Jako letitý akademický pracovník jsem se rozhodl pro studenty, které neučím, uveřejnit stručný text přispívající k orientaci v tzv. rusko-ukrajinské válce a obecně udělující některé rady k posílení jejich mediální gramotnosti.
Vždy, když společně zahajují hlavní média, stát a jeho tajné služby nějakou hysterickou kampaň a neustálým opakováním jedněch spolu s cenzurním potlačováním druhých informací systematicky vytvářejí nenávist vůči nějaké skupině obyvatel, má si každý student a akademik položit otázku, která část globální oligarchie zastoupená kterou neziskovkou na dané nenávistné kampani vydělává a jaká opatření se budou tzv. muset přijmout v boji proti nenáviděnému nepříteli. Zkušenost učí, že vesměs půjde o opatření namířená proti domácímu obyvatelstvu či těm, na jejichž ochranu se k daným krokům údajně přistupuje. Obecně dnes půjde o odčerpávání národních zdrojů a prosazování digitálně finanční kontroly obyvatelstva, jehož loajalitu si už nebude možné kupovat nabídkou lukrativních pracovních pozic v kombinaci s režimem masové spotřeby. Stupeň koncentrace soukromé ekonomické moci dosáhl maxima, a proto se teď bude jedincům z řad nižších a středních vrstev ordinovat etika dobrovolné skromnosti a digitální průhlednosti. Mnoho oborů vědy a techniky zapojených do ospravedlňování a naplňování tohoto cíle nabývá na společenském významu.
Ať už tedy půjde o „multikulturní“ nenávist vůči odpůrcům masové migrace (tedy přesazování islámské monokultury do evropských velkoměst), nebo o organizovanou nenávist vůči neočkovaným přenašečům coronaviru, kteří by údajně mohli ohrozit jeho očkované přenašeče, nebo o nenávist vůči Rusku nebo Putinovi, vždy je třeba vnímat mocensko-ekonomický kontext a sledovat snahy o prosazení těch opatření, jež by jinak nebylo možné prosadit. Ať už krize vznikla spontánně, nebo jí někdo pomohl, vždy je třeba počítat s tím, že se jí někdo bude snažit vytěžit a prodloužit. Každá krize je totiž pro rozhodující okruhy osob dost velkou příležitostí. Míra zisku a koncentrace ekonomické a politické moci, jak známo, v době existenčního ohrožení střední a nižší třidy roste; v covidovém roce 2021 zbohatli např. jenom němečtí miliardáři o 100 miliard eur.1
Z široké nabídky krizí, kterými Západ od našeho vstupu do Evropské unie vlastně bez přestávky prochází2, se nyní podívejme na prostředky udržování té válečně-energetické.
Strategická komunikace vlády a princip samoléčby
Vypadá to skoro jako plán: Západ musí být totalitně jednotný. Jinak na tom vydělá Putin, který nenávidí demokracii. No a Rusko rozumí jen síle, nedá se s ním jednat a jeho pohled je vždycky propaganda. Teď už jen zbývá porazit mocnost o rozloze středně velkého kontinentu, vybavenou všemi myslitelnými zdroji a podporovanou většinou planety.3 Ta jen obtížně chápe, že „pomoc“ Ukrajině rovná se udělit lekci Putinovi, skrze Ukrajince.
