Ekonomika

[Alchymista]

https://www.parlamentnilisty.cz/arena/m ... -EU-740038
Americký a evropský průmysl. Nevídaná data z USA a varování pro EU

Přestože americký i evropský průmysl vykazuje obdobný vývoj stagnace, liší se ten v USA tím, že – na rozdíl od Evropy – zažívá rekordní nárůst stavebních investic. Jaké jsou důvody tohoto stavebního boomu, který není v Evropě viditelný, shrnul pro PL.cz senior analytik J&T Banky Pavel Ryska. Poukázal, že v EU neproběhla taková podpora průmyslu jako v USA, zatímco zde firmám rostou náklady i objem regulací, včetně diskutovaného rozšíření systému emisních povolenek. Předseda představenstva investiční společnosti Winstor Rostislav Plíva také varuje, že průmysl v EU si nemůže dovolit platit vyšší náklady než jinde a hrozí, že bude pokračovat jeho přesun pryč z EU.
Senior analytik J&T Banky Pavel Ryska v komentáři pro ParlamentníListy.cz poukázal, že podobný vývoj amerického a evropského průmyslu v posledních letech by se dal v zásadě označit za stagnaci, pokud jde o úroveň celkové produkce, což podle ekonoma a analytika souvisí s celkově pomalým hospodářským růstem v USA i Evropě.

Mezi evropskou a americkou ekonomikou však panuje podstatný rozdíl. „Na druhou stranu, Spojené státy a Evropa se výrazně liší v objemu průmyslových investic. USA prožívají nevídaný boom stavebních investic v průmyslu, který je tažen několika faktory. Jednak jde o zpřetrhání globálních výrobních řetězců během covidového období, které nyní vede firmy k přesouvání výroby blíže ke spotřebiteli. Řada firem požaduje od svých dodavatelů, aby měli výrobu ‚doma‘ a aby se tím omezily výpadky dodávek. Proto jsou americké firmy motivovány vrátit výrobu do USA a tam také investují. Druhým důvodem jsou podněty od americké vlády,“ komentuje Ryska, co stojí za aktuálním stavebních investic v průmyslu v USA.

Mezi podněty od americké vlády Ryska jmenuje politiku na podporu firem od bývalého amerického prezidenta Donalda Trumpa, která se zaměřovala na snižování daňového zatížení, ale i kroky současného amerického kabinetu prezidenta Joea Bidena, kterou jsou více orientované na podporu amerických firem skrze subvencování. „Daňová reforma prezidenta Trumpa, efektivní od roku 2018, snížila firmám daně, čímž jim zvýšila výnos z investic a tím tyto investice podpořila. Jiný přístup zaujal prezident Biden, který prosadil dva balíčky přímých finančních podpor investic či daňových úlev. Jedním je Inflation Reduction Act, který (byť název trochu mate) schválil masivní podporu tzv. zelených investic pro americké firmy. Druhým balíčkem byl Chips and Science Act, který rovněž přímými dotacemi podporuje výrobu polovodičů (čipů) v USA, aby se snížila závislost na dovozech z Číny. Všechny tyto faktory výrazně podpořily výstavbu nových průmyslových kapacit v USA,“ jmenuje ekonom a analytik s odkazem na graf stavebních investic v USA, z něhož vyplývá, že aktuálně dominuje stavební aktivita v průmyslu, jež už několik let roste, zatímco stavba rezidenčního bydlení klesá.

Současný rekordní nárůst stavebních investic v průmyslu ve Spojených státech:

V Evropě však stavební boom viditelný aktuálně v Americe mezi průmyslovými firmami neprobíhá. „Jeden důvod přirozeně je, že ve státech EU neproběhlo ani snížení daní, ani tak velké přímé balíčky podpory pro průmysl jako v USA. Druhým důvodem jsou ale rostoucí náklady a rostoucí úroveň regulace. Pro evropské průmyslové firmy jsou investice rizikovější než pro ty americké, protože větší eskalace nákladů na energie či materiály firmám v Evropě zamlžuje výhled a přirozeně snižuje rentabilitu investic,“ vysvětlil Ryska, proč v Evropě nezažíváme podobný trend nárůstu investic v průmyslu a upozorňuje též, že se to týká i českých firem, které nyní vykazují velmi nízký objem investic.

Svou roli v tom má mít dle něj také větší regulační zatížení firem v EU. „Rovněž je podstatné, že v EU jsou firmy zatíženy větším objemem regulací a větší nejistotou ohledně budoucích regulací než v USA. Příkladem je diskutované zatížení dalších sektorů v EU (stavebnictví, doprava, průmysl, zemědělství atd.) systémem emisních povolenek, který už funguje v energetice. To firmám přirozeně komplikuje odhad výnosnosti investic, a tím je brzdí v rozvoji,“ dodává v komentáři pro ParlamentníListy.cz senior analytik J&T Banky Pavel Ryska.

„Průmysl v EU si nemůže dovolit platit vyšší náklady než jeho konkurenti v Asii či Americe,“ varuje Plíva

Na horší pozici evropského průmyslu oproti tomu americkému nedávno upozornil také ekonom a předseda představenstva investiční společnosti Winstor Rostislav Plíva, jenž v rozhovoru pro Inovaci Republiky poznamenal, že v EU dochází k postupné „likvidaci“ průmyslu právě regulacemi či zelenými plány evropských politiků.

„Poslední, co v té Evropě zbylo a nás – Českou republiku, ale i Slovensko či Německo – živilo, tak je automobilový průmysl. A na něj jsme zaútočili teď. Přerušením řetězců v důsledku covidových omezení a ještě více tím směřováním, v rámci nějž se říká, že v Evropě budou pouze elektromobily,“ jmenoval Plíva příkladem automobilový průmysl, který kvůli orientaci výhradně na elektromobilitu dospěl do stavu, že se mu ani zdaleka nedaří tak jako Číňanům.Zdůraznil také energetickou závislost na dodávkách fosilních paliv buďto ze Spojených států anebo z Ruska, kterou si Evropa vybudovala svou energetickou politikou, jejímž příkladem může být zákaz frakování z břidlicových písků a na to, že se evropský sofistikovaný průmysl přesouvá do Spojených států či také do Číny.

V komentáři pro ParlamentníListy.cz Plíva doplnil, že tento přesun průmyslu z Evropy do USA je jistě do nějaké míry ovlivněn odlišným přístupem k „zelené politice“, avšak hlavní motiv tohoto dění spatřuje velký rozdíl v energetické politice. „Evropská unie je energeticky málo samostatná. Je závislá na Rusku i na USA. Po mnoho let EU a její členské státy zaspaly v budování energetické samostatnosti. Nové zdroje nebyly budovány, a když, byly to nestabilní, málo výkonné zdroje a hlavním tahounem byla spíše ideologie, než racionalita a nějaká koncepční strategie. Staré zdroje nebyly nahrazovány a v mnoha případech odstavovány dlouho před koncem své životnosti. Mám na mysli zejména jádro v Německu a uhelné elektrárny,“ uvedl.

Zdůraznil, že v Evropě i nadále plánujeme odstavovat uhlí, což je také u nás nejvýznamnější zdroj elektrické energie. „I my bychom pak v takovém případě byli závislí na dovozu. Otázka je, odkud. Nesamostatnost a nedostatek v rámci členských států EU mají za následek potenciální nespolehlivost dodávky energií a jejich vysokou cenu. Průmysl v EU si pochopitelně nemůže dovolit platit vyšší náklady, než jeho konkurenti v Asii, či Americe. Proto se musí stěhovat tam, kde bude konkurenceschopný,“ pronesl ekonom a předseda představenstva investiční společnosti Winstor Rostislav Plíva v komentáři pro ParlamentníListy.cz.

Ekonomický sentiment v EU dále poklesl pod úroveň před pandemií

Co se týče samotného evropského průmyslu, docházelo sice podle aktuálně uveřejněných dat Eurostatu za letošní květen k růstu průmyslové výroby v Evropské unii v květnu 2023 pouze pomalejším tempem a statistický úřad EU ve své červencové zprávě poznamenává, že v minulém měsíci ekonomický sentiment v EU dále poklesl pod úroveň před pandemií, což mělo být způsobeno nižší důvěrou v průmyslu, ale také i ve stavebnictví, službách a v menší míře i v maloobchodě. V květnu evropský průmysl vykazoval pouze 0,1procentní růst.

[Kalinac]

Snížení úvěrového ratingu USA snižuje jeho globální dominanci

Tento krok odráží nezodpovědné politické jednání Washingtonu, které poškozuje svět

Ratingová agentura Fitch Ratings v úterý snížila nejvyšší úvěrový rating americké vlády s odvoláním na fiskální zhoršení v příštích třech letech a trvalé zhoršování správy v posledních dvou desetiletích, což je teprve podruhé v historii, kdy byly USA zbaveny svého špičkového úvěrového ratingu. Snížení ratingu zasadilo vážnou ránu globální reputaci USA a postavení uprostřed rychle se měnící globální geoekonomické situace.
Zatímco krok nezávislé ratingové agentury by mohl přispět k chaosu na globálních finančních trzích, očekává se, že tento přímý dopad bude omezený a dočasný, uvedli analytici. Tyto kroky spolu se zhoršujícím se problémem americké ekonomiky a správy věcí veřejných však postupně oslabí ekonomickou dominanci USA a jejich dolarovou hegemonii, protože pokračující dedolarizace nadále nabírá na tempu, poznamenali analytici.
Nicméně nezodpovědná politika Washingtonu, a to jak z hlediska jeho domácího ekonomického řízení, tak z hlediska ekonomických a obchodních vazeb s jinými zeměmi, již vážně poškodila jiné ekonomiky, zejména rozvojové země, uvedli analytici a dodali, že naproti tomu robustní úsilí Číny o zajištění stabilního hospodářského rozvoje bude i nadále činit zemi největším přispěvatelem ke globálnímu růstu v dohledné budoucnosti. přidali.
Americká agentura

Fitch v úterý snížila rating americké dlouhodobé platební neschopnosti emitenta v zahraničních měnách z AAA na AA+. "Snížení ratingu [USA] odráží očekávané fiskální zhoršení v příštích třech letech, vysoké a rostoucí zatížení vládního dluhu a erozi správy ve srovnání s ratingem "AA" a "AAA" v posledních dvou desetiletích, která se projevila opakovanými patovými situacemi na dluhových limitech a řešeními na poslední chvíli," uvedla ratingová agentura v tiskové zprávě.

Agentura Fitch nabídla nejen fiskální zhoršení situace v USA, ale také ostrou kritiku eroze americké vlády v posledních desetiletích. "Podle názoru agentury Fitch došlo v posledních 20 letech k neustálému zhoršování standardů vládnutí, včetně fiskálních a dluhových záležitostí," uvedla agentura a dodala, že opakované politické patové situace ohledně dluhových limitů a řešení na poslední chvíli narušily důvěru ve fiskální řízení a americká vláda postrádá střednědobý fiskální rámec, na rozdíl od většiny svých protějšků. a má složitý proces rozpočtování.

