Historie, kterou nás neučili...

[Grif]

Pár roků zpět mi vysvětloval známý mojí dcery,se dvěma tituly,že dějepis a zeměpis nejsou pro školy důležité.Kdo má o to zájem,že si to sám vyhledá.

[bacil]

Bohužel tento přístup platí i v takových zásadních oborech jako Fyzika. Ty učebnice, budete zírat co je tam za nové pojmy jen aby došlo k úplnému zmatení.

[El Diablo]

Pár roků zpět mi vysvětloval známý mojí dcery,se dvěma tituly,že dějepis a zeměpis nejsou pro školy důležité.Kdo má o to zájem,že si to sám vyhledá.

To je pravda, hranice se furt mění, zleva doprava nebo naopak, případně shora zdola. No a historie vlastně taky...

[hans]

by Vidlák 19 prosince, 2024
...[o husitech:] A byl to asi jediný případ v dějinách, kdy Češi vyplenili značný kus Německa. Jinak vždycky spíš Němci jezdili plenit sem....

No, v tomhle s vidlákem nesouhlasím. Jen tak z gauče odhaduju, že na každý případ, kdy Němci plenili v českých zemích, připadají nejméně dva případy, kdy Češi plenili v Německu. A pro středověk, zvlášť předhusitský, bylo české plenění v Německu určitě aspoň desetinásobně častější než německé u nás. (V 11. století si čeští bojovníci Vratislava II. v bojích v Německu vysloužili pověst nejukrutnějších plenitelů z armády německého krále Jindřicha IV. I když je samozřejmě otázka, kolik Vratislavových rytířů byli najatí Němci...)

[palo satko]

Nitriansky župan Tomáš z rodu Hunt-Poznan, bol významný vojak. Historici ho spomínajú ako vojvodcu kráľa Imricha v roku 1203 v Nemecku. Tomáš tam viedol húf Polovcov (Plavcov) v zostave vojska českého kráľa Přemysla Otakara I., ktorý tiahol na pomoc cisárovi Otovi IV. Doboví nemeckí kronikári opisujú Čechov ako skazených a Tomášových Plavcov, pod menom Valwen, ako krutú pohromu, lebo sa viac venovali krádežiam a pľundrovaniu ako samotnému boju. Aj za tieto zásluhy dostal Tomáš v roku 1208 od kráľa Ondreja II. zem Bozin dnešny Pezinok.

[Kolja]

Polovci = Kumáni vyplenili v roce 1304 Ivančice na Jižní Moravě a o 99 let později Stříbrnou Skalici. První vím z historických knížek, druhé ze hry Kingdom Come Deliverence od Dana Vávry. Vždycky byli jako žoldáci v něčích službách a válčili za kořist.

Petr Žitavský píše o krutostech Kumánů, které označuje jako pohany, při vpádu v roce 1304:

„ Zatím vévoda rakouský s Uhry, Bulhary a pohany, provázen ukrutností, dral se dravou dravostí Moravou a zanechal tam příšerné stopy své zmužilosti a svého vítězství, po staletí neslýchané. Neboť zahubil mečem a ohněm na čtyři tisíce lidí obojího pohlaví; také zástupy panen a paní a ostatních žen bídně vyvedlo za zemské hranice ono strašné pohanské vojsko. Ukazuje dosud tuto pohromu požár kostela v Ivančicích, v němž zahynulo tak veliké množství lidí, že rozpuštěná tučná mastnota, vytékající z lidských mrtvol, utvořila do velké vzdálenosti veliký proud. “
— Zbraslavská kronika

Říká se v Ivančicích: Sádlo teklo z kostela až na Drůbeží trh.

[palo satko]

Uhorski králi s obľubou usadzovali zajatých kocovnikov na západnej hranici. Polovcov na Záhorí, Pečenéhov v Petržalke.

[Alchymista_B]

https://pravyprostor.net/komu-vadila-ne ... -ukrajina/
Komu vadila neutrální Ukrajina?
ZDENĚK KOUDELKA

Při pohledu na ničení Ukrajiny válkou, se táži: „Komu vadila neutrální Ukrajina?“.

Podobnost ukrajinské a první světové války
Mezi první a druhou světovou válkou je rozdíl v tom, že druhá světová válka byla nutností, protože Adolf Hitler jako hlava Německa ji chtěl a cíleně k ní směřoval. Byla to válka německá a ideologická o nadřazenosti germánské rasy a německého národa a jeho předurčení k světovládě ve spojení s likvidací ras a národů jiných.

První světová válka nutná nebyla. Vznikla z bujnosti části politických elit, které ale nechtěly jiné národy a rasy fyzicky likvidovat. Tyto tzv. elity byly krátkozraké, bez znalosti toho, jak rozvoj průmysl zprůmyslní válku. Snily o válce, kterou si představovaly jako válku z 19. století. Západní a střední Evropa si poslední válku pamatovala z bojů prusko-rakouských 1866 a prusko-francouzských 1870, které byly svou povahu blíž napoleonským válkám, než první světové válce. A zatímco celé léto 1939 smrdělo válkou, ráno 28. 6. 1914, v den sarajevského atentátu, nikdo nepomyslel, že světová válka je na spadnutí a to ani ještě určitý čas po atentátu.

Po válce nevolal panovník František Josef I., nechtěl ji uherský premiér István Tisza, ani řada rakouských politiků a představitelů nejvyšší šlechty. Válka byla výplodem nevelké, ale o to agresivnější válečnické kliky v čele s náčelníkem generálního štábu, nedlouho povýšeným do šlechtického stavu, svobodným pánem Conradem von Hötzendorf. Měli představu krátké a vítězné války, přičemž byli poháněni nenávisti k Srbsku a Rusku. Podcenili schopnosti Ruska i jeho spojenecké vazby na Francii a Británii. Výsledkem byl zánik habsburské říše a miliony mrtvých. Namyšlenost, bujnost a podcenění Ruska je i v zárodku současné války na Ukrajině.