Z pohledu strategické komunikace má státní interpretace válečného konfliktu probíhajícího na území Ukrajiny a Ruska zásadní problém v tom, že kritické hlasy namířené proti jejich atlantistické agendě připisuje pouze „extrémistům“, „dezolátům“ či „osobám s nižším vzděláním“, zatímco v prostoru mimo pavučinu aspenských a podobných institutů tyto hlasy představují stanovisko nejvýznamnějších světových akademiků, papeže a asi tří zbývajících kontinentů. Z toho plyne, že pokud bude chtít vládní komunikační stratég obehnat nositele dezolátních názorů příkopem nebo plotem, jak hlasitě plánoval, omezí na svobodě asi jenom sebe a několik svých džihádistických spojenců někde na pobřeží Severního Atlantiku. – Problém s korektností bude ale asi na Ministerstvu zahraničí, když naše vláda pokládá de facto skoro všechny Afričany, Asiaty a Jihoameričany za hlupáky nebo alespoň morální vyvrhele s nižším vzděláním. V této souvislosti bych nedoporučoval vládním představitelům zajímat se o názory většiny Američanů: I v USA si totiž lidé převážně myslí, že se Ukrajině dávno neměly dodávat zbraně, a mnozí dokonce, že i Rusko má oprávněné bezpečnostní zájmy.4 Takže až jim Foltýn začne v izolaci nadávat, budeme vědět proč.5
Člověk by očekával, že už v době před vstupem ruských vojsk na Ukrajinu, o němž přece věděly západní tajné služby dle svých vlastních vyjádření měsíce dopředu, proběhnou např. v České televizi mnohahodinové nesestříhané záznamy či přenosy stanovisek představitelů jak ukrajinské, tak ruské strany, aby bylo možné si vytvořit vlastní náhled na podmínky, z nichž tehdy tento nebezpečný a pro Ukrajinu smrtící střet vznikal. Teprve ve druhé řadě bych se zajímal o názory našich anglosaských spojenců v podání neziskových aktivistů nebo odborníků z univerzit.
Protože však ti nejdemokratičtější z nás uvalili na ruskou perspektivu cenzuru s odůvodněním, že jde o propagandu, je vlastně nemožné se k autentickému stanovisku Ruské federace dostat. To ale znamená, že se člověk, pokud doslovně neopakuje po Foltýnovi, nikdy docela jistě nedozví, zda ruskou propagandu také sám nešíří. Může být tak snadno obviněn nezávislými médii z nedostatku nenávisti vůči Rusku, a přitom v tom být docela nevinně.
Můžeme sice vyjít z vládního axiomu, že Foltýn pokrývá prostor demokratické diskuse úplně sám. Z toho skutečně logicky plyne, že kdo se od něj odchyluje, je nepřítel demokratického státu, jak sám tvrdí. Nicméně z toho nevyplývá, ať se na mě vrchní intelektuál české vlády nezlobí, že je takový dezolát také proruský.
Protože jsem se rozhodl přijmout varování vlády před ruskou propagandou, a protože přece musím jako pedagog vymezit svým studentům inkluzivní či bezpečný prostor, ve kterém nebudou konfrontováni s alternativním názorem, za který jim hrozí vězení, pokusím se o – nepřímý – popis toho, jak taková proruská propaganda vlastně vypadá, aby se jí každý student mohl spolehlivě vyhnout. Při kriminalizaci názorových oponentů prozápadní vlády bývá totiž úmysl vysokoškolského učitele rozhodující.
Vláda neponechala nic náhodě a znemožnila na území ČR sledovat i RT, zdroj informující o ruských stanoviscích pouze ve světových jazycích. Poradci premiéra z řad tajných služeb správně usoudili, že nejnebezpečnější jsou takové osoby s nižším vzděláním, které mohou bez problému přijímat rozkazy v angličtině. V Aspenském institutu musejí mít tuto informaci z první ruky.
