Poznámky z okraje narativního matrixu
❖
Za necelý týden platnosti údajné dohody o „příměří“ Izrael údajně zaútočil na cíle v Libanonu asi stokrát, což vedlo k jediné pondělní odvetě ze strany Hizballáhu, která si vyžádala nulové oběti. Jak se dalo očekávat, Izrael si nyní hraje na oběť a s krvavým křikem slibuje Hizballáhu rozsáhlou odvetu za to, že se odvážil útok opětovat, zatímco Izrael porušil dohodu o příměří desítkykrát.
Zřejmě se jednalo o ten druh příměří, kdy pouze jedna strana musí skutečně zastavit palbu. To je tak dokonalý příklad všeho, čím Izrael skutečně je.
❖
Když jsem dnes ráno procházela Twitter, viděla jsem klip Al-Džazíry, který dokumentuje důkazy o tom, že drony IDF pouštějí zvuky plačících dětí, aby vylákaly civilisty z jejich úkrytů a mohly je zastřelit, a pak jsem viděla fotografii, kterou údajně jeden z vojáků IDF nahrál na svou vlastní sociální síť a na níž je zachycen, jak masturbuje při pohledu na zkázu Gazy.
Nejsem věřící člověk, takže mi slova jako „démonický“ a „satanský“ při popisu izraelské zločinnosti příliš nerezonují. Ale zároveň je tak trochu chápu. Jakými přídavnými jmény se dají takové věci popsat? „Zlo“ je ubohé slabé slovo. Jazyk selhává.
Nejsou jen zvrácení, jsou kreativní a nadšení, když neustále hledají nové a nové způsoby, jak být zvrácení. Miluji slova a jazyk víc než kdokoli jiný, koho znám, ale v tomto ohledu mě slova vždycky zklamou.
❖
„Povstalečtí“ bojovníci v Sýrii nyní údajně izraelským médiím říkají, že jsou Izraeli vděční za bombardování Sýrie a boj proti Hizballáhu, přičemž deník The Times of Israel cituje jednoho bojovníka HTS z Idlíbu, který říká: “Milujeme Izrael a nikdy jsme nebyli jeho nepřáteli.“
Takže si to asi přeberte, ať to stojí, co to stojí.
❖
Představte si, že se vrátíte v čase do roku 2002 a pokusíte se Američanům vysvětlit, že za pár let začne americká vláda dodávat zbraně Al-Káidě v Sýrii, načež se o tom svět dozví a tak nějak pokrčí rameny a pak úplně zapomene, že se to stalo.
❖
Je otravné, kolik lidí vidím přerušovat dospělé rozhovory infantilním žvaněním o tom, zda je Asad „hodný“, nebo „zlý“. Snažíme se vést zralé diskuse o důležitých světových událostech; přestaňte blábolit o hodných a zlých chlapcích jako děti při sledování kresleného seriálu.
❖
Never, ever be on the same side as this person on any foreign policy issue.
https://t.co/PgrwfGEUcM
— Caitlin Johnstone (@caitoz) December 1, 2024
❖
Antisemitismus prostě není v naší společnosti významnou hrozbou. Býval, ale už není, protože naše společnost se změnila. Byly doby poměrně nedávné, kdy bych byla diskriminována za to, že jsem se rozvedla s otcem svých dětí. V dnešní době se mi to už nestává, protože už nemáme tak puritánskou společnost, kde by k takové diskriminaci docházelo. Někteří okrajoví náboženští blouznivci na internetu by mi mohli tvrdit, že rozvod je hřích, ale nemají žádnou institucionální podporu a normální lidé je považují za směšné.
Úplně stejně tak archaické pověry a předsudky, které v předchozích generacích poháněly pronásledování Židů, prostě neexistují v takové míře jako kdysi. To, co dnes vidíte označené jako „antisemitismus“, jsou z 99 procent jen lidé kritizující Izrael nebo bojující proti utlačovatelskému zneužívání genocidního státu apartheidu, a zbývající jedno procento jsou projevy středověkých předsudků vůči židovskému národu od marginálních pitomců bez politické moci.
❖
Závěrečné slovo k celé Bidenově politické kariéře je jeho rozhodnutí strávit týdny chromé kachny podporou genocidy a omilostněním svého syna, aniž by vůbec něco udělal pro omilostnění skutečných obětí bezpráví nebo jakkoli zlepšil situaci normálních lidí.
Hunter Biden byl zjevně omilostněn nejen za zločiny, z nichž byl obviněn, ale i za všechny blíže nespecifikované zločiny, kterých se mohl dopustit za posledních jedenáct let. Což je přinejmenším trochu podezřelé.
To je jedno. V tuto chvíli je mi to jedno. Tohle je jedna z nejmenších špatností, kterou tahle zapšklé monstrum za dobu svého prezidentství udělalo.