Válka je válka

Po druhé světové válce se mezinárodní právo snažilo vytěsnit válku jako zakázané jednání. Ovšem válčilo se stále. Jen pokrytecky války nenazývají útočníci válkou, ale bratrskou pomocí, humanitárním bombardováním, operací na záchranu míru či svobody atd. USA s některými dalšími státy NATO nazvaly útok vůči Jugoslávii 1999 operací Spojenecká síla, válečný útok USA, Británie a některých dalších státu na Irák 2003 byl nazván operace Irácká svoboda. Rusko útok na Ukrajinu 2022 nazvalo Speciální vojenskou operací.

Válka je válka. Nerozhoduje to, jak ji útočník nazve. Opakovaně po druhé světové válce vedly války Spojené státy americké, Británie, Sovětský svaz i jeho nástupce Rusko. Podstatou existence válek není to, zda jsou dovoleny či zakázány mezinárodními smlouvami, ale to, že mocnosti válku užívají jako pokračování politiky jinými prostředky.

Po zániku Sovětského svazu se staly světovým hegemonem USA. V nich samotných a v některých dalších politických elitách Západu vznikl názor, že útočnou válku mohou používat jen ony a nikdo jiný. Předvedly to bombardováním Jugoslávie či útokem na Irák. Vzhledem k ekonomickému a mocenskému slábnutí Západu ve prospěch Asie, bylo jen otázkou času, kdy někdo vyvede Západ z omylu. Když mohou válku jako nástroj politiky užívat USA, budou tak činit i jiné mocnosti. Američané se nemohou divit, že se i někdo jiný v mezinárodních vztazích chová jako Američané.

Sen o zákazu útočné války zemřel v roce 1999 útokem na Jugoslávii
Až do útoku na Jugoslávii 1999, ale pro některé i dříve do útoku USA a některých států NATO na srbské síly v Bosně a Hercegovině, se mohlo zdát, že po skončení studené války nastává doba relativního míru. Kdy budou sice války, ale jen lokální jako v Palestině, a velmoci se do nich nezapojí. Americký útok na Jugoslávii tento sen zabil. Jsme opět v době, kdy mocnosti válku užívají. Američané chvíli snili o tom, že válečný útok budou moci užívat jen oni, ale z toho je probral ruský útok na Ukrajinu 2022.

Jsme v situaci, kdy útočit bude každý, který si je jist vojenským vítězstvím. Tedy silnější vůči slabším. Vojenské odstrašení jadernými zbraněmi vede k tomu, že jaderné mocnosti na sebe neútočí přímo, ale v zástupných válkách, kde oficiálně nejsou účastny, ale podporují proti sobě válčící strany.

Po druhé světové válce praktická politika potvrdila schopnost jaderného odstrašení a to i mezi jinak nerovnými státy. To, že USA nikdy nezaútočily na Severní Koreu, je tím, že má jaderné zbraně, zatímco Irák, Libye ani Ukrajina je neměly a tak se mohly stát obětí tu amerického, tu ruského útoku. Proto je pochopitelná snaha jiných států získat jaderné zbraně jako významný odstrašující prvek před útokem velmoci.

Toto pojetí mezinárodní politiky hraje do karet mocnostem, ne malým státům. Pro nás by byl výhodnější svět, kde by nikdo útočit nemohl, ale realita je jiná. Přitom se mezinárodní situace může rychle zvrátit. Dánsko se účastí v NATO snažilo předejít útoku ze Sovětského svazu, aby se nyní bálo nějaké americké speciální vojenské operace na podporu odtržení Grónska od Dánska a jeho připojení na základě práva sebeurčení k USA.

Válečný útok na Jugoslávii totiž nezničil jen sen o zákazu útočné války, ale i zásadu uplatněnou v evropském a severoamerickém prostředí v rámci helsinského mírového procesu, že nelze měnit území státu bez jeho souhlasu. Ta dostala první ránu uznáním odtržení Slovinska a Chorvatska od Jugoslávie a definitivně byla zničena odtržením Kosova od Srbska, což bylo dosaženo válečným vítězstvím USA a některých států NATO při bombardování Jugoslávie. I zde se Rusové od USA poučili a po vzoru Kosova uznali separaci Abcházie a Jižní Osetie od Gruzie.

Právní zásady se musí užívat jednotně a stále. Buď platí právo na sebeurčení, které mohou využít za podpory USA kosovští Albánci a za podpory Ruska jižní Osetové a Abcházci, nebo platí zásada neměnnosti hranic, které musí USA respektovat vůči Srbsku a Rusko vůči Gruzii i Ukrajině. Pokud bude politika právní principy vyměňovat jako ponožky, nastolí právní nejistotu. Jestli určitá mocnost užívá právní zásady, jak se to zrovna hodí, pak ostatní státy užijí zásadu reciprocity a budou dodržovat jen to, co je výhodné, a opustí nevýhodné závazky. Odtržení území nyní nezáleží na právu, ale na vítězství ve válce a mocenské podpoře od ochranářské velmoci.

NATO bylo o obraně, ne o útoku
Původní smysl NATO je stále nezměněn v zakládací washingtonské smlouvě z roku 1949 o obraně členských států v prostoru Evropy, Středozemního moře a severního Atlantiku severně od obratníku Raka. Účelem existence NATO bylo spojenectví v obraně, ne spojenectví v útoku. Bohužel u toho NATO nezůstalo, ale USA, Británie i Francie jej využily k útočným válečným operacím v Jugoslávii i v Libyi.

Ostatní státy nejsou slepé a tuto útočnou složku v činnosti NATO vidí. Proto rozšiřování NATO ke svým hranicím mohou vyhodnotit jako bezpečnostní riziko. Takto to vyhodnotilo Rusko a dlouho před útokem na Ukrajinu 2022 varovalo před plány na vstup Ukrajiny do NATO. Narazilo však na vzpupnost řady západních politiků, kteří vzali za samozřejmost, že Rusko vždy ustoupí. Na počátku 90. let 20. století byla ruská vojska v Berlíně, pak se stáhla o tisíce kilometrů na východ. Rusko se smířilo se vstupem států střední Evropy, Pobaltí a východního Balkánu do NATO, ale odmítalo vstup Ukrajiny. Kam by až Rusko mělo ustoupit. Až k Moskvě či až za Moskvu?

