Religionista a publicista Radek Chlup ve své studii týkající se pandemické doby v Česku uvádí, že šlo o období, kdy docházelo k vědeckým sporům a kontroverzím, a s odkazem na studii univerzitního týmu z izraelské Haify, na němž se podílela novinářka a výzkumnice Yaffa Shir-Razová, podotýká, že se šířil narativ, že „vakcíny proti covidu-19 jsou bezpečné a účinné a je oprávněné očkování učinit povinným, aby se snížila nemocnost a úmrtnost spojená s covidem-19“, zatímco jiná než oficiálně předkládaná léčba covidu-19 byla označována coby „neúčinná nebo nebezpečná“.
„Názory odlišné od tohoto narativu byly potlačovány a cenzurovány, někdy i drastickými způsoby, které zahrnovaly stažení vědeckých prací a propuštění z institucí,“ podotýká Chlup s odkazem na zjištění izraelského týmu.
Proč tomu tak bylo, se snažil zjistit výzkumník a klinický psychiatr z Coloradské univerzity Mitchell Liester a spekuloval, že nesouhlasící vědci byli během pandemie umlčováni kvůli kognitivním předsudkům a tomu, že lidé obtížně mění své názory, anebo dával jako možné vysvětlení i možnost, že se tak dělo kvůli finančnímu zisku farmaceutického průmyslu a s ním spolupracujících lidí z veřejné správy.
Chlup se však kromě toho chtěl zaměřil i na vyhrocenost diskuse o covidu-19 mezi laickou veřejností a na odraz pandemie v médiích. Debaty o covidu se dle něj často stávaly silnými spory o morálně správném chování, o způsobu záchrany lidských životů či o zásadních demokratických hodnotách, jako je svoboda a odpovědnost.
Popsal, že téma budilo zájem u veřejnosti, jelikož bylo jakýsi „politickým mýtem“, tedy kolektivně předávaným sdělováním, jímž mnozí dávali význam svým politickým činům. A aby to vše fungovalo, bylo třeba, aby vše mělo silnou autoritu a vzbuzovalo to silné kolektivní emoce. „Covidové referování o smrtícím viru a moci vědy, která nás před ním chrání, tato kritéria dokonale splňovala,“ shrnul Chlup.
Označení za „mýtus“ dle něj nemá za cíl říci, že šlo o nepravdivé věci – ty často mohly být pravdivé, ale byl prováděn jakýsi výběr vědeckých faktů a uspořádáván do takových sdělení, která vzbuzují kolektivní emoce a hrajou i na stránku morálky.
Jakmile pak byly některé názory spojovány s některými vysoce ceněnými morálními hodnotami, bylo obtížné je podrobit neutrální vědecké diskusi. Mnohé vědecké názory mohly být odmítnuty ne proto, že by byly vědecky nesprávné, ale kvůli tomu, že byly vnímány coby „ohrožující morální hodnoty“. „Tvrdím, že právě z tohoto důvodu bylo potlačování alternativních vědeckých názorů během pandemie covidu tak silné,“ míní Chlup.
Zástupce ředitele Ústavu filosofie a religionistiky na FF UK danou věc prezentoval v rámci debat o očkování proti covidu-19 v Česku a – na rozdíl od předchozích studií, které již byly publikovány od zahraničních autorů – se zaměřil nikoliv na „odmítače“ či „příznivce“ očkování, jak někteří automaticky mnohé dělili, ale na skupinu etablovaných vědců a lékařů, kteří „nebyli proti očkování jako takovému, ale pouze proti jeho plošné aplikaci během pandemie covidu-19“.
Zdůraznil, že tyto etablované vědce a lékaře lze stěží zařadit mezi odpůrce očkování či mezi „váhající“, jelikož popisovaní vědci „nedostatkem znalostí rozhodně netrpí a mnozí z nich jsou lékaři, kteří své pacienty pravidelně očkují a před pandemií neměli s očkováním vůbec žádné problémy“. „Teprve v souvislosti s vakcínami proti covidu-19 začali být opatrnější, i když je stále individuálně doporučovali mnoha pacientům. Tyto vědce a lékaře, označované Chlupem coby zastánci svobodného očkování – free-vaxxers – pak pojilo i to, že nebyli ani přímo proti covidovým vakcínám, ale pouze upozorňovali, že jsou nedokonalé, a to s ohledem na meze jejich účinnosti i na možné vedlejší účinky.