Toto rozhodnutí je teprve podruhé v historii, kdy byl nejvyšší ekonomické třídě světa snížen rating. V roce 2011, uprostřed patové situace ohledně dluhového stropu americké vlády mezi dvěma americkými politickými stranami, S&P Global Ratings poprvé snížila úvěrový rating USA. V květnu, uprostřed další stranické hry s ohněm kvůli americkému dluhu, která téměř dotlačila USA k historickému bankrotu, agentura Fitch podrobila nejvyšší rating USA. Zatímco platební neschopnost byla zažehnána poté, co obě americké politické strany dosáhly dočasné dohody, hrozí další krize, protože američtí zákonodárci budou muset dosáhnout dohody do konce září, aby zabránili uzavření vlády.

"Soudě podle současného vývojového trendu je možnost, že USA sníží svůj dluh, téměř nulová. Za tohoto předpokladu musí být další půjčky podpořeny silnými ekonomickými aktivitami. Analýza agentury Fitch je v souladu se současným trendem a dokazuje, že současná americká ekonomická situace nepodporuje silnou solventnost USA v budoucnu," řekl ve středu Global Times Li Yong, vedoucí výzkumný pracovník Čínské asociace mezinárodního obchodu. "V současné situaci, kdy jsou USA fiskálně nespoutané a ignorují potřebu reforem, bude jejich dluhové břemeno za současné úrovně vládnutí těžší a těžší."

Fitch uvedla, že americká ekonomika by mohla ve čtvrtém čtvrtletí roku 2023 a prvním čtvrtletí roku 2024 upadnout do mírné recese kvůli přísnějším úvěrovým podmínkám, oslabení obchodních investic a zpomalení spotřeby. Navíc v příštím desetiletí vyšší úrokové sazby a rostoucí dluh zvýší zátěž úrokových služeb, zatímco stárnoucí populace a rostoucí náklady na zdravotní péči zvýší výdaje na seniory bez reforem fiskální politiky, uvedla agentura.

Hluboký dopad Úterní krok agentury Fitch bude mít pravděpodobně omezený a dočasný přímý dopad

na americkou ekonomiku a globální trhy, i když se očekávají krátkodobé výkyvy směnných kurzů dolaru a globálních trhů, uvedli čínští analytici. Základní problémy odhalené snížením úvěrového ratingu však zdůraznily závažnost fiskálních a správních problémů v USA a jejich nezodpovědnou tvorbu politik, což by v dlouhodobém horizontu mohlo znamenat hluboké důsledky pro globální postavení USA a globální geoekonomickou situaci, poznamenali analytici.

"Negativní dopad americké měnové politiky na světovou ekonomiku je velmi významný... některé země byly těžce poškozeny americkým měnovým zpřísněním, ale není nic, co by mohly skutečně udělat," řekl ve středu Global Times Lian Ping, hlavní ekonom a šéf investičního výzkumného institutu Zhixin, a poznamenal, že pod obrovským tlakem silného amerického dolaru některé ekonomiky téměř čelily kolapsu.

Dobrou zprávou však je, že systém hegemonie amerického dolaru se rozpadá a "snížení úvěrového ratingu agentury Fitch může být také součástí postupného poklesu systému amerického dolaru," řekl Lian.
Mnoho zemí po celém světě, zejména rozvojových, se vzpamatovává z negativních dopadů nezodpovědných domácích politik USA a neúnavného vyzbrojování dominance amerického dolaru a vydalo se na trend dedolarizace. Mezitím se díky stabilnímu hospodářskému rozvoji Číny a rostoucí spolupráci se zbytkem světa mnoho zemí obrátilo na čínský jüan ve všem od vyrovnání obchodu až po splácení globálního dluhu. V červnu dosáhl podíl jüanu na globálních platbách druhé nejvyšší úrovně od začátku sledování v říjnu 2010, podle Společnosti pro celosvětovou mezibankovní finanční telekomunikaci.
"Uprostřed stále složitější geopolitické situace dnes stále více zemí zahájilo proces dedolarizace a snížení ratingu USA agenturou Fitch může tento proces urychlit," řekl Ming Ming, hlavní ekonom CITIC Securities, Global Times a dodal, že mnoho zemí, včetně Číny, by také mohlo pokračovat ve snižování držby amerických dluhů.
Ve srovnání se stále významnějšími ekonomickými problémy USA a absencí konkrétního plánu Washingtonu na jejich řešení je čínská ekologickáNOMY zůstává v dlouhodobém horizontu na pozitivním vzestupném trendu a v dohledné budoucnosti zůstane největším přispěvatelem ke globálnímu růstu navzdory tlaku na pokles, a to díky zdravé tvorbě a provádění politiky země, uvedli analytici.
"Ačkoli čínská ekonomika má také některé nepříznivé faktory, jako je nedostatečná poptávka a tlak na pokles, je stále lepší než celková situace v USA," řekl Xi Junyang, profesor na Šanghajské univerzitě financí a ekonomiky, Global Times ve středu a poznamenal, že kromě relativně většího růstového potenciálu Číny "země také přijala zodpovědnější postoj při tvorbě politiky."
V nejnovějším příkladu, poté, co se 24. července konalo setkání s nejvyšším tónem, které zdůraznilo úsilí o stabilizaci růstu uprostřed nových výzev, čínské úřady v posledních dnech oznámily řadu opatření na podporu rozvoje v různých oblastech, včetně soukromého sektoru a domácí spotřeby, aby zajistily stabilní hospodářské oživení. Se všemi zavedenými opatřeními Čína pravděpodobně splní roční růstový cíl, což znamená, že bude největším přispěvatelem ke globálnímu růstu v letošním roce, uvedli analytici.

https://www.globaltimes.cn/page/202308/1295551.shtml

[Alchymista]

https://sputnikglobe.com/20230807/eu-co ... 30237.html
Spoločnosti v EÚ utrpeli priame straty z operácií v Rusku vo výške najmenej 110 miliárd dolárov - správa

MOSKVA (Sputnik) - Najväčšie európske spoločnosti utrpeli od začiatku špeciálnej vojenskej operácie na Ukrajine vo februári 2022 minimálne 100 miliárd eur (110 miliárd USD) priamych strát zo svojich operácií v Rusku, informoval v nedeľu denník Financial Times.
Prieskum výročných správ a finančných výkazov 600 európskych skupín za rok 2023 ukázal, že 176 spoločností zaznamenalo znehodnotenie aktív, náklady súvisiace s výmennými kurzami a iné jednorazové výdavky v dôsledku predaja, zatvorenia alebo obmedzenia ruských podnikov, uvádza sa v správe.
Najväčším odpisom a nákladom čelili ropné a plynárenské spoločnosti, pričom BP, Shell a TotalEnergies vykázali náklady v celkovej výške 40,6 mld. Komunálne služby zaznamenali priamy zásah vo výške 14,7 mld. eur, priemyselné podniky vrátane výrobcov automobilov utrpeli stratu 13,6 mld. eur a finančné spoločnosti vrátane bánk, poisťovní a investičných spoločností prišli na odpisoch a iných nákladoch o približne 17,5 mld. eur, ukázala analýza.
Straty v energetickom sektore zároveň výrazne prevážili vyššie ceny ropy a plynu, pričom spoločnosti BP, Shell a TotalEnergies vykázali v roku 2022 nárazové zisky v celkovej výške približne 95 miliárd eur. V správe sa uvádza, že akcie obranných spoločností podporil aj konflikt na Ukrajine.
Publikácia tiež citovala Kyjevskú ekonomickú školu, podľa ktorej viac ako 50 % z 1 871 európskych subjektov, ktoré pôsobili v Rusku pred začatím operácie, stále pracuje v Rusku, vrátane talianskej banky UniCredit, rakúskej banky Raiffeisen, švajčiarskej potravinárskej spoločnosti Nestle a britskej spoločnosti Unilever vyrábajúcej spotrebný tovar.

[Alchymista]

https://casopisargument.cz/?p=51922
Jak se vyvíjela příjmová nerovnost v jednotlivých zemích v uplynulém století?

Zatímco prudký nárůst nerovnosti ve Spojených státech je dobře známý, dlouhodobé údaje o příjmech nejbohatších zemí ukazují, že se vyvíjely různě.

Díky rostoucímu počtu výzkumů o příjmech nejbohatších nyní mnohem lépe rozumíme dlouhodobému vývoji příjmové nerovnosti, uvedl Joe Hasell ve svém článku pro web Our World in Data.

V této oblasti výzkumu byly vyvinuty metody odhadu příjmové nerovnosti na základě záznamů o dani z příjmu nebo souhrnných tabulek vydávaných daňovými úřady. Ty jsou často k dispozici v mnohem delším časovém horizontu než průzkumy v domácnostech, které jsou pro výzkumníky nerovnosti nejběžnějším zdrojem dat. U mnoha zemí nám daňové údaje mohou poskytnout pohled na vývoj nerovnosti za posledních 100 a více let. Mohou také poskytnout přesnější pohled na příjmy nejbohatších, které jsou v údajích z průzkumů často nedostatečně zachyceny, jak je dále uvedeno v poznámce na konci tohoto článku.

Po prvním použití tohoto přístupu zhruba před 20 lety se pokrytí zemí a období značně rozšířilo. [1] V poslední době toto úsilí koordinují výzkumníci ve Světové databázi nerovnosti, kteří podle standardizované metodiky spojují úsilí mnoha výzkumníků nerovnosti.

Níže jsou uvedeny odhady Světové databáze nerovnosti týkající se podílu příjmů nejbohatšího 1 %. Tyto údaje se týkají příjmů měřených před zaplacením daní a obdržených státních dávek. [2]
Nerovnost v uplynulém století

Na počátku a v polovině 20. století byl dramatický pokles příjmové nerovnosti běžnou zkušeností. V mnoha zemích klesl podíl příjmů 1 % nejbohatších o polovinu nebo více: z přibližně jedné pětiny nebo dokonce jedné čtvrtiny všech příjmů v předvečer první světové války na jednu desetinu nebo méně v 70. letech 20. století.

Od 80. let 20. století začala nerovnost v mnoha zemích s vysokými příjmy opět narůstat, přičemž se za posledních 100 let vytvořil vzorec ve tvaru písmene „U“. USA jsou toho jasným příkladem, jak ukazuje první graf níže. Po trvalém růstu v posledních 40 letech je dnes nerovnost před zdaněním v USA zhruba na stejné úrovni jako před sto lety. Údaje z USA jsou zobrazeny spolu s údaji ze tří dalších zemí, které v posledních desetiletích zaznamenaly výrazný nárůst nerovnosti: Kanada, Spojené království a Itálie.