Politici Západu jak kdyby neznali dějiny. Rusové 1815 došli do Paříže, ale poté, co Napoleon táhl na Moskvu. Rusové 1945 došli do Berlína, ale až poté, co Hitler táhl na Moskvu. Jestliže nechceme ruská vojska ve střední Evropě, historie učí: nemít dobyvatelské choutky na východě. Západ má své hranice. Ty má právo bránit, ale také se za ně nemá roztahovat. V hlavách některých západních politiků tyto hranice nejsou nebo jsou snad až na hranicích Číny. Přitom stačí přečíst Střet civilizací Samuela Huntigtona, aby člověk věděl, kde jsou hranice Západu.

Furianti Západu nechápou jeho úpadek a vzrůst Asie
Vzpupná politika Západu vycházela i z neznalosti ekonomických faktů. Pryč je doba, kdy Západ světu kraloval. Evropská unie svou hloupou politikou Zeleného údělu výrazně oslabila průmysl, včetně vojenské výroby. Nastartovala chudnutí obyvatel Evropské unie kvůli fantasmagorické doktríně snižování oxidu uhličitého v atmosféře. Přitom v atmosféře je jen 0,04% oxidu uhličitého, 0,0012% způsobuje člověk a pouze 0,000096% způsobuje EU. Vyrobit tank, samopal, střelivo vyžaduje železo, chemii a energii, tedy těžký průmysl, který Brusel likviduje. Tanky nejsou na baterky.

Oslabení Evropy je přirozeným důsledkem růstu obyvatelstva Asie, ale též výsledkem hloupé hospodářské politiky Evropské komise. Toto oslabení nevadí ani USA, které rády nahradí evropský průmysl svým. Evropa se stane závislým odbytištěm americké průmyslové výroby. To USA prosazují v rámci tlačení evropských členů NATO k minimálním výdajům na zbrojení ve výši 2 % HDP, přičemž předpokládají nákup amerických zbraní.

Rovněž Čína a Indie, jež jinak vzájemně soupeří, mají společný zájem na tom, že nechtějí mocenskou dominanci Západu ve světě. Proto bylo od počátku jasné, že odmítnou západní protiruské sankce. Proč by měly platit drahý plyn a ropu z USA či odjinud, když si levnější mohou koupit v Rusku? Nejsou americkými ani bruselskými vazaly. Udělají to, co je pro ně výhodné.

Čína nedopustí vojenskou porážku Ruska. To poslední co si přeje je, aby na jejím východním tichomořském pobřeží plula tichomořská americká válečná flotila a na západní a severní hranici místo Ruska byly nějaké Západem ovládané loutkové státy a americké vojenské základny.

Indie a Čína není sama. Stejně jako při konci Římské říše značná část vazalských států, které do té doby proti Římu snad jen potichu reptaly, najednou zjistila, že jim Řím už nic nemůže udělat a odmítla jeho mocenské zájmy realizovat. Nyní řada afrických i jihoamerických státu odmítla převzít západní sankce, které nejsou sankcemi Organizace spojených národů, proto nejsou mezinárodněprávně závazné. Už je jiný svět, než byl v 90. letech 20. století. Svět pluralitní, kde USA jsou významnou mocností s velkou vojenskou silou, ale nejsou jediným světovládcem. A o Evropě škoda mluvit. Ta se podobá Osmanské říši v 19. století. Má mocenské ambice, významné území, ale respekt vůči ní upadá vně i uvnitř. Nemocný muž na Bosporu se přeměnil v nemocného muže v Bruselu.

Ukrajina mohla být bez války
Ukrajina mohla být nárazníkovým státem mezi NATO a Ruskem, kde by obě strany respektovaly, že ani jedna se ji nemůže zmocnit. Mohla být neutrálním a vzkvétajícím státem. Místo toho Západ podporou kyjevského převratu 2014 a slovy o jejím členství v NATO přispěl k trnité cestě Ukrajiny do válečného utrpení.

Volbou Vladimíra Zelenského prezidentem 2019 vyjádřila většina Ukrajinců touhu po urovnání sporu s Ruskem, protože za hlavního kandidáta protiruské strany byl považován oligarcha a předchozí prezident Petr Porošenko. Ještě i po vpádu Ruska na Ukrajinu istanbulská jednání v roce 2022 mohla vést k ukončení války za menších územních ztrát, než Ukrajině hrozí dnes. Zničil to údajně britský premiér Boris Johnson a představa některých, že Ukrajina zvítězí, protože Rusko se kvůli západním sankcím zhroutí a rozpadne. Zelenskyj tomu uvěřil. Ale Západ již světu nevelí.

Dnes je válečným politikem, jehož země prohrává. Stále ve válce pokračuje, ale ta nakonec mírem skončí. Ovšem nebude to Zelenského vítězný mír. Pokud mírové podmínky budou horší, než mohl mít v roce 2022 v Istanbulu, pak všechny následné lidské a materiální oběti byly marné a lidé jej za to budou vinit. Myslím, že se bojí o svůj život, proto chce bojovat. Bojuje o sebe.

Britské rozeštvávání Evropy
Britská politika po prohrané anglo-francouzské stoleté válce, nechtěla v Evropě ovládat území, ale také nechtěla, aby ji na kontinentě vyrostla mocenská konkurence. Proto podporovala akce, které vedly k vzájemnému oslabení významných států na kontinentě. Příkladem je válka o dědictví španělské, kdy podporovala nejdříve Habsburky proti Francii a jejich kandidáta na španělského krále Karla III., ale když tento nečekaně roku 1711 jako Karel VI. získal císařský, český i uherský trůn po svém zemřelém bratru Josefu I., Anglie jej rychle opustila, protože nechtěla sjednocení španělského a rakouského impéria.