Zmínění odborníci například upozorňovali, že bychom před očkováním měli posoudit rizika a přínosy pro každého jednotlivce a ponechat rozhodnutí na něm – ideálně po konzultaci s jeho praktickým lékařem –, což ale bylo jejich oponenty marginalizováno i přesto, že takové názory zastávalo nemálo předních odborníků.
„Mezi širokou veřejností je nejznámější Jiří Beran, epidemiolog a vakcinolog, ředitel Centra očkování a cestovní medicíny při Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví, organizaci zřizované ministerstvem zdravotnictví. Beran je významnou autoritou v oboru, a proto mu bylo umožněno v omezené míře hovořit v hlavních médiích. Další významnou osobností je Vojtěch Thon, mezinárodně uznávaný imunolog z výzkumného centra Recetox na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity. Thon byl garantem rozsáhlé studie zkoumající imunitní reakci na covid-19, kterou provedla Zdravotní pojišťovna ministerstva vnitra. Jeho renomé v kombinaci s opatrným způsobem sdělování mírné verze postojů na vakcinaci mu umožnilo příležitostně vystupovat v hlavních médiích po celou dobu pandemie,“ upozornil Chlup na dvojici největších českých odborníků na vakcinaci, kteří se alespoň omezeně dostávali do médií, jelikož jim to umožnilo jejich renomé.
Velkou komunitou odborníků hlásající podobný přístup k vakcinaci proti covidu-19 bylo také Sdružení mikrobiologů, imunologů a statistiků (SMIS), které v roce 2020 založila viroložka Hana Zelená (Centrum klinických laboratoří Lékařské fakulty Ostravské univerzity), imunoložka Zuzana Krátká (zástupkyně vedoucího imunologické laboratoře na soukromé klinice Gennet), mikrobiolog Václav Fejt (vedoucí laboratoře imunologie a sérologie Nemocnice Havlíčkův Brod), odborník na matematické modelování Tomáš Fürst (Katedra matematické analýzy a aplikací matematiky, Univerzita Palackého v Olomouci) a statistik Arnošt Komárek (Katedra pravděpodobnosti a matematické statistiky, Matematicko-fyzikální fakulta, Univerzita Karlova v Praze). I přestože šlo o odborníky, byla dle Chlupa od jejich kolegů, kteří vakcinaci propagovali plošně a bez námitek, slyšet k jejich osobám spíše kritika a názory SMISu jednoduše marginalizovány mainstreamovými médii.
„Z vědecké komunity však nebyli zcela vyloučeni. Nadále byli zaměstnáni v respektovaných institucích a příležitostně publikovali recenzované práce,“ poukázal Chlup s tím, že navíc po konci vlády premiéra Andreje Babiše (ANO) a příchodu nového ministra zdravotnictví Vlastimila Válka (TOP 09) najednou při zřízení Národního institutu pro zvládání pandemie byli jeho členy ustanoveni i Thon, Zelená, Fejt a Komárek a přestože zde byl jejich hlas „příliš slabý“, ukazuje to, že ve vědecké komunitě neztratili veškerý kredit.
Očkování a média
Dosti úzký pohled na očkování zaujala také mnohá mainstreamová média a Chlup nastínil, že v Česku zaznamenal při analýze médií hned trojici významných tvrzení, která šířili zastánci povinného očkování a dala by se označit coby „politický mýtus“.
Prvním z nich bylo označování vakcinace proti covidu-19 za projev „morální a společenské odpovědnosti“. Tento étos pojednávající o těch, kteří „býli ochotni akceptovat různá omezení svobody jednotlivce, aby ochránili bezpečnost celé společnosti“, se objevil dle Chlupa například v Deníku N v článku „Pandemie mění tradiční chápání osobní svobody: Naše tělo už není jen naše tělo“ od novináře a filozofa Petra Fischera, v němž zaznělo, že „dobrovolné přijímání rizika onemocnění se propříště vylučuje, protože je vždy spojeno s rizikem nákazy druhého“ a že jde „o vyloučení pseudo-svobody, nebo dokonce ne-svobody nakazit a nepřímo zabíjet druhé“. Zaznívá též tvrzení, že očkování „nejen chrání jedince před nemocí, ale také zabraňuje dalšímu šíření nemoci, protože, jak ukazují studie, očkovaný člověk těžko bude šířit nemoc, i když se nakazí“.