Ne všude se však touto cestou vydali. V mnoha zemích, kde došlo na počátku a v polovině 20. století k prudkému poklesu, se od té doby udržuje relativně stabilní úroveň nerovnosti. Příklady zemí, které tento trend ve tvaru písmene „L“ sledují – Japonsko, Švédsko, Španělsko, Francie, Nizozemsko – jsou uvedeny v druhém grafu.

Rozdíly v těchto trendech nám říkají něco důležitého: vysoká a rostoucí nerovnost není nevyhnutelná, jednotlivé země ji mohou ovlivnit. Univerzální trend zvyšování nerovnosti by podporoval myšlenku, že nerovnost je zcela determinována globálními ekonomickými silami, jako je technologický pokrok, globalizace nebo kapitalismus. Velmi rozdílné trendy, které pozorujeme mezi zeměmi vystavenými stejným silám, naznačují, že na národních institucích, politice a politice hodně záleží.

Dlouhodobý trend nerovnosti ve tvaru písmene U. Podíl nejbohatšího 1 % na příjmech před zdaněním. (Poznámka: Příjem se měří před zaplacením daní a jiných než důchodových dávek, ale po zaplacení veřejných a soukromých důchodů.). Zdroj: Our World in Data. CC BY

Dlouhodobý trend nerovnosti ve tvaru písmene L. Podíl nejbohatšího 1 % na příjmech před zdaněním. (Poznámka: Příjem se měří před zaplacením daní a jiných než důchodových dávek, ale po zaplacení veřejných a soukromých důchodů.) Zdroj: Our World in Data. CC BY
Problém „chybějících bohatých“ v údajích ze šetření v domácnostech

Příjmy nejbohatších jsou často v průzkumech domácností zachyceny nedostatečně. Tento problém – který výzkumnice nerovnosti Nora Lustigová (2019) nazývá problémem „chybějících bohatých“ (missing rich) – je způsoben kombinací několika faktorů. [3]

Pro jejich pochopení je třeba mít na paměti, že šetření v domácnostech nejsou sčítání lidu: zjišťují informace pouze na vzorku populace. Tyto informace se pak používají k vyvození závěrů o populaci.

Jelikož je extrémně bohatých lidí málo, je nepravděpodobné, že by byli ve vzorku populace, která se průzkumu zúčastnila. Vzorek, v němž chybí extrémně bohatí, poskytne zkreslený pohled na to, jak vysoké jsou průměrné příjmy velmi bohatých. To je jeden z důležitých důvodů, proč průzkumy mohou podhodnocovat skutečné příjmy nejbohatších.

Dalším důvodem je používání „top-kódování“ (top-coding) v údajích z průzkumu. Jedná se o běžnou praxi statistických úřadů, kdy jsou příjmy uváděné respondenty průzkumu omezeny určitou hranicí, obvykle za účelem ochrany anonymity respondentů s velmi vysokými příjmy.

Další faktory souvisejí s tím, jak se do průzkumů zapojují bohatší domácnosti. Zaprvé, bohatší domácnosti s menší pravděpodobností souhlasí, když jsou požádány o účast. U těch, které se zúčastní, je pravděpodobnější, že na některé otázky týkající se jejich příjmů neodpoví. A pokud bohatší domácnosti odpovídají, je pravděpodobnější, že svůj skutečný příjem neuvedou. Existují různé důvody, proč bohatší domácnosti neúměrně často neposkytují správný obraz o svých příjmech. Někteří bohatí jednotlivci se například mohou chtít vyhnout kontrole svých financí. Svou roli mohou hrát i přízemnější důvody: pokud mají bohatší domácnosti tendenci mít složitější finance, může správné vyplnění dotazníků vyžadovat více úsilí.

Na rozdíl od průzkumů je „účast“ při vyplňování daňové evidence – a poskytování pravdivých informací – zákonným požadavkem. Z tohoto důvodu se daňové údaje vyhýbají mnoha aspektům problému „chybějících bohatých“. [4]

Je důležité si uvědomit, že statistické úřady, které provádějí zjišťování příjmů, jsou si samozřejmě vědomy obtížnosti přesného měření nejvyšších příjmů. Ke zlepšení svých odhadů používají řadu strategií. [5] V některých zemích se totiž při šetřeních v domácnostech používá hybridní přístup, kdy se informace o příjmech nejprve zjišťují z daňových záznamů a teprve poté jsou jednotlivci vyzváni k poskytnutí dalších informací prostřednictvím dotazníku. Ukázalo se, že tento postup výrazně omezuje problém „chybějících bohatých“. [6]

Rozsah, v jakém jsou tyto strategie přijímány, se však v jednotlivých zemích značně liší a důležitým problémem zůstává schopnost údajů z průzkumů přesně zachytit příjmy na vrcholu.

Poznámky:

[1] Anthony Atkinson, Thomas Piketty a Emmanuel Saez (2011) poskytují dobrý přehled o počátečních výzkumných snahách v této oblasti. Atkinson, Anthony B., Thomas Piketty a Emmanuel Saez. „Top Incomes in the Long Run of History“. Journal of Economic Literature 49, č. 1 (březen 2011): 3-71. Dostupné zde.

[2] Databáze World Inequality Database popisuje tyto odhady jako příjmy „před zdaněním, po nahrazení“. „Post-replacement“ zde znamená, že cílový koncept příjmu je měřen po fungování důchodových systémů – soukromých i veřejných. Tento koncept příjmu před zdaněním tak již odráží transfery – sociální příspěvky a veřejné důchodové dávky –, které by se v některých zemích normálně považovaly za součást přerozdělování dosaženého vládami. Další informace naleznete v podrobné dokumentaci k metodice databáze.

[3] Lustig, Nora. The „Missing Rich” in Household Surveys: Causes and Correction Approaches. Commitment to Equity (CEQ) Working Paper Series. Tulane University, Department of Economics, listopad 2019. Dostupné zde.

[4] Daňové údaje mohou stále podhodnocovat příjmy extrémně bohatých lidí do té míry, že se mohou vyhýbat placení daní. Důkazy shromážděné Alstadsæterem, Johannesenem a Zucmanem (2019) naznačují, že daňové úniky mohou být značné.

Alstadsæter, Annette, Niels Johannesen a Gabriel Zucman. „Tax Evasion and Inequality“. American Economic Review 109, č. 6 (červen 2019): 2073-2103. Dostupné zde.

[5] Nora Lustig (2019) poskytuje dobrý přehled o problémech spojených s přesným zachycením nejvyšších příjmů v šetřeních domácností a o tom, jak se výzkumníci a statistické úřady snaží tento problém napravit.

Lustig, Nora. The „Missing Rich“ in Household Surveys: Causes and Correction Approaches, Commitment to Equity (CEQ) Working Paper Series. Tulane University, Department of Economics, listopad 2019. Dostupné zde.

[6] Viz Carranza, Rafael, Marc Morgan a Brian Nolan. (2021) „Top Income Adjustments and Inequality: An Investigation of the Eu-Silc†“. Review of Income and Wealth.

Zdroj: Joe Hasell (2023) – „How has income inequality within countries evolved over the past century?“. Published online at OurWorldInData.org. Retrieved from: ‘https://ourworldindata.org/how-has-inco ... st-century’

[Alchymista]

https://twitter.com/RealPepeEscobar/sta ... 7718881496

Státy, jejichž největším obchodním partnerem je Čína (červeně) nebo USA (modře).

[Alchymista]

http://www.regionalninovinky.cz/zpravy/ ... m-kovanda/
Česku hrozí závažná měnová krize, varuje ekonom Kovanda

Česku takřka nejvíce se srovnatelných zemí světa hrozí, že se během nadcházejícího roku dostane do závažné měnové krize, varuje největší japonská investiční banka Nomura, kterou cituje i prestižní americká agentura Bloomberg.

Při měnové krizi by došlo k náhlému, nečekanému a dramatickému znehodnocení české koruny. Pád koruny a zchudnutí lidí v ČR hrozí i kvůli pomalému ozdravování veřejných financí. Podobný otřes podle Nomury hrozí také Turecku a Srí Lance, upozornil ekonom Lukáš Kovanda. Vidíme, že Fialova vláda, i navzdory snaze České národní banky, šílenou inflací, která je čtvrtá nejvyšší v EU, znehodnocuje českou měnu a úspory českých občanů. I tato uvedená zpráva může dále oslabit korunu a zdražit dovoz zboží do ČR. Není za oslabováním české koruny snaha pětikoalice přijmout euro?

Fialova vláda nás takto zařadila po bok Turecka, kde turecká lira ztrácí hodnotu každým dnem a inflace je 47 procent, a zadluženou Srí Lanku, kde byla inflace 70 procent a nyní je "jenom“ 30 procent.

Japonský finanční dům Českou republiku a další zmíněné země varuje na základě své zevrubné analýzy osmi ekonomických ukazatelů, mezi nimiž je objem devizových rezerv, pokrytí dovozu těmito rezervami a dále třeba výše krátkodobých reálných úrokových sazeb či ukazatele související s rozpočtovou oblastí a s běžným účtem platební bilance.

„Zpráva Nomury je tedy kromě jiného výstrahou vládě Petra Fialy, že nepostupuje dostatečně rychle ve věci ozdravování veřejných financí. Stále totiž hrozí, že schodek státního rozpočtu letos převýší úroveň 300 miliard korun. Vláda by tak ani nesplnila svůj cíl vejít se schodkem do výše 295 miliard korun,“ uvedl Kovanda.
Nomura výše zmíněných osm ukazatelů analyzuje v rámci sestavování svého Damoklova indexu, který hodnotí náchylnost 32 rozvíjejících se ekonomik, včetně Česka, právě s ohledem na náchylnost k měnové krizi. „Tato náchylnost je podle Nomury nejvyšší za uplynulých více než dvacet let,“ upozornil Kovanda.

[Alchymista]

https://www.infovojna.bz/article/dedola ... cky-hotova
Dedolarizácia v obchode medzi Ruskom a Čínou je prakticky hotová

Podľa predstaviteľa ruského ministerstva zahraničných vecí podiel zelenej bankovky v obchode medzi oboma krajinami klesol na historické minimum.

Podľa Georgija Zinovieva, riaditeľa prvého ázijského odboru ruského ministerstva zahraničných vecí, ktorého citovala agentúra RIA Novosti, je dedolarizácia rusko-čínskeho obchodu prakticky ukončená.

Ruský predstaviteľ uviedol, že podiel amerického dolára na vzájomnom zúčtovaní medzi oboma susednými krajinami sa za posledné dva roky výrazne zmenšil.

"Podiel národných mien v rusko-čínskych platbách rastie mimoriadne rýchlym tempom," povedal Zinoviev pre tlačovú agentúru. "Na začiatku roka 2022 sa pohyboval okolo 25 %, teraz presahuje 80 %."