Výronem této britské politiky byla i nechuť britské premiérky Margaret Thatcherové ke sjednocení Německa. V britském zájmu po sjednocení Německa v roce 1871 bylo vždy tuto hlavní evropskou kontinentální mocnost oslabit. Proto Británie nebyla nadšena ze znovusjednocení roku 1990. Britským nástrojem pro oslabení evropských kontinentálních mocností byl vzájemný německo-ruský konflikt, který by obě kontinentální mocnosti zaměstnal, vyčerpal a vedl k tomu, že Britové budou mít klid pro budování svého impéria.

Na historické zkušenosti musíme pamatovat, pokud získáváme informace o britském vlivu na rusko-ukrajinskou válku. Britský premiér Boris Johnson v roce 2022 zamezil dosažení příměří v rámci mírových jednání v Istanbulu v roce 2022. Byla to Británie, která podporovala vojenský nevýhodné akce ukrajinské armády jako je výsadek na levém břehu Dněpru u Krynky, který po 9 měsících skončil stažením po velkých ukrajinských ztrátách.

Rusko-ukrajinská válka oslabuje Rusko a Ukrajinu, o které se snad při zběžném pohledu na velikost jejího území v roce 1991 i počet asi 50 milionů obyvatel mohlo zdát, že jde o novou evropskou mocnost. Tato představa díky vládě oligarchů na Ukrajině vzala za své a poválečná Ukrajina bude hospodářský poškozena a lidsky oslabena, protože významná část utečenců se nevrátí. Odhad počtu obyvatel na území ovládané vládou v Kyjevě je asi 30 milionů.

Významným výsledkem války je oslabení Německa, jehož podniky se pod politickým tlakem stáhly z Ruska. Německo omezilo výhodný odběr levných ruských surovin a tím omezilo úspěšnost svého průmyslu. To, že si nechalo od Ukrajinců zničit plynovody Severní proud 1 a 2 bez odpovídající mocenské reakce, dokresluje slabost Německa.

Británie z pohledu své tradiční politiky rozeštvávání evropských mocností vede politiku, která dosáhla cíle. Neodsuzujme britskou politiku, protože britským politikům nejde o zájmy lidí a států na kontinentě, ale o zájmy britské. Je lépe být silný mezi rozhádanými, oslabenými sousedy, než čelit stejně silnému konkurentovi.

Globální vítězové a poražení
Globálním vítězem je Asie, především Čína a Indie. Evropské společnosti vyklidily ruský trh, který obsadila především Čína. Čína výměnou za svou podporu asi získala významné informace a technologie z ruského zbrojního programu. Rusko se bude orientovat na Čínu, ne jako dosud na Evropu. Rusko v této spolupráci s Čínou bude ekonomicky slabším hráčem, ale budoucnost je v tom, že zatímco asijské ekonomiky rostou, evropská upadá. Válka a protiruské sankce dostrkaly Rusko k tomu, že se spojilo s tím, kdo ekonomiky poroste a bylo opuštěno tím, kdo upadá.

Vítězem je i Turecko, které, byť člen NATO, kašle na západní představy a chytře situace využilo pro své zájmy. Výsledkem je porážka Arménů v Náhorním Karabachu věrným tureckým spojencem Azerbajdžánem, pád ruského spojence v Sýrii prezidenta Bašíra Asada a oslabení protiturecky naladěných syrských Kurdů. Za to Turecko slepě nepřebírá západní sankce a plně s Ruskem komunikuje. Odmítlo také výkřiky, že by mělo zavřít pro ruské lodě bosporskou úžinu. Ukázalo se, že dříve nemocný muž na Bosporu se uzdravil a je to zdatný obchodník.

Poraženými jsou státy Evropské unie, které se zbavily přímých, levných a dostupných dodávek ruských surovin a odbytiště pro své výrobky. I když válka skončí a s nimi i sankce, ruský trh již evropské společnosti zpět ve střetu s dravou čínskou konkurencí nedostanou. I o suroviny budou muset soupeřit s Čínou a Indií, které ekonomicky rostou, na gryndýl kašlou a mají po surovinách čím dál větší hlad.

Pro USA není výsledek války jednoznačný. Potvrdilo se, že USA nezaútočí na zemi, která má jaderné zbraně, v tomto případě Rusko. Ukrajinská válka vedla k velkému odbytu amerických zbraní a tedy k zajištění významné části americké průmyslové výroby. Na druhé straně však je prohrou pro ty americké politiky, kteří si uvědomují, že hlavní soupeř USA není Rusko, ale Čína, že rusko-ukrajinská válka vedla k užšímu propojení Ruska s Čínou a tedy k posílení Číny. Pro USA je problémem Čína a Tichomoří, ne Ukrajina.

A lidé?
Největším utrpením jsou postiženi obyčejní lidé na Ukrajině, kteří chtěli žít, a bylo jim jedno, zda je Ukrajina v NATO nebo neutrální. Mnozí ve válce prohráli svůj život či své životní štěstí. Mnozí z nich mluvili ukrajinsky jako rusky. Lidé, kteří nechápou, proč vlastně k této zbytečné válce došlo.

[kenavf]

Spojenci před 100 lety otáleli s ukončením okupace německého Porýní

https://www.idnes.cz/technet/pred-100-l ... ntent=main
Ako to bolo s tou okupovanou a potom demilitarizovanou zónou v Porýní, mala určené do kedy má byť demilitarizovaná?

[zmiri]

Versailleská smlouva:https://cs.wikisource.org/wiki/Versaill ... .A1nek_231
jde o oddíl III, články 42,43,44
Oddíl III. - Levý břeh Rýna.
Článek 42
Německu jest zakázáno udržovati nebo budovati opevnění jak na levém břehu Rýna, tak na pravém na západ od čáry vedené 50 kilometrů na východ od této řeky.

Článek 43
Rovněž je zakázáno v pásmu určeném článkem 42 udržovati nebo shromažďovati branné síly, ať trvale, ať dočasně, právě tak jako konati vojenské manévry jakéhokoli druhu a udržovati jakékoli věcné pomůcky k mobilisaci.

