Odkud čeští dodavatelé nakupují plyn pro své zákazníky? Fyzicky se jedná o ruský plyn, avšak přímo od Gazpromu jej prakticky nikdo nenakupuje. Dodavatelé plyn pořizují na velkoobchodním trhu, případně na energetických burzách.
Tak například největší dodavatel zemního plynu českým zákazníkům innogy Energie nakupuje plyn hlavně prostřednictvím společností MVM CEEnergy CZ a RWE Supply and Trading. Pro vysvětlení: maďarský elektrárenský podnik MVM je současným a německé RWE bývalým vlastníkem české skupiny innogy.
Pražská plynárenská nakupuje převážně u velkých energetických dodavatelů. Od Gazpromu nenakupuje vůbec, na burzách jen v řádu nižších jednotek procent. Také ČEZ uvádí, že nakupuje od různých obchodníků a na energetických burzách. „Podíl plynu nakoupeného pro konečné zákazníky přímo od Gazprom je malý,“ dodal mluvčí ČEZ Roman Gazdík.
Výsledkem je určitý zmatek v tom, odkud vlastně nakoupený plyn pro české spotřebitele pochází. Velcí mezinárodní obchodníci a burzy mají plyn z různých zdrojů – vedle Ruska také z Norska, Nizozemska, Alžírska a zemí, které vyvážejí zemní plyn ve zkapalněné podobě na lodích. „S ohledem na princip fungování trhu se zemním plynem u nás nelze odlišit, kde byl námi odebraný zemní plyn vytěžen,“ konstatoval mluvčí Pražské plynárenské Miroslav Vránek.
Podle údajů Českého statistického úřadu se loni dovezl zemní plyn v hodnotě zhruba 76 miliard korun, z toho bylo 81 procent z Ruska a 18 procent Německa. To přitom těží jen minimální objemy plynu, muselo se tedy jednat o reexport dodávek z jiných zemí. Nákup plynu z Norska, který (obchodně, ale ne fyzicky) probíhal od roku 1997 a pokrýval historicky až čtvrtinu české spotřeby, skončil v roce 2016.
Někomu platím a od jiného odeberu
Ukazuje se tak, že velkoobchodní trh s plynem funguje podobně jako trh s elektřinou. Když u svého dodavatele nakoupíte elektřinu z obnovitelných zdrojů, tak to neznamená, že ji také fyzicky odeberete; pravděpodobně budete mít v zásuvce směs s převažujícím podílem energie z uhelných a jaderných bloků. Stejně tak platí, že nákup plynu ze Spojených států nezabrání tomu, že fakticky potrubím přiteče do Prahy ruský plyn. Rozdíl je aspoň v tom, komu za plyn zaplatíme.
Takové vysvětlení potvrzuje i provozovatel páteřní sítě plynovodů NET4GAS. „Když český obchodník sjednává plyn z konkrétního zdroje, například LNG od výrobce v Kataru pro pokrytí spotřeby svých českých zákazníků, to ale automaticky neznamená, že se tyto molekuly plynu dostanou do ČR. Zemní plyn z různých zdrojů není držen odděleně, ale přimícháván do evropské infrastruktury zemního plynu,“ uvedla mluvčí NET4GAS Monika Cole.
Co se týká fyzického toku zemního plynu, prakticky celý objem určený ke spotřebě v Česku přitéká přes Krušné hory z východu Německa. Není tedy těžké uhodnout, že se jedná o ruský plyn dopravený do Německa baltským plynovodem Nord Stream 1, případně potrubím Jamal. Teoreticky by bylo možné přes německé území do Česka dodávat také plyn z Norska nebo z dodávek LNG.