Dodal, že objem obchodovania v páre rubeľ-jüan na Moskovskej burze (MOEX) už dávno prekonal objemy v páre dolár-ruble.

Podľa Zinovieva sa ruské a čínske podniky "rýchlo odkláňajú od "toxických" západných mien a volia rubeľ a jüan ako spoľahlivejší a bezpečnejší spôsob platenia".

Diplomat poznamenal, že Moskva a Peking vyvinuli dôležité nástroje, ktoré umožňujú "čo najviac uľahčiť všetky potrebné transakcie" napriek medzinárodnej politickej a ekonomickej nestabilite, ktorá výrazne ovplyvňuje finančné inštitúcie a ich schopnosť efektívne fungovať.

Zmeny odrážajú odklon Ruska od transakcií v menách "nepriateľských krajín" v súvislosti so sankciami. Začiatkom tohto roka ruský minister financií Anton Siluanov vyhlásil, že krajina už nedôveruje doláru a nazval ho "úplne nespoľahlivým nástrojom".

Zinovievove pripomienky prichádzajú pred 8. východným ekonomickým fórom, ktoré sa začína 10. septembra v ruskom Vladivostoku. Väčšina diskusií na tomto každoročnom podujatí bude zameraná na obchod, podnikanie a investície.

[false_flag]

Potvrzuji. Mohu objednávky čínskýxh dodavatelů zaplatit okamžitě v systému okamžitých plateb z účtu v bance. Tj mimo system zpracování platebních karet. Integrace platebnich služeb pokračuje.

[Alchymista]

https://sputnikglobe.com/20230911/how-b ... 38580.html
Aký veľký je ruský trh s obilím?

Dominantné postavenie Ruska v poľnohospodárstve, ktoré je poháňané najmodernejšími technikami a rozsiahlou úrodnou pôdou, ho stavia do pozície veľmoci v globálnom obchode s obilím. Vďaka rekordnej úrode a strategickému vývozu sa stalo základom svetového zásobovania potravinami.
Rusko je na čele svetového obchodu s poľnohospodárskymi výrobkami a vďaka bohatej úrodnej pôde a vyspelým technikám pestovania má v poľnohospodárskom sektore obrovské postavenie. Rozsiahla geografická oblasť, ktorá sa rozprestiera od západných hraníc Európy až po východné okraje Ázie, poskytuje krajine rozmanité podnebie vhodné na pestovanie širokej škály obilnín.
Rusko, ktoré je národom s bohatou poľnohospodárskou tradíciou, zaznamenalo v poslednom čase úžasný nárast vývozu obilia, čo zásadne zmenilo situáciu na medzinárodnom trhu s obilím. Tento prudký nárast vývozu nielenže upevnil ekonomické postavenie Ruska, ale tiež výrazne ovplyvnil globálnu potravinovú bezpečnosť. Štáty na celom svete sa čoraz viac spoliehajú na Rusko pri plnení svojich požiadaviek na dôležité plodiny, čím sa upevňuje jeho kľúčová úloha v celosvetovom reťazci dodávok potravín.

Pod dohľadom ruských poľnohospodárov sa darí pestovať pšenicu, jačmeň, kukuricu a rôzne druhy obilnín, ktoré ilustrujú poľnohospodársku hojnosť tejto krajiny. Tieto bohaté úrody sú základom národného hospodárstva orientovaného na vývoz. Vďaka strategickým investíciám do moderných poľnohospodárskych technológií a infraštruktúry Rusko dominuje medzi poprednými svetovými vývozcami obilnín a disponuje pôsobivou výrobnou kapacitou prispôsobenou požiadavkám trhu.

+ veľmi dlhý článok s množstvom tabuliek a grafov

[false_flag]

New York Times 3.7.1986

https://www-nytimes-com.translate.goog/ ... r_pto=wapp
https://www.nytimes.com/1986/07/03/busi ... grace.html

Paul A. Samuelson, nemonetarista a autor, spolu s Williamem D. Nordhausem, jedné z předních národních učebnic ekonomie, považují monetarismus za nerealistický pro demokracie, kde prezidenti a zákonodárci požadují slovo v ekonomice.

''Nechcete, aby byl monetarismus zcela zdiskreditován,''řekl pan Samuelson. Bylo to užitečné v 60. a 70. letech, řekl, a mohlo by to být užitečné znovu. Ale řekl, že nedávné chování peněžní zásoby osvětlilo nedostatky teorie.

Monetarismus je ekonomická teorie zdůrazňující význam peněz včetně jejich samoregulační funkce a odmítající státní zásahy do ekonomiky. Tato teorie tvrdí, že rozdíly v zásobě peněz zásadně ovlivňují národní produkci v krátkodobém časovém úseku a dlouhodobě cenové hladiny.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Monetarismus

[Alchymista]

https://casopisargument.cz/?p=52528
Největší ruská banka spouští službu převodu peněz do Íránu

Klienti státní banky Sberbank mohou nyní posílat peníze přímo do Islámské republiky navzdory západním sankcím.

Největší ruská věřitelská banka, státní Sberbank, 7. září oznámila spuštění nové služby, která jejím klientům umožňuje převádět peníze do Íránu, informoval portál The Cradle.

„Služba převodu peněz do Íránu je pro nás novinkou a poptávku po ní musíme teprve vyhodnotit. Služba je určena především pro turisty,“ uvádí se v prohlášení. Zdůraznilo také, že služba může být realizována jak ve prospěch „fyzických, tak právnických osob“.

V rámci rozvíjející se spolupráce navštívila v květnu guvernérka ruské centrální banky Elvira Nabiullina Teherán, kde jednala se svým íránským protějškem Mohammadem-Rezou Farzinem a zaměřila se na posílení vztahů mezi komerčními bankami obou sankcionovaných zemí a také na rozšíření spolupráce v oblasti bankovní infrastruktury.

V roce 2022 se hodnota zboží a služeb vyměněných mezi Íránem a Ruskem podle oficiálních údajů prudce zvýšila o 15 % a dosáhla 4,6 miliardy dolarů.

[Alchymista]

https://www.fondsk.ru/news/2023/09/14/g ... ruzki.html
Глобальный финансовый пакт как продолжение «Великой перезагрузки»
https://zvedavec.news/komentare/2023/09 ... resetu.htm
Globální finanční pakt jako rozšíření "velkého resetu"
Valentin Katasonov

„Velký reset“, který v roce 2020 ohlásil Klaus Schwab, prezident Světového ekonomického fóra (WEF), je dnes trochu zapomenut. Důvodem je skutečnost, že po 24. únoru loňského roku přestalo být téma „pandemie COVID-19“ najednou ve světových médiích aktuální. Hlavním tématem se stalo dění na Ukrajině a v jejím okolí, později se k němu přidala témata napjaté situace kolem Tchaj-wanu, zhoršení vztahů mezi USA a Čínou, rostoucí inflace ve světě, hrozba globální hospodářské krize atd.

„Velký reset“ však pokračuje. Jen se tempo budování „úžasného nového světa“ (jak mnozí nazývají model budoucí společnosti) poněkud zpomalilo. K urychlení tohoto procesu je zapotřebí dalších hnacích sil a otřesů. A ty se připravují ve světovém zákulisí.
[...]

Ruská média si nezaslouženě nevšimla takové události, která se konala v Paříži koncem června letošního roku. Její oficiální název zněl „Summit o novém globálním finančním paktu“. Summit se konal pod heslem „Budování nového konsensu pro inkluzivnější mezinárodní finanční systém“ (Building a new consensus for a more inclusive international financial system). Summitu se zúčastnilo více než 300 účastníků. Především hlavy států a předsedové vlád (více než 100). Za druhé zástupci podnikatelské sféry a filantropů (více než 70). Za třetí, vedoucí představitelé mezinárodních organizací (více než 40). Za čtvrté, vedoucí představitelé a zástupci nevládních organizací (více než 120).

Úroveň zastoupení byla velmi vysoká. Mezi účastníky byli generální tajemník OSN Antonio Guterres, ministryně financí USA Janet Yellenová, výkonná ředitelka MMF Kristalina Georgievová, prezident Světové banky Ajay Banga, prezidentka Evropské centrální banky Christine Lagardeová. Součástí summitu bylo 6 kulatých stolů a přibližně 50 akcí. Summit zahájil francouzský prezident Emmanuel Macron.

Fórum se zaměřilo na „zelenou agendu“. Stejně jako v roce 2015, kdy se v Paříži konala mezinárodní konference o klimatu (tehdy desítky zemí podepsaly klimatickou dohodu), zazněly ve francouzské metropoli opět výzvy k zastavení globálního oteplování naší planety. Klima však nebylo jediným tématem. Hovořilo se také o ochraně biologické rozmanitosti, udržitelném rozvoji, čisté vodě, boji proti chudobě atd. A pro úspěch při řešení úkolů „zelené agendy“ je třeba radikálně změnit světový finanční řád, je třeba restrukturalizovat činnost mezinárodních finančních a hospodářských organizací, vlád, podniků i chování každého obyvatele Země.

To vše zaznělo v projevu prezidenta Francouzské republiky: „Uděláme důležitý krok, který začne vytvořením nového konsensu. Boj proti chudobě, dekarbonizace našeho hospodářství s cílem dosáhnout uhlíkové neutrality do roku 2050 a ochrana biologické rozmanitosti jsou úzce propojeny. Musíme se proto společně dohodnout na nejlepších prostředcích k řešení těchto výzev v chudých a rozvojových zemích rozvojového světa, pokud jde o výši investic, komplexní reformu infrastruktury, jako je Světová banka, MMF a veřejné a soukromé fondy, a na způsobu zahájení nového procesu.“ Macron ve svém projevu mimochodem poznamenal, že k restrukturalizaci globálního finančního systému na nových základech „svět potřebuje finanční šok“.

Emmanuela Macrona podpořili i další účastníci summitu. Takto se vyjádřila Mia Mottleyová, předsedkyně vlády Barbadosu: „Reakce mezinárodního společenství je v současné době roztříštěná, částečná a nedostatečná. Vyzýváme proto k zásadnímu přehodnocení našeho přístupu. Společně musíme vybudovat pružnější, spravedlivější a inkluzivnější mezinárodní finanční systém, abychom mohli bojovat proti nerovnostem, financovat změnu klimatu a přiblížit se cílům udržitelného rozvoje.“

Člověk tuší poznámky z knihy Klause Schwaba COVID-19: Velký reset, v níž chápe „inkluzivní kapitalismus“ jako „úžasný nový svět“. Nebudu o ní nyní hovořit, kdo chce, může se o „Velkém resetu“ Klause Schwaba a „inkluzivním kapitalismu“ dozvědět z mé knihy „Čtení Schwaba. Inkluzivní kapitalismus a velký reset“. Otevřené spiknutí proti lidstvu“ (Moskva: Svět knihy, 2021).