V Deníku N se ozval také filozof David Černý s tím, že: „Očkování proti covidu je morální povinnost, neočkovaní se vezou jako černí pasažéři.“ A Chlup poznamenal, že na tomto základě také zdravotní pojišťovny navrhly, aby neočkovaným již nemusely hradit testování na covid-19. A člen představenstva Sdružení praktických lékařů Václav Šmatlák dokonce pro Český rozhlas hlásal, že „neočkovaní se spoléhají na ochranu ze strany očkované komunity“.
Druhým tvrzením bylo, že očkování je jakýmsi „znakem racionality“ a jakýmsi přijetím vědeckého konsensu a odmítnutím „mýtů“ ve jménu „faktů“. Komentátor Petr Honzejk se právě „respektem k racionalitě“ oháněl ve svém článku „Deset důvodů, proč by měl liberál podpořit povinné očkování“. A na Aktuálně.cz se titulek tázal: „Proč lidé propadají strachu z konce světa, chemtrails či z očkování proti covidu?“
A třetí tvrzení pohled rozdělovalo na Západ a Východ. „Češi trpí postkomunistickým syndromem, i proto se nechtějí očkovat, říká psycholožka,“ objevilo se například.
„Držet pod pokličkou“
Co se týče postoje médií k vědcům podporujícím svobodné očkování namísto toho povinného, Chlup tvrdí, že česká média většinově lidem podávala jen názory těch, kteří vyzývali k vakcinaci všech. Šllo nejen o veřejnoprávní Český rozhlas a Českou televizi, ale i například Deník N, Hospodářské noviny a Seznam Zprávy. „Ty všechny byly plně pro-očkovací, a pokud vůbec zmínily postoje těch, kteří byli pro svobodné očkování, okamžitě je relativizovaly a vyvažovaly komentáři provaxerů,“ podotýká. Naopak CNN Prima News dle něj aspoň občas dělala rozhovory i s vědci nezastávající oficiální pohled na plošné očkování proti covidu-19 a v lednu 2022 přizvala i čtyři zastánce svobodného očkování do své debaty.
Kromě toho, že mainstreamová média příliš nenabízela prostor vědcům a lékařům zastávajícím svobodné očkování, často se dle studie Chlupa dělo to, že média vytvořila dvě škatulky – jednak to dle nich byli ti s „vědecky podloženým a morálně zodpovědným“ postojem pro „očkování bez výhrad“ – a na druhé straně „iracionální a nezodpovědní ‚antivaxeři‘.“
„Problém“ byl však v tom, že ani do jedné škatulky nešlo zařadit renomované vědce a lékaře, kteří očkování podporovali a jen jej nechtěli podávat bezmyšlenkovitě každému. „Nakonec se ukázalo, že free-vaxxers jsou nepoddajnou kategorií, a zřejmě ‚nejbezpečnějším‘ způsobem, jak s nimi jednat, bylo zmiňovat se o nich co nejméně,“ podotkl Chlup s tím, že od června 2020 bylo celkem pouze dvanáct zmínek o SMIS v celostátních tištěných novinách a televizních a rozhlasových stanicích.
Zatímco většina mainstreamových médií se snažila názory vědcům a lékařů, podporujících svobodné očkování, „držet pod pokličkou“, objevovaly se odlišné názory dle Chlupa na serveru Echo24.cz a v týdeníku Reflex, byť jejich vliv byl „poměrně malý a nemůže se rovnat vlivu ostatních mainstreamových médií, zejména proto, že oba weby jsou částečně za paywallem“.
„Ještě důležitější roli sehrála různá alternativní média, zejména ta umírněná, která se vyhýbají přímočarému konspirátorství a zaměřují se na kritické komentování každodenní politiky,“ poznamenal, kde se dalo najít nejvíce informací od lidí všech názorových spekter.
Za nejvýznamnější zdroj informací včetně názorů odborníků, kteří byli pro svobodné očkování v době covidu-19, Chlup spatřuje ParlamentníListy.cz. Podotýká, že je významné, že zatímco „většina veřejných aktérů, kteří se považují za součást mainstreamu“, s ParlamentnímiListy.cz nechtěla mít „nic společného“, poskytovali ParlamentnímListům.cz rozhovory renomovaní vědci podporující svobodné očkování včetně profesora Jiřího Berana nebo členů SMIS imunoložky Zuzany Krátké a matematika z Univerzity Palackého v Olomouci Tomáše Fürsta.
Podle Chlupa právě to, že tito uznávaní odborníci poskytovali rozhovory ParlamentnímListům.cz, se dělo „k velké morální panice části mainstreamových elit“.