Článek 44
Prohřešilo-li by se Německo jakýmkoli způsobem proti ustanovením článku 42 a 43, mělo by se za to, že se dopouští činu nepřátelského proti mocnostem, jež jsou signatáry této smlouvy, a že se snaží porušiti světový mír.

[El Diablo]

Brežněv nebyl příznivcem invaze 68, chtěl politické řešení, co se pak stalo?
Echo24
23. prosince 2024

Okupace vojsky Varšavské smlouvy v roce 1968 posílila oblíbený příběh o tom, jak jsme se stali obětí silnějších a bezohlednějších mocností, ačkoli pravda byla na naší straně. Jenomže v roce 1968 jsme se bránit nejspíš vůbec nemohli. Lidí, jako byl generál Prchlík, který již v červenci 1968 navrhoval poslat vojska k východní hranici, bylo ve vedení státu minimálně.

Generál Prchlík na to později také tvrdě doplatil. Vedení KSČ bylo rozštěpené a například ministr obrany Martin Dzúr vydal vojákům rozkaz neklást okupačním armádám odpor. Brežněv už měl v rukávu pojistku, protože od 20. června probíhalo v ČSSR vojenské cvičení armád Varšavské smlouvy nazvané Šumava. Po skončení cvičení tu zůstala řada styčných důstojníků.

https://www.echo24.cz/a/HPbrE/podcast-m ... cem-invaze

[Alchymista_B]

https://svobodny-svet.cz/hospodarska-kr ... rothbarda/
Hospodářská krise 80. let 18. století a zápas o banky od Rothbarda

Bylo uváděno – od těch dnů až dodnes – že deprese, která zasáhla Spojené státy, zvláště obchodní města, byla zaviněna „nadměrnými“ dovozy Američanů, které začaly v roce 1783. Ale tento druh pseudo-vysvětlení jen prozrazuje ignorování ekonomie: boom v dovozech odráží dobrovolnou směnu a ekonomický vylepšení pro spotřebitele, a tak vyjádření výběru může být stěží příčinou všeobecné deprese. Ve zkratce, vylepšený standard života množství spotřebitelů odráží vylepšení situace a ne depresi. Je nemožné pro spotřebitele nakupovat „příliš mnoho“ dovozu, kvůli tomu, že tyto dovozy musí býti zaplaceny něčím, a toto placení je financováno z vývozů nebo z dříve nashromážděné hotovosti. Hotovost, byla opravdu naakumulována v koloniích nakonci války z britských a francouzských válečných výdajů. V tomto případě, placení odráželo hojnost spíše než bídu, a tyto nákupy byly po pustošení válek enormní pomocí. Proud bankovek je také výsledkem spotřebitelské touhy a samozřejmě nemůže pokračovat do nekonečna. Jasně, Američané si nemohli jen nakupovat z ciziny a nic neprodávat; opravdu, pokud by tak chtěli činit, museli by najít utopický roh hojnosti, ve kterém člověk potřebuje jen spotřebovávat bez toho, aby vyráběl nebo prodávala ve směně.

Nicméně zde skutečně existoval nadměrný dovoz, ale nebyl zapříčiněn svobodnou volbou amerických spotřebitelů. Na první místě, mnoho výrob bylo za války uměle rozšířeno a s příchodem míru muselo toto podnikání nyní soutěžit s efektivnějšími Brity, kteří ve stejný čas omezili americké vývozy. Navíc, byla zde inflační úvěrová expanze Bank of North America, vedené bohatým filadelfským obchodníkem a bývalým ekonomickým carem Robertem Morrisem a dvě nové banky, které začaly roku 1784, aby využily příležitosti velkých zisků v nově objevivším se podnikání: Bank of Massachusetts v Bostonu a Bank of New York, ta druhá zorganizovaná převážně věřiteli veřejného sektoru. Každá z těchto organizací si užívala bankovního monopolu ve své oblasti. Inflační expanze bankovního úvěru vedla klienty bank k víře, že mají více reálných peněz, než ve skutečnosti vlastnili, a to vedlo k umělé expanzi dovozů, které musely být zaplaceny hotovostí. Následkem toho proud hotovosti z expandujících bank a rostoucí požadavky na splacení jejich bankovek a depozit v hotovosti, nevyhnutelně vytvořil těžkosti pro banky a přinutil je ke spěšné kontrakci, která vedla k deflaci a depresi. Je to tento cyklus boomu a úpadku v expanzi a kontrakci bankovních úvěrů, který nastal v bezprostřední poválečné době a přinesl depresi uprostřed roku 1784 a roku 1785. Tento hospodářský cyklus překryl a zhoršil nevyhnutelnou poválečnou nouzi příliš rozšířených výrob z doby války vlivem rostoucího dovozu, více než by se jinak stalo.

Nadměrný dovoz pokračoval do 80. let 18. věku. Nakonci Války za nezávislost, kontrakce zduřelé masy papírových peněz kombinovaná s opětovným zahájením dovozů z Velké Británie, ukrojila z cen více než polovinu během několika let. (A) jak můžeme vidět níže, marné pokusy sedmi státních vlád, započaté v roce 1785, za účelem léčby „nedostatku peněz“ a reinflace cen byly úplným selháním. Částí důvodu pro vydávání státních papírových peněz byl zběsilý pokus zaplatit válečný veřejný dluh, státní a pro rata federální, bez spoléhání se na zmrzačující břemeno daní. Rostoucí množství papírových peněz jen přidalo k „nedostatku“ tím, že stimulovalo vývoz hotovosti a ztížilo dovoz surovin ze zahraničí.