Seznámení s hlavními projevy ukazuje, že všichni účastníci zpívali stejnou písničku. A sice: po prvním globálním šoku zvaném „pandemická kovida“ by měl být zorganizován další šok, který lze nazvat „globální oteplování“.

V červenci publikoval významný ekonomický a politický analytik Brandon Smith v Birch Gold Group článek s názvem „Globalisté připravují finanční šok a zde je důkaz“.

Obsahuje podrobnou analýzu summitu o přípravě nového globálního finančního paktu. Autor článku si všímá zejména následujícího: „Globalisté nyní spojují změnu klimatu s mezinárodní finanční a měnovou autoritou. Jinými slovy, už neskrývají, že agenda klimatických změn je součástí 'Velkého resetu'. Dokonce navrhují využít hrozbu změny klimatu jako odrazový můstek k tomu, aby globální banky získaly větší moc diktovat přerozdělování bohatství a zničit současný systém, aby mohl být nahrazen něčím jiným.“

Uměle nafouknutá pandemie kovidů byla základem četných výluk, které narušily ekonomiku, mezinárodní obchod a finance. Proto začala válka na Ukrajině a pod záminkou organizování protiruských sankcí začala rychlá destrukce ekonomiky Německa a dalších evropských zemí. Nyní začíná fáze destrukce pod vlajkou boje proti uhlíkové ekonomice.

Jednání na summitu skončilo následujícími závěry. Je nepravděpodobné, že by na úrovni jednotlivých států došlo ke konsolidaci (mobilizaci) finančních zdrojů nezbytných pro boj s oteplováním klimatu, stejně jako pro boj s chudobou, ochranu biodiverzity apod. Proto je nutné vytvořit nadnárodní finanční systém, který bude řešit globální problémy. Základními kameny, na nichž bude takový globální finanční systém postaven, mohou a měly by být současné mezinárodní finanční organizace – Světová banka a MMF. K vybudování nadnárodní finanční struktury je zapotřebí Globální finanční pakt.

[Alchymista]

https://sputnikglobe.com/20230916/jeffr ... 05612.html
Jeffrey Sachs: Sankcie USA proti Rusku a Číne sú odsúdené na neúspech

USA precenili svoje možnosti, keď sa snažili podkopať ekonomiky Ruska a Číny, povedal ekonóm Kolumbijskej univerzity v podcaste New Rules pre Sputnik.

Sankcie nedokázali zraziť Rusko na kolená, pretože sa ukázalo, že ekonomika tejto krajiny je oveľa odolnejšia, než si západní politici kedy predstavovali.

Ešte v marci až februári 2022 predpokladali, že súbor obmedzení bude účinným knokautom pre ruskú ekonomiku, že zastavia vojenskú výrobu a že by potenciálne mohli spôsobiť aj masové politické nepokoje. Nič z toho sa nenaplnilo. Prečo sa západní analytici v Rusku tak mýlili?

"Pokiaľ ide o Rusko, predstava, že to bude nejaký 'knockoutový úder' pre konflikt na Ukrajine, bola úplne naivná a predvídateľne zlyhala," povedal pre Sputnik renomovaný ekonóm a profesor Kolumbijskej univerzity Jeffrey Sachs. "Myslím si však, že aj ruská ekonomika bola zjavne veľmi podcenená. A to, v čom sa Západ mýli vo všetkých aspektoch ukrajinskej krízy, je, že svet nie je jednotný so Západom. Západ je len malá časť sveta. Väčšina sveta sa chce od tejto krízy držať ďalej."
"Rusko má nielen obrovské domáce kapacity v ekonomike, ktoré západní analytici podceňovali, ale má aj pokračujúce obchodné väzby s väčšinou sveta a ropu, ktorú nepredávalo priamo do Európy, predávalo do Ázie. A veľká časť tejto ropy sa otočila a vrátila sa do Európy aj tak za vyššie ceny pre Európu, ale cez ázijských sprostredkovateľov. Takže režim sankcií je vo všeobecnosti neúspešný. A v prípade Ruska zlyhal dvoma základnými spôsobmi. Po prvé, vôbec sa nedosiahli ciele sankcií. A po druhé, dokonca ani nijako významne nebrzdil ruskú ekonomiku," pokračoval profesor.

Čo stojí za hospodárskou odolnosťou Ruska?

Západní politici dlhodobo bagatelizujú ruskú ekonomiku. Barack Obama nazýval ruskú ekonomiku malou, slabou, izolovanou a "v rozklade"; zosnulý senátor John McCain zašiel dokonca tak ďaleko, že Rusko očiernil ako "benzínovú pumpu maskujúcu sa za krajinu"; zosnulá exministerka zahraničných vecí Madeleine Albrightová predpovedala, že Rusko bude po spustení špeciálnej operácie na Ukrajine "ekonomicky ochromené a strategicky zraniteľné"; Joe Biden v marci 2022 novinárom tvrdil, že ruský rubeľ sa takmer "zmenšil na trosky" (rubel - rubble).

"Rusko je zjavne veľmi odolné, pretože má rozsiahlu základňu na výrobu potravín," povedal Sachs. "Má rozsiahlu základňu nerastných surovín, má rozsiahlu priemyselnú základňu. Na Západe sa predpokladalo, že nemá high-tech základňu. Takže ako povedal nemecký minister zahraničných vecí, myslím, že Rusko bude škriabať práčky dovezené z Nemecka, aby získalo čipy pre svoje vojenské kapacity. Takéto absurdity boli súčasťou mytológie a ruské high-tech kapacity sa očividne neustále zanedbávali a znevažovali. Rusko má samozrejme veľmi sofistikovaný digitálny priemysel, a to tak na civilné, ako aj na vojenské účely."

"Takže na Západe, povedal by som, bolo veľa nevedomosti, alebo vymýšľania či plnenia želaní v západných hlavných mestách, najmä vo Washingtone, o tom, čo Rusko môže a nemôže robiť a čo sa stane so sankciami. Pamätám si, že na začiatku sankcií, samozrejme, v rozhovoroch, ktoré som viedol s Washingtonom, naozaj verili, že ide o absolútne definitívnu zbraň, ktorá vyradí Rusko zo systému SWIFT. To malo byť ono. Bolo to také dramatické, že to definitívne ukončí konflikt. Áno, úplne naivné."

Kto vytvoril najväčšiu alianciu?
Okrem toho USA podľa profesora zle odhadli svoju schopnosť získať podporu pre svoje iniciatívy. Ukázalo sa, že aliancia USA v skutočnosti nie je až taká veľká. USA majú Spojené kráľovstvo, EÚ, Japonsko, Južnú Kóreu, Austráliu a Nový Zéland, ale táto skupina tvorí len 10 až 12 % svetovej populácie, čo znamená, že nejde o dominantnú mocnosť, poznamenal.

Keď sa pozrieme na ukazovateľ hrubého domáceho produktu (HDP), zistíme, že hlavné priemyselné mocnosti, známe ako skupina siedmich (G7), tvoria približne 30 % svetového HDP meraného v medzinárodných cenách. Zároveň BRICS 11, rozšírená verzia päťčlennej skupiny rozvojových krajín, tvorí 37 % svetovej produkcie, čo je o sedem percentuálnych bodov viac ako G7. A všetci členovia BRICS aktívne spolupracujú s Ruskom, zdôraznil profesor.

Z toho vyplýva, že otázka, či západné sankcie zničia dlhodobý rast Ruska, má dva rozmery. Prvým je, že sa úplne preceňuje americký tlak na najmodernejšie technológie a podceňujú sa vlastné kapacity Ruska, ako aj jeho partnerov. A po druhé, úplne nesprávne hodnotí rozsah takzvanej aliancie vedenej USA, ktorá je v súčasnosti menšia ako skupina, do ktorej Rusko pevne patrí, BRICS+. A aj mimo BRICS+ väčšina rozvojových krajín a rozvíjajúcich sa trhových ekonomík jednoducho bude mať s Ruskom naďalej normálne vzťahy, hoci im sekundárne sankcie, hrozby a dohováranie zo strany USA budú nepríjemné. Nechcú sa však podriadiť poriadku, ktorý určujú a ovládajú USA."

Prečo USA nemôžu zastaviť vzostup Číny
Washington sa zameral aj na ďalšieho člena BRICS, Čínu, ktorú považuje za "najkomplexnejšiu a najvážnejšiu výzvu" pre bezpečnosť USA. Najnovšie však americkí myšlienkoví vodcovia vyhlásili koniec čínskeho hospodárskeho zázraku, zatiaľ čo prezident USA Joe Biden označil Čínsku ľudovú republiku za "tikajúcu časovanú bombu".
"Čína je tikajúca časovaná bomba... Čína má problémy. Čína rástla tempom 8 % ročne, aby si udržala rast. Teraz sa blíži k 2 % ročne," tvrdil americký prezident začiatkom augusta, pričom nesprávne uviedol ukazovatele rastu krajiny. V skutočnosti čínska ekonomika v druhom štvrťroku 2023 medziročne vzrástla o 6,3 %, čo je najviac na svete spomedzi veľkých ekonomík.

"Dovoľte mi povedať, že ak ste tu už dosť dlho ako ja, vidíte, že tento druh písania splnených želaní prichádza vo vlnách," povedala Sachsová. "V 90. rokoch sme mali napríklad články Paula Krugmana o Mýte východoázijských zázrakov, myslím, že to bol názov, ale v podstate hovoril: 'Pozrite, na vzostupe východnej Ázie nič nie je, na vzostupe Číny nič nie je. Čína sa zrúti, autoritársky alebo totalitný štát nemôže uspieť. Všetko je to domček z kariet. Všetko sa zrúti. Prichádza to vo vlnách. Tentoraz ma pobavilo, že minulý rok bolo "Čína je veľkou hrozbou pre svet, preberá vládu nad svetom!". Zrazu sa naratív zmenil. "Čína sa rúca! A hneď ako sa naratív zmenil, každý publicista, vrátane mnohých, o ktorých som presvedčený, že v Číne nikdy neboli, začal písať články o čínskom kolapse, čínskom zlyhaní a konci čínskej ekonomiky. V podstate je to všetko nezmysel. Je to jednoducho nezmysel."

Ekonóm vysvetlil, že vyspelé komplexné ekonomiky niekedy čelia spomaleniu a dokonca recesii. To sa stalo USA, to sa stalo Európe. "Ale používať prvé záblesky o niečo pomalšieho rastu, než sa predpokladalo, na to, aby to znamenalo koniec rastových vyhliadok Číny, je absurdné," povedal.