Proto budu ruské stanovisko rekonstruovat především z „ověřených“, tzn. prokazatelně „proukrajinských“ zdrojů. Až jednou v naší globální informační společnosti někdo zruší cenzuru, bude možné porovnat, nakolik jsem byl v tomto podniku úspěšný. V České republice se vždy vyplatí čerpat informace ze západních pramenů. Stanoviska tam formulovaná prominentními komentátory a politiky totiž často dokážou vybavit našeho občana prorockými schopnostmi ohledně dalšího vývoje v jeho české vlasti. Cizí názory a argumenty posléze začnou prezentovat čeští politici a novináři. Suverénní pohled a vůli českého lidu je totiž nejprve třeba přeložit do češtiny. A to nějaký čas zabere, zvláště po zavedení pirátského digitálního myšlení na Ministerstvu zahraničí.6
Tam nedávno vymysleli, že s Ruskem se nemusíme bavit, protože v Česku jeho pohled nepotřebujeme. Což je zčásti pravda, protože až se budou domlouvat svéprávní, lokajské Česko u stolu nebude, takže ani nemusí nic vědět. Na druhou stranu, z čistě akademického hlediska, nevědět nic o příčinách konfliktu, neznat působící příčinu stavu, který chcete odstranit či překonat, znamená, že si ani nemůžete představit opatření, která působí tím či oním směrem. Což může být výhodné pouze pro takovou politickou reprezentaci, která ví, že by její postup věci znalí občané neschvalovali. K tomu je ovšem zapotřebí určitá kriminální energie, již naše politická elita a s ní spolupracující cenzurní média musejí vyvinout7. A z toho důvodu nevěřte, studenti, médiím hlavního proudu ani vládě a ani s nimi raději nesetrvávejte na neosvětlených místech.
Je známo, že jednou z mentálních deformací lidí, kteří namísto vzdělávacích a pohybových činností v dětství provozovali virtuální aktivity na tabletech a mobilech, je neschopnost představit si svět z perspektivy druhého a nedostatek empatie.8 V době cenzury ruského stanoviska a kriminalizace komplexního pohledu na ukrajinský konflikt9 se proto jeví např. volba Lipavského ze strany počítačových pirátů na post kinderministra ZV jako skutečná trefa do černého, protože se u něj předem dalo předpokládat, že svoji životní zkušenost načerpal z ploché obrazovky. Přesto si myslím, že se jeho nepostradatelnost přeceňuje – zastoupit by jej mohl jakýkoli jiný pirát. Takže, studenti, nikdy nevíte, jaké (ne)vzdělání se vám může k severoatlantické kariéře hodit.10)
Český politicko-mediální kartel má o podmínkách vzniku a řešení ukrajinského konfliktu poměrně jednoduché, až populistické představy: Příčinou vstupu ruských vojsk na Ukrajinu je tradiční ruský expanzionismus a skutečnost, že Putin je homocidní maniak nenávidějící ukrajinskou demokracii.11 „Pomoc“ Ukrajincům pak spočívá v pečlivém dávkování přísunu zbraní tak, aby se udrželi co nejdéle v boji s nadějí, že to časem Rusko přestane bavit nebo se tato země s rozlohou kontinentu a nekonečnými surovinovými zdroji a zázemím v Číně, Indii, Brazílii atd. oslabí natolik, že i u něj možná dojde k barevnému převratu. Bez mohutné propagandy a cenzury by tento koncept „pomoci“ mohl oslovit nanejvýš nějakého herce s emocionalitou devítiletého dítěte. (Mít takové spojence, jaké má Ukrajina, ať se na mě čeští vlaječkáři nezlobí, začal bych raději rychle vyjednávat s Ruskem, i kdybych je nenáviděl.)
Použít Ukrajince jako nástroj k poškození Ruska, za cenu, již naši anglosaští spojenci byli vždy ochotni zaplatit: Obrovské lidské, materiální a územní ztráty12 někoho jiného – člověka až zamrazí, když si uvědomí, že stejný typ lidí, kteří z vlastní země udělali v zájmu cizích mocností kladivo na Rusko, vládne i v Česku, se stejnými „prozápadními“ vazbami a podezřelým původem v neziskových leadershipových líhních.13 Stačí si vzpomenout na fanatickou reakci představitelů vlády při dopadu ukrajinské rakety na polské území 15. 11. 2022, již mohli pokládat za ruskou.14
Ruský pohled
Ruský pohled je i pro nás klíčový, protože z něj vyplývá důvod protiprávního vstupu ruských vojsk na území Ukrajiny. Ruský důvod určuje, zda konfliktu bylo možné předejít a jak má vypadat reakce Západu, za předpokladu, že jej chce co nejdříve a za spravedlivých podmínek ukončit. Ruský důvod invaze určuje, zda západní elity selhaly.
Rusko mohlo vojensky napadnout Ukrajinu z důvodu primitivního expanzionismu15, nebo z důvodu strategické defenzívy. Druhý případ znamená, že vyhodnotilo vysunutí vojenských struktur NATO ke svým hranicím, zčásti již proběhlé a zčásti v brzké budoucnosti plánované, jako existenční ohrožení. Pokud platí druhá možnost, znamená to, že se problém nedá řešit posilováním vojenských kapacit za účelem odstrašení protivníka. Více NATO v Gruzii, více NATO na Ukrajině (nebo dokonce německý či americký admirál usazený v Sevastopolu) by pak jednoznačně znamenalo jadernou válku. Z toho důvodu pokládám cenzuru na ruské stanovisko za kriminální jednání, které znemožňuje obyvatelstvu základní orientaci v problému i svobodnou volbu národní strategie a přímo existenčně je ohrožuje.
Ruský pohled rekonstruuji jako výčet faktů či tvrzení o ně opřených, která se dlouhou dobu v západním tisku označovala a v českém tisku označují dodnes za dezinformace. Protože jsou stíhačky už vlastně nakoupeny a práce na „právním rámci“ pro americké základny v Česku dokončeny, lze očekávat, že cenzura povolí i u nás.
• Zelenského rozhodnutí (dekret z března 2021), že (s podporou Američanů16) vojensky zaútočí na Krym17, který se předtím oddělil jako autonomní republika v souladu s mezinárodním právem od pučistického Kyjeva (secese). Tímto dekretem Zelenskyj vyhlásil Rusku válku (pokud platí, že Krym se posléze stal součástí Ruska). Brzy nato začal přesouvat vojska na jih a východ země. Během té doby probíhaly mezi Baltským a Černým mořem manévry NATO. Do voleb však (ruskojazyčný) Zelenskyj předtím (2019) kandidoval s politikou usmíření s Ruskem.18
• Válce se dalo dost snadno předejít za podmínek, se kterými by souhlasili kromě Austinova Pentagonu a pár jeho fanatických satelitů úplně všichni: upustit od plánovaného nebo zčásti již faktického členství Ukrajiny a Gruzie v NATO.19
• Základny amerických tajných služeb podél ruských hranic, fakt, že si americké ministerstvo obrany vydržovalo po celé Ukrajině desítky biolaboratoří údajně v zájmu ochrany zdraví ukrajinského obyvatelstva20
• Akty (polo)státního terorismu proti (zdaleka nejen) ruskojazyčnému obyvatelstvu21, kterým předcházel protiústavní ozbrojený puč (2013/2014) financovaný a organizovaný americkou stranou, který byl ze zahraničí vedeným útokem na ukrajinskou suverenitu, a tudíž porušením Budapešťského memoranda)22.