Do konce roku 1783 Robert Morris uspěl v tom, že se vyvázal svoji Bank of North America – která začala být rok předtím jakoby skutečnou centrální bankou – z federální vlády. (B) Její rostoucí ziskovost – platila dividendu 14,5 % v roce 1783 – podněcovala její vlastní expanzi stejně jako tomu bylo u nových bankovních projektů. Banka zvýšila svoje vlastní upisování o 500 tisíc dolarů v lednu 1784 a brzy nová skupina, nespokojená s půjčkami u Bank of North America začala dávat přednost sobě navzájem, žádala o privilegium pro Bank of Pennsylavnia. Bank of North America byla rozzuřená ohledně hrozby rizika konkurence doma (vůbec se naopak nestrachovala nových bank v Bostonu a New Yorku), a Pelatiah Webster, akcionář banky, argumentoval sebevědomě před Pensylvánským sněmem, že tyto dvě banky „mohou jednat v opozici proti sobě, a tak se samozřejmě navzájem zničí,“ tj. konkurovat si. Když tento argument nepřekvapivě selhal v tom, aby dojmul poslance, Bank of North America v březnu použila starobylý nápad kooptace: rozšířila nové akciové podíly o 1,6 milionu dolarů a odradila tak zastánce nové banky. Tak expanze Bank of North America ukončila hrozbu jiné banky v Pensylvánii. Ale banka byla sotva mimo problémy. Brzy byla přinucena splátkami, narůstajícími z předchozí expanze, ke kontrakci během roku 1784 a uspíšila finanční krisi. (C)

Po vítězství radikálů v podzimních volbách roku 1784, vítězové vedení poslanci Williamem Findleyem z Westmorelandu, Robertem Whitehillem z Cumbarlandu a Johnem Smiliem z hrabství Fayette, odvolali výsadní privilegia Bank of North America. Zatímco radikální konstitucionalisté souhlasili s poptávkou vyvolanou depresí ze strany řemeslníků-výrobců a prosadili ochranná cla, jejich tlak proti bance na jaře 1785 navodil rychle pozoruhodnou debatu o bankovních aktivech. Pamfletová válka, stejně jako legislativní debata a masová petice, zuřila proti Bank of North America. Zatímco mnohé z antibankovních argumentů byly politické – napadající její zvláštní privilegia, její bratříčkování, obecně její negaci klasického liberální ideálu rovnosti před zákonem – radikálové přišli také s nějakými sofistikovanějšími ekonomickými argumenty proti bance. Člen výboru sněmu, který doporučoval odvolat listinu o výsadách, podobně jako muži proti bance v následných debatách, zdůrazňoval rozhodující bod, který, jak ho jeden poslanec parafrázoval, banka byla „motorem obchodu, který umožňoval obchodníkům dovážet více zboží, než bylo nutné nebo zde byli peníze na jeho zaplacení, a že pomocí prostředků banky bylo evropským obchodníkům umožněno získat a opatřit si peníze za své zboží.“ Potom, po dočasné expanzi tohoto fiktivního úvěru, banka „přeobchodovala“ a byla donucena ke kontrakci a urychlila ekonomickou krisi. Ve zkratce, radikálové v anti-bankovní debatě roku 1785 vedení Findleyem a Smiliem, načrtli pozdější ricardovskou teorii bankovnictví a mezinárodního obchodu, které také byly v základě také monetární teorií hospodářského cyklu. Následující rok, přední reverend John Witherspoon v „Essay on Money“ (1786), ačkoliv dával přednost bance, vysvětlil detailněji to, jak inflace papírových bankovek zvedá ceny a odvádí hotovost ze země. Opravdu, během této kontroverze anonymní pamfletista „Nestor“; prvně navrhl v Americe „měnový princip“ 100 % bankovní splátky (depozita) a argumentoval, že banka „by neměla vydat jedinou bankovku nad sumu hotovosti, kterou drží.“

V souladu s obecnou teorií historie amerických bankovních zápasů, historik Bray Hammond trvá na označování radikální opozice hájící tvrdé peníze jako bankovní „agrárníky,“ ačkoliv nekonzistentně připouští, že bohatý filadelfští kapitalisté jako George Emlen také byli pro tvrdé peníze a proti bance. Tento pohled navíc, se stěží srovná s tou skutečností, že filadelfští delegáti (v tomto bodě radikálové) velkou převahou volili pro zrušení bankovního privilegia. (D)

Aby obhájila svoji existenci, Bank of North America vytasila opravdu těžké zbraně, všichni její podporovatelé byli buď akcionáři, spláceli anebo dlužili bance. Vůdcem obrany byl pozoruhodný James Wilson, bankovní advokát a velmi zadlužený u banky. Wilson nejen pomohl se zvláštním právním argumentem, že bankovní privilegium, ačkoliv je garantované státem, je nyní něčím jako jejím „vlastnickým právem“; také trval na tom, že příčinou deprese byly jen nadměrné dovozy jako takové. Jinými prominentními obránci byli Robert Morris, guvernér Morris a Pelatiah Webster, kteří tvrdili, že „dobrá banka může zvýšit množství státního oběžného prostředku na dvojnásobek nebo trojnásobek množství skutečné hotovosti anebo přivodit jen minimální risiko depreciace měny.“

Pensylvánské shromáždění velkou měrou zrušilo privilegium Bank of North America v září 1785, ale debata zuřivě pokračovala. Nakonec, vítězství konzervativců ve volbách v roce 1786, ve kterých získali Filadelfii a východní Pensylvánii, vedlo k novému privilegiu pro banku v následujícím roce, ačkoliv s pozoruhodně omezenou mocí.

Nejvíce neslavná role v pokračující debatě byla sehrána Thomasem Painem (1737-1809), autorem ohnivého libertariánského pamfletu „Common Sense“ (1776), který byl údajně najmout bankou, aby svoje impozantní pero propůjčil jejímu případu. V pamfletu z roku 1786, Paine nejen, že bránil bankovní inflaci a rozvinul chabý argument o „majetkovém právu,“ učinil i troufalý požadavek, aby stát pomocí privilegia učinil banku svého druhu centrální bankou společenství, s tím, že by si stát půjčoval od banky na místo toho, aby vydával státovky, aby pokryl svoje výdaje. Pochopitelně odsouzen svými starými radikálními kamarády jako úplatný zrádce, Paine nejen, že nepravdivě popíral jakékoliv parciální zájmy při obhajobě banky, ale také napadal opozici jako nesvatou koalici neodpovědných lidí od hranic a městských kapitalistů a lichvářů. Paine sešel z pravicové pozice tak daleko, že nyní obhajoval návrat ke dvoukomorovému zákonodárnému sboru.