Chlup dále jmenuje, že jednou z novinářek, která se snažila poskytovat pohled odborníků zastávajících svobodné očkování, byla též členka Rady ČTK Angelika Bazalová, jež uvedla, že dříve „jako správný člen liberální elity bojkotovala ParlamentníListy.cz“. „Nečetla jsem je, nesdílela jejich články. Četla jsem Deník N, do kterého jsem přispívala. Ale pak přišla pandemie. A všechno se obrátilo vzhůru nohama. Najednou byly ParlamentníListy.cz jedním z mála míst, kde bylo možné slyšet názory vědců, které jiní ‚řádní‘ novináři označovali za ‚dezinformátory‘ a ‚Ruskem placené trolly‘. Věděla jsem, že to není pravda. A tak jsem ParlamentníListy.cz rehabilitovala a s Deníkem N jsem se nadobro rozešla,“ uvedla členka Rady ČTK.
Covidové „dezinformace“
Chlup ve své studii také připomenul, jak o SMIS referoval Český klub skeptiků Sisyfos, který vědce a odborníky ze SMIS pojil s názory na Zdravém fóru a tvrdil, že SMIS je „kontaminováno dezinformačním charakterem“ Zdravého fóra.
„V oblasti našeho zájmu se jako zvláště nebezpečná dezinformační organizace jeví jejich pobočný spolek SMIS, protože jejich členové mají formální erudici v dané problematice. Z toho důvodu jsou schopni snad neúmyslně, ale dost možná i úmyslně produkovat sofistikované dezinformace. Precizní ověřování (fact-checking) takových textů je mimořádně náročné, proto je vhodnou strategií k odfiltrovávání dezinformací obsah vytvořený spolkem SMIS ignorovat,“ psal tehdy spolek dále a SMIS se Zdravým fórem spojovall i influencer Petr Ludwig.
Chlup podotýká, že však taková tvrzení neuvádějíí skutečné analýzy tvrzení odborníků, kteří byli pro svobodné očkování. A ve skupinách na sociálních sítích Iniciativy Sníh se například po žádosti o vyjádření k článku SMIS o protilátkách z předchozí infekce objevovaly jen pochybovačné komentáře o SMIS, ale nezazněly žádné argumenty rozporující dané tvrzení.
Upozorňuje, že se mimo jiné často objevoval též „narativy“, které lidi s výhradami k očkování pojili s Ruskem. „Protiočkovací šílenství ukazuje, že jsme prohráli i další útok Kremlu,“ psal například v listopadu 2021 Ivan Gabal. A zásadní roli dle Chlupa ve vyhraněnosti proti odborníkům podporujícím svobodné očkování sehrály též české fact-checkingové organizace. Podotkl, že například šéfredaktor serveru Manipuláři.cz Jan Cemper se snaží negativní názory směrem k mRNA covidovým vakcínám označit za nepravdivé argumentací, že vakcíny byly „řádně schváleny“ všemi příslušnými institucemi. „To je sice pravda... to však nevypovídá nic o skutečné bezpečnosti vakcíny, ale pouze o její institucionální legitimitě,“ podotýká Chlup k Cemperově argumentaci.
Poté, co Cemper na svém webu Manipulátoři.cz na sklonku roku 2021 tvrdil, že Sdružení mikrobiologů, imunologů a statistiků „překrucuje statistiky z nemocnic“, mělo vše dle Chlupa silný efekt. „Označení SMIS za šiřitele ‚dezinformací‘ byl velmi účinný způsob, jak stanovit hranice ‚správné vědy‘,“ podotkl s tím, že následně zakázal též server SeznamZprávy.cz odkazovat na web SMIS s tím, že jde o web s „dezinformační povahou“.
Zástupce ředitele Ústavu filosofie a religionistiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (FF UK) dodává, že „diskreditační strategie byla do značné míry úspěšná, ale měla i některé nežádoucí společenské a politické zpětné účinky“. „Před příchodem covidu-19 se zastánci dobrovolného očkování většinou ztotožňovali s hlavním proudem a s jeho liberálně demokratickými hodnotami. V průběhu pandemie byli z mainstreamu částečně vytlačeni a museli se uchýlit k různým alternativním mediálním platformám, kterým se dříve vyhýbali,“ komentoval Radek Clup. Varoval též, že „politická polarizace vědy“ nejenže „dusí vědeckou diskusi, ale může mít i škodlivé účinky na celou společnost“.