Okrem toho neexistujú žiadne dôkazy o tom, že by sa Čína zasekla na úrovni hospodárskeho rozvoja, pokračoval: "Čína je veľmocou vedeckého výskumu, veľmocou inovácií, veľmocou novej produktivity a má celosvetový trh pre svoj vývozný tovar." A USA sa to snažia prelomiť, zdôraznil ekonóm.

"Existuje aktívna politika, ktorej cieľom je zlomiť rast Číny," povedal Sachs. "USA to popierajú. USA hovoria, že nie, nie, nie, nie, nie, nie. Chceme len zabrániť tomu, aby sa niekoľko technológií dostalo do rúk čínskej armády. Je to nezmysel. Stačí si prečítať, naozaj, prístup USA a nájdete ho na mnohých, mnohých miestach. Je to tak, že "Čína je hrozbou a my musíme zastaviť jej vzostup". Musíme nájsť spôsob, ako vytvoriť medzinárodný systém, ktorý by bol nepriaznivý pre ďalší vzostup Číny. Jednou z častí tohto procesu sú kontroly vývozu technológií do Číny, o ktorých sme už diskutovali. Ďalšou časťou je v podstate intenzívnejšie uzatváranie amerického trhu pre čínsky vývoz."

Napriek tomu tvorcovia politiky USA zrejme zabudli, že tam vonku je veľký svet, zdôraznil profesor. Aj keď Washington obmedzí schopnosť Číny vyvážať do USA, "Čína bude naďalej rozvíjať robustné obchodné vzťahy s väčšinou sveta a bude mať v skutočnosti naďalej rast založený na exporte s väčšinou sveta alebo s veľkou časťou sveta," povedal.

"Takže ak to zhrnieme, USA sa snažia zastaviť rast Číny rovnakým spôsobom, ako sa snažili zastaviť rast Japonska na konci 80. rokov, na začiatku 90. rokov a rovnakým spôsobom, ako sa snažili zastaviť akýkoľvek hospodársky pokrok v Sovietskom zväze. Zo všetkých týchto prípadov má Čína vnútorné kapacity, orientáciu aj geopolitiku na prekonanie výzvy USA," zdôraznil Sachs.

Kto je najväčším porazeným v dôsledku sankcií?
Západné sankcie síce nedokázali ochromiť ruskú ekonomiku a zabrzdiť vzostup Číny, ale zároveň poskytli impulz pre rozvoj oboch krajín, podnietili ich k objavovaniu nových trhov, rozvoju nových technológií a nadväzovaniu nových partnerstiev.
Napríklad za posledné dva roky sa čínske automobilové spoločnosti stali významnými hráčmi na medzinárodnom trhu a dokonca predbehli nemeckých výrobcov automobilov. A jedným z hlavných trhov pre čínske autá bol ruský trh, z veľkej časti preto, že minulý rok z ruského trhu odišlo veľa západných značiek, veľa japonských značiek, čím vznikla medzera, ktorú mohli čínske spoločnosti zaplniť.
Myslím si, že tieto sankcie majú obrovský bumerangový efekt. Európa je najväčším porazeným v dôsledku sankcií, to je isté, pretože ruská nízkonákladová produkcia, určite primárna energia, ale aj hnojivá a mnohé iné priemyselné tovary založené na komoditách, ktoré smerovali do Európy, teraz smerujú do Číny a zvyšku Ázie. A Európa je v úplnej recesii," povedal Sachs.

"Ak z toho všetkého niekto konkrétne prehráva, je to nemecký priemysel, ktorý mal za posledných 30 rokov pravdepodobne najužší symbiotický vzťah s ruskou ekonomikou," dodal profesor.

Podľa Medzinárodného menového fondu (MMF) je Nemecko jedinou krajinou G7, ktorá tento rok zaznamená hospodársky pokles. MMF tento trend pripisuje slabej produkcii, ako aj poklesu v dvoch po sebe nasledujúcich štvrťrokoch (4. štvrťrok 2022 a 1. štvrťrok 2023). Posledný faktor podnietil medzinárodných ekonómov, aby v polovici júla dospeli k záveru, že krajina upadla do technickej recesie.

Zničenie plynovodov Nord Stream, ako aj rozhodnutie Berlína nasledovať kroky Washingtonu a uvaliť na Rusko energetické sankcie, sa obrátili proti nemeckým výrobcom, čo viedlo k presunu podnikov a napokon k deindustrializácii.
"Celá horlivosť proti Nord Streamu bola napríklad súčasťou túžby USA zabezpečiť, aby sa Nemecko a Rusko nikdy ekonomicky príliš nezblížili," poznamenal Sachs.

"A keďže Rusko sa preto obracia na širší svet BRICS a zvyšok sveta, sú to práve tieto krajiny, ktoré z týchto prepojení profitujú," pokračoval profesor. "A je to práve Európa, ktorá zostáva úplne bokom. Jedným z týchto príjemcov je Čína. Je zrejmé, že. Pretože Čína je preľudnená, husto osídlená ekonomika s prírodnými zdrojmi, ale v prepočte na obyvateľa relatívne nízka. Takže sa veľmi dobre dopĺňa s Ruskom. Ak k tomu pripočítame spoločný zdieľaný prvok špičkových technológií, je to ďalší prínos tohto čoraz silnejšieho vzťahu medzi Čínou a Ruskom po hospodárskej stránke, pretože dochádza k veľkému transferu technológií, ktorý môže prebiehať oboma smermi. Pridajte budovanie infraštruktúry v celej Eurázii, ktorá spája Rusko a Čínu viacerými spôsobmi. To je tiež veľmi silné."

Takže v konečnom dôsledku západná politika sankcií neviedla k žiadnej hlbokej, dlhotrvajúcej kríze ani pre Rusko, ani pre Čínu. Podľa profesora je to práve naopak.

"Energickejšia a dynamickejšia časť sveta, kvantitatívne rýchlejšie rastúca časť sveta, nie je na americko-európskej strane," uzavrel Sachs.

[Kalinac]

Ceny ropy rostou. Podle odborníků to bude ještě dražší kvůli paktu Ruska a Saúdské Arábie

Gazeta - Polsko : rostoucí ceny ropy povedou k vyšší inflaci a vyšším životním nákladům
Poté, co Saúdská Arábie a Rusko zavedly omezení vývozu ropy, budeme čelit růstu cen na trhu s palivy, předpovídají experti. Ale to není jediný problém. Pakt těchto zemí může vést k vážnému nedostatku surovin a opětovnému zvýšení inflace.
Tento týden byla cena ropy nejvyšší od začátku roku. Ve středu v Evropě musel barel suroviny zaplatit 98,47 dolarů. Podle RMF 24 stála arabská lehká ropa za posledních 40 let více než 100 dolarů jen několikrát, včetně m.in po loňském ruském útoku na Ukrajinu. Jak portál zdůrazňuje s odkazem na agenturu Bloomberg, rostoucí ceny jsou politicky motivované. Podle odborníků můžeme letos očekávat i rekordní ceny pohonných hmot.

Rusko a Saúdská Arábie uzavřely ropný pakt
Saúdská Arábie, člen Organizace zemí vyvážejících ropu, 5. září oznámila, že prodlouží limit produkce 1 milion barelů denně až do roku 2023. Rusko, které do organizace nepatří, zase oznámilo, že do konce roku sníží možnost vývozu ropy o 300 tis barelů denně. Kromě toho obě země uvedly, že budou každý měsíc provádět důkladné analýzy a na základě shromážděných údajů mohou zavést další omezení. V souvislosti s paktem mezi Saúdskou Arábií a Ruskem mohou podle analytiků Bank of America ceny ropy brzy vzrůst nad 100 dolarů za barel dle cnbc.com.
Zvýšení cen na trhu pohonných hmot povede k vyšší inflaci
Omezení zavedená Ruskem a Saúdskou Arábií mají důsledky pro téměř všechny země. Mezinárodní energetická agentura ve své měsíční zprávě o ropě zdůraznila, že zavedené limity budou nejvíce pociťovány ve čtvrtém čtvrtletí, kde bude "významný tržní deficit". Tím špatné zprávy nekončí. Podle odborníků zvýšení cen na trhu s pohonnými hmotami také způsobí obecné zvýšení životních nákladů. "Takové zvýšení také znamená obnovené inflační tlaky," řekl portálu Tamas Varga z ropného makléře PVM.
Dohoda mezi Rijádem a Moskvou je tím, co ekonomové nazývají faktorem mimo tržní síly, který by mohl vést k šokům v globální ekonomice a finančním systému.

https://next.gazeta.pl/next/7,151003,30 ... rozej.html

[Alchymista]

https://roklen24.cz/?quick_news=ekonomi ... -prvenstvi
Ekonomická svoboda v ČR stoupla, Hongkong po šedesáti letech ztratil prvenství

Česká republika je 17. nejsvobodnější ekonomikou světa, ekonomická svoboda po pěti letech stoupla. Hongkong poprvé po šedesáti letech ztratil první příčku a bude nadále klesat. Nejsvobodnější ekonomikou na světě je Singapur. Ukrajina není ekonomicky svobodná, bude se muset liberalizovat.

Česká republika se umístila na 17. místě ze 165 zemí a teritorií zahrnutých do žebříčku Economic Freedom of the World 2023, který dnes publikuje Liberální institut ve spolupráci s kanadským Fraser Institutem.

V revidovaném žebříčku se loni Česko umístilo na 22. místě, v ekonomické svobodě si naše republika polepšila relativně vůči ostatním zemím i absolutně.

„Ekonomická svoboda v České republice stoupla, to je hlavní zpráva, na kterou bychom se měli soustředit. Posledních pět let se naše ekonomická svoboda zmenšovala. Je dobře, že se trend otočil,“ komentuje letošní výsledky Martin Pánek, ředitel Liberálního institutu.

Z globálního hlediska je důležitější zprávou propad Hongkongu. Od roku 1960 až do loňska byl Hongkong nepřetržitě na čele žebříčku ekonomické svobody. Pozvolný pokles ekonomické svobody zaznamenával od roku 2010 a zejména pak po roce 2019. Přesto byl stále na prvním místě. Důvodem propadu v žebříčku jsou represe a vměšování ze strany čínské vlády.

„Nejnovější kompletní údaje jsou z roku 2021, proto náš žebříček zobrazuje situaci vždy s dvouletým zpožděním,“ vysvětluje Pánek. „Hongkong vykazuje pokles svobody již několik let a očekáváme, že tento pokles bude pokračovat i nadále. Úpadek Hongkongu budeme nadále podrobně monitorovat,“ přislíbil za Liberální institut Martin Pánek.

Na vrchol žebříčku se poprvé dostal Singapur, který byl poslední skoro dvě dekády stabilně na druhé příčce (s výjimkou roku 2013, kdy ho předběhl Nový Zéland). Do čela tabulky se dostává nejen proto, že ekonomická svoboda v Hongkongu poklesla, ale zároveň v Singapuru stoupla.

