evropě. a Americe.
(@MoNDefense) October 1, 2021 