(A) [Editorova poznámka] Více o Válce za nezávislost viz Murray N. Rothbard, Conceived in Liberty, sv. 4: The Revolutionary War, 1775–1784 (Auburn, AL: Mises Institute, 1999), str. 1487–97, 1508–13; str. 373–83, 394–99.
(B) [Editorova poznámka] Více o Bank of North America, viz ibid., str. 1506–07, 1523–24; str. 388–93, 409–10.
(C) Banka of Massachusetts, která se také rozšířila od svých začátků v roce 1784, byla také nucena provést kontrakci kvůli ztrátám jejich obchodníků-klientů na jaře roku 1785; tato kontrakce prohloubila depresi během tohoto roku.
(D) Bray Hammond ve své dychtivosti očernit radikály, rozebíral jen jejich politickou argumentaci a zcela pominul jejich ekonomické úvahy. Bray Hammond, Banks and Politics in America (Princeton, NJ: Princeton University Press, 1957), str. 53–62. Dále viz ibid., str. 87–88. Porovnej Hammondovu analýzu s přímým a nestranným zacházením v knize Joseph Dorfman, The Economic Mind in American Civilization, 1606–1865, sv. 1 (New York: The Viking Press, 1946), str. 260–68. Viz také Harry E. Miller, Banking Theories in the United States before 1860 (Cambridge, MA: Harvard University Press, 1927), str. 23, 30, 49–51, 139; Robert L. Brunhouse, The Counter Revolution in Pennsylvania, 1776–1790 (Harrisburg, PA: Pennsylvania Historical Commission, 1942), str. 172–75. [Editorova poznámka] Nettels, The Emergence of a National Economy, str. 61–62, 77–81

[Alchymista_B]

https://casopisargument.cz/61189
Proč existují velké rozdíly v prosperitě mezi národy?

Nejbohatších 20 % zemí světa je nyní přibližně 30krát bohatších než 20 % nejchudších. Rozdíl v příjmech mezi nejbohatšími a nejchudšími zeměmi navíc přetrvává; přestože nejchudší země zbohatly, nedohánějí ty nejbohatší. Laureáti Nobelovy ceny za ekonomii za rok 2024 Daron Acemoglu, Simon Johnson a James A. Robinson našli nové a přesvědčivé důkazy pro jedno z vysvětlení tohoto přetrvávajícího rozdílu – rozdíly v institucích společnosti.

Z poznatků laureátů vychází reportáž DW Español, která se zabývá otázkou proč se některé země ekonomicky rozvíjely více než jiné. Ve snaze pochopit tuto skutečnost věnuje mnoho ekonomů pozornost roli koloniální minulosti.

Proč Spojené státy, Kanada nebo Austrálie prosperovaly více než Latinská Amerika? Je to jen proto, že jedni kolonizátoři byli Britové a druzí Španělé a Portugalci, nebo existují i jiné faktory, které utvářely ekonomické směřování dotyčných zemí?

Nerovný hospodářský rozvoj zemí je jednou z velkých neznámých naší doby, na toto téma existuje mnoho literatury a ne všichni autoři se shodují, ale zdá se, že je stále jasnější, že kolonizace ovlivnila budoucnost kolonizovaných zemí.

Je zcela jiné být kolonizován Portugalskem, Španělskem, Anglií nebo Holandskem, nebo zeměmi, které byly pozdními kolonizátory, jako je Německo nebo Belgie, je dokonce jiné být kolonizován Španělskem Habsburků než Španělskem Bourbonů, protože každý z nich měl jinou vizi světa.

Podle Acemoglua, Johnsona a Robinsona mají kolonizátoři, kteří se snaží pouze využívat bohatství svých kolonií, negativní vliv na hospodářský rozvoj svých kolonií, zatímco kolonizátoři, kteří usilují o novou vlast, vedou k mnohem prosperujícímu dlouhodobému hospodářskému rozvoji.

Kromě záměrů kolonizátorů je tu také prvek, který přinesli a který je podle laureátů pro budoucí rozvoj kolonií zásadní: instituce a pravidla hry, jimiž se budou řídit vzniklé země a které budou mít velký vliv v dlouhodobém horizontu až do současnosti.

Význam institucí
Profesorka Melissa Dellová v příspěvku pro CEPR (Centrum pro výzkum hospodářské politiky) poukázala na to, že Acemoglu, Johnson a Robinson aplikovali svou dlouhodobou institucionální teorii na širokou škálu prostředí. Například v článku z roku 2005 zkoumají, proč moderní hospodářský růst začal ve Velké Británii, a nikoli jinde v Evropě. Zjistili, že hospodářský růst mezi lety 1500 a 1850 se soustředil do regionů s přístupem k atlantickému obchodu a kolonialismu. Tento přístup však sám o sobě nestačil. Nejvýznamnější hospodářský přínos nastal v oblastech, kde byla moc monarchie omezena, což umožnilo obchodníkům prosperovat a prosazovat institucionální změny, které podporovaly zájmy obchodníků.

V knize „Proč státy selhávají“ Acemoglu a Robinson zaujímají ještě širší přístup. Ačkoli se zaměřují na moderní ekonomickou prosperitu, rozšiřují svou analýzu až k neolitické revoluci, kdy lidské společnosti přešly od lovu a sběru k zemědělství. Předpokládají, že instituce, jako jsou vlastnická práva, byly klíčem k vysvětlení toho, proč se v určitých společnostech objevilo zemědělství, což podporují archeologické důkazy ukazující rozsáhlá usedlá sídla před zavedením zemědělství.