Švýcarsko, Nový Zéland, Spojené státy, Irsko, Dánsko, Austrálie, Velká Británie a Kanada uzavírají nejlepší desítku.

Studie, která byla poprvé vydána v roce 1996, měří ekonomickou svobodu – možnost jednotlivců činit vlastní ekonomická rozhodnutí – na základě analýzy několika ukazatelů, mezi které patří regulace, velikost vlády, vlastnická práva, vládní výdaje a daně. Letošní zpráva, která vychází z údajů za rok 2021 (nejnovější dostupné údaje), zachycuje také vliv omezení souvisejících s COVID-19.

Mezi deset nejhůře hodnocených zemí patří Kongo, Alžírsko, Argentina, Libye, Írán, Jemen, Súdán, Sýrie, Zimbabwe a Venezuela. (Země s totalitními vládami jako Severní Korea nebo Kuba nemohou být zařazeny do žebříčku kvůli nedostatku údajů.)

Na 17. příčce společně s Českem se umístily také Finsko a Švédsko. Další zajímavé příčky jsou např. Japonsko (20.), Německo (23.), Francie (47.), Itálie (53.). Rakousko je na 28. místě, Slovensko na 41., Maďarsko na 49. a Polsko na 59, Česko je tak nejsvobodnější ekonomikou ve střední Evropě. Zajímavý je rozdíl mezi svobodným Tchaj-wanem (11.) a despotickou Čínskou lidovou republikou (111.).

České čtenáře by také mohl zaujmout rozdíl mezi Ruskem (104.) a Ukrajinou (112.) – znovu opakujeme, že žebříček pracuje s daty za rok 2021, tedy ještě před začátkem války. Izolace od globální ekonomiky Rusko bezpochyby posune směrem dolů. Naopak Ukrajina se po vyhrané válce bude muset ekonomicky liberalizovat, jak ukazují data z různých dnes dostupných průzkumů včetně našeho.

Dle výzkumů v předních peer-reviewed akademických žurnálech si lidé žijící v zemích s vyšší úrovní ekonomické svobody mohou užívat větší prosperitu, více politických a občanských svobod a delší životy. Např. země v první čtvrtině žebříčku ekonomické svobody mají průměrný HDP na hlavu 50 619 dolarů ročně, zatímco země ve spodní čtvrtině pouze 5911 dolarů.

Také míra chudoby je nižší v ekonomicky svobodných zemích. V ekonomicky nejsvobodnějších zemích (první čtvrtina žebříčku) žije v extrémní chudobě (méně než 1,90 dolarů na den) 0,9 % obyvatel. V zemích ve spodní čtvrtině žebříčku je to 34,1 % obyvatel. Střední míra dožití je 81,1 let v ekonomicky nejsvobodnějších zemích, avšak 65,9 let v těch ekonomicky nejméně svobodných.

„Kde mohou lidé sledovat vlastní štěstí a činit svoje vlastní rozhodnutí, vedou šťastnější a zdravější životy ve větší prosperitě,“ uzavřel Pánek.

Skóre České republiky v klíčových komponentech ekonomické svobody (od 1 do 10, přičemž větší hodnota znamená více ekonomické svobody, data jsou o dva roky pozadu):
2023 2022
CELKOVÉ SKÓRE 7,81 7,74
velikost vlády 6,19 6,17
právní systém a vlastnická práva 7,34 7,32
zdravé peníze 9,42 9,44
svoboda mezinárodního obchodu 8,73 8,48
regulace úvěru, práce a podnikání 7,37 7,29

[Alchymista]

https://roklen24.cz/cnblog-mira-uspor-v ... -spotreby/
čnBlog: Míra úspor v eurozóně a ČR – potenciál pro vývoj spotřeby?

Klíčové body:

- Převzatý článek z webu ČNB.
- Autoři textu jsou zaměstnanci ČNB: Benecká Soňa, Komárek Luboš

Cílem textu je srovnat vývoj spotřeby domácností, míry úspor a investic v eurozóně a jejích nejsilnějších ekonomikách s vývojem v ČR. Srovnání se zeměmi eurozóny v podobné situaci ukazuje, že české domácnosti v reakci na energetickou krizi mnohem méně utrácely při citelně vyšší míře úspor oproti dlouhodobému průměru. Své úspory české domácnosti ale nenasměrovaly do bydlení, nýbrž patrně z opatrnostních důvodů více preferovaly likvidní aktiva, a jejich zájem o finanční produkty podpořilo i zvyšování úrokových sazeb. Podobné trendy pak nacházíme i u řady velkých ekonomik eurozóny, ve kterých lze pak očekávat snižování aktuálně vysokého sklonu domácností k tvorbě úspor, které však bude brzděno zvýšenou hladinou úrokových sazeb. Tato brzda se bude v nejbližším období více zatahovat v eurozóně, kde cyklus zvyšování základních úrokových sazeb dosahuje svého vrcholu teprve nyní. Naopak aktuálně vysoký sklon českých domácností k úsporám otvírá s pravděpodobným dosažením vrcholu úrokových sazeb v ČR prostor pro rychlejší oživení růstu spotřeby než v eurozóně.

...
+ dlhší text
+ množstvo grafov
+ odkazy

[kenavf]

Na TA3 išlo v titulke:
"Ak by sa dodržal vyrovnaný rozpočet tak by ekonomika klesla o 6,5% ; mzdy by klesli o 4% a pribudlo by 130000 nezamestnaných.".

To vytvára dojem že čím väčší schodok tak tým sa budeme mať lepšie, tak čo sa teda divíme američanom .
IMHO: je asi dôležité na čo sa ten schodok použije.

[Alchymista]

https://www.czechfreepress.cz/latinska- ... enach.html
Čína a Brazílie uzavírají první převod v místních měnách

Podle Banco da China Brasil SA se historická transakce týká vývozu celulózy z Eldorada do asijského gigantu.

Čína a Brazílie ve středu uzavřely první dvoustrannou obchodní operaci v místních měnách, a to prostřednictvím transakcí financovaných a vypořádaných v jüanech a převedených přímo na realy.

Historicky první operací byl vývoz celulózy od společnosti Eldorado Brasil, která má zastoupení v Šanghaji, uskutečněný prostřednictvím Banco da China Brasil.

Brazilský prezident Luiz Inácio Lula da Silva podepsal loni v dubnu se svým čínským protějškem Si Ťin-pchingem memorandum o porozumění, jehož cílem je posílit dvoustranné transakce v místních měnách.

Další brazilští vývozci, jako je společnost Petrobra a výrobce celulózy Suzano, jsou rovněž otevřeni možnosti obchodovat s Čínou v místních měnách.

Několik latinskoamerických zemí, jako například Argentina a Bolívie, se zase připojilo k iniciativě operovat s jüany při transakcích s asijským gigantem.

Zdroj: https://espanol.almayadeen.net/noticias ... nedas-loca

[Alchymista]

https://www.czechfreepress.cz/dalsi-blo ... sveta.html
Probíhá velká “šachová” hra o změnu finančního řádu světa

A jak probíhající šachová partie skončí? Americký sen si chce splnit každý Američan i Evropan. Je to pojem, který se přetváří ve víru.

Ve víru v to, že každý, kdo tvrdě pracuje, je dost chytrý, anebo má dobré nápady a umí je dobře prodat, zbohatne a může se stát milionářem. Čínský sen, oproti tomu, je takový, že každý, kdo tvrdě pracuje, dokáže prospívat rozvoji a růstu státu, a tím i každému jedinci, který v něm žije a tedy i sobě.

Naučili jsme se věřit americkému snu, a považujeme ten čínský za pro Evropany nepřijatelný. Naučili jsme se věřit americkým filmům o lásce, také Facebooku i dolaru, stejně tak, jako věříme Mezinárodnímu měnovému fondu a Světové bance. Jenže přišla válka na Ukrajině. A válka vždy věci ukazuje v pravém světle, srovnává figurky na šachovnici a mění taktiku.

Mezinárodní měnový fond a Světová banka, řízené USA k ovládání světového finančního pořádku, jsou dvě hlavní měnové organizace sídlící ve Washingtonu, které jsou základem světového obchodu. Společně mají udržovat stabilitu kurzu, a prostřednictvím půjček podporovat hospodářsky slabší státy. Svět obchoduje především v dolarech. To bude fungovat do té doby, kdy USA bude mít světu co nabídnout, ať už finančně nebo ideově. Před ukrajinským konfliktem, resp. před zavedením sankcí na Rusko, se drtivá většina (cca 90%) mezinárodního obchodu a transakcí prováděla v dolarech. Věci se ale poněkud změnily. Pokud vývoj bude pokračovat současným tempem, tak to v roce 2025 může být méně než polovina.

Stejně tak i devizové rezervy států před ukrajinskou válkou byly vedeny z velké časti v dolarech (cca 60%), z menší části v eurech (cca 25%) a teprve pak v dalších měnách.

Na Rusko uvalené sankce tak paradoxně pomáhají vzniknout novému, zdravějšímu finančnímu řádu, který ale přirozeně musí ten současně panující západní řád v "šachové hře" porazit. Skupiny členských států BRICS+, ŠOS, ASEAN (atd.) se současnému, pro ně nevýhodnému obchodování s nekontrolovatelně tištěnými dolary bouří. Zavádějí vyrovnávání mezinárodního obchodu v národních měnách. Současně se také pokoušejí vytvořit novou rezervní měnu, která by odpovídala hodnotě bohatství státu. Jednoduše řečeno, vytvářejí finanční řád, ve kterém má měna státu být podložena odpovídající hodnotou, bohatstvím státu, zlatem, anebo jinou hmatatelnou hodnotou.

Jedná se tak o poměrně jednoduchou "šachovou hru" s pevně danými ekonomickými pravidly. Tah, který teď může Washington udělat, je pokusit se BRICS rozdělit.

Země BRICS se na druhé straně šachovnice snaží odstřihnout od dolaru. Pokud by se jim to podařilo, polovina dolarů mimo vnitřní trh USA - nazvěme to třeba "mezinárodním dolarem", který by nebyl krytý ničím - nebude potřeba. Vtipné je, že dolarů mimo USA je mnohonásobně více, než toho "vnitřního dolaru" používaného k transakcím uvnitř USA. Rozdělení dolaru na vnitřní a mezinárodní je pravděpodobný scénář, který do budoucna zabrání občanským nepokojům. Aby USA udržely důvěryhodnost dolaru, mohou ho do budoucna krýt zlatem. Nikdo ale bohužel neumí říct, kolik dolarů ve světě vůbec koluje, protože USA množství vytištěných dolarů už dávno přestaly zveřejňovat. Uživatelé mezinárodního dolaru, ti kteří následují příkazy amerického ”šachového krále”, tedy mohou očekávat další vysokou inflaci.