• Veřejné velebení esesáků v kanadském parlamentu (Kanada je členský stát NATO) projevené přítomnému příslušníku SS-Galizien J. Hunkovi za účasti tleskajícího Zelenského23; americká podpora či dovoz islamistů (Afghánistán, Čečensko, Jugoslávie, Sýrie), americká hodnotová politika podporuje tradičně kohokoli, kdo je proti Rusku24
• nedodržení mnohokrát veřejně deklarovaných slibů z doby dobrovolného stahování sovětských vojsk z Východního Německa: Že se NATO nebude rozšiřovat ani o centimetr do východní Evropy;25 americké vypovídání smluv o zákazu či regulaci raketových systémů v Evropě bylo jednou z hlavních příčin napětí, z něhož vzešel současný konflikt
• Nacionalistický jazykový zákon, který ruštinu, jež byla před válkou mateřštinou nejméně 40 % obyvatelstva a srozumitelnou skoro pro všechny, ponížil pod úroveň nejen ukrajinštiny, ale jakéhokoli jiného jazyka EU26
• Zelenského výzva, aby NATO nečekalo a zaútočilo preventivně na Rusko jadernou zbraní27 (toto prohlášení Zelenského úřad později „dementoval“ s tím, že to, co prezident řekl, zároveň nemyslel) – níže odkaz na výrok pronesený po zahájení invaze, říjen 2022
• Zelenského prohlášení, že si Ukrajina opatří jaderné zbraně (pokud nebude přizvána do NATO),28 pro jejichž výrobu mohl shromažďovat značné množství plutonia v jaderných elektrárnách – níže cituji výrok pronesený po zahájení ruské invaze, říjen 2024
I když naši západní novináři šíří názor, že NATO je něco jako festival hippíků, kam může přijít každý, kdo najde vchod, je Severoatlantická aliance dle našich vlastních měřítek, která klademe na Rusko, nejsilnější zločineckou a útočnou organizací na světě. To je i pohled mezinárodního práva, viz např. napadení Jugoslávie, jímž Západ testoval tehdejší připravenost Ruska chránit své spojence a jež spočívalo mimo jiné v chirurgicky přesném bombardování novinářů v srbské televizi, protože šlo o „propagandisty“, nebo ve shazování obrovského množství pum s ochuzeným uranem, který zamořil rozsáhlé oblasti v Srbsku; to jsou válečné zločiny,29 které dosud paní Bradáčová nevyšetřila, protože asi zapomněla na zásadu legality, naštěstí jsou tyto akty genocidy nepromlčitelné. Ruské obavy z rozšíření této organizace na Ukrajinu a do Gruzie byly v každém případě oprávněné, zvláště přihlédneme-li k jeho historickým zkušenostem, což samo o sobě přirozeně neospravedlňuje každou reakci, pro niž se Rusko mohlo rozhodnout nebo rozhodlo, ani válečné zločiny, kterých se dle zprávy OSN dopouštějí vojáci obou stran30. V každém případě bylo povinností západních elit předejít situaci, v níž by se mohlo Rusko jako jaderná mocnost cítit existenčně ohroženo. (Tato povinnost koneckonců jasně vyplývala z Charty OSN nebo i prvního článku samotného NATO, kteréžto závazné dokumenty se anglosaští expanzionisté, kteří asi zapomněli, kde končí a začíná severoatlantický prostor, rozhodli nerespektovat s tím, že případné riziko ponesou nějací Slované a oni na tom ještě vydělají, zvláště pokud pracují zároveň pro BlackRock.)
Bylo by těžké najít případ válečné agrese Spojených států nebo jejich satelitů bez významné spolupráce hlavních médií používajících lež a eufemismy k vyvolávání proválečných či agresivních nálad u obyvatelstva: Útok na americkou loď v Tonkinském zálivu (Vietnam) byl lží, masakr v Račaku na civilistech (Jugoslávie) byl s největší pravděpodobností lží, novorozenci Saddámem vyhazovaní z inkubátorů (Irák I) byli lží, existence zbraní hromadného ničení (Irák II) byla lež atd. Zapojení irácké a afghánské vlády do útoku na 2–3 mrakodrapy v New Yorku bylo lží. I na Českou televizi a Český rozhlas bylo v tomto ohledu spolehnutí, agresivní války označovaly termíny jako „letecká kampaň NATO“, speciální chirurgická „Operace Spojenecká síla“, nebo „Operace Trvalá svoboda“. Asi jim ta označení podstrčil Putin. (Nedivím se lidem, kteří ze zkušenosti očekávají, že brzy na seznam lží přibude i Buča, používaná v kritické době jako argument proti pokračování jednání o příměří, aby mohl Putin „dostat za vyučenou“, tj. aby se dále válčilo).31
Jako závěr budu parafrázovat profesora J. Sachse, jednoho z největších mozků současnosti (ostatně již vyléčeného z neoliberální ideologie): Zničení Ukrajiny se dalo inteligentní politikou předejít. Ukrajinci by ovšem za to museli Anglosasům stát: V prosinci 2021 Američané odmítají jednat s Ruskem; válka by nebyla, kdyby přistoupili na logickou neutralitu Ukrajinců (logickou vzhledem k její vnitřní rozpolcenosti), tedy osud, jaký by v Evropě sdíleli např. s ubohými Rakušany, obyvateli jedné z nejbohatších zemí na světě. Podle Sachse sklízíme v této válce plody zaseté prosadivším se křídlem amerického neokonzervatismu (roztroušeného v obou stranách: Cheyney, Wolfowitz, Nulandová, Clintonová, Biden): Američané s orientální mentalitou po konci studené války sami sebe pochopili jako vítěze metafyzického boje Dobra se Zlem, kterému je vše dovoleno.