Acemoglu, Johnson a Robinson ukázali, že instituce – formální a neformální pravidla, jimiž se řídí fungování společnosti – hrají zásadní roli při utváření hospodářského růstu. Inkluzivní instituce, které podporují širokou účast na ekonomických a politických aktivitách, chrání vlastnická práva, podporují rovné příležitosti a prosazují právní stát, jsou pro dlouhodobou prosperitu zásadní. Ačkoli určitý růst může probíhat i bez inkluzivity, tvrdí, že udržitelný průmyslový růst je mnohem pravděpodobnější, pokud jsou instituce inkluzivní.

Knižní tipy k tématu: Bohatství národů (Adam Smith); Proč státy selhávají: Kořeny moci, prosperity a chudoby(Daron Acemoglu, James A. Robinson)

[hans]

Podle Acemoglua, Johnsona a Robinsona mají kolonizátoři, kteří se snaží pouze využívat bohatství svých kolonií, negativní vliv na hospodářský rozvoj svých kolonií, zatímco kolonizátoři, kteří usilují o novou vlast, vedou k mnohem prosperujícímu dlouhodobému hospodářskému rozvoji.

Aha,
* kolonizátoři, kteří se snaží pouze využívat bohatství svých kolonií = ti, co zotročili původní obyvatelstvo, např. Španělé, nebo Britové v Indii.
* kolonizátoři, kteří usilují o novou vlast = ti, co vyhladili původní obyvatelstvo, výše uvádění Britové v USA, Kanadě a Austrálii.

Čili u kolonií je nejlepší ekonomickou politikou naprosté vyhlazení původních obyvatel a jejich nahrazení kolonizátory, protože to vede k hospodářskému rozvoji. Logicky, vždyť kolonizátoři měli rozvinutější ekonomiku než podrobení, vždyť si proto je podrobili. Akorát by autoři měli mít odvahu napsat to přímo a otevřeně. Jenže to se u západních myslitelů stěží dočkáme, poslední autor, co psal o těchhle věcech otevřeně, přímo a bez pokryteckých eufemismů, byl Hitler.



PS. Z toho taky plyne, že nejhoršími a nejneschopnějšími kolonizátory světa byli (a jsou) Rusové. Oni nejenže nevyhlazovali kolonizované národy, ale ani je nezotročovali a dokonce je považovali za sobě rovné.

[skflanker_]

Článek v britských novinách z 19. století. Popisuje postup lovu krokodýla: lovec sedí se zbraní v záloze a jako návnada pro dravce slouží černé dítě. V té době takové jednání neporušovalo žádné zákony, i když krokodýl měl čas "návnadu" sežrat.

Zdroj https://t.me/selskyrozum/112896 z 16.01.2025

[zmiri]

Nedokáže někdo rozluštit ten text v novinách v originále? Je to prakticky zcela nečitelný. Takže kdoví, co je tam napsáno. A dávno mám averzi k takovýmto článkům, kde někdo úmyslně znemožní ověření. Když už něco takovýho píšu, tak kurňa to naskenuje tak, aby to šlo přečíst. Ne takto blbě...

[petrp]

Nedokáže někdo rozluštit ten text v novinách v originále?

https://www.collectorsclubchicago.org/w ... -11-12.pdf
str. 10-11

[martanus]

ChatGDP to analyzoval takto

Anglický text (přepis)
Sloupec 1:
Sport in Ceylon—Shooting a Man-Eating Crocodile
Crocodiles abound in the lakes of the Eastern province in Ceylon, where they become very dangerous to both man and beast. A remarkable instance of their boldness and voracity is given in the accompanying illustration. A crocodile of enormous size attacked a native woman, who was washing clothes near the water's edge, and carried her off to its lair in a jungle swamp. A sportsman, however, followed up the animal, and after a long and dangerous hunt, succeeded in killing it, and rescuing the woman before life was extinct.

Sloupec 2:
A Royal Proclamation at the Cross of Edinburgh
The citizens of Edinburgh have been interested in the recent ceremonial of the publication of the royal proclamation of the marriage of the Duke of Edinburgh with the Grand Duchess Maria Alexandrovna of Russia. A portion of the city officials, accompanied by the town guard, proceeded on horseback...

Český překlad (volný překlad)
Sloupec 1:
Sport na Cejlonu – Lov krokodýla lidožrouta
Krokodýli hojně obývají jezera ve východní provincii na Cejlonu, kde se stávají velmi nebezpečnými jak pro lidi, tak pro zvířata. Pozoruhodný příklad jejich odvahy a žravosti je ukázán na přiložené ilustraci. Krokodýl obrovských rozměrů napadl domorodou ženu, která prala prádlo blízko břehu, a odtáhl ji do svého úkrytu v bažinaté džungli. Lovec však zvíře pronásledoval a po dlouhém a nebezpečném lovu ho zabil, přičemž ženu zachránil, než úplně zemřela.

Sloupec 2:
Královské vyhlášení na křižovatce v Edinburghu
Občané Edinburghu byli svědky nedávného ceremoniálu královského vyhlášení sňatku vévody z Edinburghu s velkovévodkyní Marií Alexandrovnou z Ruska. Část městských úředníků, doprovázených městskou stráží, vyrazila na koních...

Pokud potřebujete zpřesnit nebo doplnit další části, dejte mi vědět!

[skflanker_]

Alebo viď článok https://medium.com/@jhemmylrutteng/brit ... 10fca5a793 z 31.10.2020
Alebo 34,5MB obrázok s popisom https://www.alamy.com/hunting-a-crocodi ... 29668.html
alebo ako sa lovilo v Afrike https://hivipunde.online/how-african-ba ... rocodiles/ z 10.06.2022

[kenavf]

Nedokáže někdo rozluštit ten text v novinách v originále? Je to prakticky zcela nečitelný. Takže kdoví, co je tam napsáno. A dávno mám averzi k takovýmto článkům, kde někdo úmyslně znemožní ověření. Když už něco takovýho píšu, tak kurňa to naskenuje tak, aby to šlo přečíst. Ne takto blbě...

obrázok_2025-01-17_133106463.png (88.36 KiB) Zobrazeno 1759 x

A fat native child is the lure which will make a monster walk out of water.
Tlsté domorodé dieta je návnada ktorá vyláka monštrum z vody.

lure=návnada