Další krok, který Washington může udělat, je obětovat euro, čímž by posílil dolar, a tím si koupit pár let navíc. Na rozdíl od dolaru, euro nemůže zavést národní a mezinárodní měnu, protože jednoduše není národní měnou. A za eurem tak nestojí žádné státní zlaté rezervy. Evropská centrální banka bude muset snížit úroky, aby zadlužené státy Evropy nezkrachovaly, což opět zásadně zvýší inflaci.

Číňané vlastní obrovské dolarové rezervy ve formě US dluhopisů, o které by v případě pádu dolaru neradi přišli. Pokud státy BRICS zavedou zlatem podložené národní měny, cena zlata výrazně vzroste, a to pokryje čínské ztráty z US dluhopisů, které vlastní.

Tak jako tak, až bude po všem, USA si díky tomu budou moci udržet svou ekonomickou pozici. Pozici světové finanční velmoci už ale nadobro ztratí.

Už před finanční krizí v roce 2008 bylo některým ekonomům zřejmé, že západní finanční systém není životaschopný, a nemůže přežít. Během pandemie covidu se o změně finančního řádu začalo pomalu mluvit. Dnes jsme přímými svědky probíhající změny světového finančního řádu. Partie je už rozehraná. Až tato hra skončí, přijde mnoho států a občanů o velké množství peněz.

Pokud se nic nezmění, bude Česko jedním z těchto států. Především proto, že jeho politici nyní slepě následují pokyny, které přicházejí z Washingtonu. Jednoduše řečeno, se naše země stala pěšákem pro pomyslného amerického "šachového krále", a preferuje cizí ideologické a ekonomické zájmy před svými vlastními.

Jaký by tedy měl být postup českého státu?

Česko by mělo být odvážné, ač se to může zdát být sebe víc romanticky řečené. Zásadní je dnes odvaha se otevřeně vyjádřit, a odvaha stát si za svými názory. Vládní pětikoalice nemá odvahu se politicky vyjadřovat, a to především proto, že by tím odhalila, jak moc je ve své podstatě nejednotná, a tím by se sama zničila. Při tak velké mezinárodní "šachové hře", už dnes ale nestačí mluvit skrytě, a v náznacích. Je zapotřebí najít odvahu, překonat obavy, a říct co je potřeba dělat.

Je potřeba udělat změny ve vnitřní politice. Vnitřní politika je dnes u nás paradoxně odrazem, derivátem zahraniční politiky státu. Česká republika by měla mít samostatnou zahraniční politiku. Nemusí slepě následovat sankce proti Rusku či v budoucnu proti Číně. Stejně tak, jako nemusí bez kritického hodnocení podporovat zkorumpovaný ukrajinský režim, zvláště když známe analogické situace z Vietnamu a Afghánistánu.

Jiří Paroubek
Zdroj: https://paroubek.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=807203

[Alchymista]

https://sputnikglobe.com/20231014/how-r ... 93123.html
Ako môže ruský centrálny euroázijský dopravný koridor podporiť obchod a rozvoj kontinentu

Rusko kladie dôraz na posilnenie eurázijského prepojenia a snaží sa vytvoriť komplexný dopravný koridor, ktorý by sa tiahol z Ruska do Číny cez Mongolsko.
Podľa zoznamu pokynov zverejnených na webovej stránke Kremľa prezident Vladimir Putin poveril vládu, aby zvážila možnosti vytvorenia stredoeuroázijského dopravného koridoru, ktorý by prechádzal cez Rusko, Mongolsko a západnú Čínu.
Úloha musí byť splnená do 15. februára 2024. Dohľadom nad touto iniciatívou bol poverený ruský premiér Michail Mišustin.

Nový projekt už prebieha

V septembri Mongolsko na Východnom ekonomickom fóre, ktoré sa konalo v ruskom prístavnom meste Vladivostok na Ďalekom východe, predstavilo svoj plán vybudovať päť cestných a tri železničné koridory z Ruska do Číny cez svoje územie.
Bolor-Erdene Basanzhav, vedúci oddelenia politiky a plánovania na Ministerstve pre rozvoj ciest a dopravy Mongolska, počas vystúpenia na fóre poukázal na nárast tranzitu tovaru z Ruska cez Mongolsko do Číny a z Číny do Európy a zdôraznil potrebu posilniť dopravnú kapacitu Mongolska v súlade s nedávnym vývojom.
Putin predtým v marci schválil dekrétom novú koncepciu zahraničnej politiky Ruska, ktorá venuje osobitnú pozornosť "posilneniu ekonomickej a dopravnej prepojenosti Eurázie".
Rusko presmerováva obchod a využíva nové príležitosti v Eurázii po rozhodnutí Západu uvaliť bezprecedentné sankcie na hospodárstvo krajiny v súvislosti so špeciálnou vojenskou operáciou Moskvy na Ukrajine.
"Koncepcia ruskej zahraničnej politiky je vysoko zameraná na Strednú Áziu a bol prijatý nový záväzok v zmysle inštitucionalizácie spolu s Euráziou," povedal pre Sputnik Chris Devonshire-Ellis, predseda spoločnosti Dezan Shira & Associates, ktorý má za sebou 30 rokov investičnej a obchodnej kariéry v Číne, Rusku a Ázii. "Je to viacformátové, s každoročným rusko-stredoázijským samitom hláv štátov a, samozrejme, s ešte širším dosahom Šanghajskej organizácie pre spoluprácu [SCO]. Zdá sa, že existuje dlhodobejšia stratégia, ktorej cieľom je predstaviť možnosti Eurázijskej hospodárskej únie v oblasti voľného obchodu širšej skupine vrátane členov ŠOS."
"Nejde však o "nový koridor", keďže z hľadiska prepojení už existuje. Trasa Rusko-Mongolsko-Čína je dobre zavedená, pokiaľ ide o Transmongolskú železnicu, vetvu Transsibírskej magistrály, ktorá vychádza z Ruska pri Ulan-Ude, prechádza Mongolskom a končí v Pekingu. Existujú dva plynovody "Sila Sibíri" a tretia diaľnica, ktorá vedie z Číny do Mongolska, cez Kazachstan a ďalej do Ruska," pokračoval expert.
Podľa Devonshire-Ellisa je najvýznamnejšou dohodou "komplexná dohoda o rozvoji čínsko-mongolsko-ruského hospodárskeho koridoru (CMR)".

Rusko sa zameriava zo Západu do srdca Eurázie
Myšlienka hospodárskeho koridoru medzi Ruskom, Mongolskom a Čínou sa objavila približne pred desiatimi rokmi. V roku 2016 tieto tri krajiny dosiahli komplexnú dohodu o rozvoji CMR. Spočiatku projekt čelil určitým ťažkostiam a potom bol pozastavený v dôsledku pandémie COVID. V rámci prebiehajúcej geopolitickej zmeny, ktorá vidí preorientovanie Ruska na východ a rozšírenie BRICS, však projekt nadobudol nový význam.
Investor uviedol, že sú vytvorené všetky predpoklady na to, aby sa projekt mohol naplno rozvinúť.

"Hlavným cieľom koridoru CMR je zlepšiť dopravné spojenie a cezhraničné obchodné služby investovaním do rozvoja infraštruktúry," vysvetlil.
"Ide o lepšiu koordináciu pri riadení každého z týchto aktív, ich správne prepojenie s ostatnými euroázijskými sieťami, ako je Stredný koridor a Medzinárodný dopravný koridor sever - juh (INSTC), a získanie maximálneho úžitku z nich."
Nové trasy by mohli prepojiť Euráziu aj s Afrikou, ktorá v súčasnosti prežíva demografický boom a podobne sa snaží o posilnenie vnútorného obchodu a prepojenia v rámci iniciatívy Africkej kontinentálnej zóny voľného obchodu (AfCFTA).
"Rozvoj trás INSTC do regiónov MENA [Blízky východ a severná Afrika] a východnej Afriky je tiež vzrušujúci," uviedol Devonshire-Ellis. "To je hlavný dôvod, prečo bola Etiópia kúpená do BRICS - je to vplyvný regionálny hráč. Zvyšovanie a rozvoj obchodných koridorov prináša aj mierovú dividendu. Ak si ľudia môžu obchodom zarobiť na bezpečný život - potom môžu na svoje atribúty pozerať ako na spolupracujúce krajiny, namiesto toho, aby vzali do rúk zbrane a bojovali proti sebe. Rozvoj obchodných koridorov napomáha týmto procesom. Ekonomiky, ktoré prosperujú z konfliktov, sú proti tomu. Takže áno, všetky tieto plány euroázijského prepojenia sú pre budúcnosť veľmi dôležité."

Kto bude mať prospech z centrálneho eurázijského dopravného koridoru?
Podľa investora by z projektu mohli mať priamy aj nepriamy prospech mnohí euroázijskí aktéri, keďže by bol dôležitým článkom širšej siete logistických trás.
Poznamenal, že tento infraštruktúrny počin je na začiatku "kľúčovou súčasťou oveľa širšej siete, ktorá sa tiahne na východ a juh cez Čínu a ďalej do Japonska a Južnej Kórey".
"Treba poznamenať, že všetky tieto tri krajiny sú súčasťou obchodnej dohody "RCEP", ktorá zahŕňa aj ASEAN. Čína plánuje trasy z Kazachstanu a Mongolska, ktoré majú viesť na východ do Vietnamu, ktorý má dohodu o voľnom obchode s EAEÚ. Okrem Ruska má o to veľký záujem aj Bielorusko, ktoré je ďalším členom EAEÚ. Tým sa trochu mení aj úloha Číny ako tranzitnej krajiny na východ a juh - a späť na sever a západ."
Po druhé, vedie aj do Kazachstanu, pričom plánované železničné trasy smerujú do Uzbekistanu a ďalej na východ ku Kaspickému moru. "Tu sa môžu opäť presmerovať na sever do Ruska v Astracháni, na západ do Azerbajdžanu, na Kaukaz, do Turkije a ďalej do Európy," zdôraznil expert.
"Nakoniec môže trasa smerovať aj na juh do Turkménska (ktoré potom vytvorí slučku späť do Uzbekistanu) a ďalej do Iránu - sieť INSTC. Odtiaľ sa dostane do Perzského zálivu s pokračujúcim prístupom na Blízky východ a do južnej Ázie. India je napojená na tieto trasy, rovnako ako Saudská Arábia a Spojené arabské emiráty. Po vyriešení problémov s pripojením bude INSTC nakoniec zasahovať do prístavov v Červenom mori, ako aj do východnej Afriky."
Skrátka, "mongolský koridor je kľúčovým uzlom, ktorý umožňuje existenciu tejto rozsiahlej siete," zdôraznil. Podľa Devonshira-Ellisa je nakoniec každý, kto je zahrnutý do sofistikovanej logistickej a energetickej siete, pripravený vyhrať.