Několik nekonspiračních souvislostí, které s ničím nesouvisí
Z hospodářského hlediska je věc jasná: Spolupráce Ruska se zbytkem Evropy je pro obě strany výhodná, pro Evropu mají levné suroviny a exportní trhy na východě nejen v dnešní době cenu zlata. Z hlediska geopolitiky a bezpečnosti byl anglosaský plán oslabení či dokonce rozpadu Ruska vždy pro Evropu katastrofou, protože znamená islamistickou rozpínavost z jihu a zvýšení politicko-ekonomického vlivu Číny, která už má v této fázi vývoje levně k dispozici sibiřské zdroje nerostného bohatství. Pokud si dnes někdo s trvalým bydlištěm v Evropě přeje současnou anglo-americkou politiku oslabení Ruska nebo jeho spojení či spojenectví s Čínou, pak to může být pouze idiot, který se skutečně neobejde bez „hodnotové politiky“ s pohádkovými postavami jako „osa zla“ či „homicidní maniak“.32 – Evropské elity selhaly, i kdyby byly jejich rusofobní názory autentické a ve všem opodstatněné.
Žijeme v době, kdy nejlepší anglosaští přátelé Ukrajině radí jako o závod, aby snížila věk rekrutů k odeslání na frontu na 18 let. Prozápadní válečná politika ordinovaná východu Evropy a založená na představě utvořené v bezpečné vzdálenosti, že dokud na Ukrajině nevybuchne snad veškerá munice na světě, tak této zemi nebude dostatečně pomoženo, snad už dosáhla svého dna.
Žijeme v době, kdy Zelenského „mírový plán“ sestává přesně z bodů, které byly důvodem ruské invaze: členství v NATO a/nebo jaderné zbraně, rakety dlouhého/středního doletu, přítomnost vojska NATO na území Ukrajiny, resp. zahraniční vojenské základny.33
Žijeme v době, kdy německý prezident pár dnů před spolkovými volbami jedním dechem pohovoří o rumunském zrušení voleb kvůli ruskému „ovlivňování“ na sociálních sítích a o Muskově „zasahování“ do předvolební německé politiky – ve prospěch opoziční strany AfD, jež by ještě před pár lety byla programově řazena k nudnému středu34.
Žijeme v době, kdy vychází najevo, že muslimské (pákistánské), zčásti pedofilní, znásilňovací gangy, v Británii po generace systematicky unášely a zadržovaly tisíce bílých dívek – s vědomím úřadů a politiků,35 kteří se jinak deklarují jako feminističtí a vždy odhodlaní bojovat i proti verbálním projevům agrese.
(Jsem součástí vzdělávací instituce, která z nějakého důvodu motivuje své studenty k výjezdům na Západ, takže by se základní znalosti tamních reálií celkem hodily. Pokud někdo aktivně bránil ze strachu či z ideologických důvodů šíření informací, jež by našim lidem umožnily během pohybu v západní Evropě podstatně snížit osobní riziko napadení či únosu tím, že by se třeba preventivně vyhnuli určitým geografickým nebo monokulturním oblastem, kde oficiální místa odmítají vykonávat svou jurisdikci, měl by se dle mého soudu trestně zodpovídat. Co dělaly naše tajné služby, které o tom nebezpečí věděly? Informovaly rektory vysokých škol? Nebo měly plné ruce práce se špehováním Zemanových spolupracovníků a dohledem nad tím, jestli náhodou neproniká „ruský vliv“ či myšlenky slovanské vzájemnosti do hodin češtiny nebo dějepisu na základní škole?)
Žijeme v době, kdy největší americká neziskovka jménem EU, dva roky po teroristickém útoku na klíčový prvek evropské energetické infrastruktury v Baltském moři36, pokračuje i neteroristickými prostředky v útocích na dostupnou energii a svoji průmyslovou základnu mimo jiné tím, že na sebe uvalila „protiruské“ sankce, s neskrývaným cílem znemožnit masovou spotřebu domácí populaci a hospodářsky a politicky evropský prostor marginalizovat.
Tento vývoj předpokládali pouze zastánci spikleneckých teorií. Navrhuji tedy, abychom se jich drželi metodologicky (jako Ptolemaiových epicyklů a deferentů) za účelem úspěšného předpovídání jevů.
V tomto textu jsem neuvažoval konkrétně o tom, kterým částem globální oligarchie vyhovuje projekt ekonomického zbídačování Evropy a vytváření podmínek pro vznik občanských nepokojů a horkých válek. Propojení mezi byznysem a politikou, médii a tajnými službami jsou v obecnosti známé a mnoha příklady dnes snadno dokumentovatelné věci, i díky průkopnické práci politického vězně Assange, který uveřejnil americké válečné zločiny v Iráku a Afghánistánu, či politicky pronásledovaného Snowdena, který seznámil veřejnost mimo jiné s tím, že je sama obětí kobercového špiclování tajnými službami.37 Přítomnost amerických a arabských peněz v evropských mediálních domech a „projektech“ je zase zveřejněnou skutečností díky normálním novinářům, jakým byl např. Udo Ulfkotte38, v Německu dost důsledně „sledovaný“ válečný zpravodaj a vysokoškolský učitel.
Protože za dnešní vlády globalistů není důležité, stejně jako v mateřské škole, co kdo říká, nýbrž kdo to také říká, provinila se má stať z nějaké části nepochybně napomáháním Putinovi, protože by asi poukazoval, kdyby u nás mohl mluvit, na některá fakta z těch, která jsou v tomto textu obsažena. Pokusím se přesto na závěr odvést pozornost od sebe k Petru Fialovi. Když totiž zvolíme méně infantilní kritérium napomáhání, dojdeme k závěru, že náš premiér je na žebříčku putinovců mnohem výše než já. Vedle něj jsem vlastně prorežimní spisovatel; možná bych mohl dokonce dostat v Langley nějakou medaili.
Když někdo v prozápadní iniciativě maří prozápadní politiku či dává exemplárně obsah Putinovým slovům krátce poté, co byla vyřčena, ten ruskou propagandu vlastně jen nešíří, ten ji přímo žije.
Oficiální prozápadní pohled na konflikt totiž náš premiér od začátku destabilizoval, vzpomeňme na jeho první, instinktivní reakce r. 2022: Jeden den nabízejí speciální agenti CIA Zelenskému, že podniknou evakuační operaci na jeho záchranu z ohroženého Kyjeva, druhý den z nich Fiala udělá čučkaře, když se do Kyjeva vypraví jako baletka vlakem na otočku. Putin interpretuje konflikt na Ukrajině jako válku proti západním fašistům, načež Fiala zakáže nevládní média, zavede cenzuru a vyhrožuje skrze Stříže drakonickými tresty za projevení protistátního názoru – jako by chtěl dát ruskému prezidentovi alespoň dodatečně za pravdu. Navíc se neustále domníval, že jsme ve válce, a nikdo z poradců mu to nemohl vymluvit. Ještě mohl omylem upadnout do našeho zajetí. – Ale to by bylo jenom dílčí řešení.
Michal Rubáš
autor je vysokoškolský vědecký pracovník
Cestná daň zjavne na rozkrádačky a "malé domov" nestačí... 