Nebudu nic rozepisovat, dám sem mail, jak mi přišel od JF, když je to dnes na den přesně 57let, co Jan Palach usnul věčným spánkem….
V době, kdy jeho dnešní privatizátoři buď většinově nebyli na světě nebo jim rodiče a soudruzi ze Sovětského svazu Jana Palacha vysvětlovali úplně jinak, než si ho oni do mluvidel berou dnes!
Chtěl bych v souvislosti s výročím Jana Palacha upozornit na jednu možná zapomenutou písničku Karla Gotta. Kam tenkrát šel můj bratr Jan.
V osmdesátých letech minulého století, když jsem studoval obor Tvorba textu a scénáře na tehdy Lidové konzervatoři Jaroslava Ježka, přinesl jednoho dne náš učitel, skvělý textař Pavel Kopta, desku Karla Gotta s touto písničkou. Byl leden a výročí Jana Palacha. To, že se podařilo tuto písničku natočit v nejtěžších letech bolševické normalizace, je malý zázrak i velká statečnost tvůrců i interpretů. Takže si ji dejme i dnes, jako poctu Janu Palachovi.
Je čistá, autentická. Nevymýšlel ji nikdo, aby se zavděčil. Nebyla na ničí objednávku. Nikdo ji nenahrával s vidinou mimořádného zisku. Naopak. Mohli všechno ztratit. Proto si té písničky vážím, i lidí, kteří ji v těch dusných letech stvořili.
Stejně jako si nevážím lidí, kteří jen převlékají kabát s nadějí, že lidi nemají paměť.
Pamatujete na obavy politikářů, že by se při přímé volbě prezidenta jím mohl stát třeba Karel Gott? Ta hrůza!!!!
Ta hrůza, že by Gott seděl na Hradě místo Zemana nebo Pávka!